21 Cdo 1666/2024-249
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní
věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Drobným, advokátem se sídlem v
Praze, Breitfeldova č. 704/1, proti žalované Raiffeisenbank a. s. se sídlem v
Praze 4, Hvězdova č. 1716/2b, IČO 49240901, zastoupené Mgr. Ing. Josefem
Davidem, advokátem se sídlem v Praze, Klimentská č. 1216/46, o 366 814,631 EUR
s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 22 C
322/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.
prosince 2023, č. j. 25 Co 314/2023-215, takto:
I. Dovolání žalobce proti rozsudku městského soudu v části, v níž byl
potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. června 2023, č. j. 22
C 322/2021-176, ve výroku o náhradě nákladů řízení, a v níž bylo rozhodnuto o
náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá.
II. Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v
Praze k dalšímu řízení.
1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 31. 12. 2021 se
žalobce domáhal zaplacení částky 366 814,631 EUR s příslušenstvím. Žalobu
odůvodnil tím, že jeho právní předchůdkyni společnosti DIY Support s. r. o.,
dříve NSP servis s. r. o., vznikl z titulu náhrady škody nárok na zaplacení
uvedené částky vůči právní předchůdkyní žalované společnosti Equa bank a. s.
(dále jen „banka“). Banka porušila povinnost vymáhat zastavené pohledávky
společnosti DIY Support s. r. o. za společností Smartwares Safety & Lighting
GmbH, nyní Smartwares Group Deutschland GmbH (dále jen „Smartwares“), které
svědčily DIY Support s. r. o. z titulu porušení smluvních povinností ze smlouvy
o obchodním zastoupení uzavřené dne 24. 7. 2014 mezi společností DIY Support s.
r. o. a Smartwares, a současně znemožnila jejich vymáhání ze strany DIY Support
s. r. o., v důsledku čehož došlo k promlčení předmětných pohledávek a vzniku
škody na straně DIY Support s. r. o. Celkovou škodu jako peněžitou pohledávku
DIY Support s. r. o. za bankou vyčíslil žalobce částkou 976 008,09 EUR. Dne 14.
8. 2020 byla tato pohledávka postoupena na pana H. W. S., následně byla část
pohledávky ve výši 506 826,87 EUR smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21.
9. 2020 postoupena na žalobce, o obou postoupeních byla banka informována.
2. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla, aby byla žaloba zamítnuta.
Namítla, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, neboť společnost DIY
Support s. r. o. nebyla oprávněna postoupit jakoukoliv pohledávku ze smluvního
vztahu DIY Support s. r. o. a banky na třetí osobu bez předchozího písemného
souhlasu banky. Uvedla, že žalobce neprokázal, že banka měla v zástavě
pohledávky, z jejichž zániku žalobce dovozuje uplatňovanou škodu, a i pokud by
v zástavě byly, banka neměla povinnost je vymáhat. Dodala, že nebyla prokázána
ani existence údajné pohledávky na náhradu škody; její právní důvod a vyčíslení
žalobcem je zcela nesrozumitelné.
3. Rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 22 C 322/2021-176, Obvodní soud
pro Prahu 8 žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok
II). Dovodil, že pohledávky z titulu náhrady škody vzniklé DIY Support s. r. o.
za porušení závazků Smartwares ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 24. 7.
2014 nikdy nebyly zastaveny ve prospěch banky. I kdyby tvrzené pohledávky
zastaveny byly, z českého práva ani ze zástavní smlouvy nevyplývá žádná
povinnost zástavního věřitele vymáhat zastavené pohledávky. Dospěl k závěru, že
žaloba není důvodná.
4. Rozsudkem ze dne 7. 12. 2023, č. j. 25 Co 25 Co 314/2023-15, Městský
soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud poukázal na
skutečnost, že se soud prvního stupně nezabýval námitkou nedostatku věcné
aktivní legitimace žalobce. Dospěl k závěru, že z obsahu smlouvy o zřízení
zástavního práva mimo jiné vyplývá, že se zástavce zavázal bez předchozího
písemného souhlasu zástavního věřitele žádnou ze zastavených pohledávek
nepostoupit, i kdyby žalobcem tvrzená pohledávka byla zastavena, nebyla
společnost DIY Support s. r. o. oprávněna tuto pohledávku postoupit. Protože
písemný souhlas udělen nebyl, nemá žalobce ve sporu aktivní legitimaci.
Odvolací soud se proto dále nezabýval ostatními námitkami odvolatele a potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Dovolání
odůvodnil tak, že odvolací soud otázku aktivní legitimace žalobce, resp. otázku
platnosti postoupení pohledávky na náhradu škody z právního předchůdce žalobce
na žalobce, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, posoudil v rozporu s
rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dále namítl, že odvolací soud „porušil
pravidlo předvídatelnosti soudního rozhodnutí“ a že rozsudek odvolacího soudu
je nepřezkoumatelný. Uvedl, že předmětem žaloby, a tedy i smlouvy o postoupení
pohledávky, je pohledávka z titulu náhrady škody, kterou způsobila žalovaná
banka právnímu předchůdci žalobce tím, že řádně a včas neuplatnila nároky za
společností Smartwares a tyto se promlčely. Právní předchůdce žalobce postoupil
na žalobce pohledávku škodní, nikoli pohledávku ze smlouvy, což odvolací soud
evidentně přehlédl a spojil dohromady skutkově dvě odlišné právní skutečnosti.
Na závěr navrhl odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozsudku.
6. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
7. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
8. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“).
9. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
10. Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu „v celém jeho rozsahu“,
tedy i ve výrocích, jimiž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení;
dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v těchto výrocích podle ustanovení §
238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není přípustné, a proto bylo v této části podle
ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.
11. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné
zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak
vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. –
nepodléhá), že právní předchůdkyně žalované Equa Bank a. s. a společnost DIY
Support s. r. o. uzavřely dne 28. 2. 2014 a dne 12. 9. 2014 tři úvěrové smlouvy
a téhož dne (12. 9. 2014) také zástavní smlouvu, kterou společnost DIY Support
s. r. o. zřídila ve prospěch banky zástavní právo ke svým stávajícím a budoucím
pohledávkám z obchodního styku, kterým byly zajištěny pohledávky banky z výše
uvedených úvěrových smluv, že dopisy ze dne 25. 7. 2016 banka zesplatnila výše
uvedené úvěry a vyzvala dlužníka k jednorázové úhradě pohledávek z úvěrů, a že
banka přistoupila k realizaci zástavního práva a dne 27. 7. 2016 vyzvala
poddlužníky k úhradě dlužných pohledávek na svůj účet, že banka při realizaci
zástavního práva neuplatila toto právo ve vztahu k pohledávkám společnosti DIY
Support s. r. o. proti společnosti Smartwares, které společnost DIY Support s.
r. o. evidovala z titulu odpovědnosti za škodu ve výši 915 608,96 EUR a ve výši
60 398,64 EUR, která jí měla být způsobena porušením povinností vyplývajících
ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 24. 7. 2014 uzavřené mezi DIY Support
s. r. o. a Smartwares.
12. Nyní podanou žalobou se žalobce domáhá nároku z titulu odpovědnosti
za škodu, kterou měla společnosti DIY Support s. r. o. způsobit právní
předchůdkyně žalované tím, že „porušila svoji povinnost vymáhat zastavené
pohledávky“, přičemž se jednalo o pohledávky společnosti DIY Support s. r. o.
za společností Smartwares z titulu odpovědnosti za škodu ve výši 915 608,96 EUR
a ve výši 60 398,64 EUR. Podle tvrzení škoda způsobená právní předchůdkyni
žalobce měla vzniknout proto, že v důsledku nevymáhání výše uvedených
pohledávek bankou došlo k jejich promlčení.
13. Z obsahu tvrzení v žalobě (viz bod 1 odůvodnění rozsudku soudu
prvního stupně) vyplývá, že „… pohledávka DIY Support s. r. o. na náhradu škody
vůči bance byla dne 14. 8. 2020 postoupena na H. W. S. ..., o čemž byla banka
informována přípisem ze dne 4. 9. 2021 (správně „2020“ – pozn. dovolacího
soudu). H. W. S. tuto pohledávku dále postoupil co do částky ve výši 508 826,87
Kč (správně „EUR“ – pozn. dovolacího soudu) na žalobce, a to smlouvou ze dne
21. 9. 2020, o čemž byla banka informována dne 30. 9. 2020 …“.
14. Za této skutkové a procesní situace závisí rozhodnutí odvolacího
soudu na otázce posouzení charakteru postupované pohledávky při řešení aktivní
věcné legitimace a na otázce postupu při řešení problematiky aktivní věcné
legitimace v případě, kdy věřitel dovozuje své právo k pohledávce ze smlouvy o
postoupení pohledávky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
judikatury dovolacího soudu a též od závěrů stanoviska pléna Ústavního soudu ze
dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a dovolání je tak podle ustanovení
§ 237 o. s. ř. přípustné.
15. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242
o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.),
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
16. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku
nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné
osobě (postupníkovi).
17. Podle ustanovení § 1881 odst. 1 o. z. postoupit lze pohledávku,
kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje.
18. Aby soud mohl učinit závěr, zda byla pohledávka postoupena v rozporu
s ustanovením § 1881 odst. 1 o. z., tedy – ve vztahu k posuzované věci – v
rozporu s ujednáním dlužníka a věřitele (k důsledkům takového postupu srovnej
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2023, sen. zn. 27 ICdo 30/2022), je
zapotřebí nejprve (podle pravidel výkladu právního jednání – k tomu srovnej
ustanovení § 555 a § 556 o. z. a například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.
2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3480/2016, uveřejněný pod č. 50/2018 v časopise Soudní
judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo
5281/2016, uveřejněný pod č. 3/2019 v časopise Soudní judikatura, rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2300/2017, uveřejněný pod
č. 49/2020 v časopise Soudní judikatura, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 18. 6. 2021, sp. zn. 21 Cdo 620/2021) jednoznačně identifikovat tu
pohledávku, která je předmětem posuzovaného postoupení.
19. Podle ustanovení § 122 odst. 1 o. s. ř. dokazování provádí soud při
jednání.
20. Podle § 132 o. s. ř. důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to každý
důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě
přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
21. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je
provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí,
hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při
hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký
význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá
skutková zjištění (zda jsou upotřebitelné pro zjištění skutkového stavu a v
jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich
zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem
odpovídajícím zákonu, nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy
zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny
v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením
důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti,
o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze
považovat za pravdivé (dokázané), a které nikoli (srov. například rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1998, sp. zn. 21 Cdo 1009/98, uveřejněný pod č.
39/1999 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn.
33 Cdo 4792/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 33
Cdo 3318/2013).
22. Ústavní soud ve své judikatuře dovodil, že zcela výjimečně mohou
nastat případy, kdy právě skutková zjištění soudů jsou natolik vadná, že ve
svém důsledku představují porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny
(jde o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními).
Jde obvykle o situace, kdy je zjištění skutkového stavu prima facie natolik
vadné, že by k němu soud nemohl při respektování základních zásad hodnocení
důkazů (srov. § 132 o. s. ř. a násl.) nikdy dospět. Podstatou přezkumu tedy
nebývá přehodnocování skutkového stavu, nýbrž kontrola postupu soudů při
procesu jeho zjišťování. Otázka, zda soudy při zjišťování skutkového stavu
respektovaly procesní zásady, je přitom již otázkou právní (otázkou procesního
práva) a jako taková může být prezentována i Nejvyššímu soudu v dovolání s
náležitostmi uvedenými v § 241a odst. 2 a § 237 o. s. ř. (srovnej stanovisko
pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné
pod č. 460/2017 Sb.).
23. Z obsahu spisu, zejména potom z rozhodnutí soudu prvního stupně,
vyplývá, že soud prvního stupně své zamítavé rozhodnutí na posouzení otázky
aktivní věcné legitimace žalobce, který své právo na náhradu škody dovozuje
(mimo jiné) ze skutečnosti, že taková pohledávka byla na něj (postupně)
postoupena (srov. bod 13 tohoto odůvodnění), vůbec nepostavil, touto otázkou se
nezabýval (tedy otázkou „oprávněnosti společnosti DIY Support s. r. o.
pohledávku převést“) a své rozhodnutí založil na řešení zcela odlišných otázek
[na řešení otázky, zda právní předchůdce žalované porušil či nikoliv svoji
právní povinnost (vymáhat pohledávku společnosti DIY Support s. r. o. za
společností Smartwares) – srov. bod 22 odůvodnění rozsudku soudu prvního
stupně].
24. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně tak nelze rozeznat, zda
soud prvního stupně měl či neměl pochybnosti o aktivní legitimaci žalobce;
ostatně z protokolů o jednání nelze dovodit, že by soud prvního stupně navržené
důkazy listinami – smlouvami ze dne 14. 8. 2020 a ze dne 21. 9. 2020 o
postoupení pohledávky – a listinami prokazujícími notifikaci postoupení ve
vztahu k dlužníku (Equa Bank a. s.) vůbec provedl, uvedené se nepodává ani z
odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
25. Naproti tomu odvolací soud své rozhodnutí založil výlučně na
konstatování absence aktivní věcné legitimace žalobce, když k tomuto závěru
dospěl na základě zopakování důkazu listinou – zástavní smlouvou ze dne 12. 9.
2014, a zejména potom jejího bodu 5.1 písm. f), obsahujícího ujednání o zákazu
postoupení zastavených pohledávek na třetí osobu bez písemného souhlasu banky.
26. Odvolací soud, aniž by provedl důkaz listinami – smlouvami ze dne
14. 8. 2020 a ze dne 21. 9. 2020 o postoupení pohledávky – a aniž by vzal v
úvahu tvrzení žalobce v žalobě o obsahu těchto listin (viz bod II obsahu žaloby
ze dne 23. 12. 2021), uzavřel, že „… i kdyby žalobcem tvrzená pohledávka,
představující náhradu škody za porušení smlouvy o obchodním zastoupení ze dne
24. 7. 2014 uzavřené mezi společností DIY Support s. r. o. na straně jedné a
společností Smartwares na straně druhé, byla součástí zástavní smlouvy, resp.
jednalo se o pohledávku zastavenou, nebyla společnost DIY Support s. r. o.
oprávněna tuto pohledávku postoupit, a to nejprve na H. W. S. …“.
27. Již ze skutkových tvrzení uvedených v žalobě však vyplývá, že
pohledávka, která byla předmětem postoupení, byla pohledávka z titulu
odpovědnosti za škodu, kterou způsobila „žalovaná“ (resp. společnost Equa Bank
a. s.) obchodní společnosti DIY Support s. r. o., a jejíž skutková podstata je
předmětem žaloby [porušení povinností vyplývajících ze zástavní smlouvy
„inkasovat“ (údajně zastavenou) pohledávku z titulu odpovědnosti společnosti
Smartwares za škodu způsobenou společnosti DIY Support s. r. o., a tím způsobit
její promlčení a „ztrátu“]; uvedené dále žalobce vysvětluje v podání ze dne 6.
1. 2023 (viz podání na č. l. 82 a násl. spisu).
28. Předmětem postoupení pohledávky smlouvami ze dne 14. 8. 2020 a ze
dne 21. 9. 2020 tak nebyla pohledávka společnosti DIY Support s. r. o. z titulu
odpovědnosti za škodu za porušení smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 24. 7.
2014 uzavřené mezi společností DIY Support s. r. o. na straně jedné a
společností Smartwares na straně druhé (tedy pohledávka společnosti DIY Support
s. r. o. proti společnosti Smartwares), jak nesprávně dovozuje odvolací soud.
29. Pakliže tedy odvolací soud dospěl k závěru, že pohledávka, která
byla předmětem postoupení, byla pohledávka společnosti DIY Support s. r. o. za
společností Smartawares, a proto postoupení pohledávky smlouvou ze dne 14. 8.
2020 bylo učiněno v rozporu s ujednáním v zástavní smlouvě ze dne 12. 9. 2014,
je tento závěr prima facie v rozporu s obsahem spisu; bylo tak nutno aplikovat
závěry již zmíněného stanoviska Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn.
Pl. ÚS-st. 45/16, a dovolání shledat důvodným.
30. Rozhodnutí odvolacího soudu tak není správné. Protože nejsou
podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání (ve věci
samé), pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu,
Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek (včetně akcesorického výroku o
náhradě nákladů řízení) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil
odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2
věta první o. s. ř.).
31. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém
rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a
dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a §
243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
32. O návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného
rozhodnutí Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť v nejkratším možném termínu (s
ohledem na povahu projednávané věci) rozhodl přímo o dovolání, čímž odpadla
potřeba rozhodování o návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci jakožto
návrhu akcesorickém.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 3. 2025
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu