22 Cdo 1544/2024-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové, ve věci žalobkyně obce Srbsko, IČO 00233803, se sídlem v Srbsku 16, zastoupené JUDr. Adamem Kopeckým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Zlatnická 1582/10, proti žalovaným 1) J. E. a 2) J. E., zastoupeným JUDr. Ondřejem Kuchařem, advokátem se sídlem v Praze 1, Železná 14, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 10 C 187/2023, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2024, č. j. 21 Co 247/2023-81, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Berouně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 9. 2023, č. j. 10 C 187/2023-51, určil, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. XY, který vznikl oddělením z pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY, obci XY, na základě geometrického plánu ze dne 17. 5. 2023, č. 612-230825/2023, vypracovaného společností Hrdlička spol s r. o. (výrok I) a
2. K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 1. 2024, č. j. 21 Co 247/2023-81, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, ve kterém odvolacímu soudu vytýkají, že své rozhodnutí řádně neodůvodnil. Zejména namítají, že odvolací soud pouze bez dalšího převzal závěry soudu prvního stupně, aniž by se náležitě vypořádal se všemi odvolacími námitkami týkajícími se skutkových zjištění, na kterých je založeno rozhodnutí soudu prvního stupně. Tvrdí, že již v odvolání argumentovali tím, že soud prvního stupně postavil své rozhodnutí primárně na skutkových zjištěních a právním hodnocení převzatých z jiných rozhodnutí mezi totožnými účastníky, aniž by je argumentačně propojil s projednávanou věcí. Odvolací soud se s těmito námitkami nevypořádal, ani je nepřezkoumal. Tím nedodržel požadavek na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí. Takový postup nepovažují za správný a poukazují na judikaturu Ústavního soudu zabývající se požadavkem na řádné odůvodnění soudních rozhodnutí, například na jeho rozhodnutí sp. zn. III ÚS 84/94 nebo sp. zn. IV. ÚS 2468/11 a mnohá další. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
4. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. III Přípustnost dovolání
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 8. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že dovolatelé s poukazem na judikaturu Ústavního soudu namítají nedostatečné odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. 9. V nálezu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 1842/12, (dostupném, stejně jako další odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud uvedl, že soudy vyšších stupňů se přirozeně mohou v odůvodnění svých rozhodnutí ztotožnit s tím, jak soud nižšího stupně hodnotil celou věc po skutkové a právní stránce, jejich rozhodnutí se však prostým konstatováním takového souhlasu nesmí vyčerpat; současně je třeba, aby nastínily vlastní nosné úvahy, které je k potvrzení přezkoumávaného rozhodnutí vedly a které rovněž musí dostatečným způsobem reflektovat odvolací argumenty účastníků řízení. Odkázat na odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí je možné toliko v podrobnostech, paušální odkaz na něj bez jakékoliv vlastní argumentace nelze akceptovat. Takový postup je porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (stejně viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. III. ÚS 3023/23, a mnoho dalších). 10. Obdobný názor je obsažen i v judikatuře Nejvyššího soudu. V rozsudku ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010, (dostupném, stejně jako dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz) Nejvyšší soud zdůraznil, že jedním z principů představujících neopomenutelnou součást práva na spravedlivý proces je povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musejí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Pokud soudy této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec, nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí (dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3332/2015). 11. Z procesní úpravy občanského soudního řízení však nevyplývá povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka. Není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře a vyvracení jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 13/2015 (uveřejněný pod č. 139/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3897/2016]. To platí jak pro řízení před soudem prvního stupně, tak i pro řízení odvolací. 12. Ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces sice odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí, racionálně logickým způsobem vypořádat s argumentačními tvrzeními účastníků řízení, avšak rozsah této povinnosti nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 3076/13, bod 19, a judikaturu v něm citovanou). Požadavky, jež lze klást na soud, pokud jde o vypořádání se s námitkami stran sporu, se do značné míry odvíjejí od pregnantnosti a jasnosti formulace těchto námitek samotných (usnesení Nejvyššího soudu dne 27. 1. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2650/2013). Je třeba vzít v úvahu to, že kapacita soudů není neomezená a že je někdy zbytečně vyčerpávána nepodstatnými či nevýznamnými námitkami, jejichž výslovné řešení by šlo na úkor rychlého rozhodnutí sporů těch účastníků, kteří své postoje dokážou jasně a stručně formulovat. 13. V posuzované věci námitkám dovolatelů přisvědčit nelze. Odvolací soud jejich výtky uvedené v odvolání reflektoval. Ve svém rozhodnutí podrobně vyložil, z jakého důvodu převzal skutková zjištění přijatá soudem prvního stupně i jeho právní úvahy. Zohlednil i veškeré okolnosti nyní projednávané věci. Nelze tedy uzavřít, že by odvolací soud jen bez dalšího převzal závěry soudu prvního stupně. Naopak odvolací soud postupoval v intencích shora uvedených rozhodnutí, a proto není námitka dovolatelů důvodná. IV. Závěr a náklady řízení 14. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 15. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu