20 Cdo 5494/2017-301
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve
věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Úřadu vlády České republiky
se sídlem v Praze 1, nábřeží Edvarda Beneše č. 128/4, identifikační číslo osoby
00006599, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se
sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, identifikační číslo osoby
69797111, proti povinnému J. V., O., zastoupenému JUDr. Arturem Ostrým,
advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí č. 257/7, pro 8 246 700 Kč s
příslušenstvím a pro 184 567 556 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 E 5/2017, o dovolání povinného proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2017, č. j. 14 Co 328/2017-276, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2017, č. j. 14 Co 328/2017-276,
a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. června 2017, č. j. 34 E
5/2017-258, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu
řízení.
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 19. 6. 2017, č. j. 34 E 5/2017-258,
nařídil podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T
21/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp.
zn. 5 To 24/2016, k zajištění pohledávky oprávněné ve výši 8 246 700 Kč spolu s
8,05% úrokem z prodlení ročně od 4. 3. 2014 do zaplacení a pohledávky ve výši
184 567 556 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 4. 3. 2014 do
zaplacení, výkon rozhodnutí, kterým zřídil soudcovské zástavní právo na
nemovitostech povinného, a to k spoluvlastnickému podílu ve výši 2945/80477 na
pozemku č., o výměře 257 m2, zastavěná plocha a nádvoří; spoluvlastnický podíl
ve výši 2945/80477 na B. D. č. p., bytový dům, zapsané na LV č. pro obec P., k.
ú. D. u Katastrálního úřadu pro hlavní město P., Katastrální pracoviště P., a
spoluvlastnickému podílu ve výši ? na bytové jednotce č. v budově D., č. p. ,
bytový dům, LV č., stojící na pozemku parc. č. , když uvedená bytová jednotka
je zapsána na LV č. pro obec P., k. ú. D. u Katastrálního úřadu pro hlavní
město P., Katastrální pracoviště P.; soud prvního stupně dále rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, že povinný je povinen
zaplatit České republice – Obvodnímu soudu soudní poplatek za návrh na výkon
rozhodnutí ve výši 2 000 000 Kč, a že pořadí soudcovského zástavního práva se
řídí dnem 29. 5. 2017.
K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 9. 2017, č. j. 14
Co 328/2017-276, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl
k závěru, že rozsudek (vydaný v trestním řízení), proti němuž zákon nepřipouští
odvolání, nabývá právní moci dnem vyhlášení, z toho důvodu je titul pro výkon
rozhodnutí v projednávané věci – rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1.
2017, sp. zn. 5 To 24/2016, který byl vyhlášen dne 4. 1. 2017 – pravomocný a
formálně vykonatelný. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp.
zn. 5 To 24/2016, není ani nesrozumitelný či obsahově zmatečný, neboť ve vztahu
k povinnému byla vymezena jeho platební povinnosti jasně a určitě, povinný byl
dostatečně identifikován datem narození a bydlištěm v odvoláním napadeném
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013,
který s odvolacím rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5
To 24/2016, tvoří jeden celek a oba jsou titulem pro výkon rozhodnutí ve
vzájemném spojení. Z těchto důvodů je titul pro výkon rozhodnutí formálně i
materiálně vykonatelný a není dána překážka nařízení výkonu rozhodnutí.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost
zakládá na otázce procesního práva, zda lze nařídit výkon rozhodnutí na základě
písemného vyhotovení rozhodnutí, které nesplňuje základní formální náležitosti
stanovené právním předpisem, konkrétně § 120 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním
řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do 31. 1. 2017, dále též jen
„tr. ř.“. Namítá, že oprávněnou předložené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze
dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, nelze považovat za bezvadný titul pro
výkon rozhodnutí ve smyslu § 251 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť toto
rozhodnutí nemá zákonné náležitosti rozsudku ve smyslu § 120 tr. ř., když v něm
chybí označení soudu, který rozhodnutí vydal, jména soudců, kteří o věci
rozhodli, odůvodnění a neobsahuje ani datum narození a bydliště povinného.
Titul pro výkon rozhodnutí proto nebyl formálně ani materiálně vykonatelný a
vadu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016,
nemůže zhojit ani vyznačená doložka právní moci a vykonatelnosti, ani případně
oprávněnou dodatečně předložený rozsudek, který bude náležitosti splňovat.
Dovolatel dále namítá, že se odvolací soud nezabýval jeho námitkou stran výše
soudního poplatku, který měl být stanoven ve smyslu položky 21 bod 2 Sazebníku
soudních v poloviční výši, neboť jde o návrh na druhé nařízení výkonu
rozhodnutí na základě téhož rozhodnutí proti témuž účastníku, když na základě
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, byl
unesením Okresního soudu v Benešově ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 12 E 1/2017,
nařízen výkon rozhodnutí a současně bylo povinnému uloženo zaplatit České
republice – Okresnímu soudu v Benešově soudní poplatek za návrh na výkon
rozhodnutí ve výši 3 528 143 Kč podle položky 21 bod 1 písm. c) Sazebníku
soudních poplatků. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího
soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení. Dovolatel v dovolání navrhl odklad vykonatelnosti a právní moci
usnesení odvolacího soudu.
Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že při podání návrhu na výkon rozhodnutí
splnila veškeré zákonné náležitosti, a to jak obecné požadavky pro nařízení
výkonu rozhodnutí ve smyslu § 261 a násl. občanského soudního řádu, tak i
zvláštní náležitosti na obsah návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva
ve smyslu § 338b a násl. občanského soudního řádu. Oprávněná dále namítá, že
dle § 139 tr. ř. je rozsudek pravomocný a vykonatelný k témuž okamžiku, kdy byl
vyhlášen, v daném případě ke dni 4. 1. 2017. Oprávněná navrhla, aby dovolací
soud dovolání povinného odmítl, nebo zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném 29. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že
jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř.,
neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky, zda lze nařídit výkon
rozhodnutí (exekuci) na základě exekučního titulu ve formě rozsudku odvolacího
soudu uskutečněného v tzv. adhezním řízení trestním, jestliže jeho písemné
vyhotovení, jež bylo oprávněnou předloženo s tím, že právě na jeho základě má
být výkon rozhodnutí (exekuce) proveden, postrádá formální náležitosti
stanovené zákonem a neobstojí z toho důvodu jako veřejná listina, kterou
odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu,
přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení
jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání
povinného je opodstatněné.
Podle ustanovení § 251 odst. 1 o. s. ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu
ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon
rozhodnutí. Soud nařizuje a provádí výkon rozhodnutí s výjimkou titulu, který
se vykonává ve správním nebo daňovém řízení.
Podle ustanovení § 120 odst. 1 tr. ř. rozsudek po úvodních slovech "Jménem
republiky" musí obsahovat
a) označení soudu, o jehož rozsudek jde, i jména a příjmení soudců, kteří se na
rozhodnutí zúčastnili,
b) den a místo vyhlášení rozsudku,
c) výrok rozsudku s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
d) odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a
e) poučení o opravném prostředku.
Podle ustanovení § 120 odst. 2 tr. ř. obžalovaný musí být v rozsudku označen
údajem svého jména a příjmení, dne a místa narození, svého zaměstnání a
bydliště, popřípadě jinými údaji potřebnými k tomu, aby nemohl být zaměněn s
jinou osobou. Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru,
uvede se i hodnost obžalovaného a útvar, jehož je příslušníkem.
Podle ustanovení § 131 odst. 1 tr. ř. předseda senátu může zvláštním usnesením
kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve
vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s
obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně.
Podle ustanovení § 131 odst. 2 tr. ř. opis usnesení o opravě se doručí všem
osobám, jimž byl doručen opis rozsudku. Podle ustanovení § 131 odst. 3 tr. ř.
proti rozhodnutí o opravě podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek. Podle ustanovení § 131 odst. 4 tr. ř. po právní moci usnesení
o opravě se oprava provede jak ve vyhotovení rozsudku, tak i v opisech, které
se od osob, jimž byly doručeny, vyžádají za tím účelem zpět.
Podle ustanovení § 139 odst. 1 písm. a) tr. ř. rozsudek je pravomocný, a
nestanoví-li tento zákon něco jiného, i vykonatelný, jestliže zákon proti němu
odvolání nepřipouští.
Podle ustanovení § 268 odst. 2 o. s. ř. k návrhu na výkon rozhodnutí je třeba
připojit stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti.
Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí soud, který o věci rozhodoval
jako soud prvního stupně. Stejnopis rozhodnutí není třeba připojit, jestliže se
návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu, který o věci rozhodoval jako soud
prvního stupně.
V projednávané věci je titulem pro výkon rozhodnutí rozsudek Městského soudu v
Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního
soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016. Rozsudkem Vrchního soudu
v Praze vyhlášeným dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, bylo mimo jiné
rozhodnuto i o povinnosti dovolatele (obžalovaného) zaplatit oprávněné na
náhradě škody společně a nerozdílně s obžalovaným L. V. částku 8 246 700 Kč s
8,05 % úrokem z prodlení ročně od 4. 3. 2014 do zaplacení, a dále vůči téže
oprávněné povinnost k zaplacení částky 184 567 556 Kč s 8,05 % úrokem z
prodlení ročně od 4. 3. 2014 do zaplacení s tím, že v rozsahu tohoto plnění
zaniká povinnost obžalovaných M. P., I. K., R. P. nebo R. M. k vydání
bezdůvodného obohacení oprávněné. Písemné vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, ovšem v rozporu s ustanovením §
120 odst. 1 tr. ř. postrádá označení soudu, který rozsudek vyhlásil (je to
patrno jen z doložek právní moci a vykonatelnosti, jimiž předmětný rozsudek
opatřily Vrchní soud v Praze a Městský soud v Praze dne 21. 4. 2017, resp. 28.
4. 2017, které však nejsou součástí písemného vyhotovení rozsudku jako
takového), jakož i uvedení jména a příjmení soudců, kteří se na rozhodnutí
zúčastnili. Písemné vyhotovení rozsudku neobsahuje ani odůvodnění, přestože je
nepochybné, že odůvodnění má být jeho součástí (pod nadpisem „Odůvodnění“ se
nacházejí tečky, z nichž je zřejmé, že odůvodnění má být dopsáno později).
Odvolacímu soudu je třeba dát za pravdu, že exekuční titul ve formě rozsudku
odvolacího soudu, který byl vynesen v trestním řízení, je pravomocný a i
vykonatelný i v části, v níž se povinnému (obžalovanému) ukládá povinnost k
náhradě škody způsobené trestným činem, jakmile byl vyhlášen, neboť proti němu
není odvolání přípustné (ustanovení § 139 odst. 1 písm. a) tr. ř.), a tudíž je
v právní moci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp.
zn. 20 Cdo 2578/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2003, sp.
zn. 20 Cdo 699/2002). Zároveň však nelze odestát, že oprávněný je povinen k
exekučnímu návrhu připojit originál nebo úředně ověřenou kopii exekučního
titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (ustanovení § 261 odst. 2 o.
s. ř.), a to bez ohledu na to, o jaký druh exekučního titulu se jedná. Na
splnění této povinnosti je třeba trvat i v případě, že vykonatelnost exekučního
titulu není vázána na jeho doručení, ale nastává již vyhlášením exekučního
titulu, neboť tato povinnost vyplývá ze zásady formalizace předpokladů pro
nařízení výkonu rozhodnutí nebo pro zahájení a vedení exekuce (srov. například
s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 31 Cdo 4427/2016).
Proto se odvolací soud měl zabývat též tím, zda písemné vyhotovení exekučního
titulu ve formě rozsudku odvolacího soudu vyneseného v trestním řízení, jež
povinnému (obžalovanému) ukládá povinnost k náhradě škody, v podobě, jak jej
předložila oprávněná, je dostatečným podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí
(pro vedení exekuce) ve smyslu ustanovení § 261 odst. 2 o. s. ř.
Jde-li o posouzení této otázky, Nejvyšší soud již dříve uzavřel (za situace,
kdy písemné vyhotovení rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, na jehož
základě mělo dojít k nařízení exekuce, sice obsahovalo zákonem stanovené
náležitosti, ale jejich doplnění bylo provedeno jiným, než zákonem stanoveným
způsobem), že předpokladem pro nařízení soudního výkonu rozhodnutí je písemné
vyhotovení vykonatelného rozhodnutí, které obstojí jako veřejná listina, tj.
jako listina vydaná k tomu oprávněným orgánem (srov. § 251 a § 274 o.s.ř.),
která má potřebnou formu a obsah a jež ukládá určitému subjektu povinnost něco
plnit. Pouze takové písemné vyhotovení rozhodnutí orgánu činného v trestním
řízení se může stát relevantním a věrohodným podkladem pro nařízení výkonu
rozhodnutí (pro vedení exekuce). Nenaplňuje-li písemné vyhotovení exekučního
titulu ve formě rozhodnutí orgánu státní moci náležitosti veřejné listiny, je
třeba k nápravě využít zákonem předepsaných procesních prostředků, které
umožňují obsah těchto rozhodnutí dodatečně opravovat (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2456/2005, závěry vyslovené v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3578/2017). Jiný než výše
uvedený výklad by způsoboval u účastníků exekučního řízení i u soudu (soudního
exekutora), který má titul pro výkon rozhodnutí (exekuční titul) ve formě
rozhodnutí učiněného v trestním řízení realizovat, důvodnou pochybnost, zda se
skutečně jedná o autentické písemné vyhotovení soudního rozhodnutí (rozsudku),
a zda je bez pochyb, jaká povinnost k plnění má být ve vykonávacím řízení
realizována, kdo a vůči komu je povinen plnit. Závěr, že za řádné je možné
pokládat jen takové písemné vyhotovení soudního rozhodnutí, které splňuje
zákonem stanovené náležitosti a je proto úřední listinou, vyplývá i z
ustanovení § 131 tr. ř. (případně v ustanovení § 164 a násl. o. s. ř.), které
stanoví výlučný a přesný postup, jímž mohou být případné formální nedostatky
písemného vyhotovení rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení odstraněny.
S ohledem na výše uvedené neobstojí právní názor odvolacího soudu, že nejsou
podstatné nedostatky v písemném vyhotovení exekučního titulu ve formě rozsudku
odvolacího soudu, jímž byla povinnému (obžalovanému) uložena v adhezním řízení
trestním povinnost k náhradě škody způsobené trestnou činností, které spočívají
v neuvedení soudu a konkrétních soudců, kteří se na rozhodnutí zúčastnili,
jakož i v absentujícím odůvodnění, přestože je z písemného vyhotovení
rozhodnutí zcela zjevné, že odůvodnění má obsahovat. Naopak je třeba uzavřít,
že i v případě, že je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí orgánu činného v
trestním řízení, musí oprávněným připojené písemné vyhotovení takového
exekučního titulu (má-li oprávněný povinnost k jeho připojení podle § 261 odst.
2 o. s. ř. nebo podle § 38 odst. 2 ex. řádu) obsahovat zákonem stanovené
náležitosti, aby obstálo jako tzv. veřejná listina, jinak na jeho základě
nemůže dojít k nařízení výkonu (k zahájení a provedení exekuce). Originál nebo
úředně ověřenou kopii exekučního titulu, který s ohledem na své náležitosti
obstojí jako veřejná listina, je oprávněný povinen připojit již k exekučnímu
návrhu, ledaže exekuční titul vydal exekuční soud (ustanovení § 261 odst. 2
ex. řádu).
Zbývá dodat, že dovolací soud se naopak ztotožnil s právním závěrem odvolacího
soudu, že úvahu, zda byl povinný v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1.
2017, sp. zn. 5 To 24/2016, řádně identifikován (včetně uvedení data narození a
bydliště), je třeba provést i na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013, který byl odvoláním napaden, protože
rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího tvoří jeden funkční celek
(srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS
3324/2015). Tento postoj je přiměřené dodržovat nejen při posouzení, zda je
odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu pro účely dovolacího řízení
přezkoumatelné, když jeho přezkoumatelnost se posuzuje ve spojení s odůvodněním
předchozího (zde odvoláním přezkoumávaného) rozhodnutí soudu prvního stupně
(srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 29 Cdo
4183/2009), ale i při posouzení, zda byl účastník, jemuž se ukládá povinnost,
dostatečně označen. Jestliže je z rozsudku soudu prvního stupně i z rozhodnutí
odvolacího soudu zcela zjevné, že osobou, které se ukládá v dotčeném výroku
povinnost, je právě povinný, i když v rozhodnutí odvolacího soudu nebyl (na
rozdíl od rozhodnutí soudu prvního stupně) označen kromě jména i uvedením data
narození a bydliště, není důvod pro závěr, že pouze z toho důvodu je rozhodnutí
odvolacího soudu materiálně nevykonatelné.
S ohledem na závěr o přípustnosti dovolání se dovolací soud zabýval též
dovolatelem namítanou vadou řízení (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), kterou
spatřuje v tom, že se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkou o stanovení
výše soudního poplatku. S ohledem na obsah odvolání povinného ze dne 19. 7.
2017, dovolací soud dospěl k závěru, že jde o novou skutečnost ve smyslu § 241a
odst. 6 o. s. ř., kterou v dovolání nelze uplatnit, neboť uvedenou námitku
povinný v odvolacím řízení nevznesl a z obecného konstatování, že podává
„odvolání v rozsahu všech výroků soudu prvního stupně“ tuto námitku dovodit
nelze.
Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; protože
nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání,
pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud
napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. Důvody, pro které
bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního
stupně, a proto Nejvyšší soud ČR zrušil rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil
soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 6) k dalšímu řízení (§ 243e
odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Dovolatel v dovolání navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného
usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp.
zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že lze akceptovat takový postup, kdy o
návrhu na odklad vykonatelnosti Nejvyšší soud rozhodne spolu s dovoláním, aniž
by se zabýval důvody, pro které je jeho vydání navrhováno, to však za
předpokladu, že se tak stane ve lhůtě přiměřené pro samotné rozhodnutí o návrhu
na odložení výkonu rozhodnutí. Stejně tak nelze nic namítat proti tomu, kdy
Nejvyšší soud ve stejné lhůtě projedná dovolání meritorně. Vzhledem k tomu, že
dovolací soud o dovolání povinného rozhodl neprodleně (tedy v Ústavním soudem
zdůrazněné přiměřené lhůtě), nezabýval se návrhem povinného na odklad
vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, protože z důvodu
zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí pozbývá dovoláním napadené rozhodnutí
veškerých vlastností existujícího rozhodnutí, včetně vykonatelnosti. Výrok o
návrhu na odklad vykonatelnosti je totiž ve vztahu k výroku, jímž se dovolací
řízení končí odmítnutím nebo zamítnutím dovolání, výrokem akcesorickým (srov. s
usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4907/2017).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty
první za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu