21 Cdo 1161/2015
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v
právní věci žalobkyně Ing. Bc. H. F., zastoupené JUDr. Jindřichem Pelouchem,
advokátem se sídlem v Berouně, Seydlovo nám. č. 30/6, proti žalovanému Zařízení
pro děti - cizince, diagnostický ústav, středisko výchovné péče a základní
škola, Praha 5, Radlická 30, příspěvkové organizaci se sídlem v Praze 5,
Radlická č. 795/30, IČO 86595971, zastoupenému Mgr. Lukášem Nohejlem, advokátem
se sídlem v Praze 2, Římská č. 104/14, o neplatnost okamžitého zrušení
pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod
sp. zn. 7 C 292/2006, o dovolání obou účastníků proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 9. října 2014, č. j. 62 Co 223/2014-502, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze
k dalšímu řízení.
Dopisem ze dne 26. 4. 2006, doručeným dne 27. 4. 2006, žalovaný sdělil
žalobkyni, že s ní okamžitě ruší pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst. 1
písm. b) zákoníku práce. Zvlášť hrubé porušení pracovní kázně spatřoval v tom,
že 1) „v rozporu s pokyny ředitele žalovaného a v rozporu se Směrnicí
upravující zadávání zakázek do 2 mil. Kč“ uzavřela dne 7. 2. 2006 jako
statutární zástupce ředitele žalovaného „3 smlouvy o dílo s firmou ALBION
Group, s. r. o., Mečislavova 11/414, Praha 4, a to na dodávky dvou bazénů a 1 x
zastřešení“, že 2) v rozporu s pokyny ředitele žalovaného i v rozporu s
metodickými pokyny a směrnicemi dne 29. 6. 2005 „objednala u firmy SKELET IS
a.s., Slezská 1, Praha 2 vybudování přístupového chodníku ze zámkové dlažby“,
že 3) ačkoliv dne 1. 3. 2006 ředitel žalovaného vydal pokyn týkající se
zastavení veškerých stavebních prací v areálu Permon a Modrá škola a zároveň
nařídil zpracování seznamu veškerých objednávek a rozhodnutí, která byla
učiněna v době jeho dovolené, „do dnešního dne“, od žalobkyně žádný takový
přehled neobdržel, že 4) při kontrole pokladny dne 30. 3. 2006 byla zjištěna
celá řada nedostatků, přičemž jednou z povinností vyplývajících z funkce
zástupce ředitele pro věci ekonomické byla kontrola činnosti podřízených osob
(tedy pokladní), že 5) dne 24. 2. 2006 vydala žalobkyně jako nadřízená pokyn
pokladní p. V., aby jí byla proplacena částka Kč 4.500,- Kč „údajně za
asistenční službu v lednu a únoru 2006“ a k tomuto dokladu není přiložena žádná
dohoda či výkaz práce, na základě kterých by žalobkyně mohla „nárokovat
převzatou částku“, že 6) dne 22. 3. 2006 při namátkové kontrole pracoviště
žalobkyně ředitel žalovaného zjistil, že „vstupní dveře do kanceláře žalobkyně
jsou otevřené, a to v době její nepřítomnosti v kanceláři“, že 7) dne 2. 1. 2006 dala žalobkyně její podřízené paní V. příkaz k vydání zálohy ve výši
40.950,- Kč (pokladní doklad č. 1/2006) žalobkyni a přes opakované urgence „do
současné doby, to je více jak tři měsíce, tuto zálohu nezúčtovala a peníze
žalovaného má stále v osobním držení“, a že 8) dne 30. 3. a 31. 3. 2006 bylo
zjištěno „pomocí programátorů a účetních specialistů“, že žalobkyně v účetním
programu „prováděla celou řadu nestandardních a nespecifických operací“ a „již
nyní vše nasvědčuje tomu, že účetnictví, za které nese rovněž odpovědnost, není
prováděno řádně a v souladu s platnými právními předpisy“. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru
„provedené podáním“ žalovaného ze dne 26. 4. 2006 je neplatné, a aby bylo
žalovanému uloženo zaplatit jí náhradu mzdy „za dobu, kdy jí odmítá přidělovat
práci“. Žalobu odůvodnila zejména tím, že se vytýkaných porušení pracovní kázně
nedopustila. Navíc je „členkou výboru ZOOS a v souvislosti s okamžitým zrušením
jejího pracovního poměru byla porušena ustanovení § 59 odst. 2 ZP“. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 30. 10. 2007, č. j. 7C 292/2006-165,
žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě
nákladů řízení 59.202,50 Kč k rukám advokáta Mgr. Lukáše Nohejla.
Dospěl k
závěru, že závažné porušení pracovní kázně žalobkyní bylo prokázáno u skutků
uvedených v dopise ze dne 26. 4. 2006 pod body 2), 3), 4), 5), a 7). K námitce
žalobkyně o nedostatku souhlasu odborové organizace s rozvázáním pracovního
poměru uvedl, že „žalovaný o tento souhlas písemně požádal (tuto skutečnost
nerozporovala ani strana žalující) a odborový orgán svůj nesouhlas s okamžitým
zrušením pracovního poměru nesdělil žalovanému včas, neboť poznámku pana V. psanou na žádosti o souhlas, kde je uvedeno, že se k žádosti odmítá vyjádřit,
nelze pokládat za řádně daný nesouhlas odborového orgánu“; navíc „zákon
nestanoví žádnou povinnost žalovaného iniciovat jednání s odbory v této věci,
zákoník práce pouze zaměstnavateli ukládá povinnost požádat o souhlas, jsou-li
dány důvody dle zákoníku práce, a pokud tento není dán, je takový úkon
zaměstnavatele neplatný“. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 6. 2008, č. j. 36
Co 62/2008-182, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že odborový orgán byl o
souhlas požádán dopisem ze dne 26. 4. 2006, přičemž negativní vyjádření bylo
žalovanému doručeno až dne 12. 5. 2006, tedy opožděně. Vytknul však soudu
prvního stupně, že se dostatečně nezabýval otázkou dodržení lhůty k okamžitému
zrušení pracovního poměru, neboť zkoumáním dodržení této lhůty se musí soud
zabývat z úřední povinnosti. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 14. 10. 2009, č. j. 7 C 292/2006-292,
rozhodl o části předmětu řízení tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobkyně
proti žalovanému domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru
„provedené podáním žalovaného“ ze dne 26. 4. 2006 vůči žalobkyni je neplatné, a
že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení
7.645,75 Kč k rukám advokáta Mgr. Lukáše Nohejla. Měl za prokázané, že se
žalobkyně dopustila skutků uvedených v dopise ze dne 26. 4. 2006 pod body 1),
2), 4), 5), a 7) a že tím závažně porušila pracovní kázeň. K námitce žalobkyně
ohledně nedostatku souhlasu odborové organizace s rozvázáním pracovního poměru
„zcela odkázal“ na odůvodnění předchozího rozhodnutí soudu prvního stupně a na
názor odvolacího soudu, že „žalovaný o tento souhlas písemně požádal, odborový
orgán svůj nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru nesdělil žalovanému
včas a že „zákon nestanoví žádnou povinnost žalovaného iniciovat jednání s
odbory v této věci, zákoník práce pouze zaměstnavateli ukládá povinnost požádat
o souhlas, jsou-li dány důvody dle zákoníku práce, a pokud tento není dán, je
takový úkon zaměstnavatele neplatný“. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 11. 2010, č. j. 36 Co 14/2010-355, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil s
tím, že o nároku na náhradu mzdy a o nákladech řízení bude rozhodnuto v
konečném rozhodnutí; ve výroku o nákladech řízení jej zrušil. Souhlasil se
soudem prvního stupně, že se žalobkyně dopustila skutků uvedených v dopise ze
dne 26. 4.
2006 pod body 1), 2), 4) a 5) a, jelikož již tato jednání
postačovala k tomu, aby zaměstnavatel (žalovaný) přistoupil k okamžitému
zrušení pracovního poměru, nezabýval se blíže skutky uvedenými pod body 3), 6)
až 8). Zabývaje se dále námitkou žalobkyně, zda žádost o stanovisko odborové
organizace byla podána tak, aby splňovala podmínku „předchozího“ souhlasu,
nejprve uzavřel, že „není přiléhavá námitka žalobkyně, že je zaměstnavatel
povinen po dobu 15 dnů vyčkávat, protože nedostatek souhlasu odborového orgánu
činí neplatným úkon zaměstnavatele ex tunc“, a že, i když zákon nestanoví lhůtu
k podání žádosti, z logiky věci vyplývá, že by se tak mělo stát před právním
úkonem směřujícím k rozvázání pracovního poměru. I kdyby nesplnění podmínky
podání žádosti s předstihem [„Žádost o souhlas s výpovědí“ i okamžité zrušení
pracovního poměru byly datovány stejně, tj. 26. 4. 2006 (kdy byly doklady
doručeny, nebylo v řízení prokazováno)] mohlo vést k závěru, že žádost podána
nebyla, nečinila by tato skutečnost právní úkon žalovaného v této věci
neplatným. Odvolací soud totiž spolu s „částí právní teorie“, k níž se
přiklání, zastává názor, že „i tehdy, kdy zaměstnavatel příslušný odborový
orgán o vydání souhlasu nepožádal, je možný postup podle § 59 odst. 4 zák. práce“. Poté dovodil, že jednání žalobkyně jako ekonomického zástupce ředitele
žalovaného zejména popsaná v bodu ad 1) a 2) jsou natolik závažná, že po
žalovaném nelze její setrvání v pracovním poměru spravedlivě žádat, a proto
okamžité zrušení pracovního poměru v daném případě nečiní neplatným ani
skutečnost, že řádný postup při podání žádosti o souhlas nebyl dodržen. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 15. 8. 2012
č. j. 21 Cdo 2339/2011-381 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil
Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Dovodil, že ochrana členů příslušného
odborového orgánu, který je oprávněn spolurozhodovat se zaměstnavatelem (mezi
něž patřila i žalobkyně v posuzované věci), se projevuje v tom, že, dá-li
zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru nebo s ním okamžitě zruší
pracovní poměr, aniž by - v rozporu s ustanovením § 59 odst. 2 zák. práce -
požádal příslušný odborový orgán o předchozí souhlas k tomuto opatření, je
takové rozvázání pracovního poměru neplatné [§ 242 odst. 1 písm. a) zák. práce]
- k tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1615/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod
poř. č. 133, ročník 2002. Opačný názor odvolacího soudu (že, i kdyby „žádost
podána nebyla, nečinila by tato skutečnost právní úkon žalovaného v této věci
neplatným“) nemůže obstát zejména proto, že platnost právních úkonů (včetně
právních úkonů učiněných podle pracovněprávních předpisů) je třeba posuzovat k
okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn. Tato zásada se
uplatňuje rovněž při posuzování platnosti právních úkonů směřujících k
rozvázání pracovního poměru.
Zkoumání podmínek stanovených pracovněprávními
předpisy pro podání platného okamžitého zrušení pracovního poměru se proto děje
podle stavu existujícího v době okamžitého zrušení pracovního poměru a nikoli
například podle stavu, který je dán v době rozhodování soudu. Vzhledem k tomu,
že právní účinky okamžitého zrušení pracovního poměru nastávají dnem, v němž
bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno druhému účastníku (popřípadě
se považuje za doručené), posuzuje soud platnost okamžitého zrušení pracovního
poměru (a tedy i podmínky uvedené v ustanovení § 59 odst. 2 zákoníku práce) k
tomuto dni; není-li zde ke dni doručení okamžitého zrušení pracovního poměru
žádost k příslušnému odborovému orgánu o předchozí souhlas, není splněn jeden z
předpokladů platnosti takového rozvázání pracovního poměru. Za nesprávný
považoval názor, že by nedostatek spočívající v absenci žádosti zaměstnavatele
o předchozí souhlas odborového orgánu k okamžitému zrušení pracovního poměru
bylo možno zhojit postupem podle ustanovení § 59 odst. 4 zákoníku práce. Ten
totiž dopadá toliko na případy, kdy příslušný odborový orgán odmítl udělit
předchozí souhlas k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru, nikoli
na „všechny“ případy neexistence předchozího souhlasu, tedy ani na situaci, kdy
zaměstnavatel o předchozí souhlas před dáním okamžitého zrušení pracovního
poměru vůbec nepožádal. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 3. 2013, č. j. 36 Co 14/2010-407,
rozsudek soudu prvního stupně „v zamítavém výroku ad I.“ (že žaloba, kterou se
žalobkyně proti žalovanému domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního
poměru provedené podáním žalovaného ze dne 26. 4. 2006 vůči žalobkyni je
neplatné, se zamítá) změnil tak, že určil, že okamžité zrušení pracovního
poměru, provedené podáním žalovaného ze dne 26. 4. 2006 vůči žalobkyni, je
neplatné. Ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozsudek
soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolal se na závazný právní názor dovolacího soudu a dovodil, že doručení
okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 26. 4. 2006, tedy dne 27. 4. 2006,
nepředcházel souhlas odborového orgánu s tímto úkonem.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 8. 1. 2014, č. j. 7 C
292/2006-463 rozhodl, že: „ I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku
818.480,96 Kč s
9% úrokem z prodlení z částky 33.154,24 Kč od 15. 6. 2006 do 30. 6. 2006 a od
1. 7. 2006 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9% úrokem z prodlení z částky 38.389,12 Kč od 15. 7. 2006 do 31. 12. 2006 a od
1. 1. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9% úrokem z prodlení z částky 36.644,16 Kč od 15. 8. 2006 do 31. 12. 2006 a od
1. 1. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9% úrokem z prodlení z částky 40.134,08 Kč od 15. 9. 2006 do 31. 12. 2006 a od
1. 1. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9% úrokem z prodlení z částky 36.644,16 Kč od 15. 10. 2006 do 31. 12. 2006 a od
1. 1. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9% úrokem z prodlení z částky 38.389,12 Kč od 15. 11. 2006 do 31. 12. 2006 a od
1. 1. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9% úrokem z prodlení z částky 38.389,12 Kč od 15. 12. 2006 do 31. 12. 2006 a od
1. 1. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 5 % úrokem z prodlení z částky 36.644,16 Kč od 15. 1. 2007 do 30. 6. 2007 a
od 1. 7. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 5 % úrokem z prodlení z částky 24.085,08 Kč od 15.2. 2007 do 30. 6. 2007 a
od 1. 7. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 5 % úrokem z prodlení z částky 18.978,20 Kč od 15.3. 2007 do 30. 6. 2007 a
od 1. 7. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 5 % úrokem z prodlení z částky 22.336,12 Kč od 15.4. 2007 do 30. 6. 2007 a
od 1. 7. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 5 % úrokem z prodlení z částky 9.829,16 Kč od 15.5. 2007 do 30. 6. 2007 a od
1. 7. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 5 % úrokem z prodlení z částky 20.666,08 Kč od 15.6. 2007 do 30. 6. 2007 a
od 1. 7. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 75 % úrokem z prodlení z částky 9.829,16 Kč od 15.7. 2007 do 31. 12. 2007 a
od 1. 1. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 75 % úrokem z prodlení z částky 20.621,12 Kč od 15.8. 2007 do 31. 12. 2007 a
od 1. 1. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 75 % úrokem z prodlení z částky 18.372,08 Kč od 15.9. 2007 do 31. 12. 2007 a
od 1. 1. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 75 % úrokem z prodlení z částky 14.984,20 Kč od 15.10. 2007 do 31. 12. 2007
a od 1. 1. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 75 % úrokem z prodlení z částky 12.368,08 Kč od 15.11. 2007 do 31. 12. 2007
a od 1. 1. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 75 % úrokem z prodlení z částky 18.638,12 Kč od 15.12. 2007 do 30. 12. 2007
a od 1. 1. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,5 % úrokem z prodlení z částky 13.051,16 Kč od 15.1. 2008 do 30. 6. 2008 a
od 1. 7. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,5 % úrokem z prodlení z částky 20.319,08 Kč od 15.2. 2008 do 30. 6. 2008 a
od 1. 7. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,5 % úrokem z prodlení z částky 18.556,16 Kč od 15.3. 2008 do 30. 6. 2008 a
od 1. 7. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,5 % úrokem z prodlení z částky 23.123,16 Kč od 15.4. 2008 do 30. 6. 2008 a
od 1. 7. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,5 % úrokem z prodlení z částky 19.677,12 Kč od 15.5. 2008 do 30. 6. 2008 a
od 1. 7. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,5 % úrokem z prodlení z částky 18.637,12 Kč od 15.6. 2008 do 30. 6. 2008 a
od 1. 7. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,75 % úrokem z prodlení z částky 12.220,16 Kč od 15.7. 2008 do 31. 12. 2008 a
od 1. 1. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,75 % úrokem z prodlení z částky 20.319,08 Kč od 15.8. 2008 do 31. 12. 2008 a
od 1. 1. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,75 % úrokem z prodlení z částky 22.303,16 Kč od 15.9. 2008 do 31. 12. 2008 a
od 1. 1. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,75 % úrokem z prodlení z částky 9.104,12 Kč od 15.10. 2008 do 31. 12. 2008 a
od 1. 1. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,75 % úrokem z prodlení z částky 19.789,08 Kč od 15.11. 2008 do 31. 12. 2008
a od 1. 1. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9,25 % úrokem z prodlení z částky 22.154,08 Kč od 15.1. 2009 do 30. 6. 2009 a
od 1. 7. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9,25 % úrokem z prodlení z částky 17.579,12 Kč od 15.2. 2009 do 30. 6. 2009 a
od 1. 7. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9,25 % úrokem z prodlení z částky 12.881,20 Kč od 15.3. 2009 do 30. 6. 2009 a
od 1. 7. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9,25 % úrokem z prodlení z částky 12.350,12 Kč od 15.4. 2009 do 30. 6. 2009 a
od 1. 7. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9,25 % úrokem z prodlení z částky 22.497,12 Kč od 15.5. 2009 do 30. 6. 2009 a
od 1. 7. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9,25 % úrokem z prodlení z částky 10.873,16 Kč od 15.6. 2009 do 30. 6. 2009 a
od 1. 7. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
8,5 % úrokem z prodlení z částky 21.836,12 Kč od 15.7. 2009 do 31. 12. 2009 a
od 1. 1. 2010 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
8,5 % úrokem z prodlení z částky 12.115,08 Kč od 15.8. 2009 do 31. 12. 2009 a
od 1. 1. 2010 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba, kterou by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni
částku 866.874,64 Kč s
9% úrokem z prodlení z částky 1.605,36 Kč od 15. 6. 2006 do 30. 6. 2006 a od 1.
7. 2006 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9% úrokem z prodlení z částky 5.047,88 Kč od 15. 7. 2006 do 31. 12. 2006 a od
1. 1. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9% úrokem z prodlení z částky 6.792,84 Kč od 15. 8. 2006 do 31. 12. 2006 a od
1. 1. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9% úrokem z prodlení z částky 3.302,92 Kč od 15. 9. 2006 do 31. 12. 2006 a od
1. 1. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9% úrokem z prodlení z částky 6.792,84 Kč od 15. 10. 2006 do 31. 12. 2006 a od
1. 1. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9% úrokem z prodlení z částky 5.047,88 Kč od 15. 11. 2006 do 31. 12. 2006 a od
1. 1. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9% úrokem z prodlení z částky 5.047,88 Kč od 15. 12. 2006 do 31. 12. 2006 a od
1. 1. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 5 % úrokem z prodlení z částky 6.792,84 Kč od 15. 1. 2007 do 30. 6. 2007 a
od 1. 7. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 5 % úrokem z prodlení z částky 19.351,92 Kč od 15.2. 2007 do 30. 6. 2007 a
od 1. 7. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 5 % úrokem z prodlení z částky 24.458,80 Kč od 15.3. 2007 do 30. 6. 2007 a
od 1. 7. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 5 % úrokem z prodlení z částky 21.100,88 Kč od 15.4. 2007 do 30. 6. 2007 a
od 1. 7. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 5 % úrokem z prodlení z částky 33.607,84 Kč od 15.5. 2007 do 30. 6. 2007 a
od 1. 7. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 5 % úrokem z prodlení z částky 22.770,92 Kč od 15.6. 2007 do 30. 6. 2007 a
od 1. 7. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 75 % úrokem z prodlení z částky 33.607,84 Kč od 15.7. 2007 do 31. 12. 2007 a
od 1. 1. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 75 % úrokem z prodlení z částky 22.815,88 Kč od 15.8. 2007 do 31. 12. 2007 a
od 1. 1. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 75 % úrokem z prodlení z částky 25.064,92 Kč od 15.9. 2007 do 31. 12. 2007 a
od 1. 1. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 75 % úrokem z prodlení z částky 28.452,80 Kč od 15.10. 2007 do 31. 12. 2007
a od 1. 1. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 75 % úrokem z prodlení z částky 31.068,92 Kč od 15.11. 2007 do 31. 12. 2007
a od 1. 1. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9, 75 % úrokem z prodlení z částky 24.798,88 Kč od 15.12. 2007 do 31. 12. 2007
a od 1. 1. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,5 % úrokem z prodlení z částky 30.385,84 Kč od 15.1. 2008 do 30. 6. 2008 a
od 1. 7. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,5 % úrokem z prodlení z částky 23.117,92 Kč od 15.2. 2008 do 30. 6. 2008 a
od 1. 7. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,5 % úrokem z prodlení z částky 24.880,84 Kč od 15.3. 2008 do 30. 6. 2008 a
od 1. 7. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,5 % úrokem z prodlení z částky 20.313,84 Kč od 15.4. 2008 do 30. 6. 2008 a
od 1. 7. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,5 % úrokem z prodlení z částky 23.759,88 Kč od 15.5. 2008 do 30. 6. 2008 a
od 1. 7. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,5 % úrokem z prodlení z částky 24.799,88 Kč od 15.6. 2008 do 30. 6. 2008 a
od 1. 7. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,75 % úrokem z prodlení z částky 31.216,84 Kč od 15.7. 2008 do 31. 12. 2008 a
od 1. 1. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,75 % úrokem z prodlení z částky 23.117,92 Kč od 15.8. 2008 do 31. 12. 2008 a
od 1. 1. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,75 % úrokem z prodlení z částky 21.133,84 Kč od 15.9. 2008 do 31. 12. 2008 a
od 1. 1. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,75 % úrokem z prodlení z částky 34.332,88 Kč od 15.10. 2008 do 31. 12. 2008
a od 1. 1. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,75 % úrokem z prodlení z částky 23.647,92 Kč od 15.11. 2008 do 31. 12. 2008
a od 1. 1. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
10,75 % úrokem z prodlení z částky 43.437,- Kč od 15.12. 2008 do 31. 12. 2008 a
od 1. 1. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9,25 % úrokem z prodlení z částky 21.282,92 Kč od 15.1. 2009 do 30. 6. 2009 a
od 1. 7. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9,25 % úrokem z prodlení z částky 25.857,88 Kč od 15.2. 2009 do 30. 6. 2009 a
od 1. 7. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9,25 % úrokem z prodlení z částky 30.555,80 Kč od 15.3. 2009 do 30. 6. 2009 a
od 1. 7. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9,25 % úrokem z prodlení z částky 31.086,88 Kč od 15.4. 2009 do 30. 6. 2009 a
od 1. 7. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9,25 % úrokem z prodlení z částky 20.939,88 Kč od 15.5. 2009 do 30. 6. 2009 a
od 1. 7. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
9,25 % úrokem z prodlení z částky 32.563,84 Kč od 15.6. 2009 do 30. 6. 2009 a
od 1. 7. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
8,5 % úrokem z prodlení z částky 21.600,88 Kč od 15.7. 2009 do 31. 12. 2009 a
od 1. 1. 2010 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí,
8,5 % úrokem z prodlení z částky 31.321,92 Kč od 15.8. 2009 do 31. 12. 2009 a
od 1. 1. 2010 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém
jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu
čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky
vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni
příslušného kalendářního pololetí.
III. Žalovaný je v řízení o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru
okamžitým zrušením pracovního poměru povinen zaplatit žalobkyni na náhradě
nákladů řízení částku 90.195,97 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů
od právní moci rozsudku.
IV. V řízení o zaplacení částky 1,685.355,60 Kč s příslušenstvím žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů.“
Při zjišťování průměrného hodinového výdělku žalobkyně dospěl k závěru, že po
zaokrouhlení činí 218,12 Kč. Žalobkyni přísluší náhrada mzdy za dobu od 5. 5.
2006 do 31. 12. 2006 „v plné výši“ v částce 298.388,16 Kč, za rok 2007 „snížená
náhrada mzdy“ v částce 203.758,56 Kč, za rok 2008 „snížená náhrada mzdy“ v
částce 206.202,32 Kč a za rok 2009 za období měsíce ledna až července „snížená
náhrada mzdy“ v částce 110.131,92 Kč. Celkem tedy žalobkyni za požadované
období od 5. 5. 2006 do 31. 7. 2009 přísluší náhrada mzdy ve výši 818.480,69
Kč. Soud co do požadavku žalobkyní požadovaného rozdílu (do částky 1.685.355,60
Kč), tj. částky 866.847,64 Kč, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
K odvolání žalobkyně i žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 10.
2014, č. j. 62 Co 223/2014-502, rozhodl, že „odvolání žalobkyně do vyhovujícího
výroku o věci samé ad I. se odmítá, k odvolání žalovaného se v tomto výroku
napadený rozsudek soudu I. stupně potvrzuje“, že „v zamítavém výroku o věci
samé ad II. se rozsudek soudu I. stupně co do částky 208.725,64 Kč zrušuje a
řízení se v tomto rozsahu zastavuje, co do částky 658.149,- Kč s příslušenstvím
se v tomto výroku rozsudek potvrzuje“, že „ve výroku ad. III. o náhradě nákladů
řízení o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru se rozsudek soudu I.
stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dalších 2.904,- Kč,
jinak se v tomto výroku potvrzuje, stejně jako ve výroku ad IV. o nákladech
řízení o náhradu mzdy“, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení. Odvolání žalobkyně do přísudečného výroku odmítnul pro
nedostatek tzv. subjektivní legitimace, neboť napadla výrok, kterým jí bylo
vyhověno. Podle jeho názoru nelze akceptovat námitku o likvidačním důsledku
přiznání náhrady mzdy pro žalovaného, jelikož přiznané částky se odvíjí od
mzdy, kterou žalobkyni sám žalovaný přiznal, ani argument žalobkyně, že
relevantní je pouze skutečnost, že se žalovaný dopustil formálního pochybení a
že jeho tvrzení odkazuje na „údajné“ porušení pracovní kázně, neboť „je
nepochybné, že porušení pracovní kázně žalobkyní byla v tomto řízení vzata za
skutečně prokázaná“. O způsobu krácení náhrady mzdy žalobkyně se „plně
ztotožnil“ se závěry soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali oba účastníci dovolání.
Žalobkyně namítá, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou
dovolacího soudu, jelikož „výrokem pod bodem II. potvrdil zamítavý výrok soudu
prvého stupně co do částky 658.149,- Kč a když vyslovil právní názor, že soud
prvého stupně postupoval správně, pokud přikročil k moderaci práva žalobkyně na
náhradu mzdy za období od 1. 1. 2007 do 31. 7. 2009. Právní názor odvolacího
soudu, kterým potvrdil správnost moderace náhrady mzdy žalobkyně, je v rozporu
s ustálenou judikaturou NS ČR, viz například stanovisko NS ČR k některým
otázkám rozhodování soudců ve věcech nároků u neplatného rozvázání pracovního
poměru Cpjn 4/2004“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadený
rozsudek odvolacího soudu „ve výroku pod bodem II., kterým odvolací soud co do
částky 658.149,- Kč potvrdil výrok rozsudku soudu prvého stupně, a stejně tak,
aby zrušil výroky na tomto výroku závislé a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení“.
Žalovaný v dovolání „má za to, že otázka hmotného práva, která v rozhodovací
praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, je následující:
1. Má soud při rozhodování o náhradě mzdy dle § 61 odst. 1 zákona č.
65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 6. 2006, při posuzování
okolností pro přiměřené snížení náhrady mzdy, resp. její nepřiznání za dobu
přesahující šest měsíců dle § 61 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce,
ve znění účinném do 30. 6. 2006, přihlédnout i k jiným důvodům, než je
skutečnost, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal
a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil;
2. Je výčet okolností, ke kterým má soud přihlédnout při rozhodování o
náhradě mzdy dle § 61 odst. 1 zákona č. 65/196 Sb., zákoník práce, ve znění
účinném do 30. 6. 2006, pro přiměřené snížení náhrady mzdy resp. její
nepřiznání za dobu přesahující šest měsíců uvedený v § 61 odst. 2 zákona č.
65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 6. 2006, demonstrativní, a
pokud ano, může či musí soud vzít do úvahy i veškeré další okolnosti případu;
3. Má soud přihlížet k okolnosti, že soud vzal za prokázané, že
zaměstnanec se dopustil (vícero) porušení pracovní kázně, které soud
kvalifikoval jako zvlášť hrubé porušení pracovní kázně a dospěl k závěru, že
byly naplněny materiální podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru dle §
53 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do
30. 6. 2006, a kdy pouze pro nesplnění formální podmínky nedodržení formy
žádosti o předchozí souhlas odborového orgánu (§ 59 odst. 2 zákona č. 65/1965
Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 6. 2006) vedlo k určení okamžitého
zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele za neplatné, jako k další z
okolností, ke které může či musí přihlédnout při případném snížení náhrady mzdy
resp. její nepřiznání za dobu přesahující šest měsíců dle § 61 odst. 2 zákona
č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 6. 2006;
4. Je skutečnost, že soud vzal za prokázané, že se zaměstnanec dopustil
(vícero) porušení pracovní kázně, které soud kvalifikoval jako zvlášť hrubé
porušení pracovní kázně a dospěl k závěru, že byly naplněny materiální podmínky
pro okamžité zrušení pracovního poměru dle § 53 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 6. 2006, a pouze z
formálního pochybení bylo okamžité zrušení pracovního poměru určeno za
neplatné, důvodem pro nepřiznání náhrady mzdy za dobu přesahující šest měsíců
dle § 61 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 6. 2006, a pokud ne pro nepřiznání, tak pro její snížení ve větším rozsahu, než
jaké by odpovídalo pouze dle okolností výslovně uvedených v § § 61 odst. 2
zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 6. 2006, ke
kterým soud zejména přihlédne.“
Je přesvědčen, že za situace, kdy „v řízení bylo prokázáno, že žalovaná zvlášť
hrubě porušila pracovní kázeň“, by přiznání náhrady mzdy žalobkyni bylo „zcela
v rozporu s dobrými mravy a se smyslem zákoníku práce“. Navrhl, aby dovolací
soud rozsudek odvolacího zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení, „eventuálně zrušil i Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 7 C
292/2006 - 463 ze dne 8. 1. 2014 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského
soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo
zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti
kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. (otázku výkladu
ustanovení § 61 zákoníku práce posoudil odvolací soud jinak, než je řešena v
judikatuře dovolacího soudu), přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení
§ 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a
dospěl k závěru, že pouze dovolání žalobkyně je opodstatněné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na dobu, kdy
žalobkyni mělo začít vznikat právo na náhradu mzdy - podle zákona č. 65/1965
Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2006, tj. přede dnem, kdy nabyl
účinnosti zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně
některých souvisejících zákonů (srov. § 364 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb.,
zákoníku práce) – dále jen „zák. práce“. Podle ustanovení § 61 odst. 1 zák. práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci
neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve
zkušební době a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho
dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen
poskytnout mu náhradu mzdy.
Tato náhrada přísluší zaměstnanci ve výši
průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším
zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo
kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno (správnost
skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení
§ 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že žalobkyně
byla u žalovaného zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2004 jako
zástupce ředitele. Dopisem ze dne 26. 4. 2006, který žalobkyně převzala dne 27. 4. 2006, s ní byl okamžitě zrušen pracovní poměr „ve smyslu ustanovení § 53
odst. 1 písm. b) Zákoníku práce“ pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně. Dopisem ze dne 3. 5. 2006 žalobkyně sdělila žalovanému, že trvá na tom, aby ji
žalovaný nadále zaměstnával. Žalovaný dne 5. 5. 2006 žalobkyni sdělil, že na
okamžitém zrušení pracovního poměru trvá. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze
dne 21. 3. 2013, č. j. 36 Co 14/2010-407, bylo určeno, že okamžité zrušení
pracovního poměru, provedené podáním žalovaného ze dne 26. 4. 2006 vůči
žalobkyni, je neplatné. Žalobkyně byla ode dne 24. 5. 2006 do 31. 12. 2006
evidována Úřadem práce pro hlavní město Prahu jako uchazeč o zaměstnání, neboť
se jí nedařilo sehnat jiné zaměstnání. Od ledna 2007 do září 2009 byla
zaměstnána jako metodik účetnictví Magistrátu hlavního města Prahy; tento
pracovní poměr rozvázala, „jelikož ji práce neuspokojovala“. Následně uzavřela
ke dni 13. 5. 2013 s žalovaným dohodu o skončení pracovního poměru. Podáním
došlým soudu dne 24. 6. 2013 žalobkyně rozšířila žalobu o „náhradu za mzdu“ za
období od 1. 8. 2009 do 7. 5. 2013. Soud rozšíření žaloby s ohledem na
hospodárnost a délku řízení nepřipustil. Ustanovení § 61 zák. práce upravuje práva a povinnosti účastníků pracovního
poměru v období, v němž jsou jejich vztahy sporné v důsledku rozvázání
pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době,
které učinil zaměstnavatel a jehož platnost zaměstnanec neuznává (a podal proto
u soudu žalobu o určení jeho neplatnosti), a v němž panuje (až do rozhodnutí
soudu o žalobě o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru nebo do doby,
než dojde k platnému rozvázání pracovního poměru jinak) nejistota, zda pracovní
poměr skutečně skončil (podle zaměstnavatelem učiněného rozvázání pracovního
poměru), nebo zda bude (může) pokračovat. Jestliže soud žalobě zaměstnance o
určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru pravomocným rozhodnutím vyhověl
a jestliže zaměstnanec oznámil zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále
zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen
poskytnout mu náhradu mzdy (§ 61 odst. 1 zák. práce). Náhrada mzdy přísluší zaměstnanci ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá
na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v
práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru (srov. § 61 odst. 1
zák. práce). Okamžité zrušení pracovního poměru je (rovněž z pohledu ustanovení
§ 61 zák.
práce) neplatné jen tehdy, jestliže jeho neplatnost byla určena
pravomocným rozhodnutím soudu. Náhrada mzdy, která zaměstnanci náleží podle
ustanovení § 61 odst. 1 zák. práce, je vyvolána tím, že zaměstnavatel po
neplatném rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením přestal v rozporu s
ustanovením § 35 odst. 1 písm. a) zák. práce přidělovat zaměstnanci práci podle
pracovní smlouvy, ačkoliv zaměstnanec trval na tom, aby ho zaměstnavatel dále
zaměstnával. Poskytnutí náhrady mzdy je tedy důsledkem nesplnění povinnosti ze
strany zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci trvajícímu na tom, aby ho
zaměstnavatel dále zaměstnával, práci podle pracovní smlouvy. Náhrada mzdy
podle ustanovení § 61 odst. 1 zák. práce má charakter ekvivalentu mzdy, kterou
si zaměstnanec nemohl vydělat v důsledku toho, že mu zaměstnavatel v rozporu s
ustanovením § 35 odst. 1 písm. a) zák. práce neumožnil konat práci, k níž se
zavázal podle pracovní smlouvy; zákon tímto způsobem sleduje, aby zaměstnanci
byla reparována újma, kterou utrpěl následkem protiprávního postupu
zaměstnavatele (srov. stanovisko Občanskoprávního kolegia a Obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. Cpjn 4/2004). Nezpochybnitelnou zásadou pracovního práva je ochrana práv zaměstnance. Jedním
z projevů této zásady v pracovněprávním vztahu je i ustanovení § 61 zák. práce,
které má jak sankční, tak i satisfakční povahu. Obsah tohoto zákonného
ustanovení zcela vylučuje odůvodněnost námitky žalovaného, že úhrada náhrady
mzdy žalobkyni pro něj může mít likvidační důsledky, o to více, že se jedná o
mzdu, kterou žalobkyni přiznal sám žalovaný. Smyslem ustanovení § 61 zák. práce
je poskytnout náhradu mzdy zaměstnanci postiženému neplatným okamžitým zrušením
pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, poté co mu zaměstnanec oznámil, že
trvá na dalším zaměstnávání. Ustanovení § 61 zák. práce přitom nijak nesouvisí
s jednotlivými důvody rozvázání pracovního poměru, a tudíž nelze ani přihlížet
k tvrzení o naplnění materiálních podmínek uvedených v ustanovení § 53 odst. 1
písm. b) zák. práce; podstatné je, zda skončení pracovního poměru bylo shledáno
neplatným. Tvrzené naplnění materiálních podmínek pro rozvázání pracovního
poměru proto nemůže být důvodem pro nepřiznání, respektive snížení, náhrady
mzdy žalobkyně, je-li zde pravomocné rozhodnutí určující neplatnost konkrétního
rozvázání pracovního poměru. Rozsah náhrady mzdy příslušející zaměstnanci při neplatném rozvázání pracovního
poměru zaměstnavatelem je - jak vyplývá z ustálené soudní judikatury [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo
1478/2002 (uveřejněný pod č. 76/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek),
rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 23. 12. 1975, sp. zn. 4 Cz 42/1975
(uveřejněný pod č. 33/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo bod
IX. Stanoviska Občanskoprávního a Obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. Cpjn 4/2004] - odvislý od toho, zda zaměstnanec oznámil
zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával.
V případě, že takové
oznámení učiní, přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku ode dne,
kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do dne právní
moci rozhodnutí soudu o neplatnosti rozvázání pracovního poměru, popřípadě až
do dne dřívějšího (ještě před pravomocným ukončením řízení o neplatnosti
rozvázání pracovního poměru učiněného) platného skončení pracovního poměru
jiným způsobem. Podle ustanovení § 61 odst. 2 zák. práce přesahuje-li celková doba, za kterou
by měla být zaměstnanci poskytnuta náhrada mzdy, šest měsíců, může soud na
žádost zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy za další dobu přiměřeně
snížit, popřípadě náhradu mzdy zaměstnanci vůbec nepřiznat; soud při svém
rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde
zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu
se do práce nezapojil. Základním hlediskem při rozhodování soudu o snížení nebo nepřiznání náhrady
mzdy podle ustanovení § 61 odst. 2 zák. práce je skutečnost, zda zaměstnanec
byl po neplatném rozvázání pracovního poměru zaměstnán u jiného zaměstnavatele,
popřípadě zda se do práce u jiného zaměstnavatele nezapojil z vážného důvodu. Významné při tom je zejména to, zda se zaměstnanec zapojil nebo mohl zapojit do
práce v místě sjednaném pracovní smlouvou pro výkon práce nebo v místě, které
lze z hlediska daného účelu považovat za rovnocenné místu sjednanému pro výkon
práce (například v místě bydliště zaměstnance), nebo v místě, které lze z
hlediska daného účelu považovat pro zaměstnance za výhodnější než místo
sjednané pro výkon práce (například místo v obci bezprostředně sousedící s obcí
bydliště zaměstnance, který do vzdálenějšího místa sjednaného pro výkon práce
denně dojíždí), anebo v místě, které lze z hlediska daného účelu považovat pro
zaměstnance za výhodnější než místo sjednané pro výkon práce (například v jiné
obci nebo kraji), zda zaměstnanec vykonával nebo mohl vykonávat takovou práci,
která odpovídá druhu práce sjednanému v pracovní smlouvě, nebo práci, která je
sjednanému druhu práce rovnocenná, anebo práci, jejíž výkon je pro zaměstnance
výhodnější než v pracovní smlouvě sjednaný druh práce, a jakou mzdu za
vykonanou práci obdržel nebo by mohl (kdyby takovou práci vykonával) obdržet. K
přiměřenému snížení, popřípadě k nepřiznání náhrady mzdy podle ustanovení § 61
odst. 2 zák. práce může soud z těchto hledisek přistoupit jen tehdy, je-li
možné po zhodnocení všech okolností případu dovodit, že zaměstnanec se zapojil
nebo mohl zapojit (a bez vážných důvodů se nezapojil) do práce u jiného
zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než
by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou
povinnost přidělovat mu tuto práci.
Kdyby se zaměstnanec zapojil nebo mohl
zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek neodpovídajících těm, za
kterých by konal práci u zaměstnavatele v případě, že by mu přiděloval práci v
souladu s pracovní smlouvou, nebylo by z hlediska daného účelu možné po
zaměstnanci spravedlivě požadovat, aby se po neplatném rozvázání pracovního
poměru do takové práce vůbec zapojil; jestliže tak přesto učinil, nemůže to
vést k závěru, že má být požadovaná náhrada mzdy snížena nebo dokonce
nepřiznána. V případě, že zaměstnanec u jiného zaměstnavatele dosáhl nižší
výdělek a že tedy nelze dovodit, že se zapojil do práce u jiného zaměstnavatele
za podmínek v zásadě rovnocenných s podmínkami, které by měl při výkonu práce
podle pracovní smlouvy, nejsou splněny podmínky nejen k nepřiznání náhrady
mzdy, ale ani k jejímu snížení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1103/2003, uveřejněný pod č. 30/2004 v časopise Soudní
judikatura, bod V. Stanoviska Občanskoprávního a Obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 9. 6. 2004 k některým otázkám rozhodování soudů ve věcech nároků z
neplatného rozvázání pracovního poměru podle ustanovení § 61 zákoníku práce,
sp. zn. Cpjn 4/2004, uveřejněného pod číslem 85/2004 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8 2015, sp. zn. 21 Cdo
4124/2014). V projednávané věci odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku -
při rozhodování o důvodnosti požadavku žalovaného, aby žalobkyni nebyla
přiznána náhrada mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru za dobu
přesahující 6 měsíců podle ustanovení § 61 odst. 2 zák. práce, z výše uvedených
závěrů ustálené judikatury soudů nevycházel. Plně se ztotožnil se závěry soudu
prvního stupně o způsobu krácení náhrady mzdy. V rozhodném období měla
žalobkyně příjem pouze z pracovního poměru jako metodik účetnictví Magistrátu
hlavního města Prahy, kde jí byla vyplácena mzda nedosahující úrovně mzdy před
rozvázáním pracovního poměru. Nedovodil, že se jedná o práci vykonávanou za
podmínek v zásadě nerovnocenných s podmínkami, které by měla při výkonu práce
zástupce ředitele. Pro posouzení, zda v případě žalobkyně jsou splněny podmínky pro snížení nebo
nepřiznání náhrady mzdy, není významné, zda žalobkyně vyvíjela aktivitu k tomu,
aby si zajistila jiné příjmy, popřípadě zda byla evidována u úřadu práce jako
uchazečka o zaměstnání, neboť k přiměřenému snížení, popřípadě k nepřiznání
náhrady mzdy žalobkyni, která se po neplatném rozvázání pracovního poměru
žalovaným zapojila do práce u jiného zaměstnavatele, by soud mohl přistoupit –
jak vyplývá z výše uvedeného - jen tehdy, bylo-li by možné po zhodnocení všech
okolností případu dovodit, že žalobkyně měla objektivní (skutečnou) možnost
zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných
nebo dokonce výhodnějších, než by měla při výkonu práce zástupce ředitele,
kdyby žalovaný plnil svou povinnost přidělovat jí tuto práci.
Žalobkyně,
jakožto absolventka dvou vysokých škol s pedagogickým zaměřením nalezla u
žalovaného zaměstnání umožňující plné využití její odborné kvalifikace a
uplatnění studiem nabytých znalostí z oblasti ekonomie při zajišťování chodu
žalovaného školského zařízení po ekonomické stránce. V tomto pracovním poměru
také uplatnila při organizování mimoškolních aktivit dětí a při spolupráci s
jednotlivými pedagogy a vychovateli znalosti z oblasti pedagogiky. Zatímco při
výkonu práce na pozici metodik účetnictví Magistrátu hlavního města Prahy,
sestávala její pracovní náplň z kontrol účetní závěrky příspěvkových organizací
Magistrátu hlavního města Prahy. Tato práce ji neuspokojovala a v září roku
2009 rozvázala pracovní poměr. Je tedy zřejmé, že i přes objektivní možnost
žalobkyně zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele, nelze vzhledem k povaze
náplně práce hovořit o tom, že by jí byly poskytnuty rovnocenné či dokonce
výhodnější pracovní podmínky, než u zaměstnavatele původního. Souhlasit nelze ani s tvrzením dovolatele, že přiznání náhrady mzdy žalobkyni
bylo „zcela v rozporu s dobrými mravy a se smyslem zákoníku práce“. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zák. práce výkon práv a povinností vyplývajících z
pracovněprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a
oprávněných zájmů účastníků pracovněprávního vztahu a nesmí být v rozporu s
dobrými mravy. Objektivní právo předpokládá, že výkon subjektivního práva směřuje k
uskutečnění cíle sledovaného právní normou. Z logiky věci, dané vzájemně
opačným postavením účastníků pracovněprávního vztahu, vyplývá, že výkon
subjektivního práva (vynucení splnění subjektivní povinnosti) může mít někdy za
následek újmu na straně povinného subjektu, což by bylo možné vnímat jako
rozpor s obecně přijímaným právním pravidlem, že každý se má chovat tak, aby
nerušil práva jiného. Protože však výkon práva vylučuje protiprávnost, protože
stejný stav nemůže být současně stavem právním i právu se příčícím, je třeba,
vycházeje ze zásady „neminem laedit, qui iure sui utitur“, považovat chování,
které směřuje k zákonem předpokládanému výsledku, za dovolené i tehdy, je-li
jeho (eventuelním) vedlejším následkem vznik majetkové, popř. nemajetkové újmy
na straně dalšího účastníka právního vztahu. Jestliže však jeden z účastníků
pracovněprávního vztahu sice koná v mezích svého práva, ale prostřednictvím
realizace chování jinak právem dovoleného sleduje poškození druhého účastníka
pracovněprávního vztahu, jedná se sice o výkon práva, ale o výkon práva
závadný, kdy jednání a jeho výsledek se snad zcela shodují s výsledkem, který
mělo právo na zřeteli, ale kdy jednání bylo učiněno nikoliv za účelem dosažení
výsledků, k jejichž docílení byla jednajícímu propůjčena ochrana, nýbrž aby
bylo dosaženo výsledků jiných, které jsou jinak považovány za nevítaný vedlejší
následek tohoto jednání.
Takový výkon práva, i když je se zákonem formálně v
souladu, je ve skutečnosti výkonem práva jen zdánlivým; účelem zde není vykonat
právo, ale poškodit jiného, neboť jeden z účastníků pracovněprávního vztahu je
v rozporu s ustálenými dobrými mravy přímo veden úmyslem způsobit druhému
účastníku pracovněprávního vztahu újmu, zatímco dosažení vlastního smyslu a
účelu sledovaného právní normou zůstává pro něho vedlejší a je z hlediska
jednajícího bez významu. Toto zneužití výkonu subjektivního práva, kdy je výkon
práva ve skutečnosti toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka
pracovněprávních vztahů, ustanovení § 7 odst. 2 zák. práce nepřipouští (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, který byl uveřejněn pod č. 126/2000 v časopise Soudní
judikatura). V projednávané věci žalovaný přistoupil k rozvázání pracovního poměru se
žalobkyní okamžitým zrušením, neboť měl za to, že žalobkyně porušila pracovní
kázeň zvlášť hrubým způsobem ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce. Jelikož žalobkyně oznámila písemně žalovanému, že trvá na tom, aby ji
dále zaměstnával, její pracovní poměr trval i nadále a žalovaný, který
žalobkyni přes toto její oznámení nepřiděloval práci podle pracovní smlouvy,
byl povinen – jak vyplývá z výše uvedeného - poskytnout jí náhradu mzdy ode
dne, kdy oznámila žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, až do dne právní
moci rozhodnutí soudu o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, a
nikoliv jen za dobu prvních 6 měsíců. Protože z výsledků dokazování nevyplývá,
že by žalobkyně byla při uplatnění nároku na náhradu mzdy za dobu přesahující 6
měsíců vedena přímým úmyslem poškodit žalovaného (způsobit mu újmu), aniž by
pro ni bylo primárně významné dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného
ustanovením § 61 odst. 1 zák. práce, nemůže být toto její jednání zneužitím
výkonu práva na újmu žalovaného ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 zák. práce. Ke
stejnému závěru dospěl i Ústavní soud, když v nálezu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. IV. ÚS 142/03, dovodil, že sankční pravidlo obsažené v ustanovení § 61
zákoníku práce již nemůže být dále modifikováno výkladovým pravidlem ustanovení
§ 7 odst. 2 zákoníku práce. Nelze též přehlédnout, že žalovaný mohl kdykoli v
průběhu sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru ukončit dobu, za kterou
žalobkyni přísluší náhrada mzdy, tím, že by jí umožnil pokračovat v práci. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska žalovaným
uplatněného dovolacího důvodu správný. Nejvyšší soud České republiky proto
dovolání žalovaného podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl. Odvolací soud ale nepostupoval – z důvodů výše uvedených - správně při moderaci
práva žalobkyně na náhradu mzdy za období od 1. 1. 2007 do 31. 7. 2009. Dovoláním napadený rozsudek proto přesto není správný. Protože nejsou podmínky
pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání
a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky jej
zrušil (§ 243e odst. 1 o. s.
ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení
(§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243g odst. 1 část věty
první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o
náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech
původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem
a věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.