USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D.,
v právní věci žalobce M. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr.
Kristýnou Wiedermannovou, advokátkou se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše č.
1932/13, proti žalovanému BOSCH DIESEL s. r. o. se sídlem v Pávově č. 121, IČO
46995129, zastoupenému JUDr. Marcelou Málkovou, advokátkou se sídlem v
Havlíčkově Brodě, Horní č. 6, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené
u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 3 C 79/2014, o dovolání žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91,
I. Řízení o návrhu žalobce ze dne 17. 3. 2017 na přiznání osvobození od
soudních poplatků, se zastavuje.
II. Dovolání žalobce se odmítá.
Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 13. 11. 2014, č. j. 3 C 79/2014-67,
zamítl žalobu na určení, že „výpověď z pracovního poměru ze dne 20. 2. 2014
daná žalobci žalovaným z důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce dne 21. 2.
2014, je neplatná“, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na
náhradě nákladů řízení 14.407,50 Kč k rukám „právního zástupce“ žalovaného.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání.
Žalobce po podání odvolání - podáním ze dne 14. 3. 2016 (doručeným Okresnímu
soudu v Jihlavě dne 16. 3. 2016) - požádal o osvobození od soudních poplatků a
o ustanovení zástupce z řad advokátů pro ochranu zájmů v odvolacím řízení s
odůvodněním, že jsou u něj „splněny podmínky“, když kromě příspěvku na živobytí
ve výši 3.410,- Kč a příspěvku na bydlení ve výši 2.606,- Kč nemá žádný příjem
a když „z majetku, který má k dispozici, nemá žádný zisk nebo výnos, který by
mu zaplacení soudních poplatků a služeb zástupce umožňoval“.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 5. 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91,
rozhodl, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Zdůraznil,
že žalobce svou žádost o osvobození od soudních poplatků podanou v průběhu
řízení o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. 11. 2014, č. j. 3 C 79/2014-67, odůvodnil tím, že kromě příspěvku na živobytí ve
výši 3.410,- Kč a příspěvku na bydlení ve výši 2.606,- Kč nemá žádný příjem a
že z majetku, který má k dispozici, nemá žádný zisk nebo výnos, který by mu
zaplacení soudních poplatků a služeb zástupce umožňoval. Vycházeje dále ze
zjištění (učiněného ze zprávy společnosti BOSCH DIESEL s. r. o. ze dne 29. 1. 2016 obsažené ve spise Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn., 12 C 170/2010), že
společnost BOSCH DIESEL s. r. o. žalobci vyplatila dne 10. 4. 2014 náhradu mzdy
ve výši 948.129,- Kč hrubého za neplatně zrušený pracovní poměr, ve dnech 10. 3. 2014, 10. 4. 2014 a 10. 5. 2014 náhradu mzdy za překážky v práci na straně
zaměstnavatele v celkové hrubé výši 105.336,- Kč, ve dnech 10. 4. 2014 a 10. 5. 2014 zvláštní příplatek za preventivní zdravotní péči v úhrnné výši 1.500,- Kč
hrubého, dne 10. 5. 2014 náhradu mzdy za svátek ve výši 1.896,- Kč hrubého,
náhradu za nevyčerpanou dovolenou ve výši 7.858,- Kč hrubého a odstupné ve výši
144.277,- Kč hrubého, a z písemného vyjádření žalobce (datovaného dnem 24. 3. 2016) k výzvě odvolacího soudu ze dne 18. 3. 2016 k doplnění údajů o jeho
osobních a majetkových poměrů o údaj o tom, jakým způsobem byly uvedené
finanční prostředky použity (v němž žalobce sdělil, že „o vyplacení 948.129,-
Kč ani 144.277,- Kč mu není nic známo“ s tím, že „je neuvěřitelné, že jsou
uváděna pouze hrubá čísla“, že „soud disponuje pouze účelovými ničím
nedoloženými tvrzeními“ a že žádá, aby byly projednány jeho současné poměry“),
krajský soud dovodil, že „žalobcem podaná charakteristika jeho majetkových
poměrů je neúplná“, neboť v době od 10. 3. do 10. 5. 2014 obdržel na uspokojení
svých nároků z neplatného rozvázání pracovního poměru vysoké finanční částky v
řádu statisíců, které významným způsobem ovlivnily jeho majetkovou situaci. Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl žádné relevantní skutečnosti odůvodňující
závěr, že v době podání odvolání (26. 1. 2015), resp. v dalším průběhu
odvolacího řízení neměl již tyto finanční prostředky k dispozici, dospěl
odvolací soud k závěru, že je třeba v rámci celkového posouzení majetkových
poměrů žalobce k tomuto příjmu přihlédnout. Námitku žalobce, že poskytnutí
uvedeného plnění žalobci nebylo dostatečně doloženo, odvolací soud odmítl s
odůvodněním, že poznatky o poskytnutí uvedeného plnění žalobci soud získal ze
zprávy podané společností BOSCH DIESEL s. r. o. v řízení vedené u Okresního
soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 C 170/2010 na dotaz soudu v souladu s
ustanovením § 128 o. s. ř., že z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti,
které by zpochybňovaly její pravdivost, a že žalobce sám rovněž relevantní
skutečnosti nasvědčující nepravdivosti zprávy neuvedl.
Proto uzavřel, že
uvedený příjem – byť jednorázový - poskytnutý žalobci v relativně nedávné době
představuje finanční zdroj nepochybně umožňující žalobci splnit poplatkovou
povinnost v odvolacím řízení i náklady spojené se zastupováním v odvolacím
řízení ze svého; proto rozhodl, že žalobci se osvobození od soudních poplatků
nepřiznává.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce, aniž by byl zastoupen
advokátem, dovolání, které neobsahuje vymezení předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a občanského soudního řádu), dovolacího důvodu ani
dovolacího návrhu způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 občanského
soudního řádu. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o
ustanovení zástupce z řad advokátů pro ochranu zájmů v dovolacím řízení s
odůvodněním, že jsou u něj „splněny podmínky“, když kromě příspěvku na živobytí
ve výši 3.410,- Kč a příspěvku na bydlení ve výši 2.606,- Kč nemá žádný příjem
a když „z majetku, který má k dispozici, nemá žádný zisk nebo výnos, který by
mu zaplacení soudních poplatků a služeb zástupce umožňoval“.
Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 22. 9. 2016, č. j. 3 C 79/2014-141,
rozhodl, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává a že návrh,
aby žalobci byl ustanoven zástupce z řad advokátů, se zamítá. Vycházeje z toho,
že osvobození od soudních poplatků lze přiznat pouze na základě řádně uvedených
a prokázaných tvrzení vypovídajících o tíživé osobní a finanční situaci
žadatele, že žalobce ve své žádosti uvedl, že jedinými jeho příjmy jsou
příspěvek na živobytí a příspěvek na bydlení v celkové výši 6.613,- Kč měsíčně,
aniž by uvedl, že mu jeho bývalý zaměstnavatel společnost BOSCH DIESEL v
průběhu měsíců dubna a května 2014 vyplatil na náhradě mzdy a dalších nárocích
částku 1.208.723,- Kč hrubého, že je z ? spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných
na LV č. XY, LV č. XY v k.ú. XY a že vlastní osobní automobil XY, rok výroby
2000, soud prvního stupně uzavřel, že žalobce své tíživé finanční poměry
neprokázal, a proto u něj nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudních
poplatků ani pro ustanovení zástupce advokáta.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 10. 2016, č. j. 49
Co 284/2016-146, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem
prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, a proto jeho žádost o osvobození od soudních poplatků i o
ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení je nedůvodná. Zdůraznil,
že i odvolacímu soudu je z úřední činnosti (ze zprávy společnosti BOSCH DIESEL
s. r. o. ze dne 29. 1. 2016 obsažené ve spise Okresního soudu v Jihlavě, sp.
zn. 12 C 170/2010) známo, že tato společnost žalobci vyplatila částky uvedené v
usnesení soudu prvního stupně (a v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.
5. 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91), že žalobcem podaná charakteristika jeho
majetkových poměrů je neúplná. Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl žádné
relevantní skutečnosti odůvodňující závěr, že v době podání odvolání (26. 1.
2015), respektive v dalším průběhu odvolacího řízení byly tyto finanční
prostředky již vyčerpány, odvolací soud dovodil, že je třeba v rámci celkového
posouzení majetkových poměrů žalobce k tomuto příjmu přihlédnout. Tento příjem
žalobce, byť jednorázový, představuje finanční zdroj nepochybně umožňující
žalobci splnit poplatkovou povinnost v dovolacím řízení i náklady spojené se
zastupováním advokátem v dovolacím řízení. Uvedené usnesení podle potvrzení ve
spise nabylo právní moci dne 7. 12. 2016.
Okresní soud v Jihlavě poté usnesením ze dne 5. 1. 2017, č. j. 3 C 79/2014-148,
žalobce vyzval, aby si „ve lhůtě do 7 dnů zvolil zástupce z řad advokátů pro
dovolací řízení“ s tím, že „pokud nebude v této lhůtě odstraněn nedostatek
podmínek řízení spočívající v tom, že dovolatel není zastoupen advokátem, bude
řízení zastaveno (§ 241 odst. 1 o. s. ř., § 104 odst. 2 o. s. ř.)“. Uvedené
usnesení bylo žalobci doručeno dne 11. 1. 2017.
Podáním ze dne 2. 2. 2017 (doručeným Okresnímu soudu v Jihlavě téhož dne)
žalobce (prostřednictvím jemu určené advokátky Mgr. Kristýny Wiedermannové)
sdělil soudu, že mu byla dne 25. 1. 2017 rozhodnutím České advokátní komory
podle ustanovení § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, určena advokátka Mgr.
Kristýna Wiedermannová a že – vzhledem k tomu, že byla advokátka určena až po
marném uplynutí lhůty stanovené v usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5.
1. 2017, č. j. 3 C 79/2014-18, žádá tímto „o prodloužení lhůty k doplnění
dovolání“.
Podáním ze dne 8. 2. 2017 (doručeným Okresnímu soudu v Jihlavě dne 9. 2. 2017)
žalobce (prostřednictvím jemu určené advokátky Mgr. Kristýny Wiedermannové)
dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, č. j. 49 Co
98/2015-91, doplnil tak, že jeho přípustnost opírá o ustanovení § 237 o. s. ř.,
neboť „napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v
rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, a která zní, „zda
měl odvolací soud zkoumat pravdivost spisového materiálu, který mu byl znám z
jeho úřední činnosti“. Odvolacímu soudu vytýká, že nedostatečně zjistil
skutkový stav věci a nezabýval se tvrzením žalobce o nepravdivosti listiny, ze
které odvolací soud při svém rozhodování výhradně vycházel (ze spisového
materiálu obsaženého ve spisu Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 12 C 170/2010,
konkrétně ze zprávy žalovaného v té věci ze dne 29. 1. 2016, z níž vyplývá, že
žalovaný údajně vyplatil žalobci dne 10. 4. 2014 náhradu mzdy ve výši 948.129,-
Kč hrubého za neplatně zrušený pracovní poměr, dále ve dnech 10. 3. 2014, 10.
4. 2014 a 10. 5. 2014 náhradu mzdy za překážky v práci na straně zaměstnavatele
v celkové hrubé výši 105.336,- Kč, ve dnech 10. 4. 2014 a 10. 5. 2014 náhradu
mzdy za svátek ve výši 1.896,- Kč hrubého a odstupné ve výši 144.277,- Kč
hrubého). Ačkoliv se žalobce k výzvě odvolacího soudu vyjádřil tak, že uvedené
částky nikdy neobdržel, vzal odvolací soud za prokázané, že tyto částky byly
žalobci vyplaceny, aniž by k tomu provedl relevantní dokazování. Odvolací soud
proto nedostatečně přezkoumal podmínky pro osvobození od soudních poplatků
podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a odepřel tak žalobci právo na soudní
ochranu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se
žalobci právo na osvobození od soudních poplatků přiznává.
Ačkoliv žalobce podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.
5. 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení o
odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. 11. 2014,
č. j. 3 C 79/2014-67, rozhodnuto, že „žalobci se osvobození od soudních
poplatků nepřiznává“, nezaplatil soudní poplatek za dovolací řízení splatný
podáním dovolání [§ 4 odst. 1 písm. c), § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o
soudních poplatcích].
Nejvyšší soud České republiky proto žalobce usnesením ze dne 7. 3. 2017, č. j.
21 Cdo 683/2017-165, vyzval, aby do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení
zaplatil Nejvyššímu soudu v kolcích soudní poplatek z dovolání, který činí
podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 2.000,- Kč. Současně ho
poučil o tom, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li uvedený soudní
poplatek z dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen. Usnesení bylo dovolateli (jeho
zástupkyni advokátce Mgr. Kristýně Wiedermannové) doručeno dne 10. 3. 2017.
Na tuto výzvu Nejvyššího soudu žalobce reagoval podáním ze dne 17. 3. 2017
(doručeným Nejvyššímu soudu téhož dne), ve kterém (znovu) požádal o osvobození
od soudních poplatků pro dovolací řízení, ačkoliv jeho předchozí žádost ze dne
30. 6. 2016 byla zamítnuta usnesením Okresního soudu v v Jihlavě ze dne 22. 9.
2016, č. j. 3 C 79/2014-141, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v
Brně ze dne 31. 10. 2016, č. j. 49 Co 284/2016-146, a které nabylo právní moci
dne 7. 12. 2016.
V nové žádosti žalobce žádnou změnu poměrů netvrdil; uvedl, že nemá žádné
příjmy, vyjma příspěvku na živobytí, který je mu vyplácen měsíčně ve výši
3.410,- Kč od ledna 2016, a příspěvku na bydlení ve výši 2.648,- Kč měsíčně od
1. 1. 2017.
V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013,
uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, byl
přijat právní názor, podle kterého usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o
přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§ 170 odst. 1 o. s.
ř.); nejde o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§ 170 odst. 2 o. s.
ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od
soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka
(žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro
účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení
předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém)
rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být
nemůže. Šlo by o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném
soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno. V
případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních
poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož
účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci
pravomocně rozhodnuté (§ 159a a § 167 odst. 2 občanského soudního řádu).
Vzhledem k tomu, že o obsahově totožném návrhu žalobce na osvobození od
soudních poplatků již bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze
dne 22. 9. 2016, č. j. 3 C 79/2014-141, potvrzeným usnesením Krajského soudu v
Brně ze dne 31. 10. 2016, č. j. 49 Co 284/2016-146, které nabylo právní moci
dne 7. 12. 2016, a to tak, že žalobci se osvobození od soudních poplatků
nepřiznává, že v nově podaném návrhu na přiznání osvobození od soudních
poplatků žalobce žádné nové skutečnosti, jež by nebyly či nemohly být předmětem
posuzování soudu již při rozhodování o předchozí žádosti žalobce, netvrdí,
Nejvyšší soud je pravomocným usnesením soudu o nepřiznání osvobození od
soudních poplatků vázán a nové žádosti vyhovět nemůže.
Nejvyšší soud proto řízení o (opakovaném) návrhu žalobce na přiznání osvobození
od soudních poplatků ze dne 17. 3. 2017 pro překážku věci pravomocně rozhodnuté
zastavil (§ 243b, § 104 odst. 1, § 159a odst. 4 a § 167 odst. 2 zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 9. 2017).
Protože v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo
1031/2014, uveřejněném pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, byl přijat právní názor, podle kterého směřuje-li dovolání proti
rozhodnutí, jímž odvolací soud (případně ve spojení s rozhodnutím soudu prvního
stupně) nepřiznal dovolateli zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků
(§ 138 o. s. ř.), soudní poplatek z takového dovolání se neplatí, projednání a
rozhodnutí o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.
5. 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91, jímž bylo rozhodnuto, že žalobci se osvobození
od soudních poplatků nepřiznává, nebrání skutečnost, že žalobce soudní poplatek
z dovolání nezaplatil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) projednal dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění účinném do 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je
napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 29. 9. 2017
(srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb.,
o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu
bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení
jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání
žalobce trpí vadou, která nebyla ve lhůtě (§ 243b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna
a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou
měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v
prvním stupni.
Podle ustanovení § 241 odst. 1 věty první a odst. 2 o. s. ř. není-li dále
stanoveno jinak, dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to
neplatí, a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání, b)
je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný
celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v § 21b, která má
právnické vzdělání.
Podle ustanovení § 241 odst. 4 o. s. ř. dovolání musí být sepsáno, s výjimkou
případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou
uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na
nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje,
v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a
čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že
dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží,
v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. K obsahu podání, v němž
dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v
němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241
o. s. ř., se nepřihlíží (srov. § 241a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o
tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které
neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v
průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna
podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla
dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před
uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu
až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Z ustanovení § 241b odst. 3 zcela nepochybně vyplývá, že nový běh lhůty pro
podání dovolání v souvislosti se žádostí dovolatele o ustanovení zástupce (§ 30
o. s. ř.) nastává jen tehdy, jestliže dovolatel o ustanovení zástupce požádal
při podání dovolání nebo později (do uplynutí lhůty k podání dovolání).
Z citovaného ustanovení dále vyplývá, že dovolání, které neobsahuje údaje o
tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu
napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§
237 až 238a o. s. ř.) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, je vadným
podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti z vlastní
iniciativy nebo na výzvu soudu jen v průběhu trvání lhůty k dovolání, tj do
dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu.
V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (srov.
§ 241 o. s. ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104 o. s. ř.
soudem řádně vyzván k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení,
prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla
určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení (§ 241b odst. 3 část druhé
věty před středníkem o. s. ř.). Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné
zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím
prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta
dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo
o jeho žádosti rozhodnuto (§ 241b odst. 3 část druhé věty za středníkem o. s.
ř.).
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu marným uplynutím propadné
(prekluzivní) lhůty podle § 241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady
dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění
dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti (k tomu srov. například usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod č.
21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 6. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 280/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne
10. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4408/2008).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91, které mu
bylo doručeno dne 14. 6. 2016, včas dovolání, aniž by v něm vymezil důvod
dovolání, a uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§
237 až 238a o. s. ř.) a čeho se domáhá (dovolací návrh), a že při podání
dovolání nebyla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení § 241
o. s. ř. (žalobce nebyl zastoupen advokátem a nebylo prokázáno ani tvrzeno, že
by měl právnické vzdělání). Současně v dovolání požádal o osvobození od
soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro ochranu zájmů v
dovolacím řízení. Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 22. 9. 2016, č. j. 3
C 79/2014-141, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31.
10. 2016, č. j. 49 Co 284/2016-146, rozhodl, že žalobci se osvobození od
soudních poplatků nepřiznává a že návrh, aby žalobci byl ustanoven zástupce z
řad advokátů, se zamítá; uvedené usnesení nabylo právní moci dne 7. 12. 2016.
Okresní soud v Jihlavě poté usnesením ze dne 5. 1. 2017, č. j. 3 C 79/2014-148,
žalobce vyzval, aby si „ve lhůtě do 7 dnů zvolil zástupce z řad advokátů pro
dovolací řízení“ s tím, že „pokud nebude v této lhůtě odstraněn nedostatek
podmínek řízení spočívající v tom, že dovolatel není zastoupen advokátem, bude
řízení zastaveno (§ 241 odst. 1 o. s. ř., § 104 odst. 2 o. s. ř.)“; uvedené
usnesení bylo žalobci doručeno dne 11. 1. 2017 (lhůta 7 dnů uplynula dnem 18.
1. 2017). Podáním ze dne 2. 2. 2017 (doručeným Okresnímu soudu v Jihlavě téhož
dne) žalobce (prostřednictvím jemu určené advokátky Mgr. Kristýny
Wiedermannové) sdělil soudu, že mu byla dne 25. 1. 2017 rozhodnutím České
advokátní komory podle ustanovení § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii,
určena advokátka Mgr. Kristýna Wiedermannová a že – vzhledem k tomu, že byla
advokátka určena až po marném uplynutí lhůty stanovené v usnesení Okresního
soudu v Jihlavě ze dne 5. 1. 2017, č. j. 3 C 79/2014-18 - žádá tímto „o
prodloužení lhůty k doplnění dovolání“. Podáním ze dne 8. 2. 2017 (doručeným
Okresnímu soudu v Jihlavě dne 9. 2. 2017) žalobce (prostřednictvím jemu určené
advokátky Mgr. Kristýny Wiedermannové) dovolání proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 31. 5. 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91, doplnil.
Lhůta k doplnění dovolání o chybějící náležitosti podle ustanovení 241b odst. 3
část druhé věty za středníkem o. s. ř. (dva měsíce) začala žalobci v
projednávané věci běžet ode dne 7. 12. 2016 (kdy nabylo právní moci usnesení
Okresního soudu v Jihlavě usnesením ze dne 22. 9. 2016, č. j. 3 C 79/2014-141,
které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2016, č.
j. 49 Co 284/2016-146, a jímž bylo rozhodnuto, že žalobci se osvobození od
soudních poplatků nepřiznává a že návrh, aby žalobci byl ustanoven zástupce z
řad advokátů, se zamítá), a marně uběhla dne 7. 2. 2017 (srov. § 57 odst. 2 o.
s. ř.). Po tomto dni se – jak výše uvedeno - původně odstranitelná vada
(neúplnost) dovolání spočívající v tom, že v dovolání nebyl vymezen dovolací
důvod a uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se domáhá (dovolací návrh), stala
neodstranitelnou.
Dovolací soud proto nemohl přihlédnout k obsahu podání žalobce označenému jako
„Doplnění dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, č.
j. 49 Co 98/2015-91“, učiněnému jeho zástupkyní advokátkou Mgr. Kristýnou
Wiedermannovou v elektronické podobě dne 8. 2. 2017, které bylo odesláno do
datové schránky Okresního soudu v Jihlavě až dne 9. 2. 2017 a doručeno na
elektronickou podatelnu tohoto soudu téhož dne, tedy dne 9. 2. 2017.
Pro úplnost je na místě dodat, že na výše uvedeném závěru nemůže nic změnit ani
to, že Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 5. 1. 2017, č. j. 3 C
79/2014-148, žalobce vyzval, aby si „ve lhůtě do 7 dnů zvolil zástupce z řad
advokátů pro dovolací řízení“ (ostatně tato lhůta marně uběhla dne 18. 7.
2017), a že žalobci určená advokátka Mgr. Kristýna Wiedermannová požádala soud
o prodloužení lhůty k doplnění dovolání, neboť lhůta uvedená v § 241b odst. 3
o. s. ř. je lhůtou zákonnou a soud ji nemůže prodloužit (srov. též usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 25/2005, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura pod č. 91/2005).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91, podle ustanovení §
243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v
dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly dovolatelem v zákonné lhůtě
odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
Ostatně, dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5.
2016, č. j. 49 Co 98/2015-91 [ani po jeho doplnění podáním ze dne 8. 2. 2017
(doručeným Okresnímu soudu v Jihlavě dne 9. 2. 2017)], není podle ustanovení §
237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu (kromě toho, že se
jím odvolací řízení nekončí) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu (k předpokladům pro osvobození účastníka od soudních poplatků
a k jeho povinnosti prokázat věrohodným způsobem soudu své poměry rozhodné pro
posouzení důvodnosti jeho žádosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod č. 99/2013 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11.
2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněné pod č. 31/2015 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn.
21 Cdo 1940/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 32 Cdo
1180/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo
4239/2013, uveřejněné pod č. 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z
nichž – mimo jiné - vyplývá, že povinností účastníka řízení je řádně a
hodnověrně doložit své osobní, majetkové a výdělkové poměry a že soud musí
zkoumat celkové poměry účastníka, přihlížet k charakteru sporu a výši poplatku,
jenž má být zaplacen, a to s ohledem na posouzení, zda splnění poplatkové
povinnosti je v reálných možnostech účastníka, či nikoli) a není důvod, aby
rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Navíc, v dovolání (i po jeho doplnění) žalobce uplatnil jiný dovolací důvod než
ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje skutková
zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při posuzování předpokladů pro
osvobození od soudních poplatků (když namítá, že odvolací soud nedostatečně
zjistil skutkový stav věci a nezabýval se tvrzením žalobce o nepravdivosti
listiny, ze které odvolací soud při svém rozhodování výhradně vycházel),
předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od
odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „žalobce splňuje předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků“)]; dovolání tedy trpí vadami, pro které by
- ani po jeho doplnění - nebylo možno v dovolacím řízení pokračovat.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení nekončí, nerozhodoval dovolací
soud o náhradě nákladů dovolacího řízení; o náhradě nákladů řízení (i
dovolacího) bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí odvolacího soudu, popřípadě
soudu prvního stupně (srov. § 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu