20 Cdo 3182/2025-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné ČSOB Hypoteční banky, a. s., se sídlem v Praze, Radlická č. 333/150, identifikační číslo osoby 13584324, proti povinnému P. H., zastoupenému Mgr. Vítem Pavkem, advokátem se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova č. 360, pro 40 731,47 Kč s příslušenstvím, o návrzích povinného na zastavení exekuce, na ustanovení zástupce z řad advokátů a na vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 24 EXE 960/2022, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 5. srpna 2025, č. j. 29 Co 217/2025-188, takto: Dovolání povinného se odmítá.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. srpna 2025, č. j. 29 Co 217/2025-188, potvrdil usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. května 2025, č. j. 24 EXE 960/2022-176 (dále též jen „soud prvního stupně“), kterým soud prvního stupně výrokem I. zamítl návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 3. dubna 2023 vedené na základě pověření Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. května 2022, č. j. 24 EXE 960/2022-13. Výrokem II. zastavil řízení o návrhu povinného na ustanovení zástupce z řad advokátů a výrokem III.
zamítl návrh povinného na vydání předběžného opatření. Povinný svůj návrh na zastavení exekuce odůvodnil nesouhlasem s jejím vedením, označil ji za nezákonnou, korupčnickou, podvodnou, lichvářskou, falešnou, a žádal proto odškodnění za způsobenou škodu a majetkovou a nemajetkovou újmu ve výši 100 000 000 Kč. Zároveň vznesl námitku promlčení v návrhu na vydání předběžného opatření. Soudy tuto námitku (vzhledem k obsahu) podřadily pod důvody návrhu na zastavení exekuce a shledaly ji nedůvodnou. Uvedly, že exekuční titul v dané věci nabyl právní moci dne 24.
března 2021 a vykonatelnosti dne 30. března 2021. Jelikož exekuční řízení bylo zahájeno dne 28. dubna 2022, nemohlo v uvedeném rozmezí dojít k promlčení 10leté promlčecí lhůty podle § 640 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“). K předchozímu běhu promlčecích lhůt před vydáním exekučního titulu již s ohledem na znění § 640 o. z. nelze přihlížet. Dále odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že ve zbytku brání opětovnému přezkoumání totožného návrhu § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“), a § 159a) odst. 4 o. s. ř., neboť o totožném návrhu již bylo pravomocně rozhodnuto. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním do výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh dovolatele na zastavení exekuce. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení ze dne 19. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 3406/2019, rozsudek ze dne 16. března 2004, sp. zn. 19 Odo 149/2002, a rozsudek ze dne 21. února 2023, sp. zn. 30 Cdo 3036/2022), a to zda je soud povinen poučit účastníka podle § 118a o. s. ř. v případě, kdy dospěje k závěru, že účastník netvrdí ani neprokazuje žádnou právně relevantní skutečnost ve vztahu k jeho návrhu. Dovolatel má za to, že vzhledem k absenci právního vzdělání a špatnému zdravotnímu stavu po něm nelze spravedlivě požadovat, aby byl sám schopen právně dostatečným způsobem identifikovat a vylíčit důvod, pro který spatřuje vedené exekuční řízení za neoprávněné. Domnívá se, že nepoučil-li jej soud podle § 118a o. s.
ř., byť z
obsahu jeho podání je potřeba poučení „zcela zřejmá“, uvedený postup soudu je sám o sobě způsobilým dovolacím důvodem a že napadeným rozhodnutím bylo porušeno i jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II
bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že jej řádně nepoučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., uplatňuje jiný dovolací důvod (vadu řízení), než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.). Samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány – o takovou situaci ovšem podle obsahu spisu v dané věci nejde) přípustnost dovolání (podle § 237 o.
s. ř.) nezakládají. Nad rámec uvedeného dovolací soud přesto pokládá za potřebné dodat, že poučení podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. slouží k tomu, aby účastníci tvrdili v potřebném rozsahu skutečnosti rozhodné pro posouzení uplatněného nároku a aby označili důkazy způsobilé tato tvrzení prokázat. Účelem této poučovací povinnosti je zabránit tomu, aby se účastník nedozvěděl až z rozhodnutí pro něho nepříznivého, tedy překvapivě, že podle hodnocení soudu neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, a aby měl příležitost doplnit chybějící tvrzení či navrhnout další důkazy.
Smyslem poučovací povinnosti podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. naopak není, aby soud účastníka upozorňoval na možné eventuality, při jejichž tvrzení a následném prokázání by ve věci mohl být úspěšný. Postup podle § 118a o. s. ř. tedy přichází v úvahu tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené důkazy nepostačují k tomu, aby byl
objasněn skutkový stav věci [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, či rozsudek ze dne 25. května 2006, sp. zn. 22 Cdo 2335/2005 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 1. listopadu 2006, sp. zn. II. ÚS 532/06)]. Jinými slovy smyslem § 118a o. s. ř. je, aby účastníku nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž by byl poučen, že má břemeno tvrzení a o čem, a že účastníku nelze zamítnout žalobu, protože neunesl důkazní břemeno, aniž by byl poučen, že takové důkazní břemeno má a o čem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.srpna 2013, sp. zn. 32 Cdo 2046/2012, či dovolatelem předestřený rozsudek ze dne 21.
února 2023, sp. zn. 30 Cdo 3036/2022). V posuzované věci dovolací soud žádný nedostatek v procesním postupu odvolacího soudu (ani soudu prvního stupně) stran plnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neshledal. Nedošlo zde k tomu, že by uvedená tvrzení a navržené důkazy nepostačovaly k objasnění skutkového stavu věci či že by soudy svá rozhodnutí založily na neunesení důkazního břemene účastníkem řízení.
Posuzovaly zde opakovaný návrh povinného na zastavení exekuce, přičemž u většiny námitek povinného se jednalo o stejné důvody pro zastavení exekuce jako v jeho dřívějších návrzích, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto, a jejich projednání proto bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté. Novou námitkou povinného, jíž byla námitka promlčení, se soudy zabývaly a řádně odůvodnily, proč nezakládá důvod pro zastavení exekuce. Se zřetelem k tomu, že napadené usnesení nevykazuje znaky libovůle hodnotících úvah odvolacího soudu či prvky extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy (ve smyslu ústavněprávního deficitu), Nejvyšší soud dovolání povinného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 1. 2026
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu