USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce J. T., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech č. 4/3, proti žalované G. S., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze, Nádražní č. 344/23, o vyklizení nemovitostí, o žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. prosince 2021, č. j. 19 Co 1208/2021-101, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 19 Co 1208/2021, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2022, č. j. 4 Co 207/2022-207, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2022, č. j. 4 Co 207/2022-207, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Pakliže žalovaná (v bodě 8. obsahu dovolání) namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, odkazujíc na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4165/2014, přehlíží, že odvolací soud závěr o nepřípustnosti zastoupení nezaložil na závěru o „zprostředkovaném zastoupení“ (jak bylo řešeno v dovolatelkou citovaném usnesení), nýbrž na závěru o přímém zastoupení právnickou osobou; rozhodnutí odvolacího soudu se tak nemůže příčit závěrům, prezentovaným v dovolatelkou uváděném usnesení, a námitka přípustnost dovolání založit nemůže.
Namítá-li dále žalovaná v této souvislosti, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 93 Co 111/2013 (které bylo uveřejněno pod publikačním číslem 50/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přehlíží, že i v tomto rozhodnutí byl vysloven závěr, že „…jestliže občanský soudní řád umožňuje účastníkovi řízení zvolit si zástupce pro řízení na základě plné moci, dává tím najevo, že je věcí vůle účastníka řízení, koho svým zástupcem učiní – pokud se tím neprotiví výslovným zákazům a omezením, které občanský soudní řád této volbě dává (nelze zvolit zástupcem právnickou osobu, nezpůsobilého k právním úkonům, atd.)…“; rozhodnutí odvolacího soudu je i se závěry dovolatelkou uvedeného usnesení v souladu.
Námitka přípustnost dovolání založit nemůže. Pakliže dovolatelka dále namítá (viz bod 9. odůvodnění dovolání), že soudy „… neprovedly bezdůvodně důkazy navržené stěžovatelem v podání stěžovatele ze dne 22. 8. 2022 – viz Příloha 2/7-21, které odůvodňují a opravňují zastoupení HABEAS CORPUS v předmětné věci i z důvodu dle ust. § 26, odst. 3 o. s. ř., a soudy ani v napadeném usnesení nevysvětlily, z jakého důvodu navržené a odůvodněné důkazy neprovedly...“, přehlíží, že námitka o neprovedení navržených důkazů je tradičně dovolacím soudem posuzována jako tzv. jiná vada řízení, ke které lze přihlížet pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o.
s. ř.). Tvrzení žalované o uvedeném procesním pochybení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se odvolací soud vytýkaného pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn.
32 Cdo
1254/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015). Lze pouze doplnit, že byť skutečně žalovaná v podání ze dne 22. 8. 2022 navrhla provedení řady důkazů, z jejího podání nelze dovodit, že by tak činila proto, že jde o důkazy, které „odůvodňují a opravňují zastoupení HABEAS CORPUS v předmětné věci i z důvodu dle ust. § 26, odst. 3 o. s. ř.“; ostatně k závěru, zda je dána podmínka možnosti zastoupení podle ustanovení § 26 odst. 3 o. s. ř., podle nějž „/V/e věcech ochrany před diskriminací na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace se účastník může dát v řízení zastupovat též právnickou osobou vzniklou na základě zvláštního právního předpisu, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana před takovou diskriminací“, není zapotřebí provádět žádné dokazování, neboť závěr o tom, zda jde o některé z vyjmenovaných řízení, lze učinit pouze z obsahu žaloby.
Námitka tak přípustnost dovolání založit nemůže. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř., jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 48/2003).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.