USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců: a) F. V. L. S., se sídlem ve XY, reg. č. FL – XY, a b) F. H. A. XY v. u. z. L., obou zastoupených Dr. iur. Erwinem Hanslikem, MRICS, advokátem se sídlem v Praze, U Prašné brány 1078/1, proti žalovaným: 1) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO: 69797111, 2) Česká republika – Státní pozemkový úřad, se sídlem v Praze, Husinecká 1024/11a, IČO: 01312774, zastoupený Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze, Masarykovo nábřeží 2018/10, 3) Česká republika – Ministerstvo obrany, se sídlem v Praze, Tychonova 221/1, IČO: 60162694, 4) Národní památkový ústav, státní příspěvková organizace, se sídlem v Praze, Valdštejnské náměstí 162/3, IČO: 75032333, zastoupený JUDr. Petrem Wünschem, advokátem se sídlem v Praze, Italská 753/27, 5) Lesy České republiky, s.p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, IČO: 42196451, 6) Povodí Moravy, s.p., se sídlem v Brně, Dřevařská 932/11, IČO: 70890013, 7) Vojenské lesy a statky ČR, s.p., se sídlem v Praze, Pod Juliskou 1621/5, IČO: 00000205, 8) Správa železnic, státní organizace, se sídlem v Praze, Dlážděná 1003/7, IČO: 70994234, zastoupená prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze, Pobřežní 370/4, o vyklizení nemovitostí, určení vlastnického práva k nemovitostem a zaplacení 100 000 Kč, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 146/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2024, č. j. 16 Co 179/2023-2065, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 7) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení každý 150 Kč do tří do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. IV. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení každý 5 898,75 Kč do tří do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného 2). V. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení každý 150 Kč do tří do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. VI. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 4) na náhradě nákladů dovolacího řízení každý 5 898,75 Kč do tří do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného 4). VII. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 5) na náhradě nákladů dovolacího řízení každý 150 Kč do tří do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. VIII. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 6) na náhradě nákladů dovolacího řízení každý 150 Kč do tří do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. IX. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované 8) na náhradě nákladů dovolacího řízení každý 5 898,75 Kč do tří do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované 8).
1. Okresní soud ve Vyškově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 5. 2023, č. j. 10 C 146/2018-1609, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali proti žalovaným vyklizení a předání nemovitostí v ní specifikovaných a zaplacení 100 000 Kč (výrok I), dále zamítl žalobu, jíž se žalobci in eventum domáhali vůči žalovaným zaplacení 100 000 Kč (výrok II) a jíž se žalobkyně a) domáhala proti žalovaným určení, že je vlastnicí nemovitostí specifikovaných v žalobě (výrok III). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).
2. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 6. 11. 2024, č. j. 16 Co 179/2023-2065, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II–IX).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci včasné dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytkli, že ve vztahu k žalobcům nesprávně posoudil působnost restitučních předpisů, nezohlednil pochybení při údajném nabytí nemovitostí státem, nesprávně interpretoval stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl.-st. ÚS 21/05 a rovněž restituční předpisy. Navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaní [vyjma žalovaného 7), jenž se k dovolání nevyjádřil] ve vyjádření k dovolání navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto [žalovaný 5)].
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
7. Dovolání není přípustné, neboť otázky, které dovolatelé v dovolání nastínili, řešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího i Ústavního soudu, od níž nemá dovolací soud důvod se odchýlit, a to i ty otázky, které dovolatelé považují za dosud neřešené.
8. Dovolací soud připomíná, že je-li judikatorně dovolacím soudem vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nemá smysl v dovolacím řízení meritorně přezkoumávat formulované otázky dílčí či specifické, jejichž závěr však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/15 (toto i dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz)]. V posuzované věci poskytly nalézací soudy dovolatelům rozsáhlý výklad otázky konkurence restitučních předpisů a obecné právní úpravy, který nijak nevybočuje z již ustálených závěrů, na nichž se sjednotila judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu a dovolací soud nevidí žádný důvod k tomu, aby se od těchto závěrů jakkoli odchýlil (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2407/2023).
9. Lze proto odkázat na rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu k otázce aplikace stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 a k (ne)možnosti domoci se nápravy majetkových křivd mimo rámec restitučního zákonodárství [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4705/2016 (proti kterému byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2130/17), a především pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 815/2021 (proti kterému byla ústavní stížnost zamítnuta nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. II. ÚS 657/22), ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3013/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3773/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3816/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 978/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1716/2023 (všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)].
10. Obsahově shodné dovolací námitky uplatnili dovolatelé již v dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 1. 2022, č. j. 5 Co 1104/2021-455, a to ve skutkově obdobné věci. S dovolacími námitkami se Nejvyšší soud vypořádal v usnesení ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1824/2022, kterým bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto a jehož odůvodnění je dovolatelům dobře známo. Na odůvodnění uvedeného rozhodnutí proto dovolací soud v plném rozsahu odkazuje. Ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1572/23, odmítnuta jako zčásti nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná. Ústavní soud uvedl, že věc stěžovatelů závisí na řešení otázek, jimiž se plénum Ústavního soudu zabývalo již ve stanovisku ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05, a znovu v nedávné době v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 10/24.
11. Nejvyšší soud nezpochybňuje tvrzenou majetkovou křivdu, jež měla být způsobena právnímu předchůdci žalobců. Avšak rozhodnout o odčinění této křivdy lze pouze způsobem a v intencích právního řádu České republiky. Jak ostatně konstatoval Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS- st. 21/05 – „samotné zakotvení restitučních nároků bylo beneficiem státu – přesně vymezeným z hlediska časového a věcného.“
12. Dovolání proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
13. Jelikož dovolání žalobců není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 3 o. s. ř. odmítl.
14. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobci povinnost uloženou jim tímto usnesením, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 29. 9. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu