20 Cdo 2806/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Olgy Puškinové v
exekuční věci oprávněného Zemědělského obchodního družstva Radomyšl „v
likvidaci“, se sídlem v Radomyšli, IČ 48245241, zastoupeného Mgr. Janem Hoškem,
advokátem se sídlem ve Strakonicích, Sokolovská 980, proti povinnému E. K., za
účasti manželky povinného A. K., zastoupené Mgr. Ilonou Nepeřenou, advokátkou
se sídlem ve Strakonicích, Plánkova 600, pro 725.665,50 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 8 Nc 3554/2004, o dovolání
oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.
února 2009, č.j. 24 Co 143/2009-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 22. 10.
2008, č.j. 8 Nc 3554/2004-38, jímž okresní soud zastavil exekuci (nařízenou
usnesením téhož soudu ze dne 18. 5. 2004, č.j. 8 Nc 3554/2004-6). Odvolací soud
se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předmětem exekuce je
pohledávka z obchodněprávního vztahu, která je promlčena, neboť desetiletá
promlčecí doba uvedená v § 408 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního
zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), začala běžet v
roce 1993 a návrh na nařízení exekuce byl podán až 3. 5. 2004. Námitku
promlčení lze uplatnit kdykoli za řízení.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d), 2
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o. s. ř.“), oprávněný namítá, že i kdyby byla jeho pohledávka
promlčena, není vedení exekuce nepřípustné. Promlčením pohledávka nezaniká, jen
ji nelze přiznat v nalézacím řízení a v exekučním řízení nelze nařídit exekuci.
Má zato, že námitku promlčení mohl povinný úspěšně vznést jen do právní moci
nařízení exekuce, což neučinil. Usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci
a jejímu zastavení proto brání překážka věci rozhodnuté, v řízení již byly
vynaloženy náklady na znalecké posudky a byla vydána dražební vyhláška. Navrhl,
aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu I. stupně k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do
30.6.2009 (čl. II přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle § 238a odst. 2
o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné
věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. – je dovolání
proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační
rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména
tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným
právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Oprávněný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní
stránce zásadní význam, nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v
dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Otázku promlčení pravomocně přiznaného práva vyplývajícího z obchodního
závazkového vztahu odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí,
podle níž toto právo se ve smyslu § 408 odst. 1 obch. zák. promlčuje v deseti
letech ode dne, kdy promlčecí doba začala běžet poprvé; u práva na plnění
závazku tedy podle § 392 odst. 1 obch. zák. ode dne, kdy měl být závazek splněn
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002,
ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1290/2003, a ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 20
Cdo 316/2005).
Ustálená soudní praxe rovněž dovodila, že promlčení vymáhané pohledávky je
důvodem k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., § 52 odst. 1
zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční
řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č.
120/2001 Sb.“), pokud povinný (dlužník) námitku promlčení uplatnil (srov.
stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/ 1981 pod poř. č.
21, str. 188-189 a str. 526-527, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
17. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 829/2005, ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo
47/2006, ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1111/2007, ze dne 27. 4. 2006, sp.
zn. 20 Cdo 2118/2005). Protože okolnost, zda pohledávka přiznaná exekučním
titulem není promlčena, k předpokladům nařízení exekuce na rozdíl od prekluze
práva nepatří, nemůže se otázkou promlčení soud v řízení, jež nařízení exekuce
předchází, zabývat. Povinný může vznést námitku promlčení kdykoliv za řízení,
neboť žádné zákonné ustanovení uplatnění této námitky neomezuje jen na některé
fáze exekučního řízení.
Napadené rozhodnutí je tudíž v souladu se standardní judikaturou; podmínky pro
vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
splněny nejsou, a proto je Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, §
218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b
odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle obsahu spisu
povinnému a jeho manželce, kterým by příslušela náhrada nákladů řízení, náklady
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr.
Miroslava J i r m a n o v á, v.r.
předsedkyně senátu