20 Cdo 2026/2024-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné SONY DADC Czech Republic, s. r. o., se sídlem ve Štěnovicích, Dobřanská 545, identifikační číslo osoby 29101077, zastoupené JUDr. Petrem Moníkem, LL.M., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlické nábřeží 376/17, proti povinné D. P., zastoupené Mgr. Danielem Šírem, advokátem se sídlem v Praze 3, Belgická 642/15, za účasti manžela povinné D. P., zastoupeného Mgr. Bc. Anetou Čepičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Belgická 642/15, o 60 523,42 EUR a 1 803 273,28 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 10 EXE 493/2021, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 3. 2024, č. j. 64 Co 390/2023-179, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků ani manžel povinné nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v Rokycanech (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. 10. 2023, č. j. 10 EXE 493/2021-141, k návrhu manžela povinné rozhodl, že exekuce, jejímž provedením byl pověřen dne 6. 10. 2021, pod č. j. 10 EXE 493/2021-10, soudní exekutor Mgr. Bohumil Brychta, Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou, a vede ji pod sp. zn. 194 EX 669/21, proti povinné D. P. na základě rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 4 T 33/2021, se podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též „o. s. ř.“, prohlašuje za nepřípustnou a částečně zastavuje, a to ohledně podílu ? pozemku par. č. st. XY o výměře 604 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY a pozemku parc. č. XY o výměře 49 m2 – ostatní plocha, zapsaných na LV č. XY pro obec a katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY, ohledně finančních prostředků na účtu manžela povinné č. ú. XY, u Monety stavební spořitelny, a. s., ohledně ? finančních prostředků na účtu manžela povinné č. ú. XY u mBank S.A., ohledně ? finančních prostředků na účtu manžela povinné č. ú. XY u Air Bank a. s., ohledně ? finančních prostředků na účtu manžela povinné č. ú. XY u České spořitelny, a. s. a ohledně ? finančních prostředků na účtu manžela povinné č. ú. XY u České spořitelny, a. s. (výrok I). Dále rozhodl, že manžel povinné i povinná mají právo na náhradu nákladů tohoto řízení o částečném zastavení exekuce (výrok II).
2. Vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je v souzené věci rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 4 T 33/2021, jímž byla povinná pravomocně odsouzena za majetkovou trestnou činnost. Ta spočívala v tom, že povinná na pozici finanční účetní si v období od 4. 7. 2018 do 6. 6. 2019 přisvojila finanční prostředky oprávněné tak, že místo bankovních čísel skutečných odběratelů zadávala bankovní účty svoje a v jednom případě svého manžela. V daném rozsudku byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněné (v trestním řízení v pozici poškozené) náhradu škody. Manžel povinné podal návrh na částečné zastavení exekuce s odůvodněním, že se jedná o výlučný dluh povinné.
3. Okresní soud s odkazem na § 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), uzavřel, že v případě dluhu z protiprávního jednání není třeba, aby manžel povinného projevil nesouhlas vůči věřiteli bez zbytečného odkladu, aby dosáhl omezení postižitelného společného jmění manželů (dále též jen „SJM“). Z uvedeného důvodu s přihlédnutím ke shodným tvrzením manželů zastavil exekuci do výše ? finančních prostředků uložených na účtech uvedených ve výroku rozsudku.
4. Pokud jde o nemovitosti, uzavřel, že skutečnost, že je podíl manžela povinné na nemovitostech zajištěn orgány činnými v trestním řízení jako výnos z trestné činnosti, jeho exekuční postih neospravedlňuje. V souvislosti s koupí nemovitostí vzal za prokázané, že povinná se sice zavázala část kupní ceny zaplatit sama, vzhledem ke kupní ceně se však jednalo o zanedbatelnou část, podstatnou část zaplatili povinná a její manžel z poskytnutého úvěru (částku 1 690 000 Kč), přičemž úvěrovou smlouvu podepsali oba. Podle názoru okresního soudu se tak nejednalo o zastřené právní jednání (nabytí nemovitostí pouze povinnou). Okresní soud proto uzavřel, že majetek manžela povinného nelze pro výlučný dluh povinné postihnout.
5. Krajský soud (dále též jen “odvolací soud“) napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil ve správném znění, tak, že se exekuce částečně zastavuje ohledně podílu manžela povinné velikosti podílu ? k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY, a k pozemku parc. č. XY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY, a dále ohledně pohledávky k peněžním prostředkům na účtu manžela povinné č. XY u Monety stavební spořitelny, a. s., a pohledávky k ? peněžních prostředků na účtu č. XY u mBank S.A., účtu č. XY u Air Bank a. s., a účtů č. XY a č. XY u České spořitelny, a. s. (výrok I). Dále zrušil výrok II usnesení o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II). Oprávněné uložil zaplatit manželu povinné a povinné náhradu nákladů odvolacího řízení, a to manželu povinné 5 688 Kč a povinné 5 644,70 Kč, vše k rukám jejich zástupců do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III).
6. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně v případě postihu finančních prostředků na bankovních účtech. Pokud jde o nemovitosti, připomněl, že manželé je nabyli ještě před uzavřením manželství do podílového spoluvlastnictví. Vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí se stal manžel povinné vlastníkem ? nemovitostí. Jedná se o jeho výlučný majetek, který nelze postihnout v exekuci směřující k vymožení výlučného dluhu povinné, třebaže měl vzniknout za trvání manželství (odst. 14 odůvodnění).
7. Z tohoto důvodu odvolací soud považoval za irelevantní námitky poukazující na to, jakým způsobem byly získány peněžní prostředky na koupi nemovitostí, popř. zpochybňující tvrzení manžela povinné o způsobu splácení hypotečního úvěru. K závěru o zajištění nemovitostí dodal, že trestní řád upravuje dva typy zajištění, mezi nimiž je zásadní rozdíl. Jedná se o odlišné instituty, které se odlišují jejich účelem. První z nich, označený jako zajištění nároku poškozeného je upraven v § 47 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a slouží ke krytí případné pohledávky poškozeného. Druhý podle § 77b trestního řádu je určen pouze pro efektivní a účinné vedení trestního řízení a nezakládá nárok oprávněné jako poškozené na postih majetku v exekuci (odst. 13 odůvodnění).
8. Oprávněná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání spojuje s řešením právní otázky, která podle ní dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a to nabytí nemovitostí v důsledku zastřeného právního jednání. Uvedla, že po povinné vymáhá škodu značné výše, kterou jí povinná jako bývalá zaměstnankyně na pozici finanční účetní způsobila podvodným jednáním, za což byla pravomocně odsouzena. Sama povinná v trestním řízení vypověděla, že chtěla zaplatit dluhy svého přítele (nyní manžela), aby jim mohl být poskytnut hypoteční úvěr, bez něhož by si nemovitosti koupit nemohli. V soudním řízení mělo být prokázáno, že manželé zastřeně jednali tak, že z peněžních prostředků získaných trestnou činností zaplatila kupní cenu nemovitostí povinná, zaplatila dluhy svého tehdy přítele, čímž se stal pro banku dostatečně bonitním pro poskytnutí úvěru (bod 9. 3. dovolání). Odvolací soud měl proto dospět k závěru, že výlučným vlastníkem nemovitostí se stala pouze povinná, že ta zaplatila kupní cenu a že koupě nemovitostí oběma nyní manžely bylo zastřeným právním jednáním.
9. Skutkové závěry obou soudů jsou podle dovolatelky v extrémním rozporu „mezi obsahem provedeného dokazování a skutkovými zjištěními“, a skutková zjištění jsou natolik vadná, že to ve svém důsledku představuje porušení práv garantovaných č. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů jako námitka nesprávného právního posouzení věci představuje přípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2502/2018-I, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2279/2022).
10. Dovolatelka dále s odkazem na odst. 13 a 14 odůvodnění odvolacího soudu tvrdí, že námitky, jakým způsobem byly peněžní prostředky na pořízení nemovitých věcí získány, popř. zpochybňující tvrzení manžela povinné, kdo a
jakým způsobem splácí hypoteční úvěr, nejsou a nemohou být irelevantní; právní posouzení věci je tak neúplné, a tudíž nesprávné, čímž se odvolací soud odchýlil od konstantní judikatury Nejvyšší soudu (citovaný rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2279/2022, bod 9.4. dovolání).
11. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
12. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
13. Dovolání není přípustné.
14. Oprávněná spojuje přípustnost dovolání s dosud podle ní neřešenou otázkou zastřeného právního jednání a nabytí vlastnického práva k nemovitostem, které jsou zapsány v podílovém spoluvlastnictví povinné a jejího manžela.
15. Na řešení otázky o zastřenosti či nezastřenosti právního jednání (uzavírání kupní smlouvy) však závěr odvolacího soudu nespočívá.
16. Odvolací soud totiž svůj závěr, proč nelze postihnout polovinu nemovitostí, které podle zápisu v katastru nemovitostí náleží manželu povinného, odůvodnil tím, že výlučný majetek jednoho z manželů nabytý před uzavřením manželství (v souzené věci bylo manželství uzavřeno 25. 5. 2019) nelze při vymáhání výlučného dluhu povinného manžela postihnout, přičemž vycházel pouze z kupní smlouvy a ze skutečnosti, že je manžel povinné veden jako spoluvlastník uvedených nemovitostí. Proto také odvolací soud považoval námitky oprávněné zpochybňující vlastnictví manžela povinného, tj. jak došlo k získání nemovitostí, jakým způsobem se na tom podílela povinná apod., za irelevantní.
17. Z výše uvedeného důvodu nemůže obstát ani námitka oprávněné, že přípustnost dovolání ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. je dána nesprávným právním posouzením věci v důsledku extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu.
18. K otázce částečného zastavení exekuce ohledně pohledávky k peněžním prostředkům na účtu manžela povinné oprávněná nevymezila přípustnost. Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje u konkrétní otázky splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, a ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013).
19. Ohledně výroku II. a III. napadeného usnesení není dovolání přípustné [k tomuto srov. ust. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
20. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
21. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a povinné ani manželu povinné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 8. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu