21 Cdo 1740/2022-131
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce L. Z., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Peterem Šurkou, advokátem se sídlem v Praze 10, Morseova č. 253, proti žalované označené jako XELLOS INTERNATIONAL s. r. o. se sídlem v Praze 5 – Zličíně, Strojírenská č. 260/14, IČO 24229717, zastoupené JUDr. Adamem Kopeckým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 5, Zborovská č. 1023/21, o neplatnost rozvázání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 259/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2021, č. j. 62 Co 328/2021-98, takto:
I. Dovolání žalobce v části směřující proti výroku usnesení městského soudu o náhradě nákladů řízení se odmítá. II. Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 6. 8. 2020 se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru výpovědí dané mu 30. 6. 2020 je neplatné. Žalovanou označil jako „Xellos International s. r. o. IČ: 24229717 se sídlem Strojírenská 260/14, Praha 5, zapsaná v obchodním rejstříku vedený Městským soudem v Praze oddíl A vložka 74939“. Žalobu zdůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel pracovní smlouvu na druh práce bagrista s datem nástupu do práce 17. 3. 2020 na dobu neurčitou a že mu dne 15. 7. 2020 byla doručena výpověď bez skutkového vymezení důvodu, navíc v textu výpovědi nesouhlasí ani datum podpisu smlouvy a datum nástupu do zaměstnání.
2. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 1. 6. 2021, č. j. 4 C 259/2020-59, určil, že rozvázání pracovního poměru výpovědí dané žalobci dne 30. 6. 2020 je neplatné, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15 552 Kč k rukám zástupce žalobce. Uzavřel, že v posuzovaném případě sice byla sjednána zkušební doba, ovšem v delší době, než je podle zákona přípustné. Bylo-li písemné zrušení pracovního poměru zasláno po uplynutí zkušební doby, je neplatné. Zároveň soud vysvětlil, že pokud by posuzoval listinu jako výpověď z pracovního poměru, chybí uvedení výpovědního důvodu, a proto nemohl být pracovní poměr rozvázán platně ani výpovědí.
3. K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 12. 2021, č. j. 62 Co 328/2021-98, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Označení žalované v žalobě považoval za určité a srozumitelné tak, že nevzbuzovalo pochybnosti o tom, že by žalovaným subjektem neměl být odštěpný závod zahraniční právnické osoby, ale samotná zahraniční právnická osoba XELLOS INTERNATIONAL s. r. o. se sídlem Šaštín – Stráže, Pri rybníku 1305, Slovenská republika, IČ 46236686. Nejedná se o vadu žaloby, kterou by bylo na místě odstranit, ale o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, který vede bez dalšího k zastavení řízení.
4. Proti usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na posouzení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Ústavního soudu (cituje zejména nález sp. zn. I. ÚS 286/03). Dovolatel považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu, že žalobce za žalovanou „zcela jednoznačně“ označil odštěpný závod zahraniční právnické osoby a že jde o „neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, který vede bez dalšího k zastavení řízení“. Argumentuje, že to byla sama žalovaná, kdo vypracoval pracovní smlouvu, jejíž údaje použil žalobce při podávání návrhu soudu, a že až v doplnění odvolání žalovaná namítala, že není ve sporu pasivně legitimována, neboť je toliko odštěpným závodem zahraniční právnické osoby. Žalovaná tak žalobce uvedla v omyl. Žalobce cituje názory odborné literatury, podle nichž je-li na straně žalované zjevným omylem označena organizační složka bez procesní subjektivity, měl by soud žalobce na tento fakt upozornit. Teprve při jeho negativní nebo žádné reakci může řízení zastavit. Žalobce navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
5. Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání žalobce, eventuálně jeho odmítnutí. V prvé řadě namítá, že žalobce řádně nevymezil dovolací důvod. Citovaný nález Ústavního soudu podle žalované na danou věc nedopadá, neboť se týká organizačních složek státu. Proti žalované nelze vést soudní řízení, neboť nemá způsobilost být účastníkem řízení. Žalobce mimo jakoukoliv pochybnost označil za účastníka řízení odštěpný závod zahraniční právnické osoby. Žalobce se nemůže dovolávat nevědomosti ohledně skutečnosti, že žalovaná je odštěpným závodem, neboť skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne, kdy byl zápis proveden.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
7. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
8. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
9. Nejvyšší soud dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu v
části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]
10. Rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na vyřešení otázky procesního práva, zda chybné označení účastníka řízení představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, nebo vadu žaloby, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je proto podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
11. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné.
12. Podle ustanovení § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
13. Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení vyplývá především z hmotného práva. Platí, že ten, kdo má právní osobnost, je způsobilý mít práva a povinnosti procesní – být účastníkem řízení. Způsobilost být účastníkem řízení tedy mají fyzické osoby, právnické osoby a stát (Česká republika). Ten, kdo nemá podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu), je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává.
14. Soudní judikatura již dříve dospěla k závěru, že organizační složka zahraniční (fyzické nebo právnické) osoby umístěná na území České republiky a zapsaná do obchodního rejstříku nemá způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Ve všech záležitostech týkajících se organizační složky je totiž vždy nositelem práv a povinností zahraniční osoba, jíž je organizační složka součástí. Tzv. právní subjektivitu a tedy i způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.) má proto ve všech případech (včetně pracovněprávních) pouze zahraniční (fyzická nebo právnická) osoba a nikoli její organizační složka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 30 Cdo 1634/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 32 Odo 945/2002, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1027/2010). Na těchto závěrech dovolací soud i nadále setrvává.
15. Podle ustanovení § 90 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá čistě procesním způsobem; žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a žalovaným je ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (za žalovaného) označil.
16. Procesní právo nestanoví, jak má být označen účastník řízení ve věci, která se týká jeho organizační složky. Protože nositelem práv a povinností je i v těchto věcech osoba, jíž je organizační složka součástí, není z pohledu procesního práva zásadně významné [ledaže jde o posouzení podmínek místní příslušnosti na výběr dané podle § 87 písm. c) o. s. ř.], zda se věc týká účastníka řízení jako celku, jeho organizační složky, která se zapisuje do obchodního rejstříku (odštěpného závodu, organizační složky zahraniční osoby), nebo jeho jiné organizační složky, která se ani do obchodního rejstříku nezapisuje.
17. Jak v případech, kdy se věc týká právnické osoby jako celku nebo její organizační složky, která se nezapisuje do obchodního rejstříku, tak i v případech, kdy se věc týká organizační složky, která se do obchodního rejstříku zapisuje (odštěpného závodu, organizační složky zahraniční osoby), se právnická osoba označuje podle ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. uvedením její obchodní firmy nebo názvu, sídla a identifikačního čísla. Údaj o tom, že se věc týká organizační složky, zákon nevyžaduje. Z toho plyne, že v žalobě sice může být tento údaj uveden, nicméně jestliže žalobce takový údaj v žalobě neuvede, nelze v tom spatřovat nedostatek (neúplnost nebo nesprávnost) žaloby. V případě, že žalobce uvede organizační složku u žalované zahraniční právnické osoby, má to význam především z hlediska místní příslušnosti soudu [srov. § 87 písm. c) o. s. ř.], a také pro přípravu jednání soudu; soud totiž může připravit jednání (§ 114 o. s. ř.) též s přihlédnutím k tomu, že věc se týká jen uvedené organizační složky účastníka řízení.
18. Okolnost, že věc se týká organizační složky zahraniční právnické osoby, žalobce může vyjádřit tím, že za označení účastníka řízení připojí údaj o organizační složce. Údaj, že věc se týká organizační složky, však může být v žalobě vyjádřen i jinak (při vylíčení rozhodujících skutečností, v označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, apod.) – srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 1997, sp. zn. Cpjn 30/97, které bylo uveřejněno pod č. 41/1997 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 41/1997“).
19. Připojí-li žalobce za označení účastníka řízení údaj o jeho organizační složce, není takový postup na újmu určitosti označení účastníka řízení a nelze z něj ani dovozovat, že by za účastníka řízení byla označena jen organizační složka. Jestliže žalobce označil účastníka řízení v souladu s ustanovením § 79 odst. 1 větou druhou o. s. ř., nevzbuzuje údaj o organizační složce tohoto účastníka žádnou pochybnost o tom, kdo je účastníkem řízení. O vadnou žalobu (neúplné podání) jde tehdy, jestliže účastník řízení je označen jen obchodní firmou (zahraniční) právnické osoby a chybí údaj o její právní formě, popřípadě též uvedení jejího sídla, byť za těmito údaji následuje údaj o její organizační složce. Protože tento nedostatek brání pokračování v řízení, je soud povinen pokusit se zjednat nápravu postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. Podle ustanovení § 43 o. s. ř. soud postupuje také tehdy, jestliže v žalobě není jednoznačně vyjádřeno, zda byla za účastníka řízení označena (zahraniční) právnická osoba, nebo její organizační složka (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1592/2013).
20. Jestliže žaloba neobsahuje v označení účastníků řízení všechny údaje potřebné k označení účastníků řízení nebo je-li žaloba v označení účastníků řízení neurčitá nebo nesrozumitelná (tj. obsahuje-li takové označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci, nebo je-li zjevný logický rozpor mezi označením účastníka řízení a jinými údaji o tomto účastníku obsaženými v žalobě), jde o podání neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné a soud je povinen pokusit se takovéto vady podání odstranit – neučinil-li tak žalobce dříve sám (z vlastní iniciativy) – postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř.
21. Jen tehdy, byla-li mimo jakoukoliv pochybnost za účastníka řízení označena samotná organizační složka, soud řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastaví. V takovém případě jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, neboť je zřejmé, že za účastníka byl označen ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení (srov. již výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1027/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1220/2013).
22. V posuzované věci označil žalobce žalovanou údaji „Xellos International s. r. o. IČ: 24229717 se sídlem Strojírenská 260/14, Praha 5, zapsaná v obchodním rejstříku vedený Městským soudem v Praze oddíl A vložka 74939“. Šlo o takové údaje, jimiž se jeho zaměstnavatel sám označoval v připojených listinách (pracovní smlouva, mzdový výměr, příloha č. 2 – ubytování, rozvázání pracovního poměru ve zkušební době). Je zřejmé, že žalobce nechtěl za účastníka řízení označit samotný odštěpný závod (nepoužil ani dodatek odštěpný závod nebo odštěpný závod zahraniční právnické osoby), ale svého zaměstnavatele Xellos International s. r. o. Pro jeho označení však uvedl údaje, které se ve skutečnosti vztahovaly toliko k odštěpnému závodu (což si žalobce, veden zjevně praxí svého zaměstnavatele, ani neuvědomoval). Byl zde tedy zjevný rozpor mezi údaji použitými pro identifikaci účastníka a tím, koho (svého zaměstnavatele) a z jakého důvodu chtěl žalobce žalovat. Protože tento nedostatek bránil v pokračování v řízení, měl být učiněn pokus o zjednání nápravy postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř.
23. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání (v části směřující proti výroku usnesení o věci samé), pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení (včetně akcesorického výroku o nákladech řízení) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
24. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 6. 2023
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu