USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně SILMET HP, a. s. se sídlem v Příbrami, Na Flusárně č. 168, IČO 27097773, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka č. 153, proti žalovaným 1) CURCI INDUSTRY s. r. o. se sídlem v Praze 4 – Kunratice, Dobronická č. 1257, IČO 29137535, zastoupené JUDr. Ing. Věrou Novákovou, advokátkou se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka č. 108, 2) Vimbau s. r. o. se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 802/56, IČO 28208838, zastoupené Mgr. Martinem Vostrackým, advokátem se sídlem v Plzni, Úslavská č. 752/33, 3) JUDr. Marcelu Smékalovi, soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Praha – východ, se sídlem v Praze 4, Michelská č. 1326/62, IČO 60351268, zastoupenému P. S., obecným zmocněncem, o určení neplatnosti dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 320/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2023, č. j. 14 Co 329/2023-166, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Věry Novákové, advokátky se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka č. 108. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Vostrackého, advokáta se sídlem v Plzni, Úslavská č. 752/33. IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Rozsudkem ze dne 3. 11. 2023, č. j. 14 Co 329/2023-166, Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 3. 2023, č. j. 40 C 320/2022-85.
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jímž napadla rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“; žalované 1) a 2) ve vyjádření navrhly jeho odmítnutí, popř. zamítnutí s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
3. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2023, č. j. 14 Co 329/2023-166, neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
4. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5461/2016). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
5. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč.); má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručné uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
7. Žalobkyně v kontextu shora uvedeného rozboru nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání; v dovolání především rekapituluje průběh řízení v této věci, dokonce zcela „opisuje“ své podání ze dne 3. 5. 2023 (bod V podání ze dne 3. 5. 2023 je naprosto totožný se závěrem obsahu dovolání, bod VI a VII obsahu podání ze dne 3. 5. 2023 je zcela totožný se zbývajícím obsahem dovolání), a vyjadřuje svůj nesouhlas s postupem odvolacího soudu a s tím, jak odvolací soud ve věci rozhodl.
8. Podle ustanovení § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení.
9. Přístup dovolatelky ke koncipování dovolacích námitek je však v rozporu s výše citovaným ustanovením § 241a odst. 4 o. s. ř.; není obsahového rozdílu mezi „poukazem“ na podání a doslovnou citací (resp. okopírováním) těchto podání, či jejich částí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2512/2022, nebo usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. 21 Cdo 1621/2024, ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2432/24).
10. Vzhledem k obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu či polemika s jeho závěry k založení přípustnosti dovolání nepostačují (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, a z judikatury Ústavního soudu např. usnesení ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13).
11. V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
12. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 1. 2025
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu