20 Cdo 3719/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněné BUSINESS GROUP CZ a. s., se sídlem v Dobříši, Mírové
náměstí 41, identifikační číslo osoby 26006618, proti povinnému P. K., za
účasti manželky povinného Ľ. K., zastoupené JUDr. Miroslavou Štěpánkovou,
advokátkou se sídlem v Příbrami II, třída kpt. Olesinského 39, pro 3 100 000,-
Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 22 Nc
6158/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
10. 3. 2008, č. j. 19 Co 92/2008-27, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 14. 11. 2007, č. j. 22 Nc
6158/2007-10, nařídil podle notářského zápisu Anny Volencové, notářky v
Chrudimi, ze dne 6. 4. 2007, NZ 177/2007, N 222/2007, k uspokojení pohledávky
oprávněné ve výši 3 100 000,- Kč se smluvní pokutou ve výši 0,5 % denně
počínaje dnem 1. 6. 2007 do zaplacení, pro náklady exekuce a náklady oprávněné,
exekuci na majetek povinného P. K. (původně 1/ povinného) a taktéž Ing. B. S.,
(2/ povinné), jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Milana Usnula.
Krajský soud napadeným rozhodnutím k odvolání manželky povinného usnesení soudu
prvního stupně změnil ve vztahu k povinnému tak, že návrh na nařízení exekuce
pro smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně počínaje dnem 1. 6. 2007 do zaplacení
zamítl, jinak usnesení ve vztahu k povinnému potvrdil. Dospěl k závěru, že
dohoda se svolením k vykonatelnosti obsažená v notářském zápisu sice co do
předmětu dopadá i na smluvní pokutu 0,5 % z dlužné částky denně, avšak notářský
zápis nijak nevymezuje dobu plnění (splatnost) této smluvní pokuty. Proto je
notářský zápis částečně (ve vztahu ke smluvní pokutě) nevykonatelný a návrh na
nařízení exekuce bylo třeba v této části zamítnout. Protože závazek P. K. a
Ing. B. S. není solidární a jejich procesní postavení v řízení je svým
charakterem postavením samostatných společníků, nepříslušelo odvolacímu soudu
promítnout závěry o částečné nevykonatelnosti titulu vůči Ing. B. S., když
odvolání podala pouze manželka P. K.; vůči Ing. B. S. rozhodnutí nabylo
samostatně právní moci (soud by však měl pro vadu titulu ve vztahu k Ing. B. S.
rozhodnout o zastavení řízení podle § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.). Obrana
odvolatelky spočívající v tvrzení, že exekucí je postižen majetek patřící
výlučně druhému manželu, jenž není povinným ze závazku, má místo jen v řízení o
vyloučení věci z exekuce.
Usnesení krajského soudu napadla oprávněná dovoláním, jež směřuje proti výroku
o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce pro smluvní pokutu 0,5 % denně počínaje
dnem 1. 6. 2007 do zaplacení ve vztahu k povinnému. Prosazuje názor, že
předmětný notářský zápis obsahuje dostatečně přesně určenou dobu k plnění, a to
samostatným určením doby, do které má povinný svou povinnost splnit, a že ten
ke splnění povinnosti byl vyzván doporučeným dopisem.
Bývalá manželka povinného Ľ. K. ve svém vyjádření uvedla, že její byt již byl z
exekuce vyloučen rozsudkem Okresního soudu v Příbrami z 24. 3. 2011, č. j. 9 C
203/2011, který nabyl právní moci 14. 5. 2011. Navrhla, aby dovoláním napadené
usnesení odvolacího soudu bylo „potvrzeno“.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), § 238a odst. 1 písm. c)
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění
účinném do 30. 6. 2009, ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., není však
důvodné.
Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež
by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné
– povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.),
dovolatel nenamítá a ani z obsahu spisu nevyplývají, a protože jinak je
dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového
vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu
právní závěr odvolacího soudu o tom, že exekuční titul ohledně smluvní pokuty
není vykonatelný.
Nejvyšší soud již ve své judikatorní činnosti opakovaně konstatoval, že při
posuzování materiální vykonatelnosti exekučního titulu se řeší i otázka, zda
povinnost stanovená vykonávaným rozhodnutím je stanovena takovým způsobem, že
exekuce je reálně proveditelná. Notářský zápis je titulem pro exekuci (soudní
výkon rozhodnutí), jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro
sepisování notářských zápisů o právních úkonech uvedené v citovaných
ustanoveních notářského řádu, tj. jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze
závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v
níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní
důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění
(přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění
poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k
vykonatelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21
Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
V uváděné judikatuře soudů byl dále vysloven závěr, že notářský zápis se
svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter, neboť obsahuje takové
náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro soudní výkon
rozhodnutí vykonatelný; notář jej sepíše na základě dohody oprávněné a povinné
osoby, aniž by byl oprávněn zkoumat její podklad v hmotném právu, a na základě
prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti. Notářský zápis se
svolením k vykonatelnosti není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani
se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání. Předmětem
plnění se v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti vymezuje přesný obsah
a rozsah plnění, tedy jaké plnění a v jakém množství má povinná osoba podle
údajů obsažených v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti poskytnout
oprávněné osobě. Doba plnění uvedená v tomto zápisu musí přesně a určitě
stanovit dobu, do které je povinná osoba povinna předmět plnění poskytnout
oprávněné osobě, a tím současně vymezit dobu, po jejímž marném uplynutí může
oprávněná osoba důvodně podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti
navrhnout exekuci (nařízení výkonu rozhodnutí).
Existence doby plnění (jako hmotněprávního institutu zakládajícího obecně
splatnost závazku) v dohodě účastníků je, na rozdíl od lhůty k plnění (co by
procesněprávního předpokladu vykonatelnosti povinnosti), jejíž nedostatek v
titulu lze zhojit ve smyslu § 40 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., nezbytným
předpokladem materiální vykonatelnosti titulu, kterou soud při nařizování
exekuce zkoumá. V usnesení ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 533/2002,
uveřejněném v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 70, Nejvyšší soud
vyslovil názor, že dohoda, o níž má být sepsán notářský zápis, musí obsahovat
závazek splnit pohledávku nebo jiný nárok vyplývající ze závazkového právního
vztahu, přičemž povinný svoluje k vykonatelnosti teprve – a pouze – pro případ,
že to, k čemu se zavázal, nesplní řádně a včas, tj. že v budoucnu nastane
absence solučního úkonu.
Nejvyšší soud již také opakovaně uvedl, že požadavku na přesné vymezení rozsahu
a obsahu plnění zjevně nemůže odpovídat takové ujednání v notářském zápise o
placení smluvní pokuty, aniž by byla vyjádřena doba takového plnění. I kdyby
byla taková povinnost výslovně pojmenována jako povinnost zajišťovací, nelze ji
mít za takovou, jež by sdílela i ve sjednání doby plnění osud závazku hlavního
a podle toho s ní zacházet. Ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu
muselo pro požadavek své materiální vykonatelnosti, již je třeba posuzovat
samostatně, vyjadřovat samostatné určení doby, do které se povinná osoba
zavázala takové zajišťovací plnění poskytnout (k tomu srov. například
odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo
2737/2004).
Soudní praxe také formulovala a vysvětlila závěr, že není-li možné dovodit z
rozhodnutí náležitosti materiální vykonatelnosti podle § 261a odst. 1 o. s. ř.
ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti či ke způsobu exekuce,
nelze takové rozhodnutí vykonat; soud návrh na nařízení jeho výkonu zamítne
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2004, pod číslem 183,
případně usnesení téhož soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2021/2007).
Notářský zápis NZ 177/2007, N 222/2007, sepsaný 6. 4. 2007 Annou Volencovou,
notářkou v Chrudimi, jenž je v projednávané věci exekučním titulem, obsahuje (v
čl. II) ujednání o tom, že nebude-li dlužná částka 3,100.000,- Kč zaplacena
řádně a včas, sjednávají účastníci smluvní pokutu ve výši 0,5 % /pět desetin
procenta/ z dlužné částky denně. Notářský zápis (a to ani v následujícím čl.
III) tedy skutečně nijak nevymezuje dobu plnění (splatnost) této smluvní
pokuty, natož pak „…dostatečně přesně určenou dobu k plnění, a to samostatným
určením doby, do které má povinný svou povinnost splnit…“, jak tvrdí
dovolatelka. Na tomto závěru (pro nějž je zásadní posouzení způsobilosti
exekučního titulu) nemůže nic změnit ani okolnost, že povinný byl dle tvrzení
oprávněné ke splnění povinnosti vyzván doporučeným dopisem.
Odvolací soud tudíž správně uzavřel, že exekuční titul ohledně smluvní pokuty
0,5 % z dlužné částky denně není po materiální stránce vykonatelný. Nejvyšší
soud proto dovolání proti jeho rozhodnutí zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před
středníkem o. s. ř.).
Povinnému, který by měl na jejich náhradu právo (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a
§ 243b odst. 5 věty první o. s. ř.), podle obsahu spisu v dovolacím řízení
žádné náklady nevznikly.
Bývalé manželce povinného Ľ. K. (o jejímž odvolání rozhodl krajský soud
dovoláním napadeným usnesením) žádné účelně vynaložené náklady dovolacího
řízení nevznikly; za takové soud nepovažoval náklady spojené s vyjádřením k
dovolání ze dne 20. 9. 2011, jež svým obsahem k výsledku řízení nevedlo.
Soud nepřiznal náklady ani Ing. B. S., která nebyla účastníkem dovolacího
řízení (odvolání proti rozhodnutí okresního soudu o nařízení exekuce podala
pouze manželka P. K. a vůči Ing. B. S. jakožto druhé povinné rozhodnutí o
nařízení exekuce nabylo samostatně právní moci; s ohledem na důvody, pro něž
byl zamítnut návrh na nařízení exekuce vůči P. K., byla exekuce v mezidobí vůči
Ing. B. S. pravomocně zcela zastavena usnesením Krajského soudu v Praze z 15.
2. 2010, č. j. 19 Co 570/2008-85).
Uvedené procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení
nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2012
JUDr.
Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu