Judikát 20 Cdo 397/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:15.04.2026
Spisová značka:20 Cdo 397/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:20.CDO.397.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastavení exekuce
Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D 20 Cdo 397/2026-224
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České republiky - České inspekce životního prostředí, se sídlem v Praze 9, Na Břehu 267/1a, identifikační číslo osoby 41693205, zastoupené JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, proti povinnému D. V., zastoupenému Mgr. Ing. Marianem Böhmem, advokátem se sídlem v Praze 9, Lihovarská 1060/12, o povinnosti uzavřít zařízení pro veřejnost, o zastavení exekuce vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 10 EXE 11/2025, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2025, č. j. 17 Co 418/2025-66, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 12. 2025, č. j. 17 Co 418/2025-76, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2025, č. j. 17 Co 418/2025-66, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 2. 12. 2025, č. j. 17 Co 418/2025-76, se zrušuje v části výroku I, jíž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se návrh povinného na zastavení exekuce nezamítá co do splnění povinnosti uzavřít pro veřejnost Zoopark XY na přiléhajících pozemcích, a v níž odvolací soud exekuci zastavil; dále se zrušuje akcesorický výrok o nákladech odvolacího řízení a věc se vrací Krajskému soudu v Praze v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Kladně (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 7. 8. 2025, č. j. 10 EXE 11/2025-31, zamítl návrh povinného ze dne 4. 6. 2025 na zastavení exekuce, k jejímuž vedení pověřil soudní exekutorku Mgr. Bc. Hanu Plášilovou Kaufmannovou, Exekutorský úřad Praha 7. Exekučním titulem je rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 3. 8. 2021, č. ČIŽP/OOPLC/2021/2279, vydané oprávněnou pro povinnost uzavřít pro veřejnost zařízení Zoopark XY, provozované v objektu na adrese XY, a na přilehlých pozemcích (dále též jen „zařízení“ nebo „zoopark“) fyzickou osobou – účastníkem řízení D.
V., a to z důvodu chybějící potřebné licence. K uzavření mělo dojít s okamžitou platností ke dni právní moci exekučního titulu (21. 8. 2021). Oprávněná opakovaně prováděla kontroly, avšak ani ke dni sepsání jejího vyjádření (27. 6. 2025) zařízení pro veřejnost uzavřeno nebylo. Z povahy věci je vyloučeno, aby zařízení uzavřel kdokoliv jiný než jeho provozovatel, proto je namístě postup podle § 351 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), tj. vymáhání nezastupitelného nepeněžitého plnění ukládáním pokut.
2.
Krajský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedenými rozhodnutími usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh povinného na zastavení exekuce nezamítá co do splnění povinnosti uzavřít pro veřejnost zoopark na přiléhajících pozemcích, a v této části exekuci zastavil, jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I). Současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Ztotožnil se se závěrem, že exekuční titul je materiálně vykonatelný co do označení povinné osoby, dostatečně určitě je vymezena i povinnost uzavřít zoopark pro veřejnost, přičemž způsob splnění této povinnosti je na volbě povinného (tj. provozovatele), stejně tak je nezpochybnitelná i lhůta k plnění.
Odvolací soud však s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1531/2000, dospěl k závěru, že exekuční titul je nevykonatelný ve vztahu k vymezení pozemků, kde by se měl zoopark nacházet a na nichž by měl povinný uzavřít přístup veřejnosti. Pouze „objekt na adrese XY“ je pro účely exekuce dostatečně identifikován, takže v této části je exekuční titul materiálně vykonatelný. Požadavek na materiální vykonatelnost však není splněn u ostatních pozemků, na nichž se zoopark nachází, jelikož jsou označeny pouze jako „přiléhající“.
Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. částečně exekuci zastavil, a ve zbývající části usnesení potvrdil.
3. Oprávněná napadla výrok I usnesení odvolacího soudu dovoláním, avšak jeho obsah směřuje jen proti té části výroku I, kterou bylo usnesení soudu prvního stupně změněno. Tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a přípustnost dovolání pojí s vyřešením otázky hmotného práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jde o otázku vykonatelnosti exekučního titulu v části týkající se uzavření zooparku na „přilehlých pozemcích“.
Míní, že v dané věci nelze vycházet z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1531/2000, nýbrž z usnesení ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2188/2019, kde Nejvyšší soud považoval za dostačující vymezení povinnosti odstranit stromy rostoucí podél regionální železniční dráhy v tam popsaném úseku. Povinnost uzavřít zoopark vyplývá přímo ze zákona č. 162/2003 Sb., o zoologických zahradách, ve znění pozdějších předpisů, a to z § 3 odst. 1, podle něhož lze zoologickou zahradu provozovat jen na základě licence.
Definice zoologické zahrady je obsažena v § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 162/2003 Sb. a není vázána na vymezení pozemků, kde jsou živočichové chováni a vystavováni. Proto nemůže být ani významná konkrétní rozloha zoologické zahrady z hlediska rozhodnutí podle § 15 zákona č. 162/2003 Sb. Z odůvodnění exekučního titulu je nade vši pochybnost zřejmé, že zařízení nesoucí v té době název „Zoopark XY“ a provozované povinným je zoologickou zahradou, že je provozováno bez nezbytné licence a že se nachází na adrese XY.
Požadavek odvolacího soudu, aby exekuční titul konkretizoval přilehlé pozemky, není správný. Oprávněná rovněž odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1999, sp. zn.
2 Cdon 1236/97. Povinný se proti exekučnímu titulu neodvolal a jeho nevykonatelnost nenamítal ani v řízení, v němž byl jako příslušník Policie ČR příkazem Policie ČR uznán vinným ze spáchání jednání, které má znaky přestupku podle § 16 odst. l písm. b) zákona č. 162/2003 Sb., neboť provozoval zařízení „Zoopark XY“ na adrese XY, jako zoologickou zahradu bez licence a o její vydání nepožádal. Ač byl exekuční titul vydán již 3. 8. 2021, povinný uloženou povinnost soustavně ignoruje. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky materiální vykonatelnosti exekučního titulu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
5. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
6. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou vyložil nesprávně, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
7. Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí připomněl, že exekuční titul ukládající jinou povinnost, než zaplacení peněžité částky je materiálně vykonatelný, jen je-li možné nařídit jeho výkon některým ze způsobů uvedených v ustanovení § 258 odst. 2 o. s. ř. Způsob exekuce na nepeněžité plnění se řídí povahou uložené povinnosti. Při zkoumání této povahy soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku. Výrok rozhodnutí lze vykládat v souvislosti s odůvodněním, jestliže to obsah výroku blíže ozřejmuje a lze-li jeho pomocí odstranit případné pochybnosti o obsahu a rozsahu uložené povinnosti s přihlédnutím k povaze věci nebo předepsanému způsobu exekuce; výrok titulu však takto nelze doplňovat či opravovat (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 813/2004 či usnesení ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3036/2005).
8. V souzené věci bylo exekučním titulem vydaným Českou inspekcí životního prostředí dne 3. 8. 2021, pod č. ČIŽP/OOPLC/2021/2279, rozhodnuto o povinnosti uzavřít zařízení Zoopark XY, provozované v objektu na adrese XY, a na přiléhajících pozemcích fyzickou osobou –účastníkem řízení D. V., pro veřejnost. Současně povinnému bylo uloženo nahradit náklady řízení paušální částkou 1000 Kč. Odvolací soud považoval exekuční titul za nevykonatelný v rozsahu, v němž má povinný uzavřít pro veřejnost zařízení provozované „na přiléhajících pozemcích“. Dovolací soud jeho názor nesdílí a má zato, že ve světle shora citované judikatury lze v této konkrétní věci vyložit, o jaké pozemky se jedná.
Z bodu III odůvodnění vykonávaného rozhodnutí vyplývá, že Česká inspekce životního prostředí nade vši pochybnost prokázala, že „se jedná o trvalé zařízení, jelikož je umístěno na zahradě obytného domu a přilehlých pozemcích s pevným oplocením a ubikacemi, které jsou základy spojeny, zejména pro velké šelmy, se zemí a mají vybudované kryté zázemí. Jednotlivé ubikace chovaných živočichů byly označeny tabulkami a názvem druhu, jeho zařazením v zoologické nomenklatuře, popisem živočicha a stručnou informací o jeho etologii a prostředí výskytu“.
Na rozdíl od odvolacího soudu dovolací soud uzavírá, že již uvedený popis dostatečně a nezaměnitelně ozřejmuje, v jakém rozsahu má být povinnost uzavřít zoopark splněna. Závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1531/2000, zde nelze uplatnit, jelikož v nyní projednávané věci jde o uzavření areálu konkrétního provozovaného zooparku označeného ve výroku a popsaného v odůvodnění exekučního titulu. Při exekuci lze přímo na místě určit, kde se zoopark rozprostírá (obdobně viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.
7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2188/2019), popř. až teprve poté stanovit, že nelze přilehlé pozemky vymezit.
9. Jelikož nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání ani pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud je zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
10. Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). Přitom nepřehlédnou ani ustálenou judikaturu, podle níž organizační složka, která jménem státu jedná a vystupuje za něj v řízení před soudem, není nadána způsobilostí být účastníkem řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3308/2011, a ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 25 Cdo 753/2012). V záhlaví se stát jako účastník řízení označuje uvedením jeho názvu (tj. Česká republika), pojmenováním organizační složky, která je příslušná jeho jménem před soudem vystupovat, a adresou sídla této složky (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 588/2004), jak také činí i sama dovolatelka v dovolání (§ 1 odst. 3 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa).
11. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. 4. 2026 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu