20 Cdo 2121/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra
Mikuška v exekuční věci oprávněného J. B., proti povinnému Mgr. L. B.,
zastoupenému Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem v Pardubicích,
Sladkovského 2059, pro výživné s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno
– venkov pod sp. zn. 22 Nc 7006/2006, o dovolání povinného proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2011, č. j. 12 Co 88/2010-75, takto:
Dovolání se odmítá.
Okresní soud Brno – venkov usnesením ze dne 29. 5. 2009, č. j. 22 Nc
7006/2006-55, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, nařízené usnesením
téhož soudu ze dne 23. 1. 2006, č. j. 22 Nc 7006/2006-15. Uzavřel, že rozsudkem
Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. 5. 2007, č. j. 5 P 25/2006-436, bylo
rozhodnuto o snížení výživného na nezletilého J. jen od 1. 2. 2004 do 31. 3.
2004 a od 1. 4. 2004 do 31. 12. 2005, návrh na snížení výživného i za dobu od
1. 1. 2006 do budoucna byl zamítnut (rozsudek nabyl právní moci dne 27. 6.
2007), a proto není dán důvod pro úplné zastavení exekuce.
Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně
potvrdil. Stejně jako soud prvního stupně neshledal žádný důvod pro úplné
zastavení exekuce. Pokud povinný namítal, že provedení exekuce je v rozporu s
dobrými mravy, odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8.
2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004.
Povinný v dovolání, aniž uvedl, o jaká ustanovení opírá jeho přípustnost,
odvolacímu soudu vytýká, že se nedostatečně zabýval tím, zda nařízením exekuce
v době, kdy již bylo zahájeno řízení na úpravu výživného, nedošlo k porušení
práva povinného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod. Jedná se „o argument zásadního významu, neboť bylo-li
by z hlediska práva spravedlivé a morální nařídit exekuci v době, kdy již
probíhá řízení na úpravu (snížení) výživného, nebylo by snížení výživného z
tohoto důvodu v praxi prakticky realizovatelné“. Pokud právní úprava umožňuje
snížit výživné pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět ode dne zahájení
soudního řízení, nelze spravedlivě trestat někoho za to, že využil tohoto svého
práva. Uvedl, že až do doby, než vlastní vinou přišel o práci, výživné řádně
platil. Dobu, po kterou se konalo nalézací řízení, nemohl nijak ovlivnit, a
není ani žádný důvod se domnívat, že by případný nedoplatek na výživném
neuhradil. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a
věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12.
zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012
zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS
29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro
posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné)
je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo
kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je
dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Ačkoliv dovolatel přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní
význam, posouzením dovolacích námitek k tomuto závěru dospět nelze.
Při nařízení exekuce soud pouze zjišťuje, zda byl exekuční titul vydán orgánem,
který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální,
zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni a zda právo není prekludováno.
Podání návrhu na snížení výživného není důvodem k zamítnutí návrhu na nařízení
exekuce, její provedení je ale zpravidla podle § 266 odst. 2 o. s. ř. odloženo.
Je-li návrhu na snížení výživného vyhověno, je dán důvod pro (částečné)
zastavení exekuce (což se obvykle promítne i do výroku o nákladech řízení).
Pokud se týká námitky, že výkon rozhodnutí (exekuce) byl nařízen v rozporu s
dobrými mravy, Nejvyšší soud ve své judikatorní činnosti již opakovaně
zdůraznil, že argumentace (povinného) výkonem práva (oprávněného) v rozporu s
dobrými mravy nemá v souvislosti s nařízením exekuce místo. Vysvětlil přitom,
že podání návrhu na nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) není výkonem práva ve
smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. (jež je svou podstatou institutem hmotněprávním),
nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem pro případ,
že povinný povinnost uloženou exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení
nesplní dobrovolně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11.
2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit
4, ročník 2003, poč. č. 67, usnesení ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 20 Cdo
2445/2005, případně usnesení ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3756/2008). Ze
stejného důvodu se v souzené věci nelze dovolávat téže námitky ani v řízení o
zastavení exekuce. Účelem této exekuce je totiž vynucení splnění povinnosti,
která již byla pravomocně stanovena soudním rozhodnutím. Nejvyšší soud jen pro
úplnost dodává, že povinný neplatil exekučním titulem určené výživné svému
synovi od února 2004, návrh na snížení výživného podal až 7. 9. 2005, přičemž
oprávněný podal návrh na nařízení exekuce 4. 1. 2006.
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího
ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.)
podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl.
zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2012
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , Ph. D., v. r.
předsedkyně senátu