20 Cdo 2610/2025-188
USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné KNOWLIMITS Group a. s., se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Pernerova 673/47, identifikační číslo osoby 24179396, zastoupené Mgr. Bc. Zuzanou Ságnerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jáchymova 63/3, proti povinnému J. K., zastoupenému Mgr. PhDr. Karlem Smetanou, advokátem se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 608/10, pro 1 484 194 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 5072/2023, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2025, č. j. 18 Co 557/2024-144, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2025, č. j. 18 Co 557/2024-144, se zrušuje a věc se vrací tomuto krajskému soudu k dalšímu řízení.
1/ Ve shora specifikované věci Okresní soud Praha-západ (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3. 6. 2024, č. j. 206 EXE 5072/2023-100, zastavil exekuci (výrok I) vedenou soudním exekutorem Mgr. Janem Benešem, Exekutorský úřad Praha-západ (dále „exekutor“), a rozhodl o nákladech řízení, resp. exekuce (výroky II a III). Vyšel ze zjištění, že exekuce je od 16. 1. 2023 (tj. ode dne pověření exekutora soudem prvního stupně) vedena exekutorem podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20.
10. 2022, č. j. 58 Co 277/2022-189 (dále „exekuční titul“), pro pohledávku oprávněné ve výši 1 484 194 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 8,05 % ročně z částky 685 363,50 Kč od 5. 10. 2017 do zaplacení, z částky 798 830,50 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 220 401,50 Kč a 118 435,50 Kč a náklady exekuce. 2/ Soud prvního stupně dovodil zánik vymáhané pohledávky s příslušenstvím jakožto ručitelského závazku v důsledku jednostranného zápočtu společnosti Broncast s.
r. o. (se sídlem v Praze 8 - Libni, Primátorská 296/38 identifikační číslo osoby 02747812) ze dne 8. 12. 2022. Uvedená kompenzace byla dostatečně určitá a nastala zpětně k okamžiku, kdy byla způsobilá k započtení, tj. k okamžiku její splatnosti. K námitce promlčení soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 33 Odo 630/2022, podle něhož se právo učinit kompenzační úkon nepromlčuje; krom toho došlo v daném případě k zápočtu zpětně v době, kdy započítávaná pohledávka promlčena nebyla, a namístě je rovněž aplikace § 617 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1.
1. 2014 (dále „o. z.“), neboť „započítávané pohledávky spolu úzce souvisejí“ (vztahují se k obchodní spolupráci oprávněné a Broncast s. r. o.). Exekuce proto byla zastavena z důvodu § 268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). 3/ Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 3. 2025, č. j. 18 Co 557/2024-144, k odvolání oprávněné společnosti usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh povinného na zastavení exekuce zamítl.
Citoval ustanovení § 1982 odst. 1, odst. 2 a § 1987 odst. 1, odst. 2 o. z., přičemž soudu prvního stupně vytkl, že se měl „primárně zabývat tím, zda pohledávky, které společnost Broncast s. r. o. započetla proti v řízení vymáhaným pohledávkám, jsou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. k započtení způsobilé“. V souvislosti s tím zmínil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, zabývající se (ne)způsobilostí zápočtu nejisté nebo neurčité pohledávky, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
dubna 2022, sp. zn. 20 Cdo 459/2022, jež řeší započtení pohledávek v exekučních poměrech. 4/ Odvolací soud uzavřel, že pohledávky započítávané společností Broncast s. r. o. jsou mezi účastníky sporné a totéž platí o pohledávkách oprávněné započítaných proti pohledávkám Broncast s. r. o. K oprávněnou rozporované existenci pohledávek společnosti Broncast s. r. o.
by bylo „nutné provádět složitější dokazování“, což bylo potvrzeno i skutečností, že „soudem prvního stupně bylo k prokázání těchto pohledávek provedeno 19 důkazů“. Uvedené pohledávky jsou proto nejisté a podle § 1987 odst. 2 o. z. nezpůsobilé k započtení. 5/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost vymezil tvrzením, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně z části v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“.
6/ Dovolatel označil konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu (sp. zn. 31 Cdo 684/2020, 23 Cdo 1643/2023, 33 Cdo 3255/2022, 31 Cdo 684/2020 a 23 Cdo 900/2020) při zdůraznění požadavku, aby soud aplikující § 1987 odst. 2 o. z. „zejména zhodnotil individuální okolnosti projednávané věci, tj. případnou spornost právní kvalifikace, náročnost zjišťování skutkových předpokladů, jakož zda aktivní pohledávka vyvstala ze stejného právního vztahu jako pohledávka pasivní atd.“. Odvolací soud takové hodnocení neprovedl krom konstatování počtu soudem prvního stupně provedených důkazů, což nevypovídá nic o tom, zda je pohledávka nejistá nebo neurčitá.
7/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (§ 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
- dále „exekuční řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce aplikace § 1987 odst. 2 o. z. přípustné (§ 237 o. s. ř.), zároveň je i opodstatněné. 8/ Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi (viz např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod číslem 37/2021 Sb. rozh. obč.) vysvětlil, že ve smyslu § 1987 odst. 2 o.
z. je nejistou či neurčitou zásadně pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Naopak, za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř.
zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněný pod číslem 23/2020 Sb. rozh. obč.). S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky.
Aktivní pohledávka se jeví jako objektivně sporná, má-li dlužník proti takové pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. 9/ Ve znění závěrů Nejvyššího soudu současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých dluh vznikl (okolnosti celého vztahu).
Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. V takovém případě zpravidla není aktivní pohledávka „nejistá nebo neurčitá“. Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné. 10/ Vyžaduje-li výklad § 1987 odst. 2 o.
z. podle konzistentní rozhodovací praxe dovolacího soudu komplexní přístup (úvahy) soudu zohledňující konkrétní okolnosti jednotlivého případu (neboť uvedené ustanovení představuje právní normu s relativně neurčitou hypotézou), pak je nepochybné, že odvolací soud v posuzované věci řešil předestřenou otázku v rozporu s judikaturou dovolacího soudu; ani v exekučních poměrech totiž nemůže obstát značně zjednodušený - a proto i nepřezkoumatelný - závěr odvolacího soudu založený toliko na konstatování, že aktivní pohledávka je mezi účastníky sporná (aniž by tato spornost byla dále specifikována) a že o tom svědčí rozsah (blíže neupřesněného) dokazování před soudem prvního stupně.
11/ Protože usnesení odvolacího soudu je nesprávné (odporující ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu), Nejvyšší soud (nemaje k jinému rozhodnutí podmínky) napadené usnesení odvolacího soudu zrušuje podle § 243e odst. 1 o. s. ř. a věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž bude soud právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 ve spojení s § 226 odst. 1 o. s.
ř.). Bude nezbytně nutné, aby soud provedl patřičné dokazování, náležitě provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř. hodnotil a teprve následně se zabýval charakterem aktivní pohledávky (zda je nejistá či neurčitá se zřetelem ke specifikům exekučního řízení).
12/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 12. 2025
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu