20 Cdo 3605/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra
Mikuška v exekuční věci oprávněného Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové
společnosti, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, identifikační číslo osoby
000 05 886, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2,
Sokolská 60, proti povinnému V. L., zastoupenému opatrovníkem Městysem Zlonice
se sídlem Úřadu Městyse Zlonice, ve Zlonicích, Náměstí Pod Lipami 29, právně
zastoupenému JUDr. Jiřinou Jirákovou, advokátkou se sídlem ve Slaném,
Třebízského 175, pro 808,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Kladně pod sp. zn. 51 EXE 201/2011, o dovolání povinného proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2012, č. j. 27 Co 288/2012 - 110, takto:
Dovolání se odmítá.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 5. 4. 2012,
č. j. 51 EXE 201/2011 - 93, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na
zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., nařízené usnesením
téhož soudu ze dne 28. 2. 2011, č. j. 51 EXE 201/2011-7, podle platebního
rozkazu Okresního soudu v Kladně z 2. 6. 2003, sp. zn. 50 Ro 1006/2003. K
námitce o nedostatku procesní způsobilosti povinného v době doručování
exekučního titulu uvedl, že tato okolnost není v exekučním řízení rozhodná.
Platí totiž, že okolnost, zda v době nalézacího řízení byl povinný stižen
duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemohl v řízení jednat, a zda mu tedy
měl soud ustanovit opatrovníka, je v exekučním řízení pro posouzení
vykonatelnosti titulu nerelevantní. Věcná správnost titulu nemůže již být
zpochybněna a případná zmatečnostní vada nalézacího řízení je do exekučního
řízení nepřenositelná.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje
z § 237 odst. 1 písm. c) a § 238a odst. 1 o. s. ř., a podává je z důvodů
uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Poukazuje na to, že rozsudkem
Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 2. 2011, č. j. 9 Nc 803/2010 - 38,
pravomocným dne 11. 3. 2011, byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak,
že je nadále schopen nakládat s finanční částkou 5.000,- Kč, usnesením
Okresního soudu v Kladně z 26. 7. 2011, 42 P 233/2011-67, pravomocným 9. 9.
2011, mu byl ustanoven opatrovníkem Městys Zlonice, že s ohledem na závěry
znaleckého posudku se lze důvodně domnívat, že zjištěnou duševní chorobou trpěl
již v době vydání exekučního titulu a že vůči němu je ze strany oprávněného
evidováno 58 splatných pohledávek z důvodu tzv. černých jízd v pražské
integrované dopravě, které jsou exekučně vymáhány včetně nákladů řízení.
Prosazuje, že exekuční titul byl vydán i přesto, že jako žalovaný neměl
procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen. Ačkoli v otázce případné
zmatečnostní vady nalézacího řízení ustálená judikatura zastává názor, že tato
vada je do exekučního řízení nepřenositelná, přesto se domnívá, že daný případ
by bylo možno hodnotit jako „zvláštního zřetele hodný“ a zaujmout k věci nové
stanovisko. Domnívá se, že v jeho případě „nebyla zachována rovnost stran v
soudním řízení“ a že „takovou situaci je možno chápat i jako diskriminující a
bylo by možno si položit i otázku, zda v jeho případě nebylo porušeno jeho
právo na spravedlivý proces“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou
stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu, ve znění
účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná
ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II, Přechodná ustanovení, bod 7
zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve
smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §
237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože
použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu
prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí
téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního
soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV.
ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání
podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody
podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu
právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho
obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Hodnocením všech námitek obsažených v dovolání nelze dospět k závěru, že
napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích (např. v usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp.
zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku
2000, pod číslem 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001,
uveřejněném v témže časopise číslo 6, ročníku 2002, pod číslem 105, či usnesení
publikovaném pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)
vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu
(exekuci) navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou (zmatečnostní nebo
„jinou“ vadou podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), nezakládá současně vadu
řízení o výkon (exekuci) takového rozhodnutí. V usnesení ze dne 24. 6. 2008,
sp. zn. 20 Cdo 3547/2006, Nejvyšší soud výslovně formuloval a vysvětlil závěr,
že případné vady nalézacího řízení, byť by skutečně existovaly, se do
exekučního řízení nepřenášejí a nepředstavují okolnosti rozhodné pro nařízení
exekuce. Obdobně týž soud v usnesení ze dne 8. 8. 2006, sp. zn. 20 Cdo
1558/2006, zdůraznil, že stěžejním principem exekučního řízení je zásada, podle
níž věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být jakkoli, tedy ani
nepřímo prostřednictvím výtky vad nalézacího řízení, v řízení exekučním
zpochybněna, jelikož opačný závěr by ve svém důsledku vedl k narušení právní
jistoty osob vycházejících v dobré víře z věcné správnosti vykonávaného
rozhodnutí. K nápravě vad nalézacího řízení mohou sloužit pouze zákonem
stanovené procesní prostředky, nikoli námitky uplatňované v rámci exekuce.
Rovněž Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 10. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS
530/06, zdůraznil, že právě exekuční řízení je řízením formálním, jelikož
sleduje jiný cíl než řízení nalézací, a to nucenou realizaci v nalézacím řízení
již stanovených práv a povinností, a že tudíž v něm vady nalézacího řízení
zkoumat a odstraňovat není přípustné.
Pokud jde o případný nedostatek procesní způsobilosti účastníka, Nejvyšší soud
již v usnesení ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 543/2006, dovodil, že
okolnost, zda v době nalézacího řízení byl povinný jako jeho účastník stižen
duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemohl v řízení jednat, a zda mu tedy
měl soud ustanovit opatrovníka, je v exekučním řízení pro posouzení
vykonatelnosti titulu nerelevantní (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 24. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3286/2008, nebo usnesení ze dne 30. 3. 2011,
sp. zn. 20 Cdo 1234/2009). Dále srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 10.
2012, sp. zn. III. ÚS 549/12, a ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1026/12, v
nichž zdůraznil, že „od 1. 1. 2001 je k dispozici jako procesní opravný
prostředek žaloba pro zmatečnost“ a proto je odkaz na nález sp. zn. III. ÚS
747/2000 „třeba považovat za dnes již nikoli relevantní“.
Od uvedených závěrů nemá dovolací soud důvod odchýlit se ani v projednávané
věci.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení
občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o. s. ř.) odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.), aniž
přihlédl k opožděně podanému podání povinného ze dne 12. 10. 2012.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu