U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida
Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve
věci žalobců: a) F. P., a b) H. P., obou zastoupených JUDr. Radovanem Rumlerem,
advokátem se sídlem v Boskovicích, nám. 9. května 10, proti žalovaným: 1) JUDr.
M. B., zastoupené JUDr. Tomášem Kapounem, advokátem se sídlem v Brně, Havlenova
75/22 a 2) JUDr. L. B., o určení důvodnosti námitky ve stavebním řízení, vedené
u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 525/2009, o dovolání žalované 1)
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2014, č. j. 17 Co
75/2013-260, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobcům
oprávněným společně a nerozdílně na nákladech dovolacího řízení částku 2 178,-
Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce JUDr.
Radovana Rumlera.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Prostějově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. srpna 2012, č. j. 6 C 525/2009-209, určil, že „námitka vznesená ve stavebním
řízení, vedeném u stavebního úřadu Městského úřadu v Konici, pod sp. zn. STU-243/2009/PLA spočívající v tom, že zastřešení rodinného domu žalovaných č. p. 270 na pozemku parc. č. stavební 51/2, vše v k. ú. H. Š. přesahuje na
pozemek žalobců parc. č. stavební 51/3 v k. ú. H. Š., je důvodná“ (výrok I.), a
rozhodl, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobcům a) a b) na
nákladech řízení 18 324,- Kč (výrok II.), a České republice – Okresnímu soudu v
Prostějově 11 982,40 Kč (výrok III.). Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalované 1) rozsudkem ze dne
23. září 2014, č. j. 17 Co 75/2013-260, rozsudek soudu prvního stupně ve
výrocích I. a III. potvrdil, změnil jej pouze ve výroku II. tak, že žalovaní 1)
a 2) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobcům a) a b) oprávněným
společně a nerozdílně náklady řízení v částce 15 782,- Kč, a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná 1) dovolání, jehož přípustnost
spatřuje v § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a jako důvod
uvádí nesprávné právní posouzení věci. Domnívá se, že se odvolací soud při
řešení právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
(zejména rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 583/2001 a 22 Cdo 1810/2009) a je třeba, aby
byl vypracován revizní znalecký posudek. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek
odvolacího soudu (případně soudů obou stupňů) zrušil a vrátil mu (případně
soudu prvního stupně) ho k dalšímu řízení. Žalobci s dovoláním nesouhlasí. Znalecký posudek Ing. Zemánka, zpracovaný při
jednání u odvolacího soudu, považují za objektivní a domnívají se, že důvody
pro dovolání nejsou dány. Navrhují proto, aby bylo dovolání odmítnuto, případně
zamítnuto. Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy,
společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně
dovolací soud pro stručnost odkazuje. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V
dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti
kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení
důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá
za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Přestože dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení věci, je obsahem
dovolání především kritika provedeného dokazování a skutkových závěrů
odvolacího soudu. Dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění podávající se ze
znaleckého dokazování, ze kterého nalézací soudy vycházely a předkládá vlastní
verzi hodnocení důkazů (založenou na nutnosti doplnění dokazování revizním
znaleckým posudkem). Dovolací soud je však skutkovými zjištěními vázán a nemůže
je přezkoumávat. Zjištění průběhu vlastnické hranice mezi nemovitostmi
účastníků je otázkou skutkovou, nikoliv právní. Námitka, že soud chybně
akceptoval nesprávné závěry, podávající se ze znaleckého posudku, představuje
tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci (viz např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2009, sp. zn. 22 Cdo 5155/2008, uveřejněné
v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod
pořadovým č. č. C 8061). Nejvyšší soud rovněž v usnesení ze dne 17. června 2008, sp. zn. 22 Cdo
1290/2007, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího
soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 6293, vyložil, že zákon nestanoví
předpoklady pro nařízení revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze
soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména
tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vyhotoveného znaleckého
posudku. V usnesení ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010,
uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2013, pod číslem 23,
Nejvyšší soud dále uvedl, že znalec je povinen volbu jedné (či více) z metod
ocenění řádně odůvodnit, a toto odůvodnění podléhá posouzení soudu co do jeho
úplnosti a vnitřní logiky. Rozhodnutí soudů v projednávané věci je v souladu s označenou judikaturou. Odvolací soud podrobně vysvětlil, proč se přiklonil k závěru znaleckého posudku
vypracovaného znalcem Ing. Janem Zemánkem, vyložil, jakými úvahami se při
hodnocení znaleckého posudku řídil a proč jeho závěry považuje za správné. Nadto lze podotknout, že odvolací soud se jednotlivými námitkami dovolatelky
uplatněnými již v odvolacím řízení podrobně zabýval, zohlednil všechny
okolnosti případu, své úvahy podrobně odůvodnil a jeho závěrům a právnímu
posouzení věci nelze nic vytknout. Protože o správnosti znaleckého posudku
znalce Ing. Jana Zemánka neměl pochybnosti, nelze spatřovat nepřiměřenou úvahu
soudu v tom, že nenařídil provedení revizního znaleckého posudku. S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaní povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, mohou se žalobci
domáhat výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.