22 Cdo 1829/2025-711 USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně: V. M. proti žalovanému F. M., zastoupenému Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem v Plzni, Dvořákova 44/38, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 C 148/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 3. 2025, č. j. 56 Co 125/2024-656, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalovaného na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 3. 2025, č. j. 56 Co 125/2024-656, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 3. 2024, č. j. 18 C 148/2018-559, rozhodl tak, že „z věcí, které náležely do zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného, se přikazuje do vlastnictví žalobkyně bytová jednotka č. XY nacházející se v domě č. p. XY a č. p. XY na pozemcích st. p. č. XY a st. p. č. XY, spoluvlastnický podíl ideální XY na společných částech domů č. p. XY a č. p. XY stojících na pozemcích st. p. č. XY a st. p. č. XY, spoluvlastnický podíl ideální XY pozemků st. p. č. XY a st. p. č. XY, to vše nacházející se v k. ú. XY, obec a okres XY, zapsané u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY na LV č. XY“ (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vypořádací podíl částku 845 000 Kč, a to ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok II). Dále
rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III) a státu (výrok IV) a o tom, že výše odměny zástupkyně žalobkyně bude určena samostatným usnesením (výrok V).
2. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 3. 2025, č. j. 56 Co 125/2024-656, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil ve správném znění „že z věcí, které náležely do zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného, se přikazuje do vlastnictví žalobkyně bytová jednotka č. XY, nacházející se v domě č. p. XY, XY na parcele st. XY se spoluvlastnickým podílem ideálních XY na společných částech domu č. p. XY a č. p. XY, stojících na pozemcích st. p. č. XY a st. p. č. XY, spoluvlastnický podíl ideálních XY pozemků st. p. č. XY a st. p. č. XY, č. XY, to vše nacházející se v k. ú. XY, obec a okres XY, zapsané u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY, na LV č. XY a na LV č. XY“ (výrok I rozsudku odvolacího soudu), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu na společném jmění částku 79 207,50 Kč ve lhůtě do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok II rozsudku odvolacího soudu), změnil výrok IV rozsudku soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení státu (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a konečně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV rozsudku odvolacího soudu). II. Dovolání a vyjádření k dovolání
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalovaný namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud podání žalobkyně ze dne 7. 5. 2024 označené jako „vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného“ posoudil jako odvolání žalobkyně, se všemi negativními důsledky pro žalovaného. Uvedené podání neobsahuje obligatorní náležitosti vyžadované § 205 o. s. ř. Odvolací soud se tak odchýlil od závěru usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 22 Cdo 292/2021, podle kterého „procesní úkony účastníků řízení je třeba vykládat na základě učiněného projevu, nikoliv na základě vůle, jako je tomu u hmotněprávních jednání“. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně navrhuje, aby dovolací soud odložil právní moc rozsudku odvolacího soudu, jelikož případným provedením vkladu vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí by byl žalovaný závažně ohrožen ve svých právech.
4. Žalobkyně se ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. III. Přípustnost dovolání
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 7. Žalovaný namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil podání žalobkyně datované ke dni 7. 5. 2024 a doručené soudu prvního stupně prostřednictvím datové schránky dne 7. 5. 2024 jako odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv je označeno jako „vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného“. 8. Judikatura Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v názoru, že soud posuzuje procesní úkony účastníků podle jejich obsahu, a není významné, zda a jak je účastník označil, ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Je-li úkon účastníka dostatečně určitý a srozumitelný a má-li všechny potřebné náležitosti, soud uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. Neumožňuje-li úkon jednoznačný závěr o tom, co jím účastník vyjádřil, je třeba účastníka vyzvat, aby úkon náležitě formuloval nebo aby odstranil vady podání. Posouzení procesního úkonu podle jeho obsahu však soudu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl. Soudu se tedy (v ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř.) ukládá posuzovat procesní úkon účastníka bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje se mu však, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné pod číslem 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 29 Odo 24/2001, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 30 Cdo 721/2003, ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1576/2005, rozsudek ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2525/2005, usnesení ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3773/2007, a ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015). 9. V projednávané věci měl odvolací soud za to, že předmětný úkon žalobkyně neumožňoval jednoznačný závěr o tom, zda má představovat odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, a proto při jednání před odvolacím soudem dne 5. 3. 2025 učinil na žalobkyni dotaz k povaze uvedeného podání. Zástupkyně žalobkyně výslovně uvedla, že vyjádření žalobkyně má být pojímáno zároveň jako odvolání, přičemž odkázala na odvolací petit v jeho závěru. 10. Pokud za daných okolností odvolací soud uzavřel, že pochybnosti o povaze úkonu žalobkyně ze dne 7. 5. 2024 byly odstraněny a jelikož úkon obsahoval všechny zákonem stanovené náležitosti, bylo možno jej považovat za odvolání, postupoval v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu. Uvedená námitka žalovaného proto přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá. IV. Závěr a náklady řízení 11. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 12. Vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). 13. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 26. 8. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu