USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné Erste Bank der oesterreichischen Sparkassen AG se sídlem ve Vídni, Am Belvedere č. 1, Rakouská republika, registrační číslo FN 286283f, zastoupené JUDr. Richardem Tomankem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky č. 57/142, proti povinnému M. O., zastoupenému Mgr. Štěpánem Brunclíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská č. 1136/12, za účasti vydražitelky TILIA Invest s. r. o. se sídlem v Kuchařovicích, Větrná č. 316, IČO 29374197, pro 193 799,68 EUR s příslušenstvím, prodejem zástavy, vedené u soudního exekutora Mgr. Zdeňka Ráčka, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou, se sídlem ve Velké Bíteši, Kpt. Jaroše č. 256, pod sp. zn. 179 EX 619/16, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. července 2024, č. j. 26 Co 633/2022-275, takto: Dovolání povinného se odmítá.
1. Na návrh oprávněné Okresní soud ve Znojmě dne 4. 1. 2017, č. j. 8 EXE 666/2016-20, pověřil na základě vykonatelného usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 10. 2015, č. j. 20 C 125/2015-82, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2016, č. j. 21 Co 59/2016-128, podle ustanovení § 43a odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, Mgr. Zdeňka Ráčka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Žďár nad Sázavou, provedením exekuce k uspokojení peněžité pohledávky oprávněné ve výši 193 799,68 EUR spolu s úrokem ve výši 10,43 % p. a. od 1. 10. 2014 do zaplacení, a to prodejem zástavy – pozemku p. č. XY a budovy XY č. p. XY na pozemku p. č. XY a na pozemku p. č. XY (pozemek jiného vlastníka), zapsaných na LV č. XY pro obec XY, katastrální území XY, a dále pozemku p. č. XY a pozemku p. č. XY, jehož součástí je rozestavěná stavba, zapsaných na LV č. XY pro obec a katastrální území XY (dále jen „předmětné nemovitosti“).
2. Usnesením ze dne 23. 7. 2024, č. j. 26 Co 633/2022-275, Krajský soud v Brně výrokem I potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Zdeňka Ráčka, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou, se sídlem ve Velké Bíteši, Kpt. Jaroše č. 256 (dále jen „soudní exekutor“ nebo „exekutor“) ze dne 26. 10. 2022, č. j. 179 EX 619/16-195, kterým exekutor udělil příklep vydražitelce na vydražené předmětné nemovitosti, a to za nejvyšší podání 4 920 000 Kč (výrok I), stanovil třicetidenní lhůtu k zaplacení nejvyššího podání (výrok II), povinnému uložil povinnost předmětné nemovitosti vyklidit (výrok III) a rozhodl o vrácení jistoty neúspěšným dražitelům (výrok IV), a výrokem II rozhodl, že se vydražitelce náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem nepřiznává. Odvolací soud shledal, že námitky povinného proti konání dražby nejsou důvodné.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání povinný; dovoláním napadl usnesení „v celém jeho rozsahu“. Přípustnost a důvodnost dovolání odvozuje od skutečnosti, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Poukázal na to, že k dražbě bylo přistoupeno přesto, že „zde existoval výrazný nesoulad mezi cenou dražených nemovitostí určenou v usnesení o ceně“.
4. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“).
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (ve vztahu k řešení dovolatelem vytknuté otázky) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod (dovolatel jej netvrdí), aby uvedená otázka byla řešena jinak.
8. Podle ustanovení § 336k odst. 4 věty první o. s. ř. odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona.
9. K otázce možnosti zhojení nedostatků v postupu soudního exekutora bránících uskutečnění dražebního jednání srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3529/2019, uveřejněné pod č. 1/2020 v časopise Soudní rozhledy, jehož závěry lze mutatis mutandis vztáhnout i na projednávanou věc a v němž dovolací soud (mimo jiné) dovodil, že je-li později vydaným a pravomocným rozhodnutím soudu postaveno na jisto, že nebyla dána překážka, která bránila uskutečnění určitého následného rozhodnutí, není žádného důvodu ke zrušení následného rozhodnutí ze strany odvolacího soudu s odůvodněním, že soud, který následné rozhodnutí vydal, měl vyčkat, až bude o existenci nebo neexistenci této překážky pravomocně rozhodnuto (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1319/2019). Ze závěrů uvedených v tomto usnesení dovolacího soudu (vztaženo na projednávanou věc) vyplývá, že dovolateli sice lze přisvědčit, že nebylo-li ke dni konání dražby (dražeb) rozhodnuto o návrhu povinného na zastavení exekuce (resp. o odvolání povinného proti rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce), nebyl soudní exekutor oprávněn přistoupit k provedení dražby, avšak že s ohledem na smysl a účel institutu zastavení exekuce, který (v kontextu projednávané věci) slouží k tomu, aby bylo zabráněno poškození majetkových práv povinného, je třeba dovodit, že ukáže-li se (třeba i dodatečně) na základě pravomocného rozhodnutí soudu o návrhu na zastavení exekuce, že návrh na zastavení exekuce nebyl podán důvodně, stane se zřejmým, že dražební jednání při reálně existujících okolnostech mohlo být uskutečněno a že vydražením věci a udělením příklepu soudní exekutor nepřípustně nezasáhl do majetkových práv povinného. Nepřihlédl-li by odvolací soud v posuzované věci k tomu, že v době jeho rozhodování o odvolání proti usnesení o udělení příklepu již bylo pravomocně zjištěno, že návrh povinného na zastavení exekuce nebyl důvodný, nerespektoval by ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř., podle něhož (ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o. s. ř.) je pro usnesení rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Změnil-li by odvolací soud za těchto okolností usnesení o udělení příklepu tak, že se příklep neuděluje (srov. § 336k odst. 4 o. s. ř.), zasáhl by tak bez reálně existujícího důvodu do práv vydražitele (případně též oprávněného a dalších věřitelů) – srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3081/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2024, sp. zn. 21 Cdo 1386/2024.
10. Jak vyplývá z odůvodnění usnesení odvolacího soudu, o návrhu povinného na zastavení exekuce bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. 8. 2022, č. j. 8 EXE 666/2016-206, jímž byl návrh zamítnut. Byť v době konání dražby (26. 10. 2022) nebylo ještě toto usnesení pravomocné (neboť povinný podal odvolání), nelze přehlédnout, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2023, č. j. 26 Co 616/2022-241, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno; dovolání povinného bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3140/2023.
11. Námitky povinného, že v době konání dražby nebylo pravomocně rozhodnuto o návrhu povinného na zastavení exekuce, že soudnímu exekutorovi byly v době konání dražby známy důvody, pro které byl povinen exekuci zastavit (nesprávné stanovení ceny v dražební vyhlášce, její nesoulad se skutečnou tržní cenou dražených nemovitostí, nerespektování „ust. § 123 zákona č. 257/2016 Sb.“ oprávněnou), tak přípustnost dovolání nezakládají; rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, vztahující se k této problematice (srov. bod 9 tohoto odůvodnění).
12. Pakliže dovolatel v části dovolání (srovnej bod IV obsahu dovolání, ve kterém dovolatel poukázal na skutečnost, že „… povinný předložil znalecký posudek, dle něhož tržní hodnota dražených nemovitostí činila 13 500 000 Kč …“, že „… v době, kdy se předmětné nemovitosti kupovaly … se jednalo o rozestavěnou budovu pouze s obvodovými zdmi, zcela neobyvatelnou a bez podlah …“, že v úvěrové smlouvě mimo „… zákonného úroku z prodlení a zajištění úvěru několika nemovitostmi a zároveň několika směnkami, vystavenými několika výstavci, a několika smluvními pokutami, byl ve prospěch oprávněné sjednán i nárok na smluvní úrok z prodlení …“, že „… takto koncipovaná smlouva od samého počátku zamýšlela utvořit značnou nerovnováhu v právech a povinnostech slabší smluvní strany …“, že „... oprávněná prakticky vůbec neposoudila úvěruschopnost úvěrovaného …“) uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a ze kterého nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., jde o námitky, které přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nezakládají. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
13. Dlužno ovšem dodat, že většinou uvedených námitek se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3140/2023, a shledal je nedůvodnými.
14. Závěr o přípustnosti dovolání nemůže založit ani námitka povinného, že usnesení soudu prvního stupně, jakož i usnesení soudního exekutora jsou „nepřezkoumatelná“, neboť uvedená námitka není dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., ale mohla by (kdyby byla důvodná) představovat jen tzv. jinou vadu řízení, ke které lze přihlížet pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak výše uvedeno – naplněn není.
15. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. Dovolatel v dovolání navrhl odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Uvedené platí přiměřeně i o návrhu na odklad právní moci. Návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti a právní moci se proto Nejvyšší soud České republiky nezabýval.
17. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 1. 2025
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu