20 Cdo 4092/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra
Mikuška v exekuční věci oprávněné UNIPETROL RPA, s.r.o., se sídlem v Litvínově,
V Záluží 1, identifikační číslo osoby 27597075, zastoupené JUDr. Pavlem Švábem,
advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 13, proti povinné PHARMALLERGA CZ,
s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská 202/88, identifikační
číslo osoby 28070267, zastoupené Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem se sídlem v
Českých Budějovicích, Na Sadech 21, pro 172 427,30 EUR s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 48 EXE 5988/2010, o
dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
25. 8. 2011, č. j. 19 Co 1644/2011-188, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 8. 2011, č. j. 19 Co
1644/2011-188, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 6.
2011, č. j. 48 EXE 5988/2010-161, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k
dalšímu řízení.
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 13. 6. 2011, č. j.
48 EXE 5988/2010-161, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích zamítl návrh
povinné ze dne 23. 12. 2010, ve znění jeho doplnění ze dne 21. 3. 2011, na
zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 13. 7. 2010, č. j. 48
EXE 5988/2010-83, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 30. 11. 2010, č. j. 19 Co 2004/2010-114. Stejně jako soud prvního stupně
dospěl k závěru, že není dán důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1
písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Ačkoliv exekuční titul neobsahuje údaj o
právní formě společnosti a identifikační číslo osoby, nevznikají podle
odvolacího soudu žádné pochybnosti o tom, že povinným z exekučního titulu je
PHARMALLERGA CZ s.r.o., Rudolfovská 202/88, České Budějovice, identifikační
číslo osoby 28070267, když název i sídlo společnosti jsou shodné, avšak namísto
dovětku CZ a označení formy společnosti s.r.o. je v exekučním titulu uvedeno,
že se jedná o společnost založenou podle českého práva, která v době vydání
exekučního titulu existovala a exekuční titul jí byl Okresním soudem v Českých
Budějovicích doručen.
Povinná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 238a odst. 1 písm. c) ve
spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá, že řízení je postiženo
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm.
a/ a b/ o. s. ř.). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spojuje s
otázkou, zda „označení účastníka řízení – právnické osoby – v nalézacím řízení,
absentuje-li v tomto označení přesná obchodní firma, dovětek obsahující
označení typu obchodní společnosti a identifikační číslo, je označením
nevzbuzujícím pochybnosti o tom, komu bylo přiznáno právo nebo uložena
povinnost, a dále, zda je vada v označení účastníka nalézacího řízení a
odlišnost v označení účastníka nalézacího řízení od označení účastníka v
exekučním řízení vadou exekučního řízení“. Tvrdí, že „označení účastníka
nalézacího řízení (povinné) v exekučním titulu má takové vady, že z něj není
možné bez pochybnosti dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena
povinnost.“ Za podstatnou považuje skutečnost, že exekuce je vedena proti
osobě, která nebyla účastníkem nalézacího řízení a nikdy nebyla v žádném
právním vztahu s právní předchůdkyní oprávněné. Shora uvedené vyplývá z toho,
že povinná vznikla v září 2007, žaloba u Obchodního soudu v Paříži byla podána
dne 4. 9. 2006. V době podání žaloby povinná proto neexistovala. V žalobě je
uvedeno, že společnost PHARMALLERGA navázala obchodní styky se žalobcem již v
roce 1992 a k ukončení obchodních styků došlo 12. 1. 2006. Z výpisu z
živnostenského rejstříku pak jednoznačně vyplývá, že pod názvem „PHARMALLERGA“
podnikala fyzická osoba. Otázku zásadního právního významu pak vymezuje tím,
zda lze identifikovat povinnou osobu řádně v exekučním titulu neoznačenou na
základě údajů uvedených v odůvodnění rozhodnutí, které se má vykonat. Protože v
návrhu na exekuci v této věci je označena povinná osoba, která však není
zavázána k plnění podle vykonávaného exekučního titulu, navrhla, aby dovolací
soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a tomuto věc vrátil k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1. 7. 2009 (viz článek II., bod 12. části první zákona č. 7/2009
Sb.).
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 236 odst. 1, § 237 odst. 1 písm. c),
odst. 3, § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.
s. ř. byl k 31. 12. 2012 zrušen nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne
21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012
zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále
použitelný), protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je pro tuto věc dán otázkou
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 NSCR 66/2011),
zda lze ztotožnit osobu povinnou, označenou oprávněnou v návrhu na zahájení
exekuce, se stranou žalovanou, uvedenou v exekučním titulu její neúplnou
identifikací.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení § 229
odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k
jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho
obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Ačkoliv uplatňuje
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., blíže jej nevymezuje.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení
skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a
povinnostech účastníků).
Je výrazem ustálené soudní praxe, že jedním z předpokladů pro nařízení exekuce
je splnění požadavku, aby procesně legitimovanému účastníku svědčila i
legitimace věcná.
Vymezení účastníků řízení o výkon rozhodnutí je založeno na procesní bázi
(oprávněným je ten, kdo podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, resp. kdo se
v něm jako takový označil, povinným je ten, proti komu oprávněný návrh na
nařízení výkonu rozhodnutí směřuje, tj. koho uvedl jako osobu, v jejichž
poměrech má být exekučním titulem uložená povinnost vymožena). Od takto pojaté
procesní legitimace je nutno odlišovat věcnou (materiální) aktivní legitimaci
oprávněného a věcnou (materiální) pasivní legitimaci povinného. Aktivně
legitimován je ten (procesně) oprávněný, jemuž svědčí právo z rozhodnutí nebo
jiného titulu, a pasivně legitimován ten (procesně) povinný, kterému je tímto
titulem uložena povinnost. Nesvědčí-li právo z rozhodnutí nebo jiného titulu
oprávněnému, stejně jako nebyla-li podle rozhodnutí nebo jiného titulu
povinnost uložena povinnému, nejsou v řízení o výkon rozhodnutí věcně
legitimováni. V obou případech soud návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne
a byl-li již nařízen, musí být v každém stadiu řízení zastaven (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2004, pod číslem 183, případně jeho
usnesení ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2939/2005, usnesení ze dne 26. 5.
2009, sp. zn. 20 Cdo 2021/2007, usnesení ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 20 Cdo
2876/2009).
Zdrojem (pramenem) věcné legitimace účastníků exekučního řízení je v první řadě
samotné rozhodnutí nebo jiný titul, jehož výkon se navrhuje. V souzené věci je
exekučním titulem rozsudek Obchodního soudu v Paříži ze dne 24. 2. 2009, sp.
zn. RG 2006062094, v němž je žalovaná osoba označena jako společnost
PHARMALLERGA, společnost českého práva, Rudolfovská 88, 370 01 České
Budějovice, Česká republika. Rozsudek nestanoví identifikační číslo společnosti
ani její formu. Tento rozsudek byl doručen společnosti PHARMALLERGA CZ, s.r.o.,
na adrese Lišov, tř. 5. Května 126/134, kam byl dosílán poté, co byl původně
doručován na adresu České Budějovice, Rudolfovská 88.
Z exekučního titulu vyplývá, že řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 4. 9.
2006, protože strana povinná neplnila své závazky z obchodního vztahu, obchodní
spolupráce strany žalované se stranou žalující byla ukončena v lednu 2006; v
této věci označená povinná vznikla zápisem do obchodního rejstříku ke dni 13.
9. 2007, a to jako nová společnost.
Jestliže odvolací soud k této skutečnosti nepřihlédl a s ohledem na neúplné
označení žalované strany v exekučním titulu nezjišťoval, zda povinnost zaplatit
vymáhané plnění byla uložena povinné, jsou jeho skutková zjištění neúplná, a
tudíž nesprávná. Pro rozhodování dovolacího soudu je přitom bez významu, že se
stejnou otázkou zabývaly soudy nižších stupňů již při nařízení exekuce. Je-li
dán důvod, pro který je provedení exekuce nepřípustné (§ 268 odst. 1 písm. h/
o. s. ř.), soud exekuci zastaví (jak je již uvedeno výše).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 2, části věty za středníkem o. s. ř.
zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu,
platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i jeho rozhodnutí a věc mu
vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. l, část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i
o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího (§ 243d odst. l, věta druhá
o. s. ř.), pokud o nákladech nebude rozhodnuto ve zvláštním režimu (hlava VI.
zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční
řád/ a o změně dalších zákonů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. prosince 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D., v. r.
předsedkyně senátu