USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra
Kůrky ve věci žalobce R. M., J., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem
se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 504, proti žalované Silesia
spektrum, a. s., se sídlem v Ostravě, Přívoz, Chopinova 550/3, zastoupené Mgr.
Lukášem Niedobou, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Poděbradova
1243/7, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp.
zn. 6 C 127/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 18. 9. 2017, č. j. 21 Co 151/2017-98, ve znění opravného
usnesení ze dne 6. 11. 2017, č. j. 21 Co 151/2017-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení 4114
Kč k rukám Mgr. Lukáše Niedoby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 27. 2.
2017, č. j. 6 C 127/2016-69, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu, aby z
exekuce vedené pod sp. zn. 201 EX 225/16 Mgr. Pavlem Struminským, Exekutorský
úřad Karviná, pro částku 514 342,59 Kč proti povinným B. K. a V. K. byl
vyloučen spoluvlastnický podíl ? na nemovitostech v jeho výroku uvedených a
uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 8 228 Kč k rukám
jejího zástupce. Odvolací soud též zavázal žalobce k úhradě nákladů odvolacího
řízení ve výši 4 114 Kč. Soud uzavřel, že žalobce neprokázal své vlastnické
právo k exekucí dotčenému podílu na označených nemovitostech (tedy skutečnost,
z níž vyplývá existence jeho práva nepřipouštějícího výkon rozhodnutí dle § 267
o. s. ř.). Vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel před zahájením exekuce kupní
smlouvu, jejímž předmětem byl uvedený podíl, avšak jeho vlastnické právo nebylo
do katastru nemovitostí zapsáno (§ 1105 o. z.), neboť nikdo o zápis do katastru
nemovitostí nepožádal. Existence platné kupní smlouvy není pro rozhodnutí
významná. Obligační závazky ze smlouvy, plynoucí pro její účastníky, dotčeny
nejsou, pouze nemají bez zápisu do veřejného seznamu věcně právní důsledky,
které jediné by byly pro vyloučení věci z exekuce významné. Argumentace závěry
Ústavního soudu uvedenými v jeho nálezu sp. zn. IV. ÚS 201/96 nemohou být
účinné.
Žalobce v dovolání namítá, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky,
která se odchyluje od nálezů Ústavního soudu“. Je přesvědčen, že soudy nižších
instancí věc nesprávně právně posoudily. Uvedl, že předmětné nemovitosti jsou v
jeho oprávněné držbě, resp. ve výlučném vlastnictví, a jako takové nemohou být
postihnuty exekucí. Trvá na tom, že platným uzavřením kupní smlouvy vznikla
překážka, pro niž není možné zahrnout předmětné nemovitosti do exekuce. Soudy
nesprávně posoudily otázku jeho vlastnictví a legitimního očekávání. V době
uzavření kupní smlouvy nebránily převodu nemovitostí žádné právní překážky,
kupní cena byla zaplacena z bankovního úvěru, pro což bylo zřízeno k
nemovitosti zástavní právo. Existuje platný titul, na jehož základě žalobce je
oprávněn nabýt do vlastnictví předmětné nemovitosti, neboť podle nálezu
Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 201/96 ze dne 7. 10. 1996 lze podat návrh na
vklad do katastru nemovitostí v časově neomezené lhůtě, protože plynutí času
nemění nic na vázanosti účastníků smlouvy projevy jejich vůle. Je nutno řešit
situaci, kdy v důsledku prováděné exekuce přejde vlastnictví k předmětným
nemovitostem na třetí osobu, ač k nim má žalobce stále platný nabývací titul,
který v důsledku generálního inhibitoria není možné využít. Dovolatel vidí
východisko v ochraně skutečného právního stavu podle § 985 zák. č. 89/2012 Sb.
Přitom odmítá závěr soudů, že nebyl-li podán návrh na vklad jeho vlastnického
práva do katastru nemovitostí, nemůže být vlastníkem dotčených nemovitostí. Je
přesvědčen, že s ohledem na § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. by dotčené
nemovitosti měly být vyloučeny z exekuce. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp.
zn. II. ÚS 165/2011 je v dané věci nutno hledat řešení slučitelné s obecnou
představou spravedlnosti. Dovolatel přirovnává své postavení k samotnému
vlastnictví a trvá na tom, že soudy zasáhly do jeho práva na vlastnictví, jež
je zaručeno čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhl, aby
dovolací soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí a posléze napadený
rozsudek odvolacího soudu včetně rozsudku okresního soudu zrušil a vrátil mu
věc k dalšímu řízení.
Žalovaná má rozsudek odvolacího soudu za správný. Závěr soudu se opírá o
judikaturu, nezpochybňuje uzavření zástavní ani kupní smlouvy, ale upozorňuje,
že jde o smlouvu k nemovitým věcem, kde platí princip intabulace. Podle § 335a
odst. 1 o. s. ř. je pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí
rozhodující stav v době zahájení řízení a ke stejnému okamžiku se posuzuje i
podmínka vlastnictví nemovitosti povinným. Přitom podle odborné literatury
platí, že podmínka, aby nemovitost byla ve vlastnictví povinného, je splněna i
tehdy, dojde-li k samotnému zápisu vkladu vlastnického práva třetí osoby do
katastru až po zahájení exekuce, byť právní účinky vkladu nastanou ještě před
podáním exekučního návrhu. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal
jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud toto dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017
(srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a dále část první čl. II
bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné, protože závěry odvolacího soudu nejsou v rozporu ani s
označeným nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 10. 1996, IV. ÚS 201/96, ani s
nálezem ze dne 11. 5. 2011, II. ÚS 165/11, a jsou v souladu s konstantní
judikatorní praxí Nejvyššího soudu, přičemž není ani důvod, aby dotčené otázky
byly posouzeny jinak.
Podle § 66 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších přepisů, k
exekuci prodejem nemovité věci povinného může exekutor přistoupit, jen jestliže
bude listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými
listinami notáře doloženo, že nemovitá věc je ve vlastnictví povinného.
Podle § 1105 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, převede-li se
vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do
vlastnictví zápisem do takového seznamu.
Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze
uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v
řízení podle třetí části tohoto zákona.
Nejvyšší soud v odůvodnění dovolatelem uvedeného nálezu Ústavního soudu ze dne
7. 10. 1996, IV. ÚS 201/96, neshledává souvislost se stěžejní otázkou, na níž
dovoláním napadené rozhodnutí spočívá, tedy že pouhá existence platné kupní
smlouvy na nemovitost nevytváří překážku prodeje nemovité věci v rámci exekuce,
vedené na majetek převodce dosud zapsaného v katastru nemovitostí jako
vlastníka, a proto není důvod pro vyloučení nemovitosti z výkonu rozhodnutí
(exekuce) ve smyslu § 267 o. s. ř., nebyl-li navržen natož pak do katastru
nemovitostí zapsán vklad vlastnického práva nabyvatele (žalobce) k nemovité
věci.
Na projednávanou věc nijak nelze vztáhnout ani závěry vyslovené v nálezu
Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2011, II. ÚS 165/11, který se zabývá otázkou
významu dobré víry nabyvatele nemovitosti, jenž koupil nemovitost od
nevlastníka (osoby zapsané v katastru nemovitostí na základě absolutně neplatné
kupní smlouvy). Žalobce zcela pomíjí, že kupní smlouva, jíž měl exekucí dotčené
nemovitosti nabýt, byla soudy shledána platnou, avšak jeho vlastnické právo
nebylo do katastru nemovitostí zapsáno pro nečinnost smluvních stran. V
projednávané věci bylo zjištěno, že žalobce uzavřel již dne 13. 5. 2014 jako
kupující s povinným B. K. jako prodávajícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl
exekucí dotčený podíl na nemovitostech. Za účelem úhrady kupní ceny sjednal dne
23. 4. 2014 s Hypoteční bankou a. s. smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru a
zástavní smlouvu reg. č. 1000/383648-03/14/01-002/00R. Žádný z účastníků
smlouvy však nepodal - po dobu bezmála dvou let - návrh na vklad vlastnického
práva do katastru nemovitostí. Exekuční návrh žalované je pak datován dnem 24.
3. 2016 (viz čl. 63 a dále čl. 61, 65 soudního spisu).
Podle dlouhodobě ustálené soudní praxe se s okamžikem doručení usnesení o
nařízení exekuce pojí zákaz nakládání s majetkem, jehož účelem je znemožnit
povinnému maření exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006,
sp. zn. 30 Cdo 838/2006, usnesení ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1624/2007,
usnesení ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 30 Cdo 4796/2007, ze dne 27. 11. 2008, sp.
zn. 20 Cdo 833/2007, rozsudek ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2640/2009,
usnesení ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4319/2009). Nabyvatel nemovitosti
se tedy vždy vystavuje riziku, že dříve než bude zapsán jako vlastník nabývané
nemovitosti v katastru nemovitostí, může být tato nemovitost stižena exekucí.
Je proto nepochopitelné, ne-li přímo neopatrné, váhá-li nabyvatel s podáním
návrhu na vklad svého vlastnického práva tak, jako žalobce v projednávané věci.
Za dané - fakticky vlastní liknavostí zaviněné - situace se pak jen těžko lze
dovolávat řešení slučitelného s obecnou představou spravedlnosti, případně
porušení práva na vlastnictví.
Protože dovoláním napadené rozhodnutí je v souladu s judikatorní praxí,
Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.),
dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolatel navrhl i odklad právní moci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Ústavní soud však ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16,
uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení
dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad
vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, protože jde o návrh
akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem
dovolatele nezabýval.
Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu