20 Cdo 754/2025-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné ČSOB Hypoteční banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 13584324, proti povinnému P. H., zastoupenému Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, pro 4 102 048,23 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 1748/2023, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2024, č. j. 36 Cdo 216/2024-100, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. 5. 2024, č. j. 14 EXE 1748/2023-60, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 26. 9. 2023. Vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je v souzené věci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2022, č. j. 26 C 84/2021-241 (ve znění opravného usnesení ze dne 16. 11. 2022, č. j. 26 C 84/2021-244), kterým soud ve vztahu k povinnému schválil smír v tom znění, že je povinný povinen zaplatit oprávněné částku 4 182 048,23 Kč na jistině úvěru, částku 121 950,22 Kč na příslušenství úvěru ke dni 1. 3. 2021 včetně, úrok ve výši 4,09 % ročně z částky 4 182 048,23 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a náklady soudního řízení 33 326 Kč, to vše do 10 let od právní moci usnesení o schválení smíru s tím, že současně bude tento dluh hrazen v pravidelných měsíčních splátkách po 25 000 Kč na uvedený účet. Dále bylo dohodnuto, jakým způsobem bude použita splátka (nejdříve na jistinu), jak bude připsána na účet oprávněné (žalobkyně) a kdy bude splatná první splátka. Splátkový kalendář byl sjednán pod ztrátou výhody dvou splátek, tj. v případě neuhrazení dvou měsíčních splátek se stává okamžitě splatný celý dluh, poslední splátka ve výši zůstatku dluhu musela být uhrazena do 10 let od právní moci usnesení o schválení soudního smíru. Stejně tak bylo dohodnuto, jakým způsobem bude nakládáno s úrokem z prodlení v případě, že dojde ke ztrátě výhody splátek, a o vrácení části soudního poplatku. Oprávněná podala exekuční návrh dne 21. 8. 2023 s tvrzením, že povinný za sledované období místo osmi splátek uhradil pouze čtyři. Již v nalézacím řízení přitom povinný namítal, že zesplatnění dluhu je v rozporu s právní úpravou pro nedoručení výzvy k doplacení dlužné částky ve smyslu § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud prvního stupně uzavřel, že předpokladem vedení exekučního řízení nebylo zaslání výzvy a že povinný i přes uplatnění této námitky v nalézacím řízení nakonec s oprávněnou uzavřel soudní smír.
2. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že exekuční soud je vázán pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, že tuto stěžejní zásadu lze prolomit jen ve zcela mimořádných případech, a to tehdy, jestliže by exekuce vedla ke zcela zjevné nespravedlnosti nebo by byla v rozporu s principy demokratického státu (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18), což pro souzenou věc neplatí.
3. Povinný přípustnost dovolání spojuje s právní otázkou, zda v případě trvající úvěrové spotřebitelské smlouvy je povinen úvěrující při existenci vykonatelného rozhodnutí vyzvat úvěrovaného k uhrazení dlužné částky do 30 dnů podle ustanovení § 124 zákona o spotřebitelském úvěru či nikoliv. Připomněl, že mezi ním a oprávněnou byl uzavřen rovněž dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 18. 11. 2010. Připustil, že se soudním smírem zavázal k plnění měsíčních splátek, v důsledku špatné finanční situace se však dostal do prodlení. I přes uzavřený soudní smír je však zřejmé, že mezi účastníky je stále platná úvěrová smlouva ve znění dodatku, a tudíž má povinný stále postavení spotřebitele. Je tak přesvědčen, že měl být ve smyslu § 124 zákona o spotřebitelském úvěru vyzván a měla mu být poskytnuta třicetidenní lhůta k plnění, poté mohlo dojít k zesplatnění a podání exekučního návrhu ze strany oprávněné, a to bez ohledu na existenci vykonatelného soudního smíru. Povinný vyzván nebyl, a proto není možné vést pro protizákonné jednání oprávněné exekuční řízení. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
5. Nejvyšší soud ve své judikatuře, na kterou odkázal soud prvního stupně i soud odvolací, opakovaně vysvětlil, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet [srov. např. usnesení ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 (uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 (uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003 (uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007]. Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, nebo ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15).
6. Judikatura Ústavního soudu (např. nález ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18) ve zcela výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je s to odůvodňovat zastavení exekuce za použití ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., to však nic nemění na skutečnosti, že stále platí zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. III. ÚS 3700/17, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2559/2019).
7. Ochranu spotřebiteli zaručuje i judikatura Soudního dvora Evropské unie [viz např. rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 17. 5. 2022, ve spojené věci C-693/19, SPV Project 1503 Srl a Dobank SpA proti YB, a C-831/19, Banco di Desio e della Brianza SpA a další proti YX a ZW, týkající se možnosti přezkumu zneužívající povahy smluvních ujednání spotřebitelské smlouvy v exekučním řízení].
8. Nejvyšší soud současně ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona (srov. např. usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014). Obdobně Nejvyšší soud při posuzování zásadního právního významu napadeného rozhodnutí v procesním režimu občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 vyložil, že rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné, a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti (srov. rozsudek ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3931/2011, a předtím například usnesení ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, a ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007).
9. Tento závěr lze plně vztáhnout i výklad ustanovení § 124 zákona o spotřebitelském úvěru. Z jeho znění i jeho zařazení v rámci členění zákona je zřejmé, že povinnost věřitele vyzvat spotřebitele k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu dodatečnou lhůtu v délce alespoň 30 dnů ještě předtím, než se úvěr stane v důsledku prodlení splatným, se vztahuje na dobu před podáním žaloby v nalézacím řízení, nikoliv již na vykonávací řízení. Účelem tohoto ustanovení je zejména zabránit predátorským praktikám spočívajícím v okamžitém zesplatnění celého spotřebitelského úvěru a ještě před zesplatněním poskytnout spotřebiteli časový prostor pro řešení jeho dluhu, přičemž formálně má spotřebitel obdržet tuto výzvu od oprávněného subjektu před podáním žaloby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 33 Cdo 922/2022, důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru, SLANINA, J., JEMELKA, L., VETEŠNÍK, P., WACHTLOVÁ, L., FLÍDR, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017). Z tohoto důvodu již není namístě zvýšená ochrana povinného v exekučním řízení ve smyslu shora citované judikatury.
10. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání povinného odmítl.
11. Povinný v dovolání navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinného na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 4. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu