20 Cdo 1996/2018-137
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly, v
exekuční věci oprávněné Kooperativa pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group,
se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, zastoupené JUDr. Petrem Gallatem,
advokátem se sídlem v Chrudimi, Filištínská č. 145, proti povinnému T. H., H.,
zastoupenému Mgr. Markem Bukovským, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě
č. 814, pro 315 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod
sp. zn. 31 Nc 3916/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 31. ledna 2018, č. j. 10 Co 732/2017-115, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení
Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18. 9. 2017, č. j. 31 Nc 3916/2008-101,
kterým soud prvního stupně zastavil řízení o návrhu povinného na částečné
zastavení exekuce. Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti
rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání
rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč,
včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se
přitom nepřihlíží. Dovolací soud již dříve vysvětlil, že z dikce citovaného ustanovení plyne, že
výluka – „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní
vztahy“ – se váže toliko s nalézacím řízením (srov. Drápal, L., Bureš, J. a
kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2061), neboť jen jeho předmětem mohou být právě takové vztahy. Řízení exekuční je vůči němu řízením nejen samostatným, nýbrž i zvláštním; z
obsahového hlediska představuje souhrn specifických procesně právních vztahů
mezi soudem výkonu na straně jedné a účastníky řízení (zejména oprávněným a
povinným) na straně druhé, v jejichž rámci rozhodnutími a faktickými opatřeními
soudu dochází k nucené realizaci kvalifikovaně uložených povinností (srov. V. Kůrka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 9; případně viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 09 2013, sp. zn. 20 Cdo
2452/2013). Jinak řečeno, byť exekuční titul vychází ze vztahů spotřebitelských
či pracovněprávních, výluka z peněžního cenzu přípustnosti dovolání (50 000 Kč)
se v řízení, v němž dochází k jeho nucenému výkonu, neuplatní (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 975/2016, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4938/2015). Shora uvedené platí i pro dovolání ve vykonávacím (exekučním) řízení
projednávaná podle o. s. ř. ve znění zákona č. 296/2017 Sb., účinného ode dne
30. 9. 2017. Účelem ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění novely
č. 296/2017 Sb., je reflektovat ustálenou judikaturu dovolacího soudu, dle
které se hranice 50 000 Kč uplatní i ve vykonávacím (exekučním) řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4188/2017,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 975/2016).
Smyslem
shora uvedené novelizace tak není popření výše dovozeného logického závěru, že
výluka – „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní
vztahy“ – se váže toliko k řízení nalézacímu. Opačný výklad ostatně neplyne ani
z důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb. S ohledem na shora uvedené není dovolání povinného přípustné, Nejvyšší soud je
tedy v souladu s § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Vzhledem k tomu, že bylo dovolání odmítnuto, náležela by oprávněné § 146 odst. 3 o. s. ř. náhrada nákladů dovolacího řízení. Ve vyjádření však oprávněná jen
obecně poukázala na skutkové okolnosti projednávané věci a uvedla pouze, že
napadené rozhodnutí považuje za věcně správné, aniž by uvedla relevantní právní
argumentaci; náklady vynaložené na toto vyjádření tak nebyly vynaloženy na
účelné bránění práva, jak to požaduje § 142 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 7. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu