20 Cdo 3343/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněného Ing. J. V., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Drtinou,
Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II.
č. 30a, proti povinné 1. jihočeské zemědělské a.s., se sídlem Svébohy 49, Nové
Hrady, identifikační číslo osoby 251 62 012, zastoupené Mgr. Danielem Kauckým,
advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, pro 1.016.050,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 49
EXE 5860/2010, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 31. května 2010, č. j. 19 Co 1020/2011 - 109, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. května 2010, č. j.
19 Co 1020/2011 - 109, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne
16. března 2011, č. j. 49 EXE 5860/2010 - 91, se ruší a věc se vrací Okresnímu
soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v
Českých Budějovicích ze dne 16. 3. 2011, č. j. 49 EXE 5860/2010 - 91, jímž byl
zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce nařízené na její majetek usnesením
téhož soudu ze dne 18. 5. 2010, č. j. 49 EXE 5860/2010 - 26, ve spojení s
usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2010, č. j. 24
Co 1553/2010 - 43, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.016.050,- Kč s
příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Jindřichově
Hradci ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 C 71/2008 - 308, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 4. 2010, č. j. 7 Co 506/2010
- 351. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního
stupně, že společnost C.D.K.K. FIN s.r.o. oznámením ze dne 8. 9. 2010,
adresovaným pověřenému soudnímu exekutorovi Mgr. Jaroslavu Homolovi, sdělila,
že téhož dne zaslala na jeho účet v této exekuční věci částku 2.000.000,- Kč na
úhradu dluhu povinné včetně příslušenství, nákladů předcházejícího řízení i
nákladů exekuce, a to na základě dohody s povinnou uzavřené ústně podle § 534
obč. zák., že soudní exekutor tuto platbu obdržel dne 9. 9. 2010 s tím, že
částka 2.000.000,- Kč postačuje k úhradě vymáhané pohledávky, jejího
příslušenství, nákladů oprávněného i nákladů exekuce (které činí ke dni 8. 3.
2011 částku 257.124,- Kč včetně DPH), že poukázanou částku („vymožené plnění“)
nevyplatil oprávněnému z důvodu neskončeného insolvenčního řízení dlužnice
(povinné), že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 1.
2010, č.j. KSCB 27 NVS 9776/2010-A-29, byl návrh na zjištění úpadku dlužnice
(povinné) zamítnut a že proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání. Krajský
soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že jedním z důvodů zániku
práva, které jsou upraveny hmotným právem, je splnění dluhu a že o dobrovolné
plnění, jehož důsledkem je zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s.
ř., jde jen tehdy, jestliže k němu ze strany povinného, případně třetích osob
(na úhradu jeho dluhu) došlo mimo rámec exekuce. V daném případě však ani za
situace, kdy plnění ve výši 2.000.000,- Kč bylo poskytnuto třetí osobou na účet
exekutora, důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.
není dán, pokud „tyto finanční prostředky oprávněný dosud neobdržel z důvodu
insolvenčního řízení vedeného na majetek povinné“.
Povinná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a v němž uplatnila dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., dovozuje, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní
význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.) v následujících otázkách: „1) zda je soud
povinen se v řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce zabývat a vypořádat
se se všemi uváděnými důvody pro zastavení exekuce, 2) zda zaniká v důsledku
zaplacení exekučně vymáhané pohledávky včetně příslušenství, nákladů exekuce a
nákladů oprávněného třetí osobou z jejího majetku za povinného na základě
dohody uzavřené s povinným ve smyslu ustanovení § 534 občanského zákoníku na
účet soudního exekutora jakožto zákonem pověřeného subjektu a tedy i zákonného
místa platebního tato pohledávka a je tak dán důvod pro zastavení exekuce ve
smyslu § 268 odst. 1 písm. g), popř. h) o. s. ř. nebo k zániku exekučně
vymáhané pohledávky dochází za stejných okolností až vyplacením soudním
exekutorem takto obdržených finančních prostředků oprávněnému, kdy však závisí
výlučně na vůli soudního exekutora popř. dalších okolnostech zda a kdy se tak
stane - např. v případě insolvenčního řízení či exekuce vedené na majetek
oprávněného k výplatě dojít vůbec nemusí, a 3) je přípustné, aby za situace,
kdy za povinného uhradila na účet soudního exekutora exekučně vymáhanou
pohledávku včetně příslušenství, nákladů exekuce nákladů oprávněného třetí
osoba ze svého majetku na základě dohody uzavřené s povinným ve smyslu § 534
občanského zákoníku byla i nadále vedena na majetek povinného exekuce a
působilo tak proti němu značně omezující generální inhibitorium dle ustanovení
§ 44a odst. 1 exekučního řádu“. Dovolatelka namítá, že je nesprávný závěr soudů
obou stupňů, že vymáhaná pohledávka včetně příslušenství, jakož i pohledávka
oprávněného a soudního exekutora z titulu nákladů exekuce, nezanikly plněním
třetí osoby na účet exekutora, jakožto zákonného platebního místa, z důvodu
zahájeného insolvenčního řízení, neboť tato okolnost nemá na zánik pohledávky
žádný vliv. Soudní exekutor měl proto vymáhanou pohledávku oprávněnému
vyplatit, a pokud tak neučinil, jedná protiprávně, přičemž tento jeho nesprávný
postup nemůže jít k tíži povinné. Na plnění poskytnuté třetí osobou přitom
nelze pohlížet jako na plnění vymožené soudním exekutorem ani jako na plnění ze
strany povinné, když finanční prostředky (částka 2.000.000,- Kč) byly
poskytnuty z majetku třetí osoby za účelem zániku závazku (dluhu) povinné na
základě dohody uzavřené podle § 534 obč. zák. Jestliže v řízení nebylo
zjištěno, že na majetek oprávněného byla nařízena exekuce, pak po dobu
nečinnosti soudního exekutora jde jen o vztah mezi ním a oprávněným, který
povinná nemůže nijak ovlivnit. Nesprávný je tudíž i závěr soudů obou stupňů, že
předpoklady pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. nebyly
splněny; v tomto ohledu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo
4481/2007.
Existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatelka v tom, že soudy obou stupňů
neposoudily její návrh na zastavení exekuce též podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., když další trvání exekuce je nepřípustné. Navrhla, aby dovolací soud
rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně dalšímu
řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném od 1. 7. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009
Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí
řízení, řádně zastoupenou advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle § 242 o.
s. ř. k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní
význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že dovolací soud dosud
neřešil otázku, zda lze zastavit exekuci podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.
na majetek povinné v době probíhajícího insolventního řízení dlužnice (povinné)
v případě zániku vymáhané pohledávky (včetně jejího příslušenství, nákladů
oprávněného a nákladů exekuce) splněním třetí osobou na základě dohody uzavřené
mezi ní a povinným podle § 534 obč. zák. Dovolání je proto přípustné podle §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem
Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až uplynutím
dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6.
března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti
dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné) ve spojení s § 238a
odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s § 130 exekučního řádu a je i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může
spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen
hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav
nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně
ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud založil svůj závěr o nedůvodnosti návrhu povinné na zastavení
exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. na závěru, že „pokud finanční
prostředky poskytnuté třetí osobou na účet soudního exekutora dosud oprávněný z
důvodu insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice (povinné) neobdržel“,
nejsou předpoklady pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.
splněny. S tímto závěrem dovolací soud nesouhlasí.
Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro
exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle § 268 odst. 1 písm. g) věty před středníkem o. s. ř. výkon rozhodnutí
bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže
byl tento výkon rozhodnutí již proveden. Týká-li se nařízeného výkonu
rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí
nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon
rozhodnutí zastaven částečně (odst. 4 tohoto ustanovení).
Podle § 269 odst. 1 o. s. ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh
nebo i bez návrhu.
Otázka okamžiku, v němž je splněn dluh povinného, který v rámci exekuce plnil
soudnímu exekutorovi, je řešena v rozhodnutí uveřejněném pod R 66/2007 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek se závěrem: jestliže dlužník zaplatil v rámci
exekučního řízení do rukou soudního exekutora část dluhu, nemá věřitel právo na
úroky z prodlení ze zaplacené částky. Tento závěr vychází z úvahy, že prodlení
exekutora s předáním částky, kterou přijal od povinného, oprávněnému je věcí
vnitřního vztahu mezi nimi a nemůže jít k tíži povinného, který dluh splnil.
Pokud dlužník v rámci exekuce učinil jednostranný právní úkon, kterým poskytl
věřiteli předmět plnění s úmyslem splnit svůj dluh, a exekutor plnění přijal
jako osoba oprávněná plnění jménem věřitele přijmout, jeho dluh v rozsahu
poskytnutého plnění zanikl. K tomuto závěru se Nejvyšší soud opakovaně
přihlásil např. v rozhodnutích ze dne 18. února 2009, sp. zn. 32 Cdo 3594/2007,
ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2859/2009, ze dne 25. února 2010, sp. zn.
20 Cdo 4267/2007, ze dne 12. února 2010, sp. zn. 20 Cdo 715/2008 a ze dne 30.
listopadu 2010, sp. zn. 25 Cdo 4802/2008, uveřejněném pod číslem 69/2011 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek.
V posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Jindřichově
Hradci ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 C 71/2008 - 308, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 4. 2010, č. j. 7 Co 506/2010
- 351, pravomocným dne 3. 5. 2010, jimiž žalované (povinné) byla uložena
povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 1.016.050,- Kč se
specifikovaným příslušenstvím, na nákladech řízení před soudem prvního stupně
částku 157.230,- Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 69.876,- Kč, to vše
do 3 dnů od právní moci rozsudku; z těchto rozhodnutí vyplývá, že v nalézacím
řízení se mezi účastníky jednalo o pracovněprávní vztah. Z hlediska skutkového
stavu věci pak bylo zjištěno, že dne 8. 9. 2010 společnost C.D.K.K. FIN s.r.o.
provedla na účet pověřeného soudního exekutora úhradu částky 2.000.000,- Kč na
zaplacení dluhu povinné (vymáhané pohledávky) včetně příslušenství, nákladů
předcházejícího řízení i nákladů exekuce (tedy nákladů oprávněného a soudního
exekutora), a to na základě dohody s povinnou uzavřenou ústně podle § 534 obč.
zák., že soudní exekutor tuto platbu obdržel dne 9. 9. 2010 s tím, že částka
2.000.000,- Kč postačuje k úhradě vymáhané pohledávky, jejího příslušenství,
nákladů oprávněného i nákladů exekuce. Z usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 8. 1. 2010, č.j. KSCB 27 NVS 9776/2010-A-29, se dále
podává, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dlužnice (povinné)
nastaly dne 26. 8. 2010.
Podle § 325 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, závazky vznikají
zejména ze smluv upravených tímto zákonem, jakož i občanským zákoníkem; mohou
však vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených a ze smíšených smluv
obsahujících prvky různých smluv. Na závazky vznikající ze smluv v zákoně
neupravených je třeba použít ustanovení zákona, která upravují závazky jim
nejbližší (odstavec 2).
Podle § 326 citovaného zákona závazky v pracovněprávních vztazích se řídí §
488, 489, § 491 odst. 2, § 492, 494, 497 občanského zákoníku s tím, že
odstupným není odstupné podle tohoto zákona, § 498, 516 až 518 občanského
zákoníku s tím, že § 518 občanského zákoníku se nepoužije v případě pracovní
smlouvy, dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nebo kolektivní smlouvy,
§ 519 až 523, 531, 533, 534, § 544 odst. 1 a 2, § 545, 559 až 573, § 574 odst.
1, § 575 až 578, 580, 581, 584 až 587 občanského zákoníku.
Podle § 534 obč. zák. kdo se s dlužníkem dohodne, že splní jeho závazek vůči
jeho věřiteli, má vůči dlužníkovi povinnost poskytovat plnění jeho věřiteli.
Věřiteli z toho však přímé právo nevznikne.
Dohodou o převzetí plnění podle § 534 obč. zák. se nemění nejen obsah, ale ani
účastníci (dlužník a věřitel) původního závazkového vztahu. Ten, kdo se
dlužníkovi zavázal, že splní jeho dluh vůči jeho věřiteli, je v právním vztahu
pouze k dlužníkovi. Z tohoto závazku vzniká zavázanému povinnost poskytnout
namísto dlužníka plnění jeho věřiteli (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 25 Cdo 2741/2005, uveřejněný pod číslem
16/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenční zákon), se zahájením insolvenčního řízení se spojuje ten
účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve
vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty,
lze nařídit, nelze jej však provést.
I když účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dlužnice (povinné)
nastaly dne 26. 8. 2010, tedy před tím, než společnost C.D.K.K. FIN s.r.o.
zaslala dne 8. 9. 2010 na účet exekutora částku 2.000.000,- Kč na úhradu
vymáhané pohledávky povinné, včetně příslušenství, nákladů předcházejícího
řízení a nákladů exekuce (nákladů oprávněného a soudního exekutora), nemá
(nemůže mít) dosud probíhající insolvenční řízení dlužnice (povinné) žádný vliv
na dané exekuční řízení, neboť uvedená částka byla uhrazena z majetku
společnosti C.D.K.K. FIN s.r.o., a majetku ve vlastnictví dlužnice ani jiného
majetku náležejícího do majetkové podstaty se nedotýká. V daných souvislostech
Nejvyšší soud odkazuje na závěry uvedené v odůvodnění jeho usnesení ze dne 28.
ledna 2010, sp. zn. 20 Cdo 4394/2008, v němž uvedl, že „posouzení, zda je
taková dohoda (rozuměj dohoda podle § 534 obč. zák.) ve smyslu § 14 odst. 1
písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, neúčinná ve vztahu ke
konkursním věřitelům, je možné jen v rámci konkursního řízení při řešení, zda
takovým úkonem nebylo znemožněno (ztíženo) uspokojení pohledávek konkursních
věřitelů. Pro exekuční řízení je rozhodné pouze to, zda pohledávka oprávněného
byla či nebyla uspokojena“. Naposledy uvedený závěr přitom platí i v případě
probíhajícího insolventního řízení dlužnice (povinné).
Jestliže tedy judikatura, od níž se dovolací soud nemá důvodu odchýlit ani v
posuzované věci, dovodila, že prodlení dlužníka trvá v rámci exekuce jen do
okamžiku zaplacení dluhu dlužníkem do rukou (na účet) exekutora, resp. v daném
případě třetí osobou na základě dohody uzavřené s povinnou podle § 534 obč.
zák., že tímto okamžikem je dluh splněn (a tedy zaniká) a že pro exekuční
řízení je rozhodné pouze to, zda pohledávka oprávněného byla či nebyla
uspokojena, jsou v dané věci předpoklady pro úplné zastavení exekuce pro zánik
vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů předcházejícího řízení a
nákladů exekuce (nákladů oprávněného a soudního exekutora) podle § 268 odst. 1
písm. g) o. s. ř. splněny.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a že dovolací
důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn. Nejvyšší soud proto
napadené usnesení odvolacího soudu podle § 243b odst. 2, věty za středníkem o.
s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací
soud i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta
druhá o. s. ř.), aniž bylo zapotřebí se zabývat dalšími námitkami v dovolání.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne
soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení
původního, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s.
ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. května 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu