USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci oprávněné Twix s. r. o., zahraniční osoby se sídlem v Bratislavě, Pražská č. 11, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50771850, proti povinné Uni-builders s. r. o., se sídlem v Nymburce, Boleslavská třída č. 1692/79, identifikační číslo osoby 02644363, za účasti navrhovatelky L. H., zastoupené JUDr. Tomášem Šetinou, advokátem se sídlem v Brně, Florianova č. 440/17, pro 331 816 Eur s příslušenstvím a smluvní pokutou, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 16 EXE 11/2024, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2025, č. j. 17 Co 187/2025-88, takto:
I. Dovolání navrhovatelky se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 18. prosince 2024, č. j. 16 EXE 11/2024-73, zamítl návrh navrhovatelky na zastavení exekuce (výrok I.) a rozhodl, že ve vztahu mezi navrhovatelkou a účastníky exekuce nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Zamítnutí návrhu soud zdůvodnil nedostatkem aktivní legitimace navrhovatelky. Krajský soud v Praze k odvolání navrhovatelky usnesením ze dne 15. dubna 2025, č. j. 17 Co 187/2025-88, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl, že ve vztahu mezi navrhovatelkou a účastníky exekuce nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že navrhovatelka není účastníkem exekučního řízení, a proto není aktivně legitimována k podání návrhu na zastavení exekuce. Usnesení odvolacího soudu napadla navrhovatelka dovoláním, které je podle jejího názoru přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nevyřešené otázky, zda je dovolatelka jakožto (bývalá) manželka jediného společníka a jednatele povinné (společnosti s ručením omezeným) aktivně legitimována k podání návrhu na zastavení exekuce v situaci, kdy je exekucí postihován majetek povinné, který sice nespadá do společného jmění manželů, avšak podíl na povinné tvoří součást doposud nevypořádaného společného jmění manželů, to vše v situaci, kdy (bývalý) manžel navrhovatelky zneužil korporátní formu za účelem způsobení škody navrhovatelce.
Podle dovoltelky je na místě „sejmout korporátní masku“ a se závazkem povinné nakládat, jako by se k němu zavázal sám manžel navrhovatelky (jakožto jediný společník a jednatel povinné) a tímto závazkem zatížil společné jmění manželů. Podle názoru dovolatelky je třeba ustanovení § 36 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „e. ř.“), vykládat extenzivně, tj. tak, že účastníkem exekučního řízení na straně povinného je i ten, do jehož majetkové sféry má exekuční řízení přímý dopad.
Dovolatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Proto jej podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil (srov. např. usnesení ze dne 19. května 2014, sp. zn.
32 Cdo 165/2014, a ze dne 29. července 2014,
sp. zn. 32 Cdo 709/2014), že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona. Obdobně Nejvyšší soud při posuzování zásadního právního významu napadeného rozhodnutí v procesním režimu občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 vyložil (srov. rozsudek ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 32 Cdo 3931/2011, a předtím například usnesení ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, a ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007), že rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti.
Tento závěr lze plně vztáhnout i na právní úpravu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2022. Předestřela-li dovolatelka k řešení podle svého názoru dovolacím soudem dosud neřešenou otázku aktivní legitimace k podání návrhu na zastavení exekuce, nejedná se o otázku, která by mohla otevřít přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť jde o otázku jednoduchou, jejíž řešení je zcela zjevné, vyplývá z právní úpravy, a proto není zapotřebí její řešení v rozhodovací praxi soudů.
Podle § 36 odst. 1 e. ř., ve znění pozdějších předpisů, jsou účastníky exekučního řízení oprávněný a povinný (odst. 1). Účastníkem exekučního řízení je také manžel povinného, je-li exekucí postihován jeho majetek nebo majetek ve společném jmění manželů (odst. 2). Proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze vést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu (odst. 3).
Dovolatelka se mýlí, domnívá-li se, že podle ustanovení § 36 e. ř. je nutno za účastníka řízení na straně povinné považovat i toho, do jehož majetkové sféry má exekuční řízení přímý dopad, neboť nic takového ze zákona neplyne. Nejvyšší soud již např. v rozsudku ze dne 27. února 2020, sp. zn. 22 Cdo 206/2020, vysvětlil, že jak soudní praxe, tak i odborná literatura od výkonu společnických práv a povinností odlišují právní dispozice s podíly v obchodní společnosti, tedy že od nakládání manžela s podílem je nutné odlišit jednání manžela, jímž vykonává práva korporátního společníka.
V nyní řešené věci není povinným manžel navrhovatelky, ale společnost s ručením omezeným, jejímž jediným společníkem a zároveň jednatelem je manžel navrhovatelky. Exekucí není postižen podíl na povinné, ale majetek ve vlastnictví povinné. Závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní legitimace navrhovatelky k podání návrhu na zastavení exekuce je proto zcela správný a jeho odůvodnění nelze nic vytknout. Ostatně aktivně legitimovaný k návrhu na zastavení exekuce by v tomto případě nebyl ani manžel navrhovatelky, nýbrž pouze sama povinná.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že daný závěr nebrání dovolatelce v ochraně jejích práv.
Domnívá-li se navrhovatelka, že její bývalý manžel účelově vyvádí z povinné majetek s cílem snížit hodnotu majetku ve společném jmění manželů, může svou argumentaci uplatnit v rámci řízení o vypořádání či zúžení společného jmění manželů (podrobněji viz shora uvedený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 206/2020). Další námitky obsažené v dovolání nezahrnují žádnou právní otázku, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř., a k vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 9. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu