USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní
věci žalobce Z. L., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Matějem
Harantou, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1246/1, proti žalované
Správě majetkového portfolia Praha 3 a. s. se sídlem v Praze 3, Olšanská č.
2666/7, IČO 28954866, zastoupené Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem v
Praze 1, Karlovo náměstí č. 671/24, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 20 C 31/2013, o dovolání
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2021, č. j. 23
Co 267/2021-1041, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Vojtěcha
Novotného, advokáta se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí č. 671/24.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č.
j. 23 Co 267/2021-1041, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť
rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
K dovolatelem nastolené právní otázce, jaké náležitosti musí obsahovat oznámení
odborové organizace podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce, jímž
zaměstnavateli sděluje splnění podmínek podle ustanovení § 286 odst. 3 zákoníku
práce, a jaká je právní povaha tohoto úkonu, srov. – přímo v této věci vydaný –
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 21 Cdo 641/2018, a v něm
vyslovený právní závěr, podle kterého: „Oznámení odborové organizace
zaměstnavateli podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce, že splňuje
podmínky podle § 286 odst. 3 zákoníku práce, je pracovněprávním úkonem.
Obsahovými náležitostmi tohoto oznámení jsou jednak sdělení (údaje o tom), že
stanovy odborové organizace upravují její působení u zaměstnavatele a oprávnění
jednat (včetně údajů o orgánu odborové organizace, který je podle stanov
oprávněn jednat se zaměstnavatelem) a že alespoň 3 její členové jsou u
zaměstnavatele v pracovním poměru, jednak doložení sdělovaných údajů. Oznámení,
které tyto náležitosti nesplňuje, je neplatným právním úkonem, na jehož základě
oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele nevznikají.“ K tomuto závěru se
(v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014) přihlásil též rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 21 Cdo 863/2021.
Odkazuje-li dovolatel ve prospěch svého právního názoru na rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2622/2017, pak přehlíží, že Nejvyšší
soud se v odkazované věci shora uvedenou otázkou nezabýval, neboť dovolání zde
shledal přípustným pro řešení otázky, za jakých podmínek je odborová organizace
ve smyslu ustanovení § 286 odst. 3 zákoníku práce oprávněna podle stanov u
zaměstnavatele působit a jednat [tj. jaké informace (údaje) musí být v tomto
směru uvedeny ve stanovách odborové organizace].
Další dovolatelem odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013, sp.
zn. 21 Cdo 390/2012, resp. v něm uvedené závěry o působení (začátku působení)
odborové organizace u zaměstnavatele, na projednávanou věc nedopadají, neboť
byly přijaty za právní úpravy účinné před nabytím účinnosti zákona č. 365/2011
Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony, který (přijetím nových ustanovení § 286
odst. 3 a 4 zákoníku práce) s účinností od 1. 1. 2012 zavedl minimální podmínky
(kvalitativní a kvantitativní znaky), jež odborová organizace musí splňovat k
tomu, aby mohla u zaměstnavatele působit, jejichž splnění bylo v projednávané
věci posuzováno.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).