Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D., v
právní věci žalobkyně L. P., zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se
sídlem v Ostravě, Poděbradova č. 1243/7, za účasti L. P., zastoupeného Mgr.
Bohumilem Petrů, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic č.
850/7, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u
Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 20/2015, o dovolání účastníka L.P..
proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2016, č. j. 4 Co
241/2015 – 70, takto:
Rozsudek vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Žalobkyně podala dne 23. 1. 2015 u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální
pracoviště P., návrh na povolení vkladu vlastnického práva k bytové jednotce
nacházející se ve třetí nadzemním podlaží v budově - obytném domě po staveném
na pozemku - zastavěná plocha a nádvoří, včetně spoluvlastnického podílu na
společných částech domu a zastavěného pozemku a k pozemku - orná půda, o
velikosti ideálních 6109/148715 vzhledem k celku, v k. ú. K. u V. P., včetně
všech součástí a příslušenství, a dále ke spoluvlastnickému podílu o velikosti
1/12 jednotky vzhledem k celku nebytového prostoru - garáže nacházející se v
prvním podzemním podlaží v budově, postavené na pozemku - zastavěná plocha a
nádvoří, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a
zastavěného pozemku a pozemku - orná půda, o velikosti 19680/148715 vzhledem k
celku, v katastrálním území K. u V. P., jak je vše zapsáno na LV pro
katastrální území K. u V. P., obec V. P. u Katastrálního úřadu pro S. k.,
katastrální pracoviště P., a to na základě dohody o vypořádáni společného jmění
manželů ze dne 29. 3. 2012.
Katastrální úřad pro S. k., Katastrální pracoviště P. rozhodnutím ze dne 16. 3.
2015, č. j. V-1073/2015-210, návrh na vklad vlastnického práva do katastru
nemovitostí zamítl. Dospěl k závěru, že navrhovanému vkladu je na překážku
skutečnost, že smlouva, která byla k návrhu na vklad předložena, „nebyla k
okamžiku podání návrhu na vklad účinná, přičemž platnost smlouvy katastrální
úřad nezpochybňuje“. Účinnost „dohody o vypořádání společného jmění
manželů“ (správně Smlouvy upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných
majetkových vztahů a práva a povinnosti společného bydlení) ze dne 29. 3. 2012
(dále též jen „Dohoda“) je totiž vázána ve smyslu článku IX. Dohody na
podmínku, že manželství bude rozvedeno podle ustanovení § 24a zákona o rodině
(nyní § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále též jen „obč.
zák.“). Vzhledem k tomu, že manželství nebylo rozvedeno smírným rozvodem (podle
ustanovení § 757 obč. zák.), nenabyla ani Dohoda o vypořádání majetku své
účinnosti.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 10. 4. 2015 se žalobkyně
domáhala, aby „podle dohody o vypořádání společného jmění manželů uzavřené dne
29. 3. 2012 mezi žalobkyní a jejím manželem L. P. byl povolen vklad výlučného
vlastnického práva žalobkyně k jednotce bytové jednotky v budově - bytovém
domě, postaveném na pozemku, včetně spoluvlastnického podílu na společných
částech domu a zastavěném pozemku a na pozemku o velikosti id. 6109/148715, a
dále spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/12 jednotky číslo - garáž v
budově, postavené na pozemku, včetně spoluvlastnického podílu na společných
částech domu a zastavěném pozemku a pozemku o velikosti id. 19680/148715 v
katastrálním území K. u V. P. zapsaná na listu vlastnickém pro toto k. ú. a tím
bylo nahrazeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště
P.ze dne 16. 3. 2015, č. j. V - 1073 - 2015/210“. Žalobu odůvodnila zejména
tím, že s účastníkem řízení uzavřeli dne 29. 3. 2012 dohodu o vypořádání
společného jmění manželů (dále též jen „SJM“), na základě které se měla
žalobkyně stát výlučným vlastníkem uvedených nemovitostí. Katastrální úřad však
návrh na vklad podle dohody ze dne 29. 3. 2012 zamítl s odůvodněním, že obsah
dohody neodůvodňuje navržený vklad, neboť je neúčinná. Žalobkyně má za to, že
argumentace úřadu není správná, neboť dohoda byla uzavírána podle ustanovení §
24a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále též jen „zákon o rodině“), návrh na
rozvod manželství žalobkyně a účastníka byl podán za účinnosti uvedeného
právního předpisu a z rozhodnutí o rozvodu manželství Okresního soudu Praha -
západ ze dne 13. 6. 2014, č. j. 8 C 87/2012 – 59, nevyplývá, že by rozvod
probíhal jako sporný. Dohoda by dále měla být vykládána podle svého obsahu a je
třeba na ní hledět v intencích ustanovení § 757 odst. 1 písm. c), odst. 2 obč.
zák.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 10. 2015, č. j. 37 C 20/2015-45,
„žalobu na zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální
pracoviště P. ze dne 16. 3. 2015, č. j. V-1073/2015-210, a na nahrazení tohoto
rozhodnutí rozhodnutím soudu, kterým by byl povolen vklad dle dohody o
vypořádání společného jmění manželů ze dne 29. 3. 2012 mezi žalobkyní a L. P.
ve vztahu k bytové jednotce v budově - bytovém domě postaveném na pozemku,
včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a zastavěném pozemku
a na pozemku o velikosti ideálních 6109/148715, a dále ohledně
spoluvlastnického podílu o velikosti 1/12 jednotky - garáž v budově, postavené
na pozemku včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a
zastavěnému pozemku a pozemku o velikosti 19680/148715 v Katastrálním území K.
u V. P., zapsána na listu vlastnictví pro Katastrální území K. u V. P.“ zamítl
a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel z
toho, že účastníci byli ke dni 1. 1. 2014 „bezpochyby“ zapsáni jako vlastníci
nemovitostí, že je „nepochybné“, že nemovitosti byly součástí společného jmění
účastníků jakožto manželů, že jejichž manželství bylo rozvedeno a rozsudek
nabyl právní moci dne 27. 6. 2014 a že žalobkyně a účastník se dohodou
smluvili, že se výlučným vlastníkem nemovitostí stane žalobkyně. Dohoda však
byla uzavírána (podle výslovného ujednání účastníků obsaženého v jejím čl. IX)
s tím, že se stane účinnou pouze v případě nabytí právní moci rozsudku o
rozvodu jejich manželství podle ustanovení § 24a zákona o rodině. Splnění
uvedené podmínky však nikdy nenastalo. Ustanovení § 24a zákona o rodině, stejně
jako ustanovení § 757 odst. 1 obč. zák. (podle kterého „by bylo třeba“ v
současnosti posuzovat dohodu účastníků i podmínky pro nespornost rozvodu jejich
manželství) výslovně stanoví, že podle uvedených ustanovení lze postupovat
jedině tehdy, když se manželé dohodnou na úpravě poměrů jejich nezletilých dětí
pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválí. V nyní souzeném případě ale k
dohodě mezi žalobkyní a účastníkem, jakožto rodiči, zjevně nedošlo, když bylo
nutno z úřední povinnosti zahájit řízení o styku dětí s účastníkem, a co do
posouzení otázky výchovy bylo prováděno i znalecké zkoumání. I z rozsudku o
rozvodu manželství plyne, že nebylo postupováno podle § 757 obč. zák.
Katastrální úřad tak postupoval zcela správně a v souladu se zákonem.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2016, č. j. 4
Co 241/2015 – 70, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se „na základě
Smlouvy upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů
a práva a povinnosti společného bydlení ze dne 29. 3. 2012 uzavřené mezi L. P. a L. P., povoluje vklad vlastnického práva žalobkyně k bytové jednotce
nacházející se ve třetí nadzemním podlaží v budově - obytném domě postaveném na
pozemku - zastavěná plocha a nádvoří, včetně spoluvlastnického podílu na
společných částech domu a zastavěného pozemku a k pozemku - orná půda, o
velikosti ideálních 6109/148715 vzhledem k celku, v k. ú. K. u V. P., včetně
všech součástí a příslušenství, a dále ke spoluvlastnickému podílu o velikosti
1/12 jednotky vzhledem k celku nebytového prostoru - garáže nacházející se v
prvním podzemním podlaží v budově, postavené na pozemku - zastavěná plocha a
nádvoří, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a
zastavěného pozemku a pozemku - orná půda, o velikosti 19680/148715 vzhledem k
celku, v katastrálním území K. u V. P., jak je vše zapsáno na LV pro
katastrální území K. u V. P., obec V. P. u Katastrálního úřadu pro S. k.,
Katastrální pracoviště P.“, a že se „tímto výrokem zcela nahrazuje rozhodnutí
Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště P.ze dne 16. 3. 2015, č. j. V - 1073/2015-210“; zároveň rozhodl, že účastník je povinen uhradit
žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 11.228 Kč a na
náhradu nákladů odvolacího řízení částku 10.228 Kč, oboje k rukám advokáta
JUDr. Radka Hudečka. Okolnost, že návrh na rozvod manželství, který podal
účastník, jako smluvní strana Dohody, nebyl odůvodněn souladu s původním
záměrem tak, že je požadován tzv. nesporný rozvod, a že následně rozvodový soud
návrh takto posuzoval, není podle názoru odvolacího soudu směrodatná pro úvahu
o správnosti listiny, na jejímž základě měl být proveden vklad vlastnického
práva k nemovitostem. Je totiž jen na vůli každého účastníka řízení, jak svou
žalobu podá či jak ji odůvodní, přičemž nelze á priori dovozovat, že žaloba
bude podána v souladu s původní dohodou. V projednávané věci účastník návrh na
rozvod podaný v roce 2012 odůvodnil vznikem neshod mezi manžely, které jej
vedly ke stanovisku, že tzv. smírný rozvod není možný. Nastala-li taková
situace po uzavření Dohody a před podáním návrhu na rozvod, nelze než vzít toto
stanovisko účastníka na vědomí. Nelze však z tohoto holého faktu dovozovat
jakékoliv závěry o neplatnosti, resp. neúčinnosti Dohody s ohledem na její čl. IX., z toho pohledu, že tímto článkem je účinnost Dohody vázána na provedení
rozvodu postupem podle ustanovení § 24a zákona o rodině, tedy smírnou cestou. Pro úvahu o důvodnosti návrhu na projednávaný vklad je směrodatný obsah Dohody,
nikoliv okolnosti zahájení a průběhu dalších řízení, které spočívají v
nesporném oprávnění každého subjektu činit právní úkony dle svého mínění.
Dohodu, na jejímž základě měl být proveden navrhovaný vklad, je třeba považovat
za platnou a účinnou, bez ohledu na způsob ujednání o její účinnosti; to za
stavu, kdy nabytí účinností Dohody bylo ovlivněno jednostranným jednáním
jednoho z účastníků Dohody (rozporným s původně proklamovaným záměrem a s
prohlášením o stavu manželství, z něhož vyplýval záměr dosáhnout rozvodu
smírnou cestou), aniž by druhý účastník mohl toto jednání jakkoliv ovlivnit, či
dopředu vyloučit. Opačný závěr by znamenal porušení zásady rovnosti účastníků
Dohody a zásady „pacta sunt servanda“ (smlouvy mají být dodržovány). Katastrální úřad překročil rozsah svého oprávnění při zkoumání listiny, na
jejímž základě měl být proveden navrhovaný vklad, co do náležitostí listiny,
jejího obsahu a formy a oprávnění účastníka k nakládání s předmětem vkladu a
návaznosti na dosavadní zápisy v katastru, a to z pohledu ustanovení § 17 odst. 1 písm. a), b), c), d) a g) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí
(katastrální zákon). V případě předmětného návrhu měl tedy katastrální úřad
postupovat podle § 18 odst. 1 stejného zákona a navrhovaný vklad povolit, byť
druhý účastník vkladového řízení ve vyjádření podaném v návaznosti na postupu
katastrálního úřadu podle § 16 téhož zákona, s provedením vkladu projevil
nesouhlas s poukazem na průběh řízení o rozvodu manželství a řízení o úpravě
poměrů k nezletilým dětem.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu účastník L. P., nesouhlasí s
názorem, že smlouvu, na jejímž základě měl být proveden navrhovaný vklad, je
třeba považovat za platnou a účinnou, bez ohledu na způsob ujednání o její
účinnosti. Dohoda ze dne 29. 3. 2012 byla uzavírána za účelem postupu v
rozvodovém řízení podle § 24a zákona o rodině, a to pouze a jedině pro případ,
že v řízení o rozvod bude postupováno právě podle ustanovení § 24a zákona o
rodině. Aby podle takto uzavřené dohody o vypořádání SJM nastaly i předvídané
účinky, včetně přechodu vlastnického práva, bylo nutné, aby následný rozvod
manželství skutečně proběhl v režimu citovaným ustanovením předvídaném. Tato
skutečnost přitom musela být zřejmá i ze samotného rozsudku o rozvodu
manželství, musela tedy být uvedena v odůvodnění takového rozhodnutí. Byla-li
sice platně uzavřena dohoda o vypořádání SJM, ale následně buď k rozvodu
manželství nedošlo, nebo k rozvodu došlo, ale nikoliv podle ustanovení § 24a
zákona o rodině, nýbrž postupem tzv. „klasického sporného rozvodu“ podle
ustanovení § 24 zákona o rodině, nenabyla taková dohoda o vypořádání SJM vůbec
účinnosti a k vypořádání SJM podle ní tak bez dalšího nedošlo. Nesouhlasí ani s
tím, že by byly splněny ostatní předpoklady pro tzv. „smírný rozvod“ (kromě
samotného návrhu na rozvod manželství smírnou cestou, který byl podán jako
návrh na rozvod sporný), že pro úvahu o důvodnosti návrhu na vklad do katastru
nemovitostí je směrodatný obsah smlouvy, nikoliv okolnosti zahájení a průběh
dalších řízení, a že by Katastrální úřad pro S. k., Katastrální pracoviště P.
před vydáním zamítavého rozhodnutí o vkladu vlastnického práva podle Dohody
překročil rozsah svého oprávnění při zkoumání listiny, na jejímž základě měl
být proveden navrhovaný vklad. Účastník L. P., navrhl, aby dovolací soud
napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu
řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo buď odmítnuto, nebo zamítnuto, neboť
rozsudek odvolacího soudu považuje za správný.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu
bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst.
1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle §
237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky podmínek vkladu
vlastnického práva do katastru nemovitostí, při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal rozsudek
odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst.
1, věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době (vzhledem k datu, kdy byla Smlouva
upravující pro dobu po rozvodu manželství vypořádání vzájemných majetkových
vztahů a práva a povinnosti společného bydlení uzavřena) posuzovat podle zákona
č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění do 31. 5.
2015, tedy do dne než nabyl účinnosti zákon č. 86/2015 Sb., kterým se mění
zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o
změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související
zákony (dále též jen „katastrální zákon“), a podle zákona č. 40/1964 Sb.,
občanský zákoník (srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník)
– dále též jen „o. z.“.
Podle ustanovení § 17 odst. 1 katastrálního zákona ve vkladovém řízení
katastrální úřad zkoumá u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda
a) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru,
b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad,
c) právní jednání je učiněno v předepsané formě,
d) účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění
nakládat s nemovitostí,
e) k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas podle
jiného právního předpisu,
f) z obsahu listiny a z jeho porovnání s dosavadními zápisy v katastru není
patrný důvod, pro který by bylo právní jednání neplatné, zejména zda z
dosavadních zápisů v katastru nevyplývá, že účastníci vkladového řízení nejsou
oprávněni nakládat s předmětem právního jednání, nejsou omezeni rozhodnutím
soudu nebo jiného orgánu veřejné moci ve smluvní volnosti týkající se věci,
která je předmětem právního jednání,
g) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska
není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru
a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s
návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listiny na dosavadní
zápisy v katastru doplní; tyto listiny však musí mít náležitosti vkladových
listin.
Věc zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem (vlastnictví
oprávněné osoby k nemovitosti) je právní věcí, která vyplývá z občanskoprávních
vztahů a o níž podle zákona rozhoduje správní orgán – katastrální úřad (srov. §
12 katastrálního zákona). Jestliže jsou podmínky pro povolení vkladu splněny,
katastrální úřad vklad povolí, nejdříve však po uplynutí lhůty 20 dnů ode dne
odeslání informace podle § 16 odst. 1. V opačném případě, nebo i tehdy,
ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, návrh
zamítne (srov. § 18 odst. 1 katastrálního zákona). Je-li rozhodnutím, kterým se
vklad povoluje, zcela vyhověno návrhu na povolení vkladu, rozhodnutí se písemně
nevyhotovuje. Záznamem ve spisu rozhodnutí o povolení vkladu práva nabývá
právní moci (srov. § 18 odst. 2 katastrálního zákona). Proti rozhodnutí, kterým
se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek, přezkumné řízení,
obnova řízení ani žaloba podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve
věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (srov. § 18 odst. 4 katastrálního
zákona). Proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu není přípustný žádný opravný
prostředek, přezkumné řízení ani obnova řízení; přípustná je žaloba podle
ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto
jiným orgánem, která musí být podána ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení
rozhodnutí (srov. § 18 odst. 5 katastrálního zákona). Nabylo-li rozhodnutí
katastrálního úřadu o zamítnutí vkladu právní moci, může být – jak vyplývá z
ustanovení § 244 odst. 1 o. s. ř. – tatáž věc zápisu vlastnického práva do
katastru nemovitostí vkladem projednána na návrh (na základě žaloby podané
podle ustanovení § 246 o. s. ř.) v občanském soudním řízení způsobem a za
podmínek uvedených v části páté občanského soudního řádu (§ 244 až § 250l o. s.
ř.).
Z uvedeného v první řadě vyplývá, že projednání věci soudem v řízení podle
části páté občanského soudního řádu nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti
(zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo
rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata
projednání a rozhodnutí téže věci (sporu nebo jiné právní věci), o níž bylo
pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském soudním řízení spočívá v
tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před
správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným
rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci
pravomocně rozsouzené vytvořenou pravomocným rozhodnutím správního orgánu -
požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí
ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání
věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho
výsledky vázáno, a předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém
rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem
definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu
(novému) projednání a rozhodnutí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1607/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.
9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3207/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2.
2016, sp. zn. 21 Cdo 5046/2014).
Podle ustálené judikatury soudů (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. Cpjn 38/98, uveřejněné pod
číslem 44/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4044/2010, který byl uveřejněn pod č.
15 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 21. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2580/2011) katastrální úřad v řízení ve věci
povolení vkladu práva do katastru nemovitostí, a stejně tak i soud v řízení
podle části páté občanského soudního řádu, zkoumá právní úkon (právní jednání),
na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek taxativně
vypočtených v ustanovení § 17 odst. 1 katastrálního zákona (dříve § 5 odst. 1
zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k
nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů), a že předmětem zkoumání
katastrálního úřadu (a stejně tak i soudu v řízení podle části páté občanského
soudního řádu) proto nejsou všechny aspekty platnosti posuzovaného právního
úkonu, ale jen ty z nich, které jsou uvedeny v ustanovení § 17 odst. 1
katastrálního zákona (dříve § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech
vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších
předpisů). Platnost právního úkonu, na základě kterého bylo v katastru
nemovitostí zapsáno právo subjektu posuzovaného právního úkonu, katastrální
úřad nezkoumá (srov. bod II. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, Cpjn 38/98, uveřejněného pod číslem
44/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci se žalobkyně domáhá zápisu vlastnického práva do katastru
nemovitostí vkladem podle Smlouvy upravující pro dobu po rozvodu vypořádání
vzájemných majetkových vztahů a práva a povinnosti společného bydlení ze dne ze
dne 29. 3. 2012., v jejímž bodě IX. větě první žalobkyně a účastník L. P.
ujednali, že „tato smlouva nabývá platnosti dnem jejího podpisu oběma manžely
P. a účinnosti dnem právní moci rozsudku o rozvodu jejich manželství podle
ustanovení § 24a zákona o rodině“.
Vztahem písemné smlouvy upravující pro dobu po rozvodu manželství vypořádání
vzájemných majetkových vztahů a práva a povinnosti společného bydlení ve smyslu
ustanovení § 24a odst. 1 písm. a) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině k zápisu
vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem se Nejvyšší soud již zabýval
(např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 30 Cdo
2193/2005, uveřejněném pod číslem 87/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek) s následujícími závěry. Zákon o rodině v § 24a upravuje rozvod
manželství způsobem sledujícím nekonfliktní uspořádání rozhodujících vzájemných
vztahů mezi manžely po rozvodu. V oblasti vztahů majetkových požaduje (a tedy
dovoluje) jejich smluvní uspořádání ještě před rozvodem manželství a připouští
vypořádání i jiného majetku než ve společném jmění a podle jiných hledisek než
ve smyslu zásad § 149 odst. 2 o. z., aniž by tím zasahoval do zákonné úpravy
podle § 149 odst. 1, 2, 3 a § 150 o. z. o vypořádání společného jmění manželů
zaniklého po rozvodu ve smyslu § 24 zákona o rodině. Uvažováno v těchto
souvislostech, je smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů institutem
zákona o rodině (§ 24a odst. 1 zákona o rodině) s dopadem do majetkových poměrů
manželů po rozvodu, zvláštním zejména potud, že na rozdíl od vypořádání
zaniklého společného jmění manželů předpokládá její uzavření před rozvodem,
manželům dovoluje, aby v jejím rámci upravili do budoucna vzájemné majetkové
vztahy v jiném rozsahu než vymezeném společným jměním manželů (§ 143 a násl. o.
z.), přičemž předložení této smlouvy v písemné formě s ověřenými podpisy
účastníků je jedním z předpokladů rozvodu podle § 24a zákona o rodině. Ve
vztahu k předložené smlouvě se soud omezí na její konstatování, aniž by
posuzoval její věcnou správnost. Smlouva platí pouze v případech rozvodu, o
kterém bylo rozhodnuto podle § 24a zákona o rodině, neboť jen ve spojení s
tímto způsobem rozvodu založeném na dohodě manželů je zákonem dovolena. K těmto
závěrům se dovolací soud nadále hlásí a nevidí důvod na nich cokoli měnit.
Citované závěry aplikovány na projednávanou věc znamenají – bez ohledu na
ujednání v bodu IX. Dohody – že nebylo-li manželství žalobkyně a účastníka
rozvedeno podle ustanovení § 24a zákona o rodině (dnes § 757 obč. zák.), a tak
tomu bylo v projednávané věci, nelze ani podle Smlouvy upravující pro dobu po
rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práva a povinnosti
společného bydlení ze dne 29. 3. 2012 provést zápis vlastnického práva do
katastru nemovitostí vkladem.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu (vycházející z jiného
právního názoru) není správný. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího
řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku
odvolacího soudu, Nejvyšší soud tento rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.)
a věc vrátil odvolacímu soudu (Vrchnímu soudu v Praze) k dalšímu řízení (§ 243e
odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první
věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu