20 Cdo 2752/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v
exekuční věci oprávněné I. M., zastoupené JUDr. Františkem Loskotem, CSc.,
advokátem se sídlem v Hradci Králové, Československé armády č. 556/27, proti
povinnému J. I., zastoupenému Mgr. Ondřejem Pivoňkou, advokátem se sídlem v
Mladé Boleslavi, Na Kozině č. 1438, pro 2 283 878 Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 EXE 88/2013, o dovolání povinného proti
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. února 2017, č. j. 20 Co
46/2017-92, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3. o. s. ř.):
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení
Okresního soudu v Jičíně ze dne 21. 11.2016, č. j. 7 EXE 88/2013-74, kterým byl
zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce z důvodu jeho předčasnosti.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný včasným dovoláním. Namítá, že jsou
dány důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. e)
občanského soudního řádu, neboť je zřejmé, že výtěžek, kterého bude exekucí
dosaženo, nepostačí ani ke krytí nákladů exekuce, když je bez příjmů a „o svůj
movitý i nemovitý majetek přišel na základě exekučního titulu, vydaného ve věci
vypořádání společného jmění manželů“. Dále namítá, že exekuční titul je věcně
nesprávný a nespravedlivý, neboť povinnému uložil povinnost vyplatit oprávněné
částku „v řádech několika milionů korun“, zatímco povinný nabyl do vlastnictví
nemovitost zatíženou zástavním právem peněžního ústavu; tím však soudy v
nalézacím řízení fakticky „přiřkly“ nemovitost do vlastnictví oprávněné, když
pouze jejím zpeněžením je povinný schopen vyplatit oprávněné vypořádací podíl.
Povinný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že
exekuce vedená na majetek povinného se zastavuje, případně aby jej zrušil a
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2
zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s.
ř.“.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání přitom nelze dovodit, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. [srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013
(uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); k účelu
vymezení předpokladů přípustnosti dále též např. usnesení Ústavního soudu ze
dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 12.
2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13].
Vznáší-li dovolatel obecné námitky proti závěrům soudů nižšího stupně, že návrh
povinného je předčasný, neboť soudní exekutor doposud neučinil všechny úkony ke
zjištění majetku povinného, a do té doby není dán důvod k zastavení exekuce
podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., jde pouze o obecnou kritiku, která
nemůže obstát jako vymezení dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 3 o. s.
ř., neboť nelze dovodit, v čem konkrétně spočívá nesprávnost právního posouzení
věci odvolacím soudem. Obecný závěr odvolacího soudu, že exekutor musí mít
přiměřený prostor ke zjištění majetkových poměrů povinného a že až do doby
ukončení tohoto šetření není na místě exekuci zastavit podle ustanovení § 268
odst. 1 písm. e) o. s. ř., je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího
soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo
4128/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 20 Cdo
5899/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo
5293/2007).
Konečně zpochybňuje-li dovolatel ve svém dovolání věcnou správnost exekučního
titulu, dovolací soud uvádí, že ve vykonávacím řízení není soud oprávněn věcnou
správnost exekučního titulu, jehož obsahem je vázán, přezkoumávat (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002,
uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod
číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3277/2010, nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1919/2005, usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2428/2011).
Protože dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto
vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud
dovolání povinného odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu