20 Cdo 2886/2025-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou v exekuční věci oprávněné České republiky- Ministerstva spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, identifikační číslo osoby 00025429, proti povinným 1) P. R., a 2) D. H., o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 164/2021-MOP-32, o dovolání povinného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2023, č. j. 4 Co 48/2023-37, takto: I. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. února 2023, č. j. 20 Co 164/2021-MOP-32, se zastavuje. II. Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2023, č. j. 4 Co 48/2023-37, se zastavuje.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. července 2023, č. j. 4 Co 48/2023-37, potvrdil usnesení ze dne 3. února 2023, č. j. 20 Co 164/2021-MOP-32, jímž Krajský soud v Praze zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost (podanou původní povinnou) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. června 2021, č.j. 20 Co 164,165/2021-234, a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. března 2021, č.j. 21 EXE 1631/2019-203, a Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. března 2021, č.j. 21 EXE 1631/2019-204, podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, pro nezaplacení soudního poplatku.
Obě usnesení (soudu prvního stupně i soudu odvolacího) napadl povinný 1) dovoláním, aniž by byl zastoupen advokátem nebo doložil své právnické vzdělání. Požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta Mgr. Tomáše
Marka jeho zástupcem. Právní posouzení soudů považuje za svévolnou, protiústavní a záměrně protiprávní aplikaci procesních i hmotněprávních předpisů. Namítá také porušení jeho základních a ústavně garantovaných práv na přístup k soudu, rozpor s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. února 2015, sp. zn. 22 Cdo 888/2014, ze dne 25. srpna 2015, sp. zn. 22 Cdo 2770/2015, a ze dne 3. dubna 2019, sp. zn. 24 Cdo 4207/2018, a „skutkový deficit v rozhodnutí odvolacího soudu“. Napadená rozhodnutí označil za formalistická a nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů a pro „existenci tzv. opomenutých důkazů, kdy soudy ignorovaly právně rozhodné skutečnosti a dovolatelem uplatněnou judikaturu“. Navrhl zrušení obou napadených rozhodnutí a odklad jejich právní moci a vykonatelnosti. Nejvyšší soud postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je podle § 236 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem jen proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání. Občanský soudní řád výslovně neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proto je nedostatek funkční příslušnosti neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož je usnesení Krajského soudu ze dne 3. února 2023, č. j. 20 Co 164/2021-MOP-32, proti němuž dovolání výslovně směřuje, rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli rozhodnutím odvolacího soudu), dovolací soud řízení o dovolání proti tomuto rozhodnutí zastavil, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.). Jde-li o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2023, č. j. 4 Co 48/2023-37, Nejvyšší soud nepřihlížel k dovolatelem podané žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva podle § 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2020, sp. zn. 32 Cdo 2755/2020, či ze dne 13. září 2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022). To plyne z dosavadního postupu dovolatele v projednávané věci (v níž podává opakovaně, mechanicky stále tytéž žádosti a tatáž podání), jakož i z obsahu samotného podání (dovolatel v zásadě stále dokola kopíruje svá podání, v žádosti neuvádí žádné konkrétní okolnosti, jež by dokládaly její důvodnost). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že obdobně dovolatel postupuje též v mnoha dalších řízeních. Jednání dovolatele lze považovat za obstrukční, takže i nyní podané dovolání je zřejmě bezúspěšným uplatněním práva, což představuje další důvod, pro který dovolatele nelze osvobodit od soudních poplatků (§ 138 odst. 1 o. s. ř.). Při podání nyní posuzovaného dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (srov. § 241 o. s. ř.), nesplňuje tak podmínku povinného zastoupení pro dovolací řízení. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná další usnesení), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. října 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016. Jelikož dovolatel nesplnil podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 241b odst. 2, § 243f odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatel navíc nezaplatil soudní poplatek z dovolání. I když podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2014, sp. zn. 29 ICdo 6/2012), v daném případě dovolací soud k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že i této povinnosti si je vědom, avšak zjevně soudní poplatek platit nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že o dovolání bylo rozhodnuto bezprostředně, nebylo třeba samostatně rozhodovat o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 11. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu