22 Cdo 1171/2022-250
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc.,
a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobce
Povodí Vltavy, státní podnik, se sídlem v Praze 5, Holečkova 3178/8, IČO
70889953, zastoupeného JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5,
Plzeňská 232/4, proti žalovanému P. M., narozenému XY, se sídlem v XY, IČO XY,
zastoupenému Mgr. Pavlem Francem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 33, o
zaplacení 90 896 Kč, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 C
310/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. 11. 2021, č. j. 15 Co 251/2021-215,
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30.
11. 2021, č. j. 15 Co 251/2021-215, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v
Českých Budějovicích – pobočce v Táboře k dalšímu řízení.
Okresní soud v Táboře (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 7. 2021, č. j. 9 C 310/2018-184, zamítl žalobu o zaplacení částky 90 896 Kč (výrok
I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (dále jen „odvolací
soud“) rozsudkem ze dne 30. 11. 2021, č. j. 15 Co 251/2021-215, k odvolání
žalobce rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku
II změnil (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III). Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně shledal nárok žalobce za
promlčený, protože vodní dílo žalovaného se nachází na pozemku, který je
korytem vodního toku. Na věc tak dopadá ustanovení § 50 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), podle kterého
právo na náhradu za omezení vlastnického práva vzniklo ke dni účinnosti vodního
zákona, tj. ke dni 1. 1. 2002; právo se promlčelo v tříleté promlčecí době, tj. ke dni 1. 1. 2005. Ustanovení § 59a vodního zákona, podle něhož právo na
náhradu za omezení vlastnického práva vzniklo ke dni 1. 1. 2014, své účinky
vztahuje na vodní díla, která se v korytě vodního toku přímo nenacházejí. Odvolací soud uzavřel, že celé vodní dílo žalovaného (odpadní kanál od malé
vodní elektrárny), postavené před 1. 1. 2002, se nachází na pozemku státu s
právem hospodaření žalobce a po pozemku protéká vodní tok (řeka XY). V katastru
nemovitostí je pozemek evidován jako vodní plocha, způsob využití koryto
vodního toku. Podle § 44 odst. 1 vodního zákona je předmětný pozemek korytem
vodního toku, protože je evidován v katastru nemovitostí jako vodní plocha a
protéká po něm vodní tok. Pochybnosti o hranici koryta vodního toku ve smyslu §
44 odst. 3 vodního zákona za této situace nemohou nastat. Soud prvního stupně
proto neměl důvod řízení přerušit a požádat vodoprávní úřad o rozhodnutí. Pro
posouzení dané věci nemá význam případná pochybnost o tom, zda povrchová voda
zároveň protéká vodním dílem, což jen na okraj zmínil vodoprávní úřad v
souvislosti se svým rozhodnutím, zda se jedná o vodní dílo. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podává žalobce (dále i jen
„dovolatel“) dovolání. Přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“); tvrdí,
že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a
závisí na vyřešení právních otázek hmotného a procesního práva, které v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Pro posouzení promlčení nároku žalobce bylo klíčové posouzení předběžné otázky,
zda se vodní dílo ve vlastnictví žalovaného nachází v korytě vodního toku. Dovolatel proto pokládá otázku a), zda v případě, že voda protéká po pozemku,
který je v katastru nemovitostí evidován jako vodní plocha, koryto vodního
toku, je korytem vodního toku vždy celý tento pozemek bez ohledu na to, že
ohledně jeho části může vzniknout pochybnost o hranici vodního toku ve smyslu §
44 odst.
3 vodního zákona, o které rozhodne příslušný vodoprávní úřad, a podle
takového rozhodnutí by bylo možné dospět k závěru, že předmětná část pozemku
není v korytě vodního toku. Dále otázku b), zda evidenční stav v katastru
nemovitostí má z hlediska posouzení hranice koryta vodního toku přednost před
skutečným stavem. A související právní otázku procesního práva c), zda v
případě spornosti mezi stranami ohledně skutečné hranice koryta vodního toku
(za předpokladu, že je sporná část zastavěna stavbou vodního díla nezapsanou v
katastru nemovitostí) soud postupem, kterým nepřipustil důkazní návrh žalobce k
prokázání žalobního tvrzení rozhodnutím příslušného správního orgánu ve vztahu
ke zjištění zásadní prejudiciální otázky, když soud sám nedisponoval patřičnými
odbornými znalostmi a dalšími důkazy pro posouzení dané otázky, neporušil
ústavně zaručené právo účastníka řízení na spravedlivý proces podle čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle žalobce není možné závěr o hranici koryta vodního toku posuzovat pouze
podle stavu evidovaného v katastru nemovitostí, a to zejména za situace, kdy o
této hranici objektivně nastaly pochybnosti (pochybnosti měl minimálně žalobce
a vodoprávní úřad). Sám vodoprávní úřad při rozhodování v pochybnostech o tom,
zda je odpadní kanál vodním dílem, polemizoval, zda jsou v místě, na kterém se
nachází vodní dílo, povrchové vody vodním tokem. Z centrální evidence vodních
toků nelze zjistit, zda je na daném místě vodním tokem i náhon, odtokové koryto
či jejich části. Pokud by po části pozemku, na níž se vodní dílo nachází,
neprotékal vodní tok, pak je sporné (pochybné), zda je v katastru nemovitostí
pozemek v příslušné části v druhu vodní plocha se způsobem užívání koryto
vodního toku správně evidován, a tedy, zda je hranice koryta vodního toku XY na
předmětném pozemku v katastru správně evidována. Pokud v řízení vyvstaly
pochybnosti o tom, zda na dané části pozemku je povrchová voda vodním tokem,
pak zároveň nastaly pochybnosti o hranici koryta vodního toku. To, že na části
pozemku žalobce se mimo předmětného vodního díla nachází i vodní tok XY, samo o
sobě neznamená, že by nemohly nastat pochybnosti o tom, že zapsaný stav o
hranici koryta vodního toku neodpovídá skutečnému stavu. Pokud by byl správný závěr odvolacího soudu, byl by v současné době evidovaný
stav vodních ploch neměnný (neboť by nebylo možné prokázat opak). Zároveň by
docházelo k paradoxní situaci, že u vodních děl, která byla řádně zapsána do
katastru nemovitostí jako stavba, čímž by došlo ke změně druhu pozemku na
stavební, by odvolací soud patrně řízení přerušil do rozhodnutí vodoprávního
úřadu v pochybnostech podle § 44 odst. 3 vodního zákona. Stejně tak, pokud by
byl v katastru nemovitostí zapsán jako součást stavby malé vodní elektrárny i
odpadní kanál od malé vodní elektrárny s druhem pozemku zastavěná plocha a
nádvoří, na němž je umístěna vodní elektrárna, by patrně vznikla pochybnost o
hranici koryta vodního toku, protože předmětný pozemek by nebyl v katastru
nemovitostí zapsán v druhu vodní plocha.
V důsledku nesprávného právního posouzení § 44 vodního zákona soudy
nepřipustily důkazní návrh žalobce rozhodnutím příslušného správního orgánu,
aniž by disponovaly patřičnými odbornými znalostmi a dalšími důkazy pro
posouzení dané otázky, což je v rozporu se zásadou hodnocení důkazů podle § 132
o. s. ř. Svým postupem zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, a došlo tak k zásahu do ústavně zaručeného práva
žalobce na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a
svobod. Dovolatel odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 301/02. Dovolatel navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení mu věci k
dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí. Uvádí, že evidenční
stav zanesený do katastru nemovitostí odpovídá faktickému průběhu koryta, jak
byl zjištěn v době vymezení pozemku. Vymezením koryta vodního toku jako
samostatného pozemku odpadá potřeba posuzovat hranice koryta vodního toku podle
faktického stavu na místě. Ta zůstává pouze v případech, kdy pro koryto vodního
toku není vymezen speciální pozemek; průběh hranice vodního toku se posuzuje
podle břehové čáry. Tomu odpovídá i znění § 44 odst. 1 věty druhé vodního
zákona a důvodové zprávy k němu. Pochybnosti o průběhu koryta vodního toku
mohou nastat pouze v případě, kdy koryto není do katastru nemovitostí zaneseno
jako samostatný pozemek, a je tak nezbytné jeho hranice dovozovat z faktického
stavu na místě, což může být v některých případech obtížné. Pokud se skutečný
průběh koryta změní, má dojít k „přeparcelování“, nikoliv k iniciaci řízení
podle § 44 odst. 3 vodního zákona. Žalobce nesouhlasí se skutkovým závěrem
soudů, že odpadní kanál se nachází v korytu vodního toku, a namítá, že měly být
provedeny další důkazy. Otázky hodnocení důkazů jsou ovšem v dovolacím řízení
nepřípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a
b) a § 229 odst. 3. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí
napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací
návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci,
které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto
právního posouzení. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je
uplatněn dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř., a že jsou splněny i
další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1,
§ 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je
částečně důvodné. Napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, týkající se
určení hranice koryta vodního toku, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího
soudu vyřešena. K otázce ad a):
Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nemohou založit přípustnost
dovolání otázky akademické či spekulativní (byť Nejvyšším soudem dosud
neřešené), ale pouze ty otázky, jejichž zodpovězení (v souladu s požadavkem
dovolatele) je způsobilé přinést pro něj příznivější rozhodnutí ve sporu
(srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo
1173/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo
2204/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo
1232/2018). V projednávané věci nebylo žádné rozhodnutí vodoprávního úřadu týkající se
hranice koryta vodního toku vydáno a odvolací soud neměl pochybnost o hranici
koryta vodního toku. Položená otázka tedy přípustnost dovolání nezakládá. K otázce ad b):
Položenou otázku dosud Nejvyšší soud neřešil, dovolání je proto přípustné a je
i důvodné. Podle § 43 vodního zákona vodní toky jsou povrchové vody tekoucí vlastním
spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku, a to včetně vod v nich
uměle vzdutých. Jejich součástí jsou i vody ve slepých ramenech a v úsecích
přechodně tekoucích přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo zakrytými
úseky (odst. 1). V pochybnostech o tom, zda jde o vodní tok, rozhoduje
vodoprávní úřad. Může též rozhodnout, že vodním tokem jsou i jiné povrchové
vody než uvedené v odstavci 1 (odst. 2). Ustanovení zvláštního zákona týkající
se hrazení bystřin nejsou dotčena (odst. 3). Podle § 44 vodního zákona protéká-li vodní tok po pozemku, který je evidován v
katastru nemovitostí jako vodní plocha, je korytem vodního toku tento pozemek. Protéká-li vodní tok po pozemku, který není evidován v katastru nemovitostí
jako vodní plocha, je korytem vodního toku část pozemku zahrnující dno a břehy
koryta až po břehovou čáru určenou hladinou vody, která zpravidla stačí
protékat tímto korytem, aniž se vylévá do přilehlého území (odst. 1). Přirozeným korytem vodního toku je koryto nebo jeho část, které vzniklo
přirozeným působením tekoucích povrchových vod a dalších přírodních faktorů
nebo provedením opatření k nápravě zásahů způsobených lidskou činností nebo
odstraněním vodního díla za účelem obnovy přirozeného koryta drobného vodního
toku a které může měnit svůj směr, podélný sklon a příčný profil (odst. 2). V
pochybnostech o hranici koryta vodního toku nebo o tom, zda se jedná o
přirozené koryto vodního toku, rozhodne místně příslušný vodoprávní úřad (odst. 3).
Podle důvodové zprávy k § 44 vodního zákona ustanovení tohoto paragrafu
definuje koryto vodního toku pro případ, kdy je koryto vodního toku zapsáno v
katastru nemovitostí jako pozemek s vlastním parcelním číslem a využitím
pozemku jako vodní plocha, a pro případ, kdy pozemky, na nichž leží koryta
vodních toků, nejsou označeny vlastním parcelním číslem a jejich koryto je pak
tvořeno dnem a břehy až po břehovou čáru určenou hladinou vody, která stačí
zpravidla protékat tímto korytem, aniž se vylévá do přilehlého území. Z uvedeného vyplývá, že vodní zákon v ustanovení § 44 odst. 1 označuje za
koryto vodního toku vždy pozemek, resp. jeho část, a obsahuje dvě definice
koryta vodního toku, které vychází z toho, jak je pozemek evidován v katastru
nemovitostí. V případě, že vodní tok protéká po pozemku, který je v katastru
nemovitostí evidován jako vodní plocha, považuje vodní zákon za koryto vodního
toku celý tento pozemek. V takovém případě tvoří hranice pozemku hranice koryta
vodního toku. V případě, že vodní tok protéká po pozemku, který v katastru
nemovitostí jako vodní plocha evidován není, považuje vodní zákon za koryto
vodního toku část pozemku zahrnující dno a břehy koryta až po břehovou čáru
určenou hladinou vody, která zpravidla stačí protékat tímto korytem, aniž se
vylévá do přilehlého území. Pokud jde o prvně uvedenou definici koryta vodního toku, vychází z toho, že
skutečný stav odpovídá stavu evidovanému v katastru nemovitostí. Katastr
nemovitostí obsahuje soubor údajů o nemovitostech vymezených katastrálním
zákonem a údaje v něm evidované by měly být co nejúplnější a odpovídat
právnímu, ale i skutečnému stavu. Změny údajů, které vypovídají o fyzickém
stavu nemovitosti, se v katastru nemovitostí provádí až po uskutečnění této
změny v terénu [srovnej např. § 30 odst. 4 vyhlášky č. 357/2013 Sb., katastru
nemovitostí (katastrální vyhláška)]. Z uvedeného vyplývá, že při zaevidování
pozemku do katastru nemovitostí jako parcely s uvedením druhu pozemku vodní
plocha, způsob využití koryto vodního toku, se muselo vycházet z fyzického
stavu pozemku, a zakreslení vodního toku do katastrální mapy tak odpovídalo
tomu, kde se skutečně koryto vodního toku nacházelo. To znamená, že koryto
vodního toku se nacházelo na celém pozemku, který byl do katastru nemovitostí
zaevidován s druhem pozemku vodní plocha, způsob využití koryto vodního toku. Jinými slovy vodní tok protékal po celém pozemku. V katastru nemovitostí se o pozemku eviduje řada údajů, vedle parcelního čísla,
výměry parcely, příslušnosti do katastrálního území apod. i druh pozemku a
způsob využití pozemku podle bodů 1 a 2 přílohy ke katastrální vyhlášce [§ 10
odst. 1 písm. g) katastrální vyhlášky].
Jako druh pozemku vodní plocha se
zapisuje do katastru nemovitostí pro účely katastru pozemek, na němž je koryto
vodního toku, vodní nádrž, močál, mokřad nebo bažina, a u způsobu využití
pozemku koryto vodního toku přirozené nebo upravené se zapisuje koryto vodního
toku, které vzniklo působením tekoucí vody a dalších přírodních faktorů
(bystřina, potok, řeka) nebo jehož přírodní charakter je změněn technickými
zásahy (např. břehovým opevněním) nebo ohrázováním (body 1 a 2 přílohy
katastrální vyhlášky). Obdobnou úpravu obsahovala i předcházející vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a
jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve
znění pozdějších předpisů. U tekoucích neregulovaných vodních toků však v průběhu času může docházet k
jejich postupnému přemísťování v krajině, ať již vlivem technických zásahů nebo
častěji v důsledku vlivu přírodních faktorů (např. vymíláním půdy na jedné
straně vodního toku a ukládáním půdy na druhé straně toku, při povodni apod.). Dochází tak k tomu, že část vodního toku nebo někdy i celý vodní tok koryto
původně zakreslené v katastrální mapě opustí. Případně vodní tok neopustí
koryto původně zakreslené v katastrální mapě, ale v důsledku lidské činnosti
nebo přírodních vlivů (např. usazování půdy, vysychání) dojde ke zmenšení
skutečného koryta vodního toku. V uvedených případech již skutečné koryto
vodního toku neodpovídá tomu, jak je evidováno v katastru nemovitostí. Vzniká
tak pochybnost o hranicích koryta vodního toku a je namístě obrátit se podle §
44 odst. 3 vodního zákona na vodoprávní úřad, aby hranici koryta vodního toku v
takovém případě stanovil. Obdobná situace může nastat i tehdy, je-li pochybnost o tom, že povrchová voda
tekoucí po pozemku, který je evidován v katastru nemovitostí druhem pozemku
vodní plocha, způsob využití koryto vodního toku, není vodním tokem. Jestliže
by nešlo o vodní tok, neodpovídalo by evidování druhu pozemku a způsobu jeho
využití skutečnému stavu a nastala by pochybnost i o hranici evidovaného koryta
vodního toku, kterou by bylo třeba odstranit rozhodnutím vodoprávního úřadu
podle § 44 odst. 3 vodního zákona. Z ustanovení § 44 odst. 3 vodního zákona nevyplývá, že by dopadalo jen na
případy, kdy pozemek není evidován v katastru nemovitostí jako vodní plocha,
lze jej tak použít na všechny případy, kdy vznikne pochybnost o hranicích
koryta vodního toku. Tedy i na případy pozemku, který jako vodní plocha v
katastru nemovitostí evidován je. Z uvedeného vyplývá, že pro určení hranice koryta vodního toku je rozhodný
skutečný stav, nikoli stav evidovaný v katastru nemovitostí. V projednávané věci považoval odvolací soud podle § 44 odst. 1 věty první
vodního zákona celý pozemek, na kterém se nachází celé vodní dílo žalovaného
(odpadní kanál malé vodní elektrárny) za koryto vodního toku, protože po
pozemku protéká vodní tok – řeka XY a pozemek je v katastru nemovitostí
evidován druhem pozemku vodní plocha, způsob využití koryto vodního toku.
Pochybnost žalobce (vycházející ze zmínky vodoprávního úřadu o tom, že odpadní
kanál od malé vodní elektrárny žalovaného není evidován jako součást vodního
toku) o tom, zda po části pozemku, na kterém se nachází vodní dílo žalovaného,
protéká vodní tok (kterou odvolací soud formuloval jako pochybnost o tom, zda
povrchová voda zároveň protéká vodním dílem), nepovažoval odvolací soud za
významnou. Skutečnost, zda povrchová voda protékající po části pozemku, na které se
nachází vodní dílo žalovaného, je vodním tokem, je přitom pro posouzení věci
významná. Není-li povrchová voda, která protéká po části pozemku, na níž se
nachází vodní dílo žalovaného (odpadní kanál od malé vodní elektrárny), vodním
tokem, nemůže být takový pozemek korytem vodního toku. S žalovaným lze souhlasit v tom, že evidování druhu pozemku v katastru
nemovitostí není definitivní a lze dosáhnout jeho změny. Vlastník dotčeného
pozemku může nechat zapsat na základě svého ohlášení do katastru nemovitostí
pozemek nebo jeho část, který byl do zaměření nového průběhu přirozeného koryta
vodního toku v katastru evidován s druhem pozemku vodní plocha, způsob využití
koryto vodního toku, na kterém se již koryto vodního toku podle geometrického
plánu nenachází, jako samostatnou parcelu s jiným druhem pozemku [§ 31 písm. a)
zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), § 30 odst. 4 katastrální vyhlášky, bod 5.2.2.3.6 Návodu pro správu katastru nemovitostí,
ve znění dodatku č. 1 ze dne 27. 7. 2017, č. j. ČÚZK-08960/2017-22, dostupného
na https://www.cuzk.cz (dále jen „návod pro správu katastru nemovitostí“)]. K
ohlášení přirozeného posunu koryta vodního toku nebo k pozemku nově zaměřeného
koryta vodního toku vlastník pozemku podle bodu 5.2.2.3.5 návodu pro správu
katastru nemovitostí jako přílohu předloží potvrzení správce vodního toku, že
se jedná o koryto vodního toku přirozené nebo upravené, nebo rozhodnutí
vodoprávního úřadu v pochybnostech, zda se jedná o vodní tok, nebo rozhodnutí
příslušného vodoprávního úřadu v pochybnostech o hranici koryta vodního toku,
nebo zda se jedná o přirozené koryto vodního toku, nebo rozhodnutí vodoprávního
úřadu v pochybnostech, zda se jedná o vodní dílo - vodní nádrž. Změnu druhu
pozemku, příp. jeho části, může i bez návrhu v katastru nemovitostí zapsat
katastrální úřad podle skutečnosti jím zjištěné při zjišťování hranic (§ 49
odst. 3 katastrální vyhlášky) nebo revizi (§ 43 odst. 4 katastrální vyhlášky,
bod 5.2.2.3.6 návodu pro správu katastru nemovitostí). Je-li však pochybnost, zda je povrchová voda vodním tokem (žalobce tuto
pochybnost měl a v řízení před nalézacími soudy ji uplatnil), přičemž protékání
vodního toku po pozemku je podmínkou pro to, aby byl pozemek korytem vodního
toku podle § 44 odst. 1 vodního zákona, bez rozhodnutí příslušného vodoprávního
úřadu v pochybnostech o hranici koryta vodního toku by žalobce změnu druhu
pozemku ohlásit nemohl.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud k poznámce žalovaného uvádí, že žalobce
nezpochybnil skutkový stav zjištěný nalézacími soudy (že celé vodní dílo
žalovaného je umístěno na pozemku státu s právem hospodaření žalobce, který je
evidován v katastru nemovitostí jako vodní plocha, koryto vodního toku), ale
právní posouzení odvolacího soudu (že pozemek je korytem vodního toku ve smyslu
vodního zákona). Protože odvolací soud označenou právní otázku nesprávně posoudil (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), je dovolání důvodné. Dovolací soud proto napadené rozhodnutí
zrušil podle § 243e odst. 1 o. s. ř. K otázce ad c):
Předložená právní otázka již byla dovolacím soudem vyřešena. Odvolací soud se
při jejím řešení neodchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, dovolání
proto není přípustné. Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz
jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě
přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Podle § 135 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl
spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle
zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu;
soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odst. 1). Jinak otázky, o
nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o
takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odst. 2). Ústavní soud v nálezu ze dne 1. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 301/02, uvedl, že „ze
zásady volného hodnocení důkazů sice vyplývá i právo obecného soudu neprovést
všechny navrhované důkazy, pokud podle jeho názoru nemohou přispět k objasnění
věci, leč takové rozhodnutí musí soud řádně a přesvědčivě odůvodnit“ a dále, že
„z ustanovení § 132 o. s. ř. plyne, že obecné soudy jsou povinny pečlivě
přihlížet ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli
účastníci, přirozeně, má-li to vztah k projednávané věci. Pokud obecné soudy
této zákonné povinnosti nedostojí, a to buď tím, že se zjištěnými skutečnostmi
nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec, nebo se s nimi vypořádají
nedostatečným způsobem, má to za následek vadu řízení, promítající se do
ústavně zaručeného práva účastníka na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod.“ Tyto závěry jsou zastávány i Nejvyšším
soudem (srovnej např. z poslední doby rozsudek ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 21
Cdo 1590/2021, nebo rozsudek ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1218/2021). V rozsudku ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1218/2021, Nejvyšší soud uvedl,
že právu účastníka navrhnout důkazy „odpovídá povinnost soudu nejen o
navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví – ve svém
rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním
předpisům, které aplikoval a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci
dospěl) navržené důkazy neprovedl, resp. Pro základ svých skutkových zjištění
je nepřevzal (§ 153 odst. 1, § 157 odst. 2 o. s.
ř.); jestliže tak obecný soud
neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných
procesních předpisů, ale současně postupuje i v rozporu se zásadami vyjádřenými
v hlavě páté Listiny (především v jejím čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2), a v
důsledku toho též v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Zásada
volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud měl na výběr, které z
provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které opře své skutkové
závěry a které opomene.“
Nalézací soudy v projednávané věci neprovedly důkaz rozhodnutím vodoprávního
úřadu podle § 44 odst. 3 vodního zákona, neboť žádné takové rozhodnutí nebylo
ke dni rozhodnutí odvolacího soudu vydáno. Jak vyplývá z přílohy dovolání,
podnět vodoprávnímu úřadu k vydání rozhodnutí podal žalobce v únoru 2022, tedy
po rozhodnutí odvolacího soudu. V dovolacím řízení však nelze nové skutečnosti
a důkazy uplatnit (§ 241a odst. 6 o. s. ř.). Protože nebylo za řízení před
nalézacími soudy zahájeno řízení před vodoprávním úřadem a soudy nedaly podnět
k takovému řízení, nebyl ani důvod pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2
písm. c) o. s. ř. Odvolací soud, protože na rozdíl od žalobce pochybnost o
hranicích vodního koryta neměl (za koryto vodního toku považoval celý pozemek),
proto aproboval postup soudu prvního stupně, že nepodal podnět vodoprávnímu
úřadu a nepřerušil řízení za účelem vyčkání jeho rozhodnutí. Kudy vedou hranice
koryta vodního toku si v projednávané věci, jako předběžnou otázku, posoudil
podle § 135 odst. 2 o. s. ř. sám. Odvolací soud tak svým postupem neporušil
právo žalobce na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod. Jelikož rozsudek odvolacího soudu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. spočívá na
nesprávném právním posouzení věci, dovolací soud jej podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g
odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací
soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 11. 2022
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu