Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.
v právní věci žalobců a) Ing. A. G. a b) A. G., obou zastoupených JUDr.
Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, Hajnova č. 40, proti žalované
MISTR KV s.r.o., se sídlem v Karlových Varech, Moravská č. 2088/1A, IČO 280 56
396, zastoupené Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem v Karlových Varech,
T. G. Masaryka č. 282/57, o 26.549 Kč s příslušenstvím a 15.603 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C
29/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26.
října 2016 č. j. 61 Co 162/2016-224, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
společně a nerozdílně 3.545 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k
rukám Mgr. Michala Bureše, advokáta se sídlem v Karlových Varech, T. G.
Masaryka č. 282/57.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v
Plzni ze dne 26.10.2016 č. j. 61 Co 162/2016-224 podle ustanovení § 243c odst.
1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod
(dovolatelé namítají, že při zjišťování skutkového podkladu odvolací soud
„akceptoval pouze důkazy žalované“, dovolatele „o změně svého právního
posouzení před rozhodnutím nikterak nepoučil“ a „nedal příležitost dovolatelům,
aby navrhli další důkazy“, čímž dovolatelé zpochybňují pouze skutková zjištění,
na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že dovolatelům náleží mzda
pouze za odbobí od 1.9.2013 do 15.9.2013 a náhrada za nevyčerpanou dovolenou;
dovolatelé nesouhlasí s hodnocením důkazů odvolacím soudem a předestírají své
vlastní skutkové závěry, na nichž pak budují odlišné právní posouzení věci),
než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., a v dovolacím řízení
nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Dovolatelé označili rozhodnutí odvolacího soudu za překvapivé, neboť odvolací
soud dospěl k odlišnému právnímu posouzení projednávané věci než soud prvního
stupně, aniž dovolatele upozornil, že by k takovému posouzení mohl dospět, a
aniž je poučil podle § 118a o.s.ř., aby mohli na odlišný právní názor
odvolacího soudu reagovat doplněním skutkových tvrzení a důkazů. Pokud
dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají vady řízení, jsou tyto jejich námitky
irelevantní, neboť podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z
důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci. Tvrzení dovolatelů o procesních pochybeních odvolacího soudu
spočívajících v chybějícím poučení podle § 118 o.s.ř. a tím způsobené
překvapivosti jeho rozhodnutí nezahrnují žádnou odvolacím soudem řešenou otázku
procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o.s.ř.,
přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se odvolací soud namítaných
procesních pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 17.2.2014 sp. zn. 32 Cdo 14/2014) a k vadám řízení dovolací soud
přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou
o.s.ř.).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že za překvapivé nelze považovat rozhodnutí,
které žalobci nepřizná žalobou uplatněný nárok proto, že nebyl naplněn jeho
hmotněprávní předpoklad, a že poučení podle § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. slouží
tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (splnili povinnost tvrzení) a
aby označili důkazy způsobilé tato tvrzení prokázat (splnili povinnost
důkazní). Účelem této poučovací povinnosti je zabránit, aby se účastník
nedozvěděl až z rozhodnutí pro něho nepříznivého, tedy překvapivě, že podle
hodnocení soudu neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, a aby měl
příležitost doplnit chybějící tvrzení či navrhnout další důkazy. Jestliže však
žaloba byla zamítnuta (nebo obrana proti ní neobstála) nikoli proto, že by
účastníci neunesli důkazní břemeno, ale na základě zjištěného skutkového stavu,
nebyl důvod pro postup soudu podle § 118a o.s.ř. Postup podle tohoto ustanovení
přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené
(případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl
objasněn skutkový stav věci (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 27.6.2003 sp. zn. 21 Cdo 121/2003, nebo rozsudek ze dne 25.5.2006 sp.
zn. 22 Cdo 2335/2005).
Namítají-li tak dovolatelé, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo „rozhodnutí
překvapivé“, potom pomíjí, že rozhodnutí odvolacího soudu může být pro
účastníka překvapivé a nepředvídatelné jen tehdy, kdyby odvolací soud při svém
rozhodování přihlížel k něčemu jinému, než co bylo tvrzeno nebo jinak vyšlo
najevo za řízení před soudem prvního stupně nebo co za odvolacího řízení
uplatnili účastníci, tedy, jinak řečeno, jen kdyby vzal v úvahu něco jiného,
než co je známo také účastníkům řízení. Zákon (žádné ustanovení zákona) soudu
neukládá, aby sdělil účastníkům svůj názor, jak věc hodlá rozhodnout, aby s
nimi svůj zamýšlený názor (předem) konzultoval nebo aby jim umožnil uplatnit
něco jiného pro případ, že by se ukázalo, že jejich dosavadní tvrzení nemohou
vést k pro ně úspěšnému výsledku sporu (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 16.12.2010 sp. zn. 21 Cdo 1037/2009 nebo rozsudku Nejvyššího soudu
ze dne 15.1.2016 sp. zn. 21 Cdo 476/2015). O takový případ se však v
projednávané věci - jak je zřejmé z obsahu spisu, zejména z odvolání žalované,
a z napadeného rozsudku – nejedná.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věty
druhé o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. srpna 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu