20 Cdo 297/2025-488
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné PULNIATAR, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Antala Staška č. 1859/34, identifikační číslo osoby 24848816, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, proti povinným 1) J. M., 2) T. M., zastoupeným Mgr. Petrem Vymazalem, advokátem se sídlem v Liberci, Valdštejnská č. 381/6, pro 14 943 217,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 23 EXE 59021/2019, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. října 2024, č. j. 30 Co 28/2024-449, takto: Dovolání povinných se odmítá.
Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. října 2023, č. j. 23 EXE 59021/2019-417, zastavil řízení o návrhu povinných na zastavení exekuce proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v režimu spotřebitelů (výrok I.), a ve zbytku návrh na zastavení exekuce zamítl (výrok II.). V důvodech svého rozhodnutí uvedl, že námitka povinných ohledně spotřebitelské povahy uzavřené smlouvy o úvěru byla již byla pravomocně vyřešena usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci dne 15.
března 2023, č. j. 30 Co 1894/2022-327 (k překážce věci pravomocně rozhodnuté v exekučním řízení odkázal např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2017, sp. zn. 20 Cdo 5537/2016). Dále se zabýval tvrzením povinných, že oprávněná zneužila jejich postavení jako slabší strany sjednáním nepřiměřeného (rozporného s dobrými mravy) úroku z prodlení ve výši 20 % ročně. Soud prvního stupně shledal uvedenou sazbu přiměřenou, neboť v podnikatelských kruzích u obdobných bankovních obchodů není neobvyklá a její výší je sanována skutečnost, že se oprávněné nedostává peněz, které povinným poskytla, ztrácí užitky, jež by mohla realizovat z jiných obchodů a odpovídá rizikovosti transakce (oprávněná investovala své prostředky do investičního záměru prvního povinného).
Oprávněná nadto od počátku prodlení požadovala po povinných pouze tento (sankční) úrok z prodlení ve výši 20 % ročně z nevrácené jistiny na místo původního smluvního úroku ve výši 15 % ročně a úroku z prodlení v zákonné výši, který je tak v konečném důsledku nižší než součet smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Na posouzení přiměřenosti přitom nemá vliv ujednání o smluvní pokutě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2010, sp. zn. 23 Cdo 2924/2009), ani zástavní právo, či dodatečně sjednaná vinkulace pojistného plnění.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 1. října 2024, č. j. 30 Co 28/2024-449, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně plně ztotožnil a doplnil, že oprávněná není subjektem zabývajícím se poskytováním úvěrů třetím osobám profesionálně, nelze proto na ni klást stejné nároky jako na poskytovatele spotřebních úvěrů. Obsah smlouvy pokládal za výsledek konsensu dvou rovnocenných smluvních stran. Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, jehož přípustnost spatřovali v odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud odvolací soud nepovažoval sjednání úroku z prodlení ve výši 20 % ročně za zneužití slabšího postavení povinných (jako spotřebitelů, příp. drobných podnikatelů) oprávněnou, ani za sazbu rozpornou s dobrými mravy (k tomu odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.
března 2021, sen. zn. 23 ICdo 56/2019, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019).
Podle povinných je napadené usnesení odvolacího soudu neúplné, protože v něm soud vycházel pouze z postavení stran jako podnikatelů, obsahu smluvních podmínek a dohodnutých sankcí, nezohlednil však v souladu s výše citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, další okolnosti rozhodné pro posouzení přiměřenosti výše sjednaného úroku z prodlení (např. předchozí chování dlužníka, tehdejší aktuální majetkovou situaci smluvních stran, význam, jenž měl případný nesplacený dluh pro věřitelku).
Povinní rovněž zdůraznili, že při uzavírání smlouvy o úvěru vystupovali v postavení spotřebitelů. S ohledem na výše uvedené navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Oprávněná navrhla podané dovolání jako nepřípustné odmítnout, eventuálně zamítnout. Povinní v něm předkládají námitky, jimiž se již dříve odvolací soud opakovaně zabýval. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil řádně, a to zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Přihlédl přitom nejen k účelu uzavřené smlouvy o úvěru, ale i k rozhodným okolnostem případu.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Povinní dovolacímu soudu předkládají podle jejich názoru dosud neřešenou otázku „postavení povinných v úvěrovém vztahu, resp. zda povinní jsou či nejsou v postavení spotřebitelů, když úvěrovou smlouvu uzavřeli za účelem získání peněžních prostředků ke koupi nemovitosti a její rekonstrukci, a to za situace, kdy by následně nemovitost prodali či pronajali třetí osobě“, nicméně odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) se v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu touto otázkou nezabýval, neboť již byla pravomocně vyřešena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
února 2014, sp. zn. 21 Cdo 4164/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2017, sp. zn. 20 Cdo 5537/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2024, sp. zn. 21 Cdo 3596/2023). Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 16. března 2021, sen. zn. 23 ICdo 56/2019, mimo jiné dovodil uplatnitelnost korektivu dobrých mravů i ve vztazích mezi podnikateli. Tím není vyloučeno ani užití právní úpravy poskytující ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (např. ochranu slabší straně).
Podle povinných odvolací soud při posuzování přiměřenosti sjednané sazby úroku z prodlení popsané závěry Nejvyššího soudu nerespektoval. Z rozhodnutí obecných soudů ovšem plyne, že ze shora citovaného rozsudku vycházely. Posuzovaným smluvním ujednáním se zabývaly s ohledem na korektiv dobrých mravů a dostatečně odůvodnily, proč předmětnou sazbu úroku z prodlení nepovažují za nepřiměřenou, a proto ani za rozpornou s dobrými mravy. Aplikaci právní úpravy na ochranu slabší strany přitom a priori nevyloučily, pouze dovodily, že v daném případě v právním vztahu vystupovaly strany v rovném postavení.
I kdyby shledaly, že povinní se nacházely ve slabším postavení, nic by to neměnilo na skutečnosti, že podle obecných soudů se sazba smluveného úroku z prodlení nijak výrazně neodchylovala od sazeb poskytovaných v podnikatelských kruzích u obdobných bankovních obchodů a vzhledem k okolnostem je přiměřená (oprávněná by tak svého silnějšího postavení nezneužila). Obecné soudy přitom v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, neopomněly zohlednit okolnosti relevantní pro danou věc, zejména rizikovost uzavřeného obchodu (oprávněná nepodnikala v oblasti poskytování úvěrů, v uzavření smlouvy o úvěru s povinnými spatřovala investiční příležitost) a důvody, pro které byla sjednána taková výše úroku z prodlení (oprávněná od začátku prodlení již nepožadovala smluvní úrok ve výši 15 %, úrok z prodlení proto v sobě kombinoval jak úrok zákonný, tak smluvní).
Nejvyšší soud proto s ohledem na shora uvedené uzavřel, že napadané rozhodnutí není s dovolateli citovanou judikaturou v rozporu. Naopak je s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu zcela v souladu. Nejvyšší soud dovolání proto podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi oprávněnou a povinnými se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a následující zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 2. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu