20 Cdo 868/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného PERFECT INVEST, a. s., se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 34/28, identifikační číslo osoby 27736997, proti povinným 1. Al El Investments s. r. o., se sídlem v Havlíčkově Brodě, Nádražní 397, identifikační číslo osoby 11968290, zastoupenému JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4. Na Pankráci 449/11, 2. A. S., 3. A. A. S., 4. A. S., za účasti vydražitele Zuricher Investment and Trade CZ s. r. o., se sídlem v Praze 1, Nerudova 209/10, identifikační číslo osoby 05319480, pro 61 327 500 Kč s příslušenstvím, o příklep, vedené u Mgr. Marka Jenerála, soudního exekutora Exekutorského úřadu Zlín, pod sp. zn. 177 EX 319/22, o dovolání 1. povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2023, č. j. 21 Co 368/2023-25,
Dovolání 1. povinného se odmítá.
1. Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. 8. 2023, č. j. 177 EX 319/22-264, kterým soudní exekutor udělil vydražiteli příklep k draženým nemovitým věcem 1. povinného za nejvyšší podání 41 375 00 Kč. Odvolací soud uzavřel, že při provedení dražby nedošlo k porušení zákona, protože v době dražby dne 24. 8. 2023 již účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení řešícího úpadek 1. povinného netrvaly. Krajský soud v Hradci Králové totiž usnesením ze dne 14. 6. 2023, č. j. KSHK 33 INS 3709/2023-A-32/celk.5, insolvenční návrh podaný společností MIDESTA s.
r. o. pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatelky zamítl. Usnesení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 30. 6. 2023 a nestanovilo, že by k zániku účinků spojených se zahájením daného insolvenčního řízení mělo dojít v jiný než zákonem předvídaný okamžik, jímž je zveřejnění v insolvenčním rejstříku (viz § 146 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení / insolvenční zákon/, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „IZ“). Dražbě ani příklepu tedy nic nebránilo, neboť nabytí právní moci usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu nemělo pro danou věc význam.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal 1. povinný dovolání. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3544/2014, 21 Cdo 4396/2014 a 21 Cdo 4599/2014. Připomíná, že proti usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu společnosti MIDESTA s. r. o. podal dne 14. 7. 2023 odvolání V. K., který současně přistoupil jako další navrhovatel k insolvenčnímu řízení. Jeho podání bylo odmítnuto usnesením insolvenčního soudu ze dne 21. 7. 2023, jež V. K. rovněž napadl odvoláním, přičemž Vrchní soud v Praze na základě tohoto odvolání rozhodnutím ze dne 8. 9. 2023, č. j. KSHK 33 INS 3709/2023, 2 VSPH 925/2023-A-44, zrušil usnesení ze dne 21. 7. 2023 a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dražba se tedy uskutečnila v době probíhajícího insolvenčního řízení, tzn. v rozporu s § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Insolvenční řízení zahájené na návrh společnosti MIDESTA s. r. o., k němuž přistoupil jako další navrhovatel V. K., totiž nebylo ke dni dražby pravomocně skončeno. Dražba měla být odročena, neboť soudní exekutor nemohl předpokládat, jak bude o insolvenčním návrhu rozhodnuto. Názor, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení pominuly zveřejněním usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu v insolvenčním rejstříku, dovolatel považuje za rozporný s pravidlem priority insolvenčního řízení před exekučním uspokojováním jediného oprávněného věřitele. Závěrem dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu a usnesení soudního exekutora zrušil, případně aby zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
4. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2515/2014, vysvětlil, že cílem § 109 IZ je zabránit, aby po zahájení insolvenčního řízení docházelo ke zmenšení majetkové podstaty úpadce jinak než podle insolvenčního zákona. Proto jsou rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení v zásadě účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku (srov. § 89 odst. 1 IZ). Zároveň ale platí, že nelze trvat na účincích spojených se zahájením insolvenčního řízení, ukáže-li se, že pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost musel být insolvenční návrh odmítnut, že pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu muselo být řízení zastaveno, nebo že insolvenční návrh byl zamítnut, případně byl zamítnut pro nedostatek majetku dlužníka (srov. § 142 IZ). V takovém případě účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zanikají (smyslem právní úpravy je totiž „pouze“ zabránit zmaření výsledku insolvenčního řízení). Jedině odůvodňují-li to okolnosti případu, může insolvenční soud určit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí. K tomu však insolvenční soud v nyní projednávané věci nepřikročil (viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 311/2015, uveřejněné pod číslem 50/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
5. Dovolatel prosazuje názor, že zánik účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení v projednávané věci měl nastat až nabytím právní moci, nikoli již zveřejněním usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu v insolvenčním rejstříku (srov. § 146 odst. 1, § 142 písm. c/ a § 89 odst. 1 IZ). Tím zcela pomíjí dlouhodobě ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (kromě shora citovaného viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3595/2017, usnesení ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5372/2017, jež bylo odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. IV. ÚS 911/18, dále též usnesení ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5786/2017, nebo usnesení ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2241/2019). Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž dovolatel poukazuje, na danou věc nedopadají (dotýkají se okamžiku vzniku a nikoli zániku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení), nadto Nejvyšší soud v usnesení ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/2014, dokonce aproboval situaci, kdy byl příklep skutečně udělen za trvání účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení a k odpadnutí překážky v provádění exekuce došlo až v průběhu odvolacího řízení proti usnesení o příklepu.
6. K námitce, že do insolvenčního řízení přistoupil se svým návrhem další insolvenční navrhovatel, o jehož návrhu nebylo v den dražby rozhodnuto, dovolací soud připomíná, že podle ustálené praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sen. zn. 29 NSCR 21/2012, uveřejněné pod číslem 99/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní) se „další insolvenční návrh“ (§ 107 odst. 1 IZ) považuje za „přistoupení k řízení“ o původním insolvenčním návrhu a nelze s ním zacházet jako se samostatným insolvenčním návrhem; jde o podání, které nemá (nevyvolává) účinky zahájení insolvenčního řízení. To mimo jiné znamená, že dnem, kdy došel insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, „další insolvenční návrh“, nedošlo k zahájení nového samostatného insolvenčního řízení a pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení, do něhož tímto způsobem přistoupil.
7. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
8. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu