21 Cdo 583/2017-218
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v
právní věci žalobce TORO VM a. s. se sídlem ve Vysokém Mýtě, Hradecká č.
251/II, IČO 25277006, zastoupeného Mgr. Martinem Mačkou, advokátem se sídlem v
Ústí nad Orlicí, Husova č. 774, proti žalovanému PRANTL Masný průmysl s. r. o.
se sídlem v Žirovnici, Havlíčkovo náměstí č. 46, IČO 28128079, zastoupenému
JUDr. Blankou Papežovou, advokátkou se sídlem v Pelhřimově, Příkopy č. 25, o
popření pravosti pohledávky, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9
C 85/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě -
pobočky v Olomouci ze dne 4. října 2016, č. j. 69 Co 220/2016-188, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k
dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že „pohledávka žalovaného vůči U Bínů s.
r. o., Hrabenov 287, 789 63 Ruda nad Moravou, IČ 27782727, ve výši 1.722.147,-
Kč se vylučuje z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí prováděného
soudním exekutorem JUDr. Ivanou Kozákovou, se sídlem Třebíč, Bráfova 53, pod
sp. zn. 042 EX 957/11“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že usnesením Okresního
soudu v Šumperku ze dne 29. 6. 2011, č. j. 4 EXE 1456/2011-14, byla podle
vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne
11. 5. 2011, č. j. 6 Cm 227/2011-16, k uspokojení pohledávky žalobce ve výši
500.000 Kč s příslušenstvím, nákladů oprávněného a nákladů exekuce proti
povinným „U Bínů s. r. o., Hrabenov 287“ [povinný 1)] a „J. B.“ [povinný 2)]
nařízena exekuce. Na základě dražební vyhlášky ze dne 4. 7. 2012, č. j. 042 EX
957/11-57, proběhla dne 18. 9. 2012 dražba nemovitostí povinného 2). Žalovaný
do dražby přihlásil k rozvrhu výtěžku svou pohledávku vůči povinnému 1) ve výši
1.722.147,- Kč s tím, že má jít o pohledávku zajištěnou zástavním právem na
dražených nemovitostech. Ze zástavní smlouvy vyplývá, že zástavním právem je
zajištěna pohledávka vzniklá tak, že žalovaný a povinný 1) uzavírali postupně
kupní smlouvy. Podrobná specifikace této pohledávky má být uvedena „v přílohách
jedna tvořících nedílnou součást zástavní smlouvy“. Daňové doklady jsou
„splatné v období 25. 8. 2010 až 6. 10. 2010, ačkoliv žalovaný vznikl až dne 2.
10. 2010“. Je vyloučeno, že by žalovaný s povinným 1) uzavírali kupní smlouvy
dříve, než žalovaný vznikl.
Žalovaný namítal, že pohledávka vznikla za dodávky zboží uskutečněné na základě
kupních smluv uzavíraných mezi podnikatelem - fyzickou osobou „J. P.“, jako
prodávajícím a společností „U Bínů s. r. o., IČO 27782727“, jako kupujícím.
Fyzická osoba J. P. pak vložil ke dni 1. 1. 2011 celý svůj podnik do
společnosti žalovaného za účelem zvýšení základního kapitálu. Žalovaný se tak
stal oprávněným z pohledávek vůči společnosti „U Bínů s. r. o.“. V okamžiku
uzavírání zástavní smlouvy (dne 4. 5. 2011) pohledávky, k nimž byla zástava
sjednána, existovaly a byly platné.
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 21. 4. 2016, č. j. 9 C 85/2013-170,
určil, že „pohledávka žalovaného vůči U Bínů s. r. o., Hrabenov 287, 789 63
Ruda nad Moravou, ve výši 1.722.147 Kč se vylučuje z uspokojení z rozvrhu
výtěžku prodeje nemovitostí prováděného soudním exekutorem JUDr. Ivanou
Kozákovou, se sídlem Třebíč, Bráfova 53, pod sp. zn. 042 EX 957/11“; zároveň
rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 8.534 Kč k
rukám advokáta Mgr. Martina Mačky. Za „podstatné a nejvýznamnější“ považoval,
že „pohledávka, jak je specifikována v zástavní smlouvě ze dne 4. 5. 2011
neexistuje“. Ze zástavní smlouvy vyplývá, že zástavním právem je zajištěna
pohledávka vzniklá tak, že žalovaný a povinný 1) uzavírali postupně kupní
smlouvy, „když podrobná specifikace této pohledávky má být uvedena v příloze 1
tvořící nedílnou součást této zástavní smlouvy“. Taková pohledávka zjevně dle
tvrzení obou účastníků nevznikla, neboť ze skutkového tvrzení žalovaného je
zřejmé, že kupní smlouvy vznikaly mezi fyzickou osobou J. P. jako prodávajícím
a kupujícím společností „U Bínů s. r. o.“ [povinným 1)]. Navíc specifikace
označená v příloze je zcela nedostačující. Přihláška žalovaného mimo to nemá
ani povinné náležitosti podle ustanovení § 336f odst. 3 o. s. ř.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze
dne 4. 10. 2016, č. j. 69 Co 220/2016-188, rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů
odvolacího řízení 6.203 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Mačky. Za správný
považoval závěr soudu prvního stupně, že pohledávka žalovaného vůči „U Bínů s.
r. o.“ ve výši 1.722.147 Kč, kterou žalovaný uplatnil v exekučním řízení, není
pohledávkou zajištěnou zástavním právem. Vyšel z toho, že se má jednat o
pohledávku zástavního věřitele (zde žalovaného) vůči dlužníku - společnosti „U
Bínů s. r. o.“, která měla vzniknout tak, že zástavní věřitel uzavíral s
dlužníkem postupně kupní smlouvy, na základě kterých vznikla zástavnímu
věřiteli vůči dlužníku pohledávka v celkové výši 1.506.644 Kč s tím, že
podrobná specifikace je uvedena v přílohách zástavních smluv. Z obsahu
zástavních smluv ani z jejich příloh však nelze dovodit, že pohledávka označená
v zástavní smlouvě je ve skutečnosti pohledávkou vzniklou fyzické osobě J. P.
vůči společnosti „U Bínů s. r. o.“ z postupně uzavíraných kupních smluv, která
přešla na žalovaného. Ani kdyby soud připustil, že není zajištěna neexistující
pohledávka, pak je zde toliko pohledávka „označená neurčitě a nesrozumitelně,
neboť z obsahu zástavních smluv nelze zjistit relevantní údaje, o jaké
pohledávky se má jednat, a to ani z přílohy“. Na základě neplatné zástavní
smlouvy nemohlo vzniknout zástavní právo, třebaže byl proveden vklad do
katastru nemovitostí.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jehož přípustnost dovozuje z toho,
že odvolací soud se v otázce náležitostí specifikace pohledávky zajišťované
zástavní smlouvou odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, žalovaný namítá,
že se stal oprávněným z pohledávek J. P. vůči společnosti „U Bínů s. r. o.“
dnem převzetí vkladu J. P. do žalovaného - tedy dnem 1. 1. 2011. Z hlediska
identifikace pohledávek, k nimž bylo zástavní právo sjednáno, není právně
významný popis jejich vzniku, nýbrž jejich dostatečně přesné určení,
zajišťující, že pohledávky lze identifikovat dostatečně určitě tak, aby nebyly
zaměnitelné za jiné pohledávky mezi stejnými účastníky smlouvy. Přitom
poukazuje na závěry dovolacího soudu, podle nichž „smyslu dané úpravy se
neprotiví, aby nezaměnitelná identifikace postupovaných pohledávek byla
provedena i zprostředkovaně, např. právě odkazem na čísla postupitelových
faktur s uvedením výše jednotlivých částek, označením čísla odběratelů a počtem
dodaných kusů“, „nemá-li postupitel vůči dlužníku v době postoupení jinou
pohledávku nebo jiné pohledávky s předmětem plnění stejného druhu jako u
postupované pohledávky (tedy jiné pohledávky zaměnitelné s postupovanou
pohledávkou), pak platí, že postupovaná pohledávka je ve smlouvě o postoupení
pohledávky dostatečně určitě identifikována i tehdy, vymezuje-li ji jen údaj o
osobě dlužníka a předmětu plnění“ a „pohledávka musí být v zástavní smlouvě
identifikována mimo jiné dostatečně určitě, tj. tak, aby nebyla zaměnitelná s
jinou pohledávkou zástavního věřitele za stejným dlužníkem a aby také
účastníkům zástavní smlouvy bylo zřejmé, jaká pohledávka se zástavním právem
zajišťuje. Vznikne-li pochybnost o obsahu zástavní smlouvy z hlediska její
určitosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění
takové nejasnosti“. Odvolací soud se však výkladem ve výše uvedeném smyslu
nezabýval. Navrhl, aby dovolací soud napadený výrok rozsudku odvolacího soudu
zrušil, a aby žalobu „svým rozhodnutím zamítl jako nedůvodnou“.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl z důvodu
nepřípustnosti, případně zamítl, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je
správné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu
bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst.
1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle
ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky
určitosti identifikace pohledávky zajištěné zástavní smlouvou, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.
bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že
dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době – vzhledem k tomu, že sporné
zástavní smlouvy byly uzavřeny dne 4. 5. 2011 - posuzovat podle zákona č.
40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 24. 5. 2011, tj. do dne, než nabyl
účinnosti zákon č. 132/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 102/1992 Sb., kterým se
upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se
mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále
též jen „obč. zák.“).
Podle ustanovení § 152 obč. zák. zástavní právo slouží k zajištění pohledávky
pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto
případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.
Podle ustanovení § 156 odst. 2 obč. zák. zástavní smlouva musí obsahovat
označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje.
Zástavní právo je právem akcesorickým (srov. § 152 obč. zák.). Vyplývá z toho,
že zástavní právo platně vznikne na základě platné zástavní smlouvy, jen
jestliže platně vznikla také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit.
Jestliže pohledávka, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno, ve skutečnosti
platně nevznikla (například proto, že nedošlo k uzavření smlouvy, podle které
měla pohledávka vzniknout, že je taková smlouva neplatná apod.), není tu
zástavní právo, i kdyby samotná zástavní smlouva byla bezvadná. Není-li tu tedy
pohledávka, která má být zajištěna zástavním právem, není to důvodem
neplatnosti zástavní smlouvy; tato okolnost má za následek, že podle zástavní
smlouvy - ačkoliv jde o platný právní úkon a i když, jde-li o nemovitost, bylo
podle ní vloženo zástavní právo do katastru nemovitostí - zástavní právo
nevznikne (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
4. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 957/2001, který byl uveřejněn pod č. 76/2002 v
časopise Soudní judikatura).
Podstatnou náležitostí smlouvy o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvy) je
– jak vyplývá z ustanovení § 156 odst. 2 obč. zák. - kromě určení předmětu
zástavního práva (zástavy) též označení zajišťované pohledávky. Pohledávka,
kterou zástava zajišťuje (zajišťovaná pohledávka), musí být v zástavní smlouvě
označena tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou zástavního věřitele za
stejným dlužníkem a aby tak účastníkům zástavní smlouvy (smlouvy o zřízení
zástavního práva) bylo zřejmé (nepochybné), jaká pohledávka se zástavním právem
zajišťuje (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12.
2005, sp. zn. 29 Odo 851/2003, který byl uveřejněn pod č. 14/2007 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008,
sp. zn. 29 Odo 967/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp.
zn. 21 Cdo 3447/2011). Při určení zajišťované pohledávky v zástavní smlouvě
není třeba rozlišovat, zda jde o pohledávku již existující nebo budoucí. Nemá-
li zástavní věřitel vůči dlužníku v době uzavření zástavní smlouvy jinou
pohledávku nebo jiné pohledávky s předmětem plnění stejného druhu jako u
zabezpečované pohledávky (tedy jiné pohledávky zaměnitelné se zabezpečovanou
pohledávkou), je zabezpečovaná pohledávka ve smlouvě o zřízení zástavního práva
dostatečně určitě označena i tehdy, vymezuje-li ji jen údaj o osobě dlužníka a
předmětu plnění, neboť za těchto okolností je z uvedených údajů zjistitelné,
jaká pohledávka je předmětem zabezpečení, aniž by ji bylo možné zaměnit s jinou
pohledávkou zástavního věřitele vůči dlužníku (srov. například odůvodnění
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 257/2015, nebo ve
vztahu k identifikaci postupované pohledávky usnesení Nejvyššího soudu ze dne
6. 9. 2012, sp. zn. 21 Cdo 786/2011, anebo dovolatelem zmiňované usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 775/2004).
I kdyby však zajišťovaná pohledávka nebyla označena dostatečně přesně z
hlediska její určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí
výkladu projevu vůle uvedeného v právním úkonu o odstranění takové nejasnosti.
Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k
objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu
právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým
projevem; tato pravidla se použijí i při výkladu písemného právního úkonu,
včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. Pouze v případě, že
nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, lze
právní úkon považovat za neplatný podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák.
Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak
jasného právního úkonu (srov. například odůvodnění již výše zmíněného usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3447/2011, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2155/2016). Dovolací soud
nevidí důvod na uvedených závěrech cokoli měnit.
V projednávané věci byla zabezpečovaná pohledávka ve smlouvách o zřízení
zástavního práva ze dne 4. 5. 2011 označena jako pohledávka v celkové výši
1.506.644,- Kč vzniklá zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi tak, že „zástavní
věřitel a společnost U Bínů s. r. o. IČ 27782727 se sídlem Hrabenov 107, 78963
Ruda nad Moravou, jako dlužník uzavírali postupně kupní smlouvy“ s tím, že
„podrobná specifikace této pohledávky (s uvedením čísel jednotlivých daňových
dokladů o které se pohledávka opírá, fakturovaných částek a termínů splatnosti
daňových dokladů) je uvedena v příloze číslo jedna, tvořících nedílnou součást
této smlouvy“. Zástavou zajišťovaná pohledávka byla tedy charakterizována
osobou dlužníka (společnost U Bínů s. r. o. IČ 27782727 se sídlem Hrabenov 107,
78963 Ruda nad Moravou), svým druhem (souhrn pohledávek z postupně uzavíraných
kupních smluv mezi zástavním věřitelem a dlužníkem v době uzavření zástavní
smlouvy) a předmětem plnění (peněžitá částka v celkové výši 1.506.644,- Kč).
Protože v řízení nebylo zjištěno (a ani účastníky tvrzeno), že by zástavní
věřitel (zde žalovaný) měl v době uzavření zástavní smlouvy vůči dlužníkovi
(společnosti U Bínů s. r. o. IČ 27782727 se sídlem Hrabenov 107, 78963 Ruda nad
Moravou) jinou peněžitou pohledávku způsobilou záměny s peněžitou pohledávkou z
postupně uzavíraných kupních smluv mezi nimi ve výši 1.506.644,- Kč, byla
zabezpečovaná pohledávka - jak vyplývá z výše uvedeného - označena ve smlouvách
o zřízení zástavního práva ze dne 4. 5. 2011 dostatečně určitě.
Obstát nemůže ani závěr odvolacího soudu, podle něhož pohledávka vzniklá
fyzické osobě J. P. vůči společnosti U Bínů s. r. o. z postupně uzavíraných
kupních smluv nemohla přejít na žalovaného. Již ve vyjádření k žalobě ze dne
15. 7. 2013 (doručeném soudu prvního stupně dne 19. 7. 2013) žalovaný uvádí, že
uvedená pohledávka skutečně vznikla J. P. podnikajícímu pod IČ 423 712 79,
protože však J. P. vložil celý svůj podnik do žalované za účelem zvýšení jejího
základního kapitálu, přešla tato pohledávka na žalovanou. Tato skutečnost je
ostatně patrná z úplného výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se subjektu
J. P. - Masný průmysl Žirovnice zapsaného pod A 1926 u Krajského soudu v
Českých Budějovicích, podle něhož firma J. P. - Masný průmysl Žirovnice se
sídlem Žirovnice, Havlíčkovo náměstí 46, PSČ 394 68, identifikační číslo 423 71
279 byla vložena rozhodnutím podnikatele J. P. ze dne 17. 12. 2010, který je
současně jediným společníkem společnosti PRANTL Masný průmysl s. r. o. se
sídlem Žirovnice, Havlíčkovo náměstí 46, PSČ 394 68, identifikační číslo 281 28
079, jako nepeněžitý vklad do uvedené společnosti. Stejnou skutečnost potvrzuje
také notářský zápis sepsaný notářem JUDr. Ladislavem Kuldanem dne 17. 12. 2010
pod sp. zn. NZ 157/2010, N 170/2010, který je založen ve sbírce listin týkající
se společnosti PRANTL Masný průmysl s. r. o., IČO 28128079, zapsané v obchodním
rejstříku pod C 18900 u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Podle
citovaného zápisu byl základní kapitál společnosti PRANTL Masný průmysl s. r.
o. zvýšen přijetím závazku k novému vkladu formou nepeněžitého vkladu, dle
něhož jediný společník J. P., podnikající pod obchodní firmou J. P. - Masný
průmysl Žirovnice IČ 42371279 se sídlem Havlíčkovo náměstí 46, Žirovnice vkládá
celý svůj podnik formou nepeněžitého vkladu do společnosti PRANTL Masný průmysl
s. r. o. Součástí vkládaného podniku je celý soubor hmotných, jakož i osobních
a nehmotných složek podnikání, tedy veškerý podnikatelský majetek, veškerá jeho
práva a povinnosti z obchodních vztahů vzniklých při provozování vkládaného
podniku, jakož i veškerá práva a povinností ze všech ostatních smluv vzniklých
při dosavadním podnikání podnikatele existující ke dni vkladu.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; protože nejsou
splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro
zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud
napadený rozsudek (včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení) zrušil
(§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v
Ostravě) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243g odst. 1 část věty
první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o
náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech
původního řízení (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. března 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu