21 Cdo 1092/2025-529
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně PROFIMADE s. r. o. se sídlem v Praze 8, Libeň, Menclova č. 2469/16, IČO 28510798, zastoupené Mgr. Vítem Kubalcem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky č. 57/142, proti žalované Reality Bystřický s. r. o. se sídlem v Kyjově, Nětčice, Pod Vinohrady č. 2399/14, IČO 29353882, zastoupené JUDr. Ing. Zdeňkem Rajdou, advokátem se sídlem v Brně, Příkop č. 843/4, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 392/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2024, č. j. 27 Co 107/2023-488, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Původní žalobkyně společnost Active Vision SE se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 26. 12. 2018 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost vydat žalobkyni nákladní vozidlo tovární značky XY, VIN XY (dále jen „nákladní vozidlo“ nebo „předmět dražby“), včetně všech součástí a příslušenství. Žalobu odůvodnila tak, že dne 19. 1. 2018 nabyla ve veřejné dražbě nedobrovolné na základě návrhu společnosti PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s. r. o., IČO 28685521 (dále jen „navrhovatelka“), podle smlouvy o zřízení zástavního práva, v režimu § 1109 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
z.“), vlastnické právo k nákladnímu vozidlu za cenu 1 090 000 Kč. V době konání dražby neměl dražebník vozidlo u sebe, původní žalobkyně (dále také jako „vydražitelka“) následně zjistila, že nákladní vozidlo je zaparkováno v areálu žalované. Žalovaná však ohledně svého vlastnického práva k nákladnímu vozidlu odkazovala na kupní smlouvu ze dne 29. 12. 2017, kterou uzavřela se společností SUZONEX s. r. o. a na jejímž základě nabyla vlastnické právo k nákladnímu vozidlu. Původní žalobkyně uvedla, že v případě udělení příklepu jde o originární nabytí vlastnického práva, že pro jeho nabytí je rozhodující jen to, že usnesení o příklepu nabylo právní moci a vydražitel zaplatil nejvyšší podání, dále že v prekluzivní lhůtě tří měsíců žádný z účastníků dražby nepodal soudu návrh na vyslovení její neplatnosti.
2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 10. 2024, č. j. 27 Co 107/2023-488, výrokem I potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 4. 2023, č. j. 6 C 392/2018-458, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 14. 4. 2023, č. j. 6 C 392/2018-463, kterými byla zamítnuta žaloba
žalobkyně (výrok I) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výroky II a III), výrokem II odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud souhlasil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním hodnocením věci. Dospěl k závěru, že se v daném případě jednalo o tzv. „zdánlivou“, tedy „fingovanou“ dražbu, došlo ke zneužití institutu veřejné dražby (a tedy ke zneužití zákona o veřejných dražbách) a dražba fakticky podle tohoto zákona neproběhla, byť (ve vztahu k vnějšímu světu) vykonaná dražba formálně naplnila všechny předpoklady a podmínky veřejné nedobrovolné dražby.
Zároveň bylo v řízení prokázáno, že vydražitelka nebyla v dobré víře v oprávnění navrhovatelky dražby navrhnout provedení veřejné dražby a že došlo ke zneužití práva (původní) žalobkyní při realizaci zástavního práva formou dražby. Cílem postupu navrhovatelky dražby a vydražitelky bylo nabytí vlastnického práva příklepem licitátora ve veřejné dražbě, které patří k nejsilnějším nabývacím titulům a možnost prosazení vlastnického práva nabytého z jiného právního titulu je jen velmi omezená. V daném případě nelze „na oko“ proběhlé dražbě přiznat právní ochranu a považovat ji za souladnou s principy poctivosti a zákazu zneužití práva (§ 6 odst. 1 a 2 a § 8 o.
z.).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to, „jaké podmínky musí být naplněny, aby mohla být dražba považována za fingovanou a zdánlivou“, a „jestli byl vydražitel v dobré víře, kdy se konala dražba, ale vydražitel mohl vědět, že nebyly naplněny všechny podmínky jejího konání“, dále „otázky nabytí v dražbě, tedy nabytí v dražbě jako originální (správně originární – pozn. dovolacího soudu) způsob nabytí“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
8. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.
9. Přestože dovolatelka uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti je podstatou otázky první a druhé dovolání (otázky podmínek, za nichž může být dražba prohlášena za fingovanou, a otázky dobré víry vydražitele) nesouhlas se skutkovými zjištěními soudu, že se jednalo o dražbu tzv. „zdánlivou“, tedy „fingovanou“, že došlo ke zneužití institutu veřejné dražby (a tedy ke zneužití zákona o veřejných dražbách) a že vydražitelka nebyla v dobré víře v oprávnění navrhovatelky navrhnout provedení veřejné dražby, když v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že navrhovatelka dražby a vydražitelka byly propojeny, že navrhovatelka dražby si musela být vědoma, že nemá žádný vykonatelný titul vůči společnosti Investice JJJ s. r. o., že právní zástupkyně navrhovatelky dražby a současně jediná akcionářka a členka představenstva s oprávněním samostatně jednat za společnost Active Vision SE (vydražitelky) N. R. byla informována o uzavření kupní smlouvy mezi společností Investice JJJ s. r. o. a společností SUZONEX s. r. o. a že navrhovatelka dražby si byla vědoma skutečnosti, že nákladní vozidlo nemá být prodáno, že navrhovatelka přistoupila k návrhu na provedení dražby bez vykonatelného titulu a dražebník dražbu provedl, zřejmě se však nejednalo o zlý úmysl dražebníka, nicméně uvedené svědčí o zlém úmyslu navrhovatelky dražby, potažmo vydražitelky, dále že dražebník nikdy neměl k dispozici předmět dražby, nemohl ho tedy ohodnotit na základě faktické prohlídky, stejně tak nebyla možná prohlídka předmětu dražby, neboť nákladní vozidlo bylo v držení společnosti SUZONEX s. r. o., dále, že byť byl dražebník vyzván k doručení celého spisového materiálu, součástí zaslaných dokumentů není záznam o průběhu dražby obsahující náležitosti dle § 6 vyhlášky č. 18/2014 Sb., o stanovení podmínek postupu při elektronické dražbě.
10. Namítá-li dovolatelka, že „se závěrem soudu prvního stupně zásadně nesouhlasí“, že „by musel být zdánlivý či fingovaný samostatný průběh dražby“, že „dražbu prováděla … renomovaná a jedna z největších dražebních společností v ČR“, že „nejde o nějakou pokoutnou dražbu konanou o půlnoci ve sklepě dražebníka“, že „dražba proběhla zcela standartně a po právu, a tedy se nejednalo o fingovanou dražbu“, že ve věci „asi skutečně absentoval vykonatelný titul a nebyly splněny podmínky nařízení dražby, nejednalo se však o záměr žalobkyně ani zástavního věřitele“, a že závěr dražebníka o možnosti provedení dražby „je sice chybný, ale nelze z něj nijak dovozovat, že dražba byla fingovaná“, dále že „ze skutečnosti, že mezi žalobkyní a zástavním věřitelem existovalo nějaké propojení, ještě nelze dovozovat, že by žalobkyně nebyla v
dobré víře, že zástavní věřitel nemohl dražbu navrhnout“, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale zpochybňuje především skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází a na nichž odvolací soud založil svůj závěr. Dovolatelka nesouhlasí s hodnocením důkazů a předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. Otázky dovolatelky, „jaké musí být naplněny podmínky, aby mohla být dražba považována za fingovanou a zdánlivou“, a „jestli byl vydražitel v dobré víře, kdy se konala dražba, ale vydražitel mohl vědět, že nebyly naplněny podmínky jejího konání“, proto přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.
s. ř. nezakládají, neboť správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.
10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
11. Lze dodat, že závěr odvolacího soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou také odvolací soud přiléhavě odkazuje. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v následujících závěrech. I když byla zaplacena cena dosažená vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení § 48 odst. 3, 4 nebo 5 zákona o veřejných dražbách buď vůbec nebyla podána, nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno), nemusí být udělení příklepu vždy důvodem pro nabytí vlastnictví nebo jiného práva k draženému předmětu.
Každé jednání prováděné dražebníkem (a jeho jménem a na jeho účet licitátorem) totiž nelze pokládat za veřejnou dražbu. Z ustanovení § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách je nutné dovodit, že veřejnou dražbou je jen takové jednání, které je veřejné, které se koná na základě návrhu navrhovatele (na podkladě smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi navrhovatelem a dražebníkem), které se uskutečňuje na předem určeném místě, jehož smyslem (účelem) je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob, které se dostavily za účelem činit podání, s výzvou činit nabídky a které je ukončeno buď udělením příklepu tomu, kdo za stanovených podmínek učinil nejvyšší podání, nebo tím, že nebylo učiněno ani nejnižší podání, a jen jestliže bylo provedeno osobou, která má k provádění dražeb příslušné živnostenské oprávnění.
Jde-li o veřejnou nedobrovolnou dražbu, musí být rovněž řádně doloženo, že navrhovatelem dražby je dražební věřitel, který je legitimován požadovat uspokojení své pohledávky z výtěžku dražby; jinak by totiž smyslem (účelem) jednání prováděného dražebníkem nebylo (nemohlo být) uspokojení pohledávky dražebního věřitele, ale – objektivně vzato – jiný cíl, který by získání výtěžku z přechodu vlastnictví na základě dražby jen předstíral (fingoval). Jednání, které by neodpovídalo všem uvedeným požadavkům, nelze považovat za veřejnou nedobrovolnou dražbu; i kdyby nebylo napadeno žalobou o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení § 48 odst. 3, 4 nebo 5 zákona o veřejných dražbách nebo kdyby jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno, nepožívá jeho výsledek žádné právní ochrany.
V občanském soudním řízení, v němž jeho účastník uvádí, že své vlastnické nebo jiné právo získal vydražením ve veřejné nedobrovolné dražbě, vydražitel tvrdí a prokazuje všechny skutečnosti o tom, že vskutku šlo o veřejnou nedobrovolnou dražbu (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 21 Cdo 959/2016, nebo ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 21 Cdo 898/2020). Dospěl-li tak na základě provedeného dokazování soud prvního stupně k závěru, který potvrdil soud odvolací, že navrhovatelka dražby si musela být vědoma, že nemá žádný vykonatelný titul vůči společnosti Investice JJJ s.
r. o., přesto podala návrh na provedení nedobrovolné dražby, že R. byla informována o uzavření kupní smlouvy o předmětu dražby mezi společností Investice JJJ s. r. o. a SUZONEX s. r.
o., že dražba byla připravena a provedena tak, aby se vydražitelem stala původní žalobkyně, a na základě těchto skutečností uzavřel, že se jednalo o tzv. „fingovanou“ veřejnou dražbu a že „na oko“ proběhlé dražbě nelze přiznat právní ochranu, postupoval odvolací soud v souladu s uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu.
12. Stejně tak přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, že aby se mohlo jednat o zjevné zneužití práva, musí být naplněna podmínka „zneužití práva“ a současně musí být naplněna podmínka „jeho zjevnosti“, a že žádná z těchto podmínek nebyla naplněna. Soud prvního stupně i soud odvolací rozsáhle odůvodnil, z jakého důvodu nelze považovat provedenou dražbu za souladnou s principy poctivosti a zákazu zneužití práva (srov. body 13 a 14 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, body 32 – 38 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
Námitka dovolatelky představuje pouhý nesouhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem, aniž by jakkoliv formulovala, v čem řešení přijaté odvolacím soudem znamená odklon od rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. v čem představuje otázku novou, doposud v judikaturní praxi neřešenou, či řešenou rozdílně, popř. důvod, proč by již řešená otázka měla být vyřešena jinak. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu či polemika s jeho závěry k založení přípustnosti dovolání nepostačují (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013). K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3628/2021). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15).
13. Odkazuje-li dále dovolatelka na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3018/2007, dle kterého je veřejná dražba „neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud, přičemž neplatnost této dražby soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle § 48 zákona č. 26/2000 Sb., a to ani jako otázku předběžnou“, a namítá, že jelikož v daném případě soud v řízení podle § 48 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, neplatnost předmětné dražby nevyslovil, „nemohl nyní soud posuzovat, jestli byla dražba konaná řádně a byly splněny všechny její podmínky“, pomíjí, že judikatura dovolacího soudu (srov. bod 11 tohoto odůvodnění) umožnila zpochybnit nabytí vlastnického práva vydražitele příklepem ve veřejné dražbě v případě, že se jednalo o dražbu tzv. „zdánlivou“, resp. „fingovanou“, tedy v případech, kdy došlo ke zneužití institutu veřejné dražby (a tedy ke zneužití zákona o veřejných dražbách) a dražba fakticky podle tohoto zákona neproběhla, byť (ve vztahu k vnějšímu světu) vykonaná dražba formálně naplnila všechny předpoklady a podmínky veřejné dražby.
Jedná se o jedinou výjimku ze zásady nemožnosti přezkoumávat platnost veřejné nedobrovolné dražby mimo řízení podle zákona o veřejných dražbách, a to ani jako předběžnou otázku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod publikačním číslem 25/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 294/2003, uveřejněný pod č. 10/2007 Sb. rozh. obč., z recentních rozhodnutí potom již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.
3. 2021, sp. zn. 21 Cdo 898/2020, nebo ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 21 Cdo 959/2016).
14. Ani otázka „nabytí v dražbě, tedy nabytí v dražbě jako originární způsob nabytí“, při jejímž řešení se dle dovolatelky odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3962/2014, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1229/2003), a ke které dovolatelka namítala, že „v případě provedení dražby se jedná o originální (správně originární – pozn. dovolacího soudu) způsob nabytí, kdy je naprosto bezpředmětné, jestli zástavní dlužník byl či nebyl vlastníkem dražené věci, a dokonce se jedná o řádnou dražbu a vydražitel nabude vlastnictví vydražené věci, i když vlastník věci o probíhající dražbě nevěděl“, přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. nezakládá. Na této otázce totiž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Odvolací soud uzavřel, že se jednalo o tzv. „fingovanou“, tedy „zdánlivou“ veřejnou dražbu, a že došlo ke zneužití institutu veřejné dražby (a tedy k zneužití zákona o veřejných dražbách) a dražba fakticky podle tohoto zákona neproběhla, dále že vydražitelka nebyla v dobré víře v oprávnění navrhovatelky navrhnout provedení veřejné dražby, přičemž v takovém případě dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2022, sp. zn. 21 Cdo 822/2022, který předcházel rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího v této věci, může třetí osoba prosadit své tvrzené vlastnické právo, nabyté z jiného právního titulu, jenž není vymezen v ustanovení § 1109 a § 1110 o. z., proti osobě, jež nabyla své vlastnické právo příklepem licitátora ve veřejné dražbě, provedené podle zákona o veřejných dražbách. Odvolací soud tak v souladu s judikaturou dovolacího soudu dospěl k závěru, že žalobu na vydání předmětu dražby je nutno zamítnout, a to nikoliv z toho důvodu, že by žalovaná nebyla vlastníkem předmětu dražby.
15. V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení.
16. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2025
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu