21 Cdo 2580/2011
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Novotného v
právní věci žalobců a) MOTOLINE Praha s.r.o. se sídlem v Praze 4, V Hájích č.
168/58, IČO 25089901, a b) ÚAMK a.s. se sídlem v Praze 4, Na Strži č. 1837/9,
IČO 60192798, obou zastoupených Mgr. Ľudovítem Pavelou, advokátem se sídlem v
Praze 1, Konviktská č. 291/24, o zápis předkupního práva jako práva věcného do
katastru nemovitostí vkladem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 C
12/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9.
prosince 2010 č.j. 11 Cmo 216/2010-79, takto:
Rozsudek vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Smlouvou o zřízení předkupního práva s účinky práva věcného, kterou žalobci
uzavřeli dne 26.3.2007, se žalobce b) zavázal "v případě zamýšleného úplatného
i bezúplatného převodu vlastnického práva" k pozemkům označeným jako "parc.č.
2458/32, parc.č. 2458/33, parc.č. 2458/46, parc.č. 2458/47, parc.č. 2458/60,
parc.č. 2458/61, parc.č. 2458/62, parc.č. 2458/63, parc.č. 2458/64, parc.č.
2458/65, parc.č. 2458/66, to vše v katastrálním území Břevnov, hlavní město
Praha", je nabídnout ke koupi žalobci a) za cenu, ve smlouvě blíže vymezenou.
Žalobce a) podal dne 27.3.2007 u Katastrálnímu úřadu pro hl.m. Prahu,
Katastrální pracoviště Praha, návrh na povolení vkladu předkupního práva podle
této smlouvy.
Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha,
rozhodnutím ze dne 9.7.2008 sp. zn. V-15455/2007-101 povolil vklad předkupního
práva s účinky práva věcného k pozemkům parc.č. 2458/60, parc.č. 2458/61,
parc.č. 2458/62, parc.č. 2458/63, parc.č. 2458/64, parc.č. 2458/65 a parc.č.
2458/66, to vše v katastrálním území Břevnov, obec Praha a zamítl návrh na
vklad předkupního práva s účinky práva věcného k pozemkům parc.č. 2458/32,
parc.č. 2458/33, parc.č. 2458/46 a parc.č. 2458/47, to vše v katastrálním území
Břevnov, obec Praha. Zamítavý výrok svého rozhodnutí odůvodnil tím, že není
splněna podmínka povolení vkladu uvedená v ustanovení § 5 odst. 1 písm. e)
zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), když u těchto pozemků
katastrální úřad (v průběhu řízení o povolení vkladu) zapsal "rozsudek soudu o
určení právního vztahu č.j. 17 C 98/1997 ze dne 15.12.2005, právní moc ze dne
7.3.2006, kterým bylo určeno, že pozemky parc.č. 2458/32, parc.č. 2458/33,
parc.č. 2458/46, parc.č. 2458/47, v katastrálním území Břevnov jsou ve
vlastnictví České republiky, příslušnost hospodařit s majetkem státu vykonává
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/7,
Praha 1".
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 12.9.2008 se žalobci domáhali,
aby byl vklad předkupního práva s účinky práva věcného povolen také u pozemků,
ohledně kterých katastrální úřad návrhu na vklad nevyhověl. Žalobu odůvodnili
zejména tím, že katastrální úřad, v souvislosti s vedením řízení u soudu o
určení vlastnického práva k předmětným pozemkům, jím vedené řízení o povolení
vkladu nesprávně přerušil, ačkoliv jako jejich vlastník byl v katastru
nemovitostí zapsán ke dni podání návrhu na vklad (stále) toliko žalobce b). Ke
dni podání návrhu na vklad tak žalobce b) již jen z tohoto důvodu - v souladu s
principem materiální publicity katastru nemovitostí, jímž je vázán i
katastrální úřad - byl oprávněn s předmětnými pozemky nakládat způsobem, jakým
učinil ve smlouvě o zřízení předkupního práva jako práva věcného. Katastrální
úřad nebyl oprávněn odmítnout "reflektovat stav zápisů ve veřejné evidenci,
který je pro něj závazný". Svým rozhodnutím o přerušení řízení preferoval třetí
osobu, která se (s dopředu nejistými výsledky) dovolává svého vlastnického
práva, a poškozoval osobu, jíž svědčí zápis ve veřejném registru "a o níž platí
domněnka, že je skutečným vlastníkem". Žalobci poukázali dále na to, že žalobce
b) byl ke dni podání návrhu na vklad předkupního práva do katastru nemovitostí
"i z hlediska hmotného práva" vlastníkem předmětných pozemků, když Obvodní soud
pro Prahu 6 ve svém rozsudku "dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci". Toto pravomocné
rozhodnutí soudu přitom není závazné "pro řízení o žalobě proti rozhodnutí
katastrálního úřadu", neboť nejde o procesní překážku věci rozsouzené; není
splněn "předpoklad ani totožnosti účastníků, ani totožnosti právního důvodu,
ani právního nároku (jedná se o nikoli totožný skutek, o němž se rozhoduje)".
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23.11.2009 č.j. 33 C 12/2008-56 žalobu
zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Uzavřel, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.12.2005 sp. zn. 17
C 98/97, který nabyl právní moci dne 7.3.2006, bylo na základě žaloby České
republiky - Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy proti žalobci a)
určeno, že vlastníkem předmětných pozemků je Česká republika; následně byl (dne
8.10.2007) na základě tohoto rozsudku podán návrh na zápis tohoto vlastníka do
katastru nemovitostí záznamem. Žalobce b) proto nebyl ke dni podání návrhu na
vklad předkupního práva jako práva věcného do kataru nemovitostí vlastníkem
předmětných pozemků, i když byl (ještě) jako jejich vlastník zapsán v katastru
nemovitostí, a není splněna podmínka povolení vkladu uvedená v ustanovení § 5
odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), neboť
nemohl s předmětnými pozemky nakládat. Soud prvního stupně v této souvislosti
zdůraznil, že pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 o určení
vlastnictví České republiky k předmětným pozemkům je závazný i pro žalobce b)
jako účastníka tohoto řízení a v tomto rozsahu i pro všechny státní orgány, že
jde o rozsudek deklaratorní povahy a že nabyl právní moci ještě před podáním
návrhu na vklad. To, že návrh na záznam vlastnického práva České republiky
podle tohoto rozsudku byl podán až v průběhu řízení o povolení vkladu
předkupního práva, "nemá na otázku vlastnictví ke dni podání návrhu na vklad
žádný vliv", když ani samotný záznam nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práva.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9.12.2010 č.j. 11 Cmo
216/2010-79 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Zdůraznil, že
zkoumání podmínky, zda účastníci řízení jsou oprávněni s předmětem právního
úkonu nakládat podle § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění
pozdějších předpisů) ke dni podání návrhu na vklad, vychází "z ustanovení § 123
občanského zákona, tedy z hlediska katastrálních souvislostí je předmětem zájmu
katastrálního úřadu ve vkladovém řízení právo vlastníka s nemovitým majetkem
nakládat", a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně v tom, že tento
předpoklad povolení vkladu - s ohledem na pravomocný rozsudek soudu o určení
vlastnictví jiného subjektu k předmětným pozemkům, jenž nabyl právní moci ještě
přede dnem podání návrhu na vklad - splněn není. Princip materiální publicity
katastru nemovitostí znamená toliko založení dobré víry ve prospěch toho, kdo
vychází ze zápisu v katastru nemovitostí učiněného po datu 1.1.1993.
Neodpovídají-li zápisy skutečnosti, "má skutečnost převahu (přednost) před
katastrem (stavem zápisů v katastru nemovitostí)". O údajích vyplývajících z
katastru nemovitostí ohledně zapsaných věcných práv "platí presumpce jejich
správnosti, není-li právně relevantním způsobem prokázán opak". Katastrálnímu
úřadu rovněž nelze vytýkat, že řízení o povolení vkladu předkupního práva jako
práva věcného k předmětným pozemkům do katastru nemovitostí, s ohledem na
řízení o určení vlastnického práva České republiky k těmto pozemkům, přerušil,
když šlo o řešení předběžné otázky, mající význam pro řízení před katastrálním
úřadem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají
nesprávný závěr odvolacího soudu, že katastrální úřad mohl řízení o povolení
vkladu předkupního práva jako práva věcného přerušit "jen z toho důvodu, že o
(předmětných) nemovitostech probíhalo zároveň soudní řízení o určení
vlastnického práva". Katastrální úřad nesprávně odmítl "reflektovat stav zápisů
ve veřejné evidenci, který je pro něj závazný", preferoval třetí osobu, která
se dovolávala (s nejistým výsledkem) svého vlastnického práva a poškodil osobu,
jíž svědčil zápis ve veřejném registru a o níž platí domněnka, že je skutečným
vlastníkem. Takový zásah katastrálního úřadu v podobě přerušení řízení, "je-li
k němu přistoupeno jen z důvodu probíhajícího soudního řízení o určení
vlastnického práva k předmětu převodu, který je navíc ve veřejném seznamu
evidován vlastnicky pro osobu, která s takovým předmětem právně nakládá", je "v
rozporu s principem autonomie vlastnické vůle a principem proporcionality a
brání skutečnému (a ve veřejném seznamu zapsanému) vlastníkovi volně a podle
svého uvážení nakládat s předmětem svého vlastnictví". Zabránění "v převodu
vlastnického práva vlastníkem" může třetí osoba dosáhnout prostřednictvím
jiných právních institutů, např. nařízením předběžného opatření. Princip
materiální právní publicity katastru nemovitostí "váže nejen strany právního
úkonu, který má vést ke změně zápisu v katastru nemovitostí, nýbrž i samotný
katastrální úřad". Katastrální úřad má "povinnost vycházet ze stavu zápisu v
katastru nemovitostí a řídit se jím", není oprávněn "sám autoritativně
rozhodovat o tom, zda zapsaný stav (nadaný presumpci správnosti a úplnosti)
bude sám ex offo korigovat". Katastrální úřad nemůže zkoumat, zda osoba
evidovaná v katastru nemovitostí jako vlastník je skutečným (právním)
vlastníkem určité nemovitosti; to vyplývá z principu materiální publicity
katastru nemovitostí, jehož podstatou je domněnka správnosti a úplnosti zápisů
ve veřejných registrech. Zjistí-li katastrální úřad, že "s nemovitostí
disponuje někdo, kdo je k tomu dle výpisu z katastru nemovitostí oprávněn, má
povinnost rozhodnout o podaném návrhu, tj. má povinnost návrh na vklad povolit
(za předpokladu, že jsou splněny všechny další podmínky)". Žalobci dále
prezentují důvody, pro které je namístě závěr, že soud v rozsudku o určení
vlastnického práva České republiky k předmětným pozemkům dospěl "k nesprávným
skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení
věci". Přípustnost dovolání žalobci dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c) o.s.ř. a navrhují, aby Nejvyšší soud ČR rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1
písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo
soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem
zrušeno. Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být
přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1
písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§ 237 odst.3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno, že žalobce b)
byl na základě "prohlášení vkladatele č. V5 43/1993" ze dne 1.12.1992 o předání
a převzetí nepeněžitého vkladu do základního jmění společnosti ÚAMK s.r.o. se
sídlem v Praze 2, Na Rybníčku č. 16 - poté, co převzal (jako společník) jmění
této společnosti a co společnost ÚAMK s.r.o. byla dnem 30.9.2002 vymazána z
obchodního rejstříku - veden v katastru nemovitostí jako vlastník mimo jiné
pozemků parc.č. 2458/32, parc.č. 2458/33, parc.č. 2458/46 a parc.č. 2458/47, to
vše v katastrálním území Břevnov, obec Praha. Rozsudkem Obvodního soudu pro
Prahu 6 ze dne 15.12.2005 sp. zn. 17 C 98/97, který nabyl právní moci (podle
zjištění soudů) dnem 7.3.2006, bylo ve sporu mezi Českou republikou -
Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a žalobcem b) určeno, že
vlastníkem těchto pozemků je Česká republika - Ministerstvo školství, mládeže a
tělovýchovy; zápis vlastnického práva záznamem do katastru nemovitostí byl
podle tohoto rozsudku proveden z podnětu Ministerstva školství, mládeže a
tělovýchovy ze dne 27.9.2007 (doručenému katastrálnímu úřadu dne 8.10.2007) pod
Z-92126/2007. Návrh na vklad předkupního práva s účinky práva věcného podle
smlouvy účastníků ze dne 26.3.2007 byl u katastrálního úřadu podán dne
27.3.2007. Za tohoto skutkového stavu bylo v posuzovaném případě pro rozhodnutí
ve věci mimo jiné významné, zda v řízení o zápis předkupního práva s účinky
práva věcného podle smlouvy ze dne 26.3.2007 je katastrální úřad (a v řízení
podle Části páté Občanského soudního řádu soud) vázán pravomocným rozhodnutím
soudu o určení vlastnictví zatěžovaných nemovitostí vydaným v občanském soudním
řízení, jehož účastníky nebyli všichni ti, kdo se podle ustanovení § 4 odst.1
zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů účastní řízení o povolení
vkladu vlastnického práva, nabylo-li soudní rozhodnutí právní moci ještě přede
dnem, kdy byl podán návrh na vklad práva podle smlouvy účastníků. Uvedenou
právní otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou soudů.
Protože její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné
(určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k
závěru, že dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle
ustanovení § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
K nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí České republiky se zapisuje
vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a
předkupní právo s účinky věcného práva (§ 1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve
znění pozdějších předpisů).
Práva uvedená v ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění
pozdějších předpisů se zapisují do katastru nemovitostí zápisem vkladu práva
nebo výmazu vkladu práva, nestanoví-li tento zákon jinak (§ 2 odst. 1 zákona č.
265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů), a vznikají, mění se nebo zanikají
dnem vkladu do katastru, nestanoví-li občanský zákoník nebo jiný zákon jinak (§
2 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Právní účinky
vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy
návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu (§ 2 odst. 3 věta první zákona
č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Podle ustálené judikatury soudů (srov. například stanovisko občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2000 sp. zn. Cpjn 38/98,
které bylo uveřejněno pod č.44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč.
2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2009 sp. zn. 21 Cdo
39/2008, které bylo uveřejněno pod č. 110 v časopise Soudní judikatura, roč.
2009) zkoumá katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského
soudního řádu) v řízení ve věci povolení vkladu práva do katastru nemovitostí
právní úkon, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek
vypočtených v ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších
předpisů, a to podle stavu ke dni podání návrhu na vklad (§ 5 odst. 1 věta
druhá zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Jsou-li podmínky
vkladu splněny, katastrální úřad rozhodne, že se vklad povoluje, v opačném
případě návrh zamítne (§ 5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších
předpisů).
Při zkoumání podmínky vkladu práva uvedené v ustanovení § 5 odst. 1 písm. e)
zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů katastrální úřad (soud v
řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) přihlédne - podle stavu ke
dni podání návrhu na vklad - k takovým právním skutečnostem, které mají vliv na
oprávnění účastníků řízení nakládat s předmětem právního úkonu a které jsou
současně "evidentní" a jejichž pominutí by představovalo "jen vysoce formální
postup". Zákon tu nepožaduje, aby katastrální úřad prováděl dokazování za
účelem objasnění všech v úvahu přicházejících právních skutečností; naopak,
ukládá mu vzít v úvahu jen to, co nemusí být dokazováno, tedy jen takové právní
skutečnosti, které lze zapsat do katastru nemovitostí záznamem podle ustanovení
§ 7 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů (srov. též rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2011 sp. zn. 21 Cdo 3766/2010).
Podmínku uvedenou v ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve
znění pozdějších předpisů lze pokládat za splněnou tehdy, svědčí-li tomu, kdo
nakládá s právem, právní důvod (titul) nabytí tohoto práva. V případě, že tímto
nabývacím titulem je právní úkon, postačuje zjištění, že podle něj bylo na
základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu vloženo právo do katastru
nemovitostí; platnost právního úkonu, na základě kterého již bylo v katastru
nemovitostí podle pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu zapsáno právo
subjektu posuzovaného právního úkonu, (znovu) katastrální úřad (soud v řízení
podle Části páté Občanského soudního řádu) nezkoumá, a to ani v takovém
rozsahu, v jakém se podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve
znění pozdějších předpisů posuzuje právní úkon, na jehož základě má být právo
do katastru nemovitostí teprve zapsáno (srov. též stanovisko občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.6.2000 sp. zn.
Cpjn 38/98, které bylo uveřejněno pod č. 44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2000).
Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že katastrální úřad (soud v řízení podle Části
páté Občanského soudního řádu) při posuzování podmínky uvedené v ustanovení § 5
odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů přihlíží
též k pravomocnému soudnímu rozhodnutí, jímž bylo určeno vlastnické právo
jinak, než jak by vyplývalo z právního úkonu (nebo jiné právní skutečnosti), na
základě kterého již bylo v katastru nemovitostí zapsáno podle pravomocného
rozhodnutí katastrálního úřadu. Dovolatelé tedy neprávem katastrálnímu úřadu a
soudům vytýkají, že při rozhodování o zápisu předkupního práva s účinky práva
věcného podle smlouvy ze dne 26.3.2007 přihlížely k pravomocnému soudnímu
rozhodnutí, kterým byly deklarovány vlastnické vztahy k předmětným nemovitostem
jinak, než jak do té doby vyplývaly ze stavu zápisů v katastru nemovitostí.
Podle ustálené judikatury soudů pravomocné rozhodnutí soudu o určení
vlastnického práva je závazné jen pro účastníky řízení, v němž bylo vydáno;
vůči tomu, kdo nebyl účastníkem tohoto řízení a kdo není ani jeho právním
nástupcem, nemůže soud, správní úřad nebo jiný orgán při posuzování jeho věci
vycházet ze závěru, že by o vlastnickém právu bylo v jiném řízení pravomocně
rozhodnuto (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2003 sp. zn.
21 Cdo 1724/2003, který byl uveřejněn pod č. 168 v časopise Soudní judikatura,
roč. 2003). Katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského
soudního řádu) proto smí v řízení o povolení vkladu práva do katastru
nemovitostí přihlížet k pravomocnému rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno
vlastnictví převáděných nemovitostí jinak, než jak se podává z (dosavadního)
stavu zápisů v katastru nemovitostí, ale jen tehdy, je-li rozhodnutí závazné (§
159a o.s.ř.) pro všechny, kdo jsou podle ustanovení § 4 odst.1 zákona č.
265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů účastníky řízení o povolení vkladu
(srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2011
sp. zn. 21 Cdo 4044/2010).
Katastrální úřad a soudy dospěly v projednávané věci k závěru, že předmětné
nemovitosti nejsou (a ani v době uzavření smlouvy ze dne 26.3.2007 nebyly) ve
vlastnictví žalobce b), protože pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu
6 ze dne 15.12.2005 sp. zn. 17 C 98/97 bylo určeno, že jsou ve vlastnictví
České republiky - Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Nevzaly přitom
ovšem náležitě v úvahu, že v době podání návrhu na vklad předkupního práva s
účinky věcného práva ve prospěch žalobce a) byl v katastru nemovitostí zapsán
jako vlastník nemovitostí žalobce b) a že pravomocný rozsudek Obvodního soudu
pro Prahu 6 ze dne 15.12.2005 sp. zn. 17 C 98/97 byl vydán v řízení, jehož
účastníky byli Česka republika - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a
žalobce b), a že žalobce a) se tohoto řízení neúčastnil (a samozřejmě není ani
právním nástupcem některého z těchto účastníků řízení); pro žalobce a) proto
není závazný a vůči žalobci a) nemohl katastrální úřad (a ani soudy v řízení
podle Části páté Občanského soudního řádu) jen na základě "závaznosti"
pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.12.2005 sp. zn. 17
C 98/97 úspěšně dovozovat, že by žalobce b) nebyl vlastníkem předmětných
nemovitostí a že proto vklad předkupního práva s účinky práva věcného podle
smlouvy ze dne 26.3.2007 neumožňuje nesplnění podmínky uvedené v ustanovení § 5
odst.1 písm.e) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6
ze dne 15.12.2005 sp. zn. 17 C 98/97 nabyl právní moci dnem 7.3.2006, tedy
ještě dříve, než byl u katastrálního úřadu podán dne 27.3.2007 návrh na vklad
předkupního práva s účinky práva věcného ve prospěch žalobce a). Rozhodující v
tomto směru je, že v rozhodné době, tj. ke dni podání návrhu na vklad (ke dni
27.3.2007), se uvedený rozsudek nepromítl do stavu zápisů v katastru
nemovitostí. I když se práva uvedená v ustanovení § 1 odst.1 zákona č. 265/1992
Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která jsou deklarována pravomocným soudním
rozhodnutím, zapisují do katastru nemovitostí záznamem údajů [§ 7 zákona č.
265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)], nejsou evidována v katastru
nemovitostí, dokud katastrální úřad neprovede příslušný záznam; záznam údajů o
právních vztazích do katastru nemovitostí je katastrální úřad povinen učinit do
30 dnů poté, co mu bude pravomocné soudní rozhodnutí doručeno [srov. § 5 odst.3
písm.b) zákona č. 344/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)].
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá
na chybném právním posouzením věci. Nejvyšší soud České republiky podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. rozsudek odvolacího
soudu zrušil a věc podle ustanovení § 243b odst. 3 věty první o.s.ř vrátil
odvolacímu soudu (Vrchnímu soudu v Praze) k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá a § 226 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu