20 Cdo 622/2022-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné AB – CREDIT a. s., se sídlem v Praze 1 – Nové Město, Opletalova 1603/57, identifikační číslo osoby 40522610, proti povinnému M. M., narozenému XY, bytem v XY, adresa pro doručování: XY, zastoupenému JUDr. Vladimírem Szabo, advokátem se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 1021/70, pro 495 676,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 152 EXE 346/2011, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, č. j.72 Co 241/2021-46, takto :
Dovolání povinného se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 17. 6. 2021, č. j. 152 EXE 346/2011-32, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 29. 4. 2021.
2. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dospěl stejně jako soud prvního stupně k závěru, že v předmětné věci nejsou dány předpoklady pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Ze zprávy soudního exekutora bylo zjištěno, že se povinný na adrese trvalého pobytu nezdržuje, jeho jiná kontaktní adresa zjištěna nebyla.
Nevlastní žádné nemovité věci na území České republiky ani žádné postižitelné movité věci. Exekutorem nebyly zjištěny žádné účty. Povinný není registrován jako účastník stavebního spoření nebo penzijního připojištění. Není nikde zaměstnán, nepobírá důchod, hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání nebo postižitelné sociální dávky. Pokus o fyzický výkon exekuce nebyl zatím proveden, protože adresa povinného je ohlašovna. Soudní exekutor ve vyjádření dále uvedl, že se návrh povinného na zastavení exekuce jeví jako předčasný, neboť zatím není postaveno najisto, zda povinný v dohledné době bude či nebude schopen uhradit vymáhanou pohledávku a náklady exekuce.
Vzhledem k věku povinného lze očekávat možnost budoucích příjmů. Podle odvolacího soudu pro exekuční řízení není rozhodující aktuální stav majetkových poměrů povinného, ale vždy je třeba vycházet i z určitých předpokladů do budoucna. Konkrétně je třeba přihlížet k dosaženému věku povinného a zhodnotit otázku jeho možného pracovního uplatnění či možnost jiných příjmů. Povinný je stále v produktivním věku a netvrdí, že by mu jeho zdravotní stav neumožňoval pracovat. Naopak jeho odvolání obsahuje „jen samé výmluvy a nerelevantní argumenty“.
Za situace, kdy pověřený soudní exekutor sám nedal podnět k zastavení exekuce, je i podle odvolacího soudu návrh povinného na zastavení exekuce minimálně předčasný, a to vzhledem k dosavadnímu průběhu exekučního řízení i celkové výši vymáhané částky. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
3. Proti výše uvedenému usnesení podal povinný dovolání. Předně namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která je dovolacím soudem řešena rozdílně. Uvádí, že není zaměstnán, není OSVČ, nedisponuje žádným příjmem, ze kterého by mohl v daném exekučním řízení čehokoliv platit. Jeho domovem je Anglie (kde získal status usedlíka a plánuje získání občanství a usazení na stáří), Irsko (kde je nyní registrován k pobytu) a toho času nejčastěji Španělsko, Francie a další země. Povinný si vydělává pouze takovými činnostmi, které mu jeho stav dovoluje vykonávat. Pokud povinný žádnou činnost nevykonává, je usídlen na jednom a tom samém místě klidně i po dobu několika týdnů, neboť „jeho nenáročný styl života mu toto umožňuje“. Co se týče rodiny povinného a jejich majetkových poměrů, nelze mít dle jeho názoru za to, že v budoucnu ze strany své rodiny něco nabude. Dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015, podle kterého zastavení exekuce pro nemajetnost přichází v úvahu jen tehdy, neexistuje-li ani reálná perspektiva, že povinný v dosažitelné budoucnosti nabude majetku, z něhož by bylo možné náklady exekuce a alespoň zčásti i plnění, které je vymáháno, uspokojit. Vzhledem k výše uvedenému povinný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
5. Dovolání není důvodné.
6. Dovolací soud již dříve uzavřel, že podá-li povinný návrh na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a exekutor návrhu nevyhoví, je soud povinen o tomto návrhu rozhodnout. Odvolacím soudem vyžádaná zpráva exekutora o tom, jaký majetek povinného byl dosud zajištěn a jaké je stanovisko exekutora k návrhu na zastavení exekuce, slouží jako přímý zdroj informací, jen jde-li o sdělení exekutora, které kroky hodlá v budoucnosti učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem, když je věcí soudu, aby na základě obsahu spisu posoudil, zda zamýšlený postup exekutora může vést alespoň ke krytí nákladů exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.
9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016). Jestliže exekutor dosud neuskutečnil všechny úkony, od nichž lze očekávat zjištění majetku povinného a následně alespoň uspokojení nákladů exekuce, a alespoň zčásti i realizaci vymáhaného plnění, je na místě návrh povinného na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zamítnout pro předčasnost, neboť soudní exekutor dosud nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce (např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011).
Nicméně je věcí exekučního soudu, aby na základě vlastního šetření prověřil, zda případné další dotazy a lustrace ze strany exekutora mohou v budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného. Stejně tak exekuční soud musí na základě vlastních zjištění (jež se neomezí jen na obecné konstatování) posoudit, jaké jsou další perspektivy vedení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 449/2018). Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že odvolací soud na základě obsahu exekučního spisu a informací podaných povinným učinil skutková zjištění a vysvětlil, proč návrh na zastavení exekuce považuje za předčasný, a zabýval se námitkami, které uplatnil v odvolání, přičemž jasně a srozumitelně své rozhodnutí odůvodnil.
Na základě tohoto dospěl k závěru, že existuje perspektiva, že povinný v dosažitelné budoucnosti nabude majetku, z něhož by bylo možné náklady exekuce a alespoň zčásti i plnění, které je vymáháno, uspokojit. Popsaný postup odvolacího soudu při zjišťování skutečností podstatných pro rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. byl tedy v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
7. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že relativně delší doba trvání exekuce rovněž není důvodem k zastavení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016). Z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení je zřejmé, že odvolací soud správně nepřehlédl, že ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být aplikováno zdrženlivě, protože aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že povinný dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014).
8. Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a dovolateli přednesená argumentace není způsobilá zpochybnit jeho správnost, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. dubna 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu