20 Cdo 3007/2022-178
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné ANNUVIN LAND, s. r. o., se sídlem v Praze 4 - Lhotce, Novodvorská 1010/14, identifikační číslo osoby 06035442, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem v Praze, Husova 240/5, proti povinnému J. V., narozenému XY, bytem v XY, za účasti manželky povinného P. V., narozené XY, bytem v XY, obou zastoupených Mgr. Lubomírem Kazdou, advokátem se sídlem v Praze, Půtova 1219/3, pro 20 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 5216/2021, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2022, č. j. 18 Co 12/2022-134, takto:
Dovolání se odmítá.
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání povinného a jeho manželky usnesením ze dne 31. 5. 2022, č. j. 18 Co 12/2022-134, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-západ (dále „soud prvního stupně“) ze dne 15. 9. 2021, č. j. 206 EXE 5216/2021-106, ve výrocích, jimiž soud prvního stupně zamítl návrh povinného a jeho manželky na zastavení exekuce
a rozhodl o náhradě nákladů řízení (s upřesněním solidární povinnosti odvolatelů - viz výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrokem II.). 2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že posuzovaná exekuce byla nařízena a je pověřenou soudní exekutorkou JUDr. Ingrid Švecovou, Exekutorský úřad Praha 3, pod sp. zn. 091 EX 01297/21 vedena pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 20 000 000 Kč na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti
sepsaného JUDr. Lucií Vaňkovou, notářkou se sídlem v Praze, dne 7. 6. 2018, sp. zn. NZ 567/2018, N 461/2018 (dále „exekuční titul“ či „notářský zápis“). Exekutorka k zajištění pohledávky oprávněné zřídila exekučním příkazem ze dne 16. 3. 2021, č. j. 091 EX 01297/21-007, k nemovité věci ve společném jmění povinného a jeho manželky (dále „SJM“), konkrétně k budově č. p. XY, rodinnému domu na parcele č. parc XY v katastrálním území XY, exekutorské zástavní právo. Podkladem pro notářský zápis byla smlouva o postoupení pohledávky uzavřená dne 7.
6. 2018 společností DELIX a. s. (identifikační číslo osoby 28361911, se sídlem v Praze 4 - Lhotce, Novodvorská 1010/14 - dále též „postupitel“) a povinným (postupníkem), ve které se smluvní strany dohodly na úhradě (kupní ceně) za postoupenou pohledávku v částce 50 000 000 Kč se splatností v pěti splátkách po 10 000 000 Kč vždy do 31. 1. každého roku počínaje rokem 2019, zároveň s tím, že v případě prodlení postupníka s úhradou jedné splátky po dobu delší než šedesát dnů je postupitel oprávněn požadovat zaplacení celé dosud neuhrazené úplaty za postoupení.
Nyní exekvovanou pohledávku nabyla oprávněná od společnosti DELIX a. s. postupní smlouvou ze dne 31. 1. 2023 s ujednáním stejných splátek a jejich splatnosti jako v případě smlouvy uzavřené postupitelem a povinným dne 7. 6. 2018. 3/ Odvolací soud na podporu svého rozhodnutí citoval § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), § 36 odst. 1 a odst. 2, § 40 odst. 1 písm. d) a § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex.
řád“), jakož i ustanovení § 71b odst. 1, odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále „notářský řád“), ve spojení se závěrem, že posuzovaný notářský zápis je co do předmětu plnění vymezen přesně, včetně obsahu a rozsahu jednotlivých splátek. Bylo pouze na oprávněné, aby určila exekučně vymáhaný nárok (v tomto případě v rozsahu druhé splátky 10 000 000 Kč splatné 31. 1. 2020 a třetí splátky v téže výši splatné 31. 1. 2021). Splatnost jednotlivých splátek v podkladové smlouvě koresponduje s exekučním titulem, takže „je nadbytečné zabývat se“ namítanou neurčitostí exekučního titulu ohledně doby zesplatnění celého dluhu, jakož i dohodou smluvních stran notářského zápisu ve vztahu k případné modifikaci původního ujednání o splatnosti celého dluhu.
Platí totiž, že dostal-li se povinný do prodlení s plněním konkrétní splátky, je v této části notářský zápis materiálně vykonatelný, byť by následkem chyby v psaní nebo v počtech nebylo zřejmé, kdy nastala splatnost jiné splátky, případně celého dluhu (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2017, sp. zn. 20 Cdo 2086/2017). K žádné modifikaci původního ujednání smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7. 6. 2018 sepsáním notářského zápisu „jakožto procesní dohody smluvních stran notářského zápisu ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2674/2019 (…) nedošlo“.
4/ Odvolací soud rovněž odmítl námitku povinného týkající se jeho pozice „slabší strany“, neboť povinný nevystupoval v závazkovém vztahu jako spotřebitel (dlouhodobě vyvíjel podnikatelskou činnost prostřednictvím právnických osob, za něž jako statutární orgán jednal) a charakter postupní smlouvy s povahou spotřebitelských vztahů nekoresponduje. Exekuční titul nadto nezpůsobuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků, a to ani v případě vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem. Povinný byl v závazkových poměrech orientován a shora specifikované postupní smlouvy a notářský zápis obsahují „totožnou kupní cenu“ a její splatnost.
5/ Argumentace nepostižitelností majetku ve společném jmění manželů (dále “SJM“) není rovněž důvodná, protože manželka povinného namítala svůj nesouhlas s dluhem manžela až dne 25. 3. 2021 v rámci podání návrhu na zastavení exekuce, tj. nikoli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděla (ve smyslu § 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále „o. z.“). Odvolací soud k tomu upřesnil, že manželka povinného požadované hmotněprávní jednání (odvolací soud se zmiňuje o „ohražovacím jednání“) neučinila v řízení před soudem prvního stupně ani v odvolacím řízení, byť po vydání exekučního příkazu zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech v SJM byla jako účastnice řízení vedena, a proto podala návrh na zastavení exekuce (po uplynutí tří měsíců).
Nenaplnila tak podmínky ustanovení § 732 o. z. se zřetelem k judikatuře dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2021, sp. zn. 20 Cdo 2583/2020). 6/ Usnesení odvolacího soudu napadli povinný a jeho manželka dovoláním, jehož přípustnost vymezili tvrzením, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to:
A/ zda lze připustit v neprospěch dlužníka (povinných) vyloučení právních účinků u objektivně formulované tzv. zesplatňovací klauzule v notářském zápisu; B/ zda tato klauzule modifikuje uzavřenou hmotněprávní dohodu, z níž notářský zápis vychází, a s jakými právními následky (oproti hmotněprávní dohodě); C/ zda uvedená neurčitá a nejednoznačně formulovaná tzv. zesplatňovací klauzule může být důvodem neplatnosti či nevykonatelnosti notářského zápisu; D/ zda má nejednoznačnost tzv.
zesplatňovací klauzule vliv na vykonatelnost notářského zápisu “pro chybějící náležitost doby plnění dluhu“; E/ zda lze zhojit nedostatky notářského zápisu exekučním vymáháním pouze některé splátky dluhu, a
F/ zda lze zhojit právní vadu notářského zápisu ohledně neurčitosti zesplatnění celého dluhu rozhodnutím oprávněného „vznášet v rámci exekučního řízení jen část svého nároku“. 7/ Dovolatelé jsou dále přesvědčeni, že se odvolací soud - spolu se soudem prvního stupně - odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu „z hlediska posouzení vykonatelnosti notářského zápisu pro chybějící náležitost, tj. doby plnění s úhradou dluhu“, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne
19. října 2006, sp. zn. 20 Cdo 237/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2006, sp. zn. 33 Odo 1630/2005 (v dovolání je chybně uvedeno „usnesení“ a „33 Cdo“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 5266/2015. 8/ Dovolatelé rovněž namítli, že soudy obou stupňů předestřené otázky nesprávně právně posoudily a že nezhojitelnou vadou trpí výrok napadeného usnesení odvolacího soudu, který je v důsledku upřesnění solidární povinnosti dovolatelů nepřezkoumatelný („nedává povinným smysl“).
Proto se domáhají odkladu „vykonatelnosti“ usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně. 9/ V podrobnostech dovolatelé citovali jimi ohlášenou judikaturu, rekapitulovali závěry napadeného usnesení odvolacího soudu i jemu předcházejícího usnesení soudu prvního stupně, přičemž zdůraznili, že soudy obou stupňů nepřihlédly k tzv. zesplatňovací klauzuli uvedené v notářském zápisu, „když jim postačovalo, že splatnost každé jednotlivé splátky je určena“. Podle dovolatelů nemůže „takový zjednodušující a omezený pohled soudu“ obstát, zejména s odkazy na konkrétní (v dovolání citované) pasáže notářského zápisu.
Dovolatelé opakovali, že povinný je nepodnikající osobou, která z této pozice podepsala „uvedené závazky“, takže na něj „lze z hlediska formalizovaného přístupu nahlížet (…) jako na stranu slabší“. Protože posuzovaný notářský zápis trpí vadou rovněž ve vymezení splátek dluhu (každá ze splátek dluhu je totiž „navázána na institut zesplatnění“), zaniká splatnost prostřednictvím těchto splátek a „celý dluh se musí a má stát splatným na základě tzv. zesplatňovací klauzule“. Nelze-li však takovou splatnost určit, je exekuční titul vadný bez možnosti výkladového zhojení, a to rovněž se zřetelem k zájmům povinného coby slabší strany.
10/ Následkem nedostatku odůvodnění napadeného usnesení dochází k porušení práva dovolatelů na spravedlivý proces, „neboť soud první instance v žádném případě neodůvodnil své rozhodnutí přesvědčivě a v usnesení řádně a logicky neargumentoval, na základě jakých úvah k rozhodnutí došel“ (s připomenutím závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 27. dubna 2021, sp. zn. I. ÚS 1486/20).
Ze všech uvedených důvodů dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu a rovněž jím potvrzené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil (soudu prvního stupně) k dalšímu řízení, případně aby „rozhodnutí změnil tak, že se návrh na zastavení exekuce potvrzuje“. 11/ K dovolání se vyjádřila oprávněná (podáním ze dne 27. 9. 2022) tak, že uvedený opravný prostředek nepovažuje za přípustný, především proto, že dovolatelé „nespecifikovali ani jeden z důvodů přípustnosti vyjmenovaných taxativně v o.
s. ř.“, nadto je dovolání „zmatečné“ a „jednotlivé dovolací důvody jsou na různých místech vykládány odlišně, a některé nejsou vůbec vysvětleny“. Exekuční titul považuje oprávněná za vykonatelný pro účely vynucení druhé a třetí splátky úvěru, nevykazuje-li ani sama tzv. zesplatňovací klauzule závažné vady (rozdíly jsou způsobeny chybami v psaní a logikou samotného procesu zesplatnění). Případná neplatnost této klauzule nevede k nevykonatelnosti exekučního titulu ve vztahu k jednotlivým splátkám a „jejich jasně stanovené splatnosti“, neboť „doposud nedošlo k zesplatnění celého dluhu zajištěného exekučním titulem“.
Notářský zápis přitom není nutné interpretovat, protože nedochází k nejasnostem jeho obsahu ohledně splatnosti jednotlivých splátek. Vztah povinného a oprávněné nikdy neměl povahu „podnikatelsko- spotřebitelskou“, disponoval-li povinný jakožto bývalý člen orgánů významných společností potřebnými znalostmi podnikatelského prostředí a ekonomickým zázemím, jinak by pohledávku za 50 000 000 Kč nekupoval. Napadené usnesení rovněž nevykazuje žádné znaky nepřezkoumatelnosti a je krom dalšího v souladu s ustanovením § 576 o.
z. a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 3776/2013. 12/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného a jeho manželky podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále opět „o.
s. ř.“), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanými účastníky exekučního řízení (viz § 36 odst. 1, odst. 2 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 13/ Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) ex.
řádu je titulem pro exekuci, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech (nyní právních jednáních) a uvedené zejména v § 62 a násl. notářského řádu, tj.
obsahuje-li dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba, vyznačen právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění), doba plnění (určitým způsobem stanovená doba, do které se povinná osoba zavazuje poskytnout předmět plnění oprávněné osobě), a jestliže povinná osoba svolila k vykonatelnosti notářského zápisu (z mnoha rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.
dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněné pod číslem 55/2015 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 5319/2017). 14/ Judikatura dovolacího soudu je rovněž sjednocena v závěru, že dohoda oprávněné a povinné osoby obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti nemá hmotněprávní povahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004). Představuje jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis obsahovat, aby byl z materiálního hlediska vykonatelný, avšak tato dohoda nemá sama o sobě za následek vznik, změnu nebo zánik práv a povinností účastníků právního vztahu. Platební povinnosti, k jejichž splnění se povinný zavázal v dohodě obsažené v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, lze poměřovat jen tím, jaké povinnosti pro něho vyplývají z uzavřeného hmotněprávního úkonu, který byl pro sepsání zápisu podkladem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
července 2014, sp. zn. 21 Cdo 3776/2013). Notář sepíše notářský zápis na základě dohody oprávněné a povinné osoby, aniž by byl oprávněn či povinen zkoumat její podklad v hmotném právu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009). 15/ Nejvyšší soud k otázce plnění dluhu ve splátkách uzavřel, že v takovém případě se ve své podstatě jedná o plnění po částech, s tím rozdílem, že výše a splatnost jednotlivých splátek je předem určena. Při plnění ve splátkách je dána dvojí doba splatnosti, jednak doba plnění jednotlivých splátek, jednak doba splatnosti celé pohledávky, která je určena poslední splátkou.
Závazek pak zaniká postupně (hrazením splátek) a prodlení dlužníka se posuzuje u každé splátky zvlášť. Součástí podmínek splatnosti jednotlivých splátek může být i ujednání, že pro nesplnění některé splátky je věřitel oprávněn - nikoli však povinen (!) - požadovat po dlužníku zaplacení celé zbylé pohledávky najednou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2009, sp. zn. 21 Cdo 4750/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2017, sp. zn. 20 Cdo 2086/2017). 16/ V posuzované věci je podstatné, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahuje dohodu o splátkách smluvního závazku, jehož právní důvod dovolatelé nezpochybňují, na základě níž je povinný povinen plnit pohledávku oprávněné v pěti splátkách po 10 000 000 Kč, přičemž splatnost jednotlivých splátek (z nichž druhá v pořadí splatná 31.
1.
2020 a třetí
splatná 31. 1. 2021 jsou předmětem této exekuce) je zcela určitá a koresponduje s podkladovým hmotněprávním jednáním (s postupní smlouvou). Jestliže je zcela v dispozici oprávněné vymáhat tu část z celkového plnění (druhou a třetí splátku), u které jsou splněny formální a materiální předpoklady notářského zápisu jakožto exekučního titulu, nemohou být dovolateli předestřené otázky ad A) až F), zabývající se ztrátou výhody splátek, resp. splatností celého dluhu, rozhodné, tj. napadené usnesení odvolacího soudu na řešení takových otázek ve smyslu § 237 o.
s. ř. nezávisí (jak to plyne rovněž z odůvodnění napadeného rozhodnutí). Současně se dovolatelé míjí i s jimi zvoleným hlediskem přípustnosti dovolání (otázek dosud judikaturou dovolacího soudu neřešených), neboť krom shora vylíčené judikatury, kterou odvolací soud napadeným usnesením zcela respektoval, Nejvyšší soud již v obdobné exekuční věci (vedené mezi týmiž účastníky a podle téhož exekučního titulu) rozhodl usnesením ze dne 1. června 2022, sp. zn. 20 Cdo 794/2022, není-li žádný důvod se od zde přijatých právních závěrů odchýlit.
17/ Otázka „posouzení vykonatelnosti notářského zápisu pro chybějící náležitost, tj. doby plnění s úhradou dluhu“ vychází z odlišného skutkového stavu posuzovaného řízení (z dovolateli označené tzv. zesplatňovací klauzule), protože předmětná exekuce je vedena pro dvě splátky závazku, ohledně nichž žádné pochybnosti týkající se doby plnění nevznikají (s přihlédnutím k celému kontextu notářského zápisu a podkladové smlouvy). K této otázce dovolateli ohlášená judikatura dovolacího soudu tudíž není přiléhavá.
Zároveň se logicky nemůže uplatnit ani podpůrná argumentace dovolatelů, aby bylo přihlédnuto ke spotřebitelské povaze závazku povinného v rozsahu ceny (úplaty ve výši 50 000 000 Kč) za povinnému postoupené pohledávky. 18/ Směřovalo-li dovolání též proti výrokům o náhradě nákladů řízení, není v daném rozsahu přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 19/ Kritika výroku napadeného usnesení odvolacího soudu směřuje primárně k označení vady řízení, k níž dovolací soud u nepřípustného dovolání nepřihlíží (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o.
s. ř.). Nadto z dotčeného potvrzujícího výroku odvolacího soudu zřetelně plyne, že odvolací soud pouze upravil rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, proti němuž - jak již bylo vyloženo - je dovolání zákonem zapovězeno (viz předchozí odstavec shora, srov. dále odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2022, sp. zn. 20 Cdo 794/2022). 20/ Návrhem na odklad „vykonatelnosti“ napadeného usnesení odvolacího soudu a rovněž usnesení soudu prvního stupně se Nejvyšší soud nezabýval se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 23.
srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, který vyslovil, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o návrh akcesorický. Nejvyšší soud nadto odmítl dovolání povinného a jeho manželky v Ústavním soudem přiměřené lhůtě (srov. tentýž nález Ústavního soudu).
Pro
úplnost je vhodné doplnit, že usnesení soudu prvního stupně nelze ve smyslu § 243 o. s. ř. odkládat (dovoláním může být napadeno pouze usnesení odvolacího soudu, a jen to může být předmětem postupu podle § 243 o. s. ř.) a že rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce z povahy věci není „vykonatelné“, tj. odložit lze v tomto případě jeho právní moc (§ 243 písm. b/ o. s. ř.), ovšem s patřičnými zákonnými důvody, které dovolatelé ani neuvedli. 21/ Dovolací soud z uvedených důvodů dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 22/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.