20 Cdo 4765/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly
v exekuční věci oprávněného A. H. (O. G.), P., zastoupeného JUDr. Pavlem
Bergerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1037/38, proti
povinnému Mgr. J. O., P., t. č. ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, zastoupenému
Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem v Praze 3, Laubova 1729/8, pro 8 000
000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila,
LL. M., Exekutorský úřad Praha 7, pod sp. zn. 063 EX 2153/09, o dovolání
povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2015, č. j. 16
Co 311/2015-235, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2015, č. j. 16 Co 311/2015-235,
a usnesení soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, LL. M., Exekutorský úřad
Praha 7, ze dne 1. 6. 2015, č. j. 063 EX 2153/09-191, se ruší a věc se vrací
soudnímu exekutorovi JUDr. Vladimíru Plášilovi, LL. M., Exekutorský úřad Praha
7, k dalšímu řízení.
Soudní exekutor JUDr. Vladimír Plášil, LL. M., Exekutorský úřad Praha 7,
usnesením ze dne 1. 6. 2015, č. j. 063 EX 2153/09-191, stanovil výslednou cenu
ve výroku uvedených nemovitých věcí částkou 439 000 Kč, vycházeje ze závěrů
znaleckého posudku č. 5606/2011 ze dne 12. 12. 2011, včetně dodatku ze dne 5.
6. 2015. Ztotožnil se s postupem, na základě kterého znalec nemovité věci
ocenil, i s jeho závěry a uvedl, že nebyla zjištěna existence věcných břemen,
výměnků ani nájemních, pachtovních či předkupních práv.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudního
exekutora potvrdil. Uvedl, že soudní exekutor při stanovení výsledné ceny
vycházel ze znaleckého posudku. Sám povinný znalce informoval o tom, že
nemovitá věc je zatížena nájemním právem, které prodejem v dražbě nezanikne,
soudnímu exekutorovi však nebyla v rámci exekuce předložena nájemní smlouva, ze
které by nájemní vztah vyplýval. Při vypracování doplnění znaleckého posudku
nebyla nemovitá věc povinným ani panem H. zpřístupněna, proto nemohlo být
osvědčeno, zda na nemovité věci skutečně nájemní právo vázne. Uzavřel, že
špatný stav nemovité věci znalec při stanovení výsledné ceny zohlednil.
Skutečnost, že je nemovitá věc předmětem i dalších exekučních řízení, musí vzít
v úvahu soudní exekutor v dalším průběhu exekuce; odvolací soud ji však nemůže
zohlednit v rámci přezkumu usnesení o ceně, neboť jeho předmětem je toliko
usnesení o ceně a jeho správnost.
Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci, přičemž závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v závěru odvolacího soudu, že znalci v
jeho postupu nelze nic vytknout, že nájemní právo nebylo zjištěno a že nemovitá
věc nebyla zpřístupněna znalci, který tak nemohl existenci nájemního práva
ověřit. Vytýká odvolacímu soudu, že soudní exekutor ani znalec nepostupovali
podle § 336 o. s. ř. Uvedl, že znalec se o zpřístupnění nemovité věci
nepokusil, povinnému, který je ve výkonu trestu, nedoručil výzvu, tu nedoručil
ani nájemci M. H., který byl v době vypracování znaleckého posudku dlouhodobě
hospitalizován. Navíc k domu byla zřízená nová vodovodní a kanalizační
přípojka, takže znalec měl na zpřístupnění nemovité věci trvat. Výsledná cena v
důsledku nesprávného postupu znalce je nepoužitelná. Navrhl proto, aby dovolací
soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část
první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona
č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se v otázce postupu soudního
exekutora při oceňování nemovité věci za situace, kdy nebyla znalcem provedena
její prohlídka, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Dovolání je i důvodné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle občanského
soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 1 zákona č.
396/2012 Sb.) a podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12.
2012 (srov. čl. IV bod 1 zákona č. 396/2012 Sb.).
Podle § 336 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 69 exekučního řádu po právní moci
usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud (soudní exekutor) ustanoví znalce,
kterému uloží, aby ocenil nemovitou věc a její příslušenství a aby ocenil
jednotlivá práva a závady s nemovitou věcí spojené.
Nejvyšší soud opakovaně v rámci své rozhodovací činnosti uvedl, že při
hodnocení znaleckého posudku (včetně oceňování nemovitých věcí v exekučním
řízení podle § 336 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 66 odst. 5 exekučního řádu)
musí soud (soudní exekutor) zkoumat, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj.
zda znalec dodržel uložené zadání. Zjistí-li soud, že znalec zcela nesplnil
úkol, který mu soud vymezil v usnesení o ustanovení znalcem, případně,
nesplnil-li jej vůbec nebo nedostatečným způsobem, nebo pokud má pochybnosti o
věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem,
nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak
odstranil jeho nedostatky, nebo aby vypracoval nový posudek. Hodnocení důkazu
znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě
odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem
skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, a zda odůvodnění znaleckého
posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Soud však nemůže přezkoumávat
věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku. V případě, že soud nebo
soudní exekutor provedl ohledání nemovité věci, hodnotí též, zda závěry posudku
nejsou v rozporu s výsledky místního ohledání nebo jinými zjištěnými
skutečnostmi. V usnesení o určení ceny nemovité věci (§ 336a o. s. ř.) se pak
soud (soudní exekutor) musí vypořádat s námitkami a připomínkami k odhadu
nemovité věci a musí uvést všechny rozhodující okolnosti, ke kterým přihlédl
při určení odhadní ceny [srov. např. usnesení pléna bývalého Nejvyššího soudu
ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls. 3/80 (uveřejněné pod číslem 1/1981 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4.
2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp.
zn. 30 Cdo 3450/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22
Cdo 4532/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo
3928/2013 (uveřejněný pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo
3043/2013].
Při oceňování nemovitých věcí soudní exekutor či soud postupuje podle § 336 o.
s. ř. a je-li to potřebné, provede ohledání nemovité věci a jejího
příslušenství (§ 336 odst. 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. 4.
2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014, uvedl, že zákon stanoví povinnému, popřípadě
dalším osobám, povinnost umožnit prohlídku nemovité věci. Je-li to možné, lze
prohlídku provést i bez přítomnosti těchto osob. Nepodaří-li se znalci ani
soudu provést prohlídku nemovité věci, ocení znalec nemovitou věc podle
dostupných písemných dokladů, které jsou obsahem spisu, a pomocí podkladů,
které získá sám. Uzavřel, že neprovedl-li soudní exekutor – za situace, kdy
prohlídka nemovité věci nemohla být ustanoveným znalcem provedena – ohledání
nemovité věci a jejího příslušenství (§ 336 odst. 2 o. s. ř.), o němž by řádně
uvědomil oprávněného, povinného a znalce, při němž by účastníci měli možnost
vyjádřit se k získávání podkladů pro znalecký posudek na místě samém a při němž
by znalec byl současně konfrontován s jejich případnými připomínkami, a na
základě výsledků prohlídky nemovité věci znalce nevyzval k vysvětlení (§ 127
odst. 2 o. s. ř.), případně k doplnění znaleckého posudku, postupoval při
určení obvyklé ceny nemovité věci, jejího příslušenství a jednotlivých práv a
závad s nemovitou věcí spojených v rozporu s ustanoveními § 336 a § 336a o. s.
ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012.
V projednávané věci soudní exekutor JUDr. Vladimír Plášil, LL. M., Exekutorský
úřad Praha 7, usnesením ze dne 20. 3. 2015, č. j. 063 EX 2153/09-163, uložil
soudnímu znalci Ing. Zdeňku Konopáskovi doplnit znalecký posudek č. 5606/2011
ze dne 12. 12. 2011 tak, že v původním znaleckém posudku určenou obvyklou
(obecnou, tržní) cenu nemovitých věcí ve výši 439 000 Kč posoudí z hlediska
její aktuálnosti vzhledem ke stáří zpracovaného znaleckého posudku a eventuální
cenový rozdíl, resp. nezměněnou výši cenového odhadu zohlední v doplnění
znaleckého posudku.
Soudní znalec ve znaleckém posudku č. 5606/2011 včetně dodatku z 5. 6. 2015
(viz č. l. 181 spisu soudního exekutora) uvedl, že prohlídka a zaměření
nemovité věci byly provedeny dne 12. 12. 2011 za přítomnosti povinného a pana
M. H. (str. 3 znaleckého posudku), v dodatku ke znaleckému posudku ke dni 5. 6.
2015 (str. 20 znaleckého posudku) uvedl, že ke dni zpracování dodatku nebyla
umožněna prohlídka oceňované nemovité věci, telefonicky se spojil s manželkou a
matkou povinného, které mu sdělily, že k nemovité věci nemají přístup, a pan M.
H., jenž by měl nemovitou věc obývat, nereaguje na písemné výzvy k umožnění
prohlídky nemovité věci.
Soudní exekutor se pak v usnesení o ceně „plně ztotožnil“ s postupem znalce i s
jeho závěry a odvolací soud, přestože povinný v odvolání výslovně namítal, že
budova nebyla soudním znalcem prohlédnuta a znalec nebyl přítomen uvnitř, pouze
konstatoval, že nemovitá věc nebyla povinným ani panem H. zpřístupněna.
Ze spisu ani z odůvodnění odvolacího soudu či soudního exekutora však
nevyplývá, zda byl povinný o termínu prohlídky nemovité věci pro účely
vypracování doplnění znaleckého posudku vůbec zpraven a zda měl možnost (osobně
či např. prostřednictvím zvoleného zástupce) se jí účastnit a umožnit znalci
přístup k nemovité věci; soudní exekutor následně neprovedl v souladu s § 336
o. s. ř. ve smyslu shora uvedeného ustáleného výkladu Nejvyššího soudu ohledání
nemovité věci.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu není správné a protože nejsou
podmínky pro jeho změnu, Nejvyšší soud je zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu,
platí také na rozhodnutí soudního exekutora, zrušil dovolací soud i toto
rozhodnutí a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2
věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu