21 Cdo 3816/2023-
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné IT credit, s. r. o. se sídlem v Praze 8, Pernerova č. 502/50, IČO 26444437, zastoupené Mgr. Viktorem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Lazaretní č. 925/9, proti povinnému R. Ch., zastoupenému JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1683/127, pro 45 180 459,22 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o určení ceny nemovitostí, vedené u soudního exekutora JUDr. et. PhDr. Jiřího Leskovjana, LL.M., Exekutorský úřad Praha 4, se sídlem v Praze 1, Školská č. 695/38, pod sp. zn. 189 EX 2943/19, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2023, č. j. 16 Co 219/2023-88, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
1. Exekučním příkazem č. j. 189 EX 2943/19-17, který nabyl právní moci 3. 8. 2022, nařídil soudní exekutor exekuci prodejem nemovitostí povinného, k jejich ocenění ustanovil znalkyni Ing. Kamilu Štěpánkovou, která po ohledání nemovitých věcí podala znalecký posudek dne 22. 9. 2022 se závěrem o obvyklé ceně ve výši 9 800 000 Kč. Soudní exekutor vydal usnesení o určení ceny nemovitých věcí ze dne 4. 10. 2022, č. j. 189 EX 2943/19-50, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2023, č. j. 16 Co 395/2022-64, zrušeno a věc byla vrácena soudnímu exekutorovi. Znalkyně byla soudním exekutorem vyzvána k doplnění znaleckého posudku, což učinila dodatkem dne 5. 5. 2023.
2. Soudní exekutor poté usnesením ze dne 18. 5. 2023, č. j. 189 EX 2943/19-70, rozhodl tak, že se exekuce týká v usnesení uvedených nemovitých věcí a jejich příslušenství (výroky I. a II.), že výsledná cena těchto nemovitých věcí a jejich příslušenství činí 9 800 000 Kč (výrok III.), přičemž na nich neváznou žádná věcná břemena a nájemní práva, která prodejem v dražbě nezaniknou (výrok IV.), a že znalkyni Ing. Kamile Štěpánkové se přiznává znalečné ve výši 9 438 Kč. Dospěl k závěru, že znalkyně provedla ocenění v souladu se zadáním, znalecký posudek ve znění dodatku má všechny náležitosti, závěry v něm jsou náležitě odůvodněny, podloženy obsahem nálezu a výsledky šetření.
3. K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 8. 2023, č. j. 16 Co 219/2023-88, usnesení soudního exekutora ze dne 18. 5. 2023, č. j. 189 EX 2943/19 -70, potvrdil. Dospěl k závěru, že znalecký posudek, zejména jeho dodatek, je dostatečný, srozumitelný a přesvědčivý podklad pro určení výsledné ceny nemovitostí pro účely dražby. Znalkyně provedla ohledání nemovitých věcí, jí zvolené realizované porovnávací vzorky mají své opodstatnění, logicky a srozumitelně popsala, jak dospěla k obvyklé ceně 9 800 000 Kč. Provedla dvojí určení obvyklé ceny celého komplexu nemovitostí, za prvé vyšla ze tří sousedících pozemků, na dvou z nich jsou stavby, třetí je zahrada, s výslednou cenou 9 800 000 Kč, a za druhé ze tří sousedících pozemků s tím, že dosavadní stavby lze hypoteticky odstranit a pozemky využít pro novou výstavbu, s výslednou cenou 10 000 000 Kč (náklady na odstranění staveb mají představovat 1 500 000 Kč). Odhad odpovídá současnému faktickému stavu nemovitostí. K posudku znaleckého ústavu ČVUT, Fakulty stavební ze dne 30. 9. 2022, který předložil povinný, a v němž jsou nemovitosti oceněny tržní cenou 38 171 000 Kč, soud dovodil, že závěr o ceně vychází nikoliv z realizovaných prodejů, ale z nabídek, podkladem pro rozhodnutí o ceně proto být nemůže.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil určení ceny obvyklé, nedostatečně se vypořádal s námitkami povinného a neprovedl výslech znalce ke zjištění ceny nemovitostí. Znalkyně srovnávala pouze tři prodeje pozemků a dva prodeje rodinných domů, což je nedostatečné, odůvodnění odvolacího soudu považuje za vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné. Soud se nevypořádal s předloženým posudkem ČVUT a v něm zjištěnou cenou, jeho rozhodnutí „v kontextu prvního odvolacího řízení je překvapivé“. Soudní exekutor závěry obsažené ve znaleckém posudku a jeho dodatku pouze bez dalšího převzal do usnesení o ceně. Odvolací soud reagoval na námitky povinného prostým převzetím závěrů dodatku znaleckého posudku, porušil tak jeho právo na spravedlivý proces. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
5. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, neboť odvolací soud správně zjistil skutkový stav a věc správně právně posoudil.
6. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání povinného podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
7. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
8. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
9. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (ve vztahu k řešení dovolatelem vytknuté stěžejní otázky hodnocení znaleckého posudku pro určení výsledné ceny dražených nemovitostí) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod (dovolatel jej netvrdí), aby uvedená otázka byla řešena jinak.
10. Judikatura Nejvyššího soudu dospěla k závěru, že při hodnocení znaleckého posudku, tedy i znaleckého posudku při oceňování nemovitých věcí v exekučním řízení [§ 336 odst. 1 o. s. ř., § 69 zákona č. 120/2001 Sb., zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „exekuční řád“)], obecně platí, že soud musí mimo jiné zkoumat, zda znalec splnil úkol, který mu byl vymezen; zjistí-li soud, že znalec tento úkol nesplnil vůbec nebo nedostatečným způsobem, nebo má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se i ke správnosti již podaného posudku; hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení; soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3043/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2965/2015), v usnesení o určení ceny nemovité věci (§ 336a o. s. ř.) se pak soud musí vypořádat s námitkami a připomínkami k odhadu nemovité věci a musí uvést všechny rozhodující okolnosti, ke kterým přihlédl při určení odhadní ceny [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3043/2013, a v něm vyjádřený právní závěr, že obvyklou cenou se rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění, přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby, okolnostmi, majícími vliv na obvyklou cenu, které musí být zváženy, jsou především místo, kde nemovitost leží, úroveň cen obvykle dosahovaných při prodeji srovnatelných nemovitostí, ale také účel, pro který je cena zjišťována.
Účelem ocenění nemovitosti ve smyslu ustanovení § 66 odst. 5 exekučního řádu ve spojení s ustanoveními § 336 a 336a o. s. ř. není stanovení ceny, za kterou bude věc v exekučním (vykonávacím) řízení prodána, nýbrž pouze určení východiska pro stanovení nejnižšího podání (nemovitost se při výkonu rozhodnutí prodává za nejvyšší podání, a kolik toto podání bude činit, se ukáže až v samotné dražbě – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1478/2013, ze dne 17. 8. 2005, sp. zn.
20 Cdo 1083/2005, či ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 511/2014)]. Současně platí, že znalcem použitá metodika zpracování znaleckého posudku souvisí s věcnou správností odborných závěrů posudku, které soud přezkoumávat nemůže (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod č. 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
11. V projednávané věci odvolací soud poukázal na to, že znalkyně provedla ohledání oceňovaných nemovitostí, pro porovnání použila 5 realizovaných prodejů srovnatelných nemovitých věcí, ve dvou případech byla součástí pozemků stavba k bydlení s průměrnou cenou 70 000 Kč/m2 při užitné ploše 140 m2 a ve třech případech šlo o pozemek bez stavby s průměrnou cenou pozemku 22 500 Kč/m2. V podstatě znalkyně provedla dvojí určení obvyklé ceny celého komplexu nemovitostí, za prvé vyšla ze současného faktického stavu, že jde o tři sousedící pozemky, na dvou z nich jsou stavby v rozsahu 140 m2, a třetí je zahrada se zastřešeným přístřeškem (vedlejší stavbou), s výslednou cenou 9 800 000 Kč, vycházeje z porovnání s obdobnými jinými zastavěnými pozemky se stavbou a zahradou, a za druhé vyšla z toho, že jde o tři sousedící pozemky s tím, že dosavadní stavby umístěné na dvou z nich lze hypoteticky odstranit a pozemky využít pro novou výstavbu, přičemž vyšla z ceny obdobných nezastavěných pozemků a odečetla náklady odstranění staveb (1,5 mil Kč), s výslednou cenou 10 000 000 Kč. Z posudku vyplývá, že částka nákladů odstranění je odhad znalkyně na základě zkušeností nabytých v souvislosti s oceňováním odstraňovaných nemovitostí. Znalkyně logicky a srozumitelně popsala, jak dospěla k výsledné obvyklé ceně nemovitých věcí 9 800 000 Kč. Odvolací soud zhodnotil znalecký posudek a zejména jeho dodatek jako dostatečný, srozumitelný a přesvědčivý podklad pro určení výsledné ceny nemovitostí pro účely dražby, který splňuje všechny náležitosti, a vysvětil, proč nemá pochybnosti o jejich věcné správnosti. V odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal s námitkami povinného (bod 9. a 10. odůvodnění usnesení), zdůvodnil, proč znalecký posudek ústavu ČVUT, předložený povinným, v němž jsou nemovité věci oceněny tržní cenou, nemůže být podkladem pro rozhodování o ceně nemovitostí; jeho právní závěry jsou zcela v souladu se shora uvedenými judikatorními závěry a postup odvolacího soudu netrpí ani formálními nedostatky, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
12. Závěr o přípustnosti dovolání nemohou založit námitky dovolatele o tom, že „soudní exekutor měl vyslechnout znalce, případně nechat znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem“, že „odůvodnění odvolacího soudu považuje za vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné“ a že „rozhodnutí soudu je překvapivé“, neboť uvedené námitky nejsou dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.
13. Odvolací soud se v napadeném usnesení dotčeným znaleckým posudkem a jeho dodatkem zabýval, jím provedené hodnocení uvedeného důkazu není v žádné zjevné kolizi s procesními zásadami (viz § 132 o. s. ř.) a rovněž nevykazuje známky svévole či extrémního postupu soudu v rovině porušení ústavněprávních principů. Určení ceny nemovité věci v exekučních poměrech sleduje specifický účel, jímž je zásadně vytvoření zatím jen předpokládaného parametru pro nejnižší podání v dražbě (viz § 336e odst. 1 ve spojení s § 336b odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), přičemž teprve dražební výsledek bude v daném místě a čase tržním ukazatelem ceny věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 606/2018), což na straně druhé neznamená, že určená cena ve smyslu § 336a odst. 1 o. s. ř. nemusí mít reálný, v první řadě skutkový, základ, což v posuzované věci bylo respektováno (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 20 Cdo 2018/2021).
14. Rozhodnutí odvolacího soudu může být pro účastníka překvapivé a nepředvídatelné jen tehdy, kdyby odvolací soud při svém rozhodování přihlížel k něčemu jinému, než co bylo tvrzeno nebo jinak vyšlo najevo za řízení před soudem prvního stupně nebo co za odvolacího řízení uplatnili účastníci, tedy, jinak řečeno, jen kdyby vzal v úvahu něco jiného, než co je známo také účastníkům řízení (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1037/2009, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 476/2015, uveřejněného pod č. 136/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O takový případ se však v projednávané věci – jak je zřejmé z obsahu spisu a z napadeného usnesení – nejedná.
15. K dovolatelem namítané nepřezkoumatelnosti usnesení odvolacího soudu je třeba uvést, že judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Usnesení odvolacího soudu vydané v projednávané věci nelze považovat za nepřezkoumatelné, neboť jeho odůvodnění má všechny náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., které je třeba podle § 211 o. s. ř. použít přiměřeně s přihlédnutím k zásadně přezkumné povaze činnosti soudu v odvolacím řízení, a je patrné, že nebránilo dovolateli v uplatnění jeho práv.
16. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
17. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 7. 2024
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu