22 Cdo 1877/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Marie
Rezkové ve věci žalobkyně J. K., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. K.,
zastoupenému advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 39/2006, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2006, č.
j. 21 Co 429/2006-237, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2006, č. j. 21 Co
429/2006-237, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. dubna 2006, č.
j. 25 C 39/2006-200, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k
dalšímu řízení.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“)
ze dne 20. dubna 2006, č. j. 25 C 39/2006-200, bylo vypořádáno zaniklé
bezpodílové spoluvlastnictví účastníků tak, že do výlučného vlastnictví
žalobkyně a žalovaného byly přikázány movité věci a zůstatky na účtech u
peněžních ústavů specifikované ve výroku rozsudku. Žalovanému byla dále
přikázána „hodnota členského podílu vztahujícího se k družstevnímu bytu č. 14 o
velikosti 3 + 1 / 2L s příslušenstvím, I. kategorie, který se nachází v 7.
podlaží domu čp. 2023 v P. 5, B. 27 (dále jen „předmětný byt“), v částce 1 508
000,- Kč“ a uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu
882 908,92,- Kč do šedesáti dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně
dále rozhodl o poplatkové povinnosti účastníků a náhradě nákladů řízení státu a
mezi účastníky.
Při vypořádání hodnoty členského podílu vztahujícímu se k uvedenému
družstevnímu bytu soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že byl vázán
právním názorem vysloveným dovolacím soudem v jeho předchozím rušícím
rozhodnutí potud, že hodnota členského podílu v bytovém družstvu nebyla jako
aktivum společného majetku vypořádána dohodou po zániku manželství s tím, že
dohoda o výměně bytů uzavřená mezi účastníky a manžely J. dne 6. listopadu 1998
není smlouvou
o převodu členských práv a povinností a touto smlouvou nedošlo k zániku práva
společného členství účastníků v družstvu a hodnota podílu musí být zahrnuta do
vypořádání společného majetku, neboť k jejímu skutečnému vypořádání dosud
nedošlo.
K tomuto předmětu vypořádání vzal za prokázáno, že účastníci byli od
roku 1993 společnými členy D. v. d. B., přičemž po právní moci rozsudku o
rozvodu manželství uzavřeli s manžely J. dohodu, že předmětný byt vymění za
obecní byt č. 27 v P., P. 1956, když do tohoto bytu se měla nastěhovat
žalobkyně s oběma dcerami; žalovaný prohlásil, že po udělení souhlasu s výměnou
se stane nájemcem družstevního bytu 1 + 1 v P. 10, J. 11
a do bytu č. 27 se nenastěhuje. Souhlas s výměnou bytů byl udělen oběma jejich
vlastníky a žalobkyně se do bytu v P. ulici přestěhovala.
Následně dne 16. prosince 1998 uzavřeli manželé J. s žalovaným dohodu,
jejímž obsahem byl převod „členských práv a povinností“, součástí kterých mělo
být
i právo nájmu k předmětnému bytu, na žalovaného. Příslušné družstvo tuto dohodu
převzalo dne 6. ledna 1999, přičemž žalovaného vyzvalo k předložení dohody o
převodu členských práv a povinností mezi účastníky a manžely J. a dokladu o
výměně bytů s tím, že pokud by nedošlo k převodu členských práv a povinností na
základě dohody, nemohlo dojít ani následně k platnému zpětnému převodu členství
zpět na žalovaného na základě dohody ze dne 16. prosince 1998. Ing. J. poté
žalobkyni vyzval k podpisu dohody o převodu členských práv a povinností
spojených s členstvím v družstvu, což žalobkyně odmítla s poukazem na
skutečnost, že ze strany ostatních účastníků dohody o výměně bytů nebyly
dodrženy její podmínky.
Soud prvního stupně pak uzavřel, že při vázanosti právním názorem
dovolacího soudu ohledně právního posouzení dohody ze dne 6. listopadu 1998
společný nájem bytu a společné členství v družstvu účastníkům vzniklo za trvání
manželství ve smyslu
§ 703 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) a ke dni rozhodnutí soudu
prvního stupně dosud platným způsobem nezaniklo, když samotným rozvodem
společné členství v družstvu nezaniká a ani v soudním řízení ve věci vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 42/97 k zániku tohoto společného
členství nedošlo, neboť žaloba byla vzata zpět. Nebyla ani uzavřena dohoda o
zrušení společného členství účastníků v bytovém družstvu. Hodnotu členského
podílu tak je nutno do vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů
zahrnout a její zohlednění soud prvního stupně provedl na základě v řízení
vypracovaného znaleckého posudku.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7.
prosince 2006, č. j. 21 Co 429/2006-237, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil
a rozhodl
o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalovaným uplatněnou námitku nesprávného
stanovení hodnoty členského podílu účastníků v bytovém družstvu, jehož členy
byli oba v okamžiku zániku jejich bezpodílového spoluvlastnictví, potud, že
součástí hodnoty členského podílu neměl být nájem družstevního bytu, neshledal
důvodnou. Soud prvního stupně se správně řídil závazným právním názorem
vysloveným v rušícím rozhodnutí dovolacího soudu a nepochybil ani při stanovení
hodnoty členského podílu, kterou bylo nutno vztáhnout ke dni zániku
bezpodílového spoluvlastnictví manželů, k němuž existoval členský podíl vázaný
na předmětný byt. Při stanovení majetkové hodnoty členského podílu pak soud
prvního stupně správně vycházel z ceny v době vypořádání, avšak ze stavu v době
zániku spoluvlastnictví.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které opřel o
§ 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) a namítal, že
řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, neboť nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem na hodnotu členského podílu
nezahrnujícího právo nájmu k předmětnému bytu, a napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci. Soudy obou stupňů totiž nepromítly do svých
rozhodnutí skutečnost, jakou je pozbytí nájemního práva účastníků k předmětnému
družstevnímu bytu na hodnotu jejich členského podílu v družstvu, ačkoliv měly
přihlížet k jednání účastníků po rozvodu jejich manželství, kteří členský podíl
„vyprázdnili“
o právo nájmu družstevního bytu, za což získali jiný ekvivalent – každý z nich
výlučné právo k jinému bytu. Žalovaný proto navrhl zrušení napadeného rozsudku
odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání pro absenci otázky zásadního
právního významu. Odvolací soud provedl ocenění členského podílu v souladu s
ustálenou judikaturou při akceptování okolnosti, že se vychází z ceny v době
vypořádání, avšak stavu v době zániku spoluvlastnictví a praxe soudů v tomto
ohledu je již bezproblémová. Poukázala na skutečnost, že ačkoliv žalovaný v
dovolání akceptuje dohodu o výměně bytů ze dne 6. listopadu 1998 jako platnou,
před podáním dovolání zahájil řízení o určení neplatnosti dohody o výměně bytů
a jeho argumentace o stejných skutečnostech v řízení o určení neplatnosti
dohody je zcela odlišná oproti dovolání.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu
bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení, řádně
zastoupeným advokátem, a dále se zabýval přípustností dovolání.
Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění
předpokladů stanovených v § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože
předpoklady stanovené v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyly naplněny, přicházela
v úvahu přípustnost dovolání jen podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ,
podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti
usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam
tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud shledal dovolání přípustným pro posouzení otázky, zda, případně
jakým způsobem se do ocenění členského podílu v družstvu pro účely vypořádání
zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví promítá okolnost, že po zániku
bezpodílového spoluvlastnictví manželů dosavadní společní členové družstva a
nájemci uzavřeli dohodu o výměně bytu, jehož byli společnými nájemci, neboť
tato otázka dosud dovolacím soudem nebyla řešena.
Dovolání je důvodné.
V předmětné věci již bylo dovolacím soudem rozhodováno, a to rozsudkem
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 22 Cdo
2397/2004 (uveřejněným v časopise Soudní rozhledy, 2006, č. 9) se závěrem, že
„dohoda o výměně družstevního bytu za byt obecní, která obsahuje jen ujednání o
této výměně, nemůže být současně smlouvou o převodu členství v družstvu, neboť
neobsahuje podstatné náležitosti této smlouvy. Předložení dohody o výměně bytu
družstvu, aby jako pronajimatel udělilo souhlas k dohodě podle § 715 ObčZ, není
písemným oznámením dosavadního člena o převodu členství a písemným souhlasem
nabyvatele členství.“
V poměrech souzené věci pak dovolací soud vyložil, že „dohoda o výměně bytu se
tak týká jen nájemních vztahů účastníků této dohody. To znamená, že dohoda
o výměně družstevního bytu za byt obecní (§ 715 ObčZ), která obsahuje jen
ujednání
o této výměně, nemůže být současně smlouvou o převodu členství v družstvu (§
229 odst. 1 věta první a § 230 ObchZ), neboť neobsahuje podstatné náležitosti
této smlouvy. Předložení dohody o výměně bytu družstvu, aby jako pronajimatel
udělil souhlas
k dohodě podle § 715 ObčZ, není také písemným oznámením dosavadního člena
o převodu členství a písemným souhlasem nabyvatele členství. Neobstojí tak
závěr soudů obou stupňů, že dohoda o výměně předmětného družstevního bytu za
byt obecní, uzavřená 6. 11. 1998 (resp. 25. 11. 1998) mezi účastníky a manžely
J., je rovněž smlouvou o převodu členství účastníků v družstvu na manžele J., a
že tak došlo současně k zániku práva společného nájmu účastníků k předmětnému
družstevnímu bytu a jejich společného členství v bytovém družstvu. Dovolací
soud ještě podotýká, že
i kdyby byla mezi účastníky a manžely J. uzavřena dohoda o převodu členských
práv
a povinností ústní formou (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.
ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 225/2001, v němž je uvedeno, že „ústně uzavřená
dohoda bude /při splnění náležitostí stanovených pro ni zákonem/ platná, nebude
však účinná až do oznámení jejího uzavření družstvu), pak účinnost takové
dohody je vázána na její oznámení družstvu způsobem popsaným v § 230 ObchZ,
které nebylo ani tvrzeno.“
Uvedený závěr pak dovolací soud vyslovil v dovolacím řízení přípustném podle §
237 odst. 1 písm. c) OSŘ pro posouzení otázky, zda dohoda o výměně bytů,
uzavřená mezi manžely jako společnými nájemci družstevního bytu a společnými
členy bytového družstva na straně jedné a společnými nájemci obecního bytu na
straně druhé je rovněž dohodou o převodu práv a povinnosti spojených se
společným členstvím bývalých manželů v bytovém družstvu.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dohoda o výměně bytů ze dne 6. listopadu 1998
neobsahuje náležitosti nezbytné pro smlouvu o převodu členských práv
a povinností v družstvu, přičemž nalézací soudy v dalším řízení z tohoto
závazného právního názoru vycházely. Uzavřely, že nedošlo k zániku práva
společného nájmu bytu ani k zániku společného členství v družstvu a hodnotu
členských práv a povinností spojených s členstvím v družstvu vypořádaly.
Právní posouzení věci odvolacím soudem (a též soudem prvního stupně) však není
správné a je v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud vychází z ustálené judikatury potud, že členský podíl v bytovém
družstvu je předmětem vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (k tomu
srovnej z rozsáhlé judikatury např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky
ze dne 22. února 2001, sp. zn. 22 Cdo 2244/99, uveřejněný v časopise Právní
rozhledy, 2001,
č. 7, str. 335, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. listopadu
2004, sp. zn. 22 Cdo 900/2004, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2005, č.
7, str. 261 a tam citovanou judikaturu dovolacího soudu).
Předpokladem vypořádání členského podílu je skutečnost, že došlo k zániku
společného nájmu družstevního bytu manžely a jejich společného členství v
bytovém družstvu (k tomu srovnej výše uvedenou judikaturu a dále např. rozsudek
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. března 2004, sp. zn. 22 Cdo
590/2003, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2004, č. 15, str. 582,
rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 22 Cdo
3121/2005, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2006, č. 11, str. 419 nebo
rozsudek velkého senátu občanskoprávního
a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. listopadu
2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2003, č.
3, str. 145).
Při oceňování členského podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání
bezpodílového spoluvlastnictví manželů – bývalých společných nájemců
družstevního bytu a společných členů bytového družstva – se vychází ze stavu
tohoto podílu v době zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu,
avšak z ceny odpovídající době, kdy se vypořádává (k tomu srovnej např.
rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. února 2001, sp. zn. 22 Cdo
2244/99, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2001, č. 7, str. 335, rozsudek
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. 22 Cdo
900/2004, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 7, str. 261).
Jestliže však soudy obou stupňů vyšly ze závěru, že dosud k zániku práva
společného nájmu účastníků k předmětnému bytu a k zániku společného členství v
družstvu a k určení výlučného nájemce a člena družstva nedošlo, nebyly splněny
podmínky pro vypořádání členského podílu. Pokud přesto členský podíl v bytovém
družstvu vypořádaly, spočívá jejich rozhodnutí na nesprávném právním posouzení
věci, neboť je v rozporu s hmotným právem a dovolací důvod podle § 241 odst. 2
písm. b) OSŘ je uplatněn právem.
Podle § 242 odst. 3 OSŘ rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů
uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k
vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3,
jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Je ustálený judikatorní závěr, podle kterého ve výroku rozsudku o
vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů se vypořádání dříve
společných členských práv a povinností účastníků spojených s užíváním
družstevního bytu promítne pouze v tzv. výroku o vyrovnání podílů; tato práva
se již v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů žádnému z
účastníků nepřikazují (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky
ze dne 20. 9. 2000 sp. zn. 22 Cdo 1242/99, uveřejněný v časopise Soudní
rozhledy, 2000, č. 11, str. 335). Není proto správným postup soudů obou stupňů,
jestliže žalovanému přikázaly do výlučného vlastnictví „hodnotu členského
podílu“, neboť jeho ocenění mohlo být zohledněno pouze ve výroku o výši
vypořádacího podílu.
Při úvaze o podmínkách pro vypořádání členského podílu pak podle názoru
dovolacího soudu soudy nedocenily okolnosti vážící se k řízení vedenému u
Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 42/97 o zrušení práva společného
nájmu družstevního bytu a zrušení společného členství v bytovém družstvu,
jestliže nezkoumaly obsah mimosoudní dohody, jejíž existence byla důvodem
zpětvzetí žaloby žalobkyní. Bylo-li toto řízení zastaveno právě z důvodu
uzavření mimosoudní dohody, bylo namístě posouzení, jestli se nejednalo o
dohodu předvídanou § 705 odst. 2 věty druhé ObčZ, jejíž obsah by se do řízení o
vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nutně promítl. Soudy obou
stupňů proto pochybily, pokud zamítly žalovaným navržený důkaz, jímž měl být
objasněn důvod zpětvzetí žaloby a obsah tvrzené dohody nepovažovaly pro
posouzení věci ze relevantní. Tím zatížily řízení před odvolacím soudem (a
taktéž soudem prvního stupně) vadou, které mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ OSŘ).
Rozhodnutí soudů obou stupňů tak nejsou pro rozpor s hmotným právem
správná z hlediska právního posouzení věci, a to již před posouzením
dovolatelem vymezené dovolací otázky, jejímuž přezkumu předchází výše uvedený
výklad dovolacího soudu o podmínkách vypořádání členského podílu. Jinými slovy
řečeno, jestliže podle dosud učiněných závěrů nalézacími soudy není postaveno
najisto, zda jsou vůbec splněny podmínky pro vypořádání členského podílu,
nemohl se dovolací soud vyjádřit k dovolatelem formulované právní otázce a k
okolnostem, za kterých bylo vypořádání členského podílu provedeno. S
přihlédnutím k uvedené skutečnosti již bylo nadbytečné zabývat se posouzením
dovolací námitky, že nalézacími soudy nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem
na hodnotu členského podílu nezahrnující právo nájmu k předmětnému družstevnímu
bytu.
Vedle posouzení, zda mezi účastníky došlo k uzavření dohody o zrušení
práva společného nájmu družstevního bytu a společného členství v družstvu ve
smyslu § 705 odst. 2 věta druhá ObčZ, bude na soudech, aby se v dalším řízení
zabývaly i otázkou, zda nedošlo k převodu členského podílu v družstvu, přičemž
posouzení této otázky není dotčeno ani závěry vyslovenými dovolacím soudem v
jeho předchozím rušícím rozhodnutí, neboť dovolací soud se v rámci vymezeném
dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení zabýval toliko otázkou, zda
dohoda o výměně bytů je současně i dohodou o převodu členského podílu a v tomto
směru uzavřel, že písemný text dohody o výměně bytu neposkytuje podklady pro
závěr, že se jedná i o dohodu převodu členského podílu pro absenci náležitostí
nezbytných pro platnost dohody
o převodu členského podílu.
Podle § 229 odst. 1 věty první ObchZ, ve znění účinném k 6. 11. 1998 (resp.
25. 11. 1998), kdy došlo k uzavření dohody o výměně bytu, členská práva a
povinnosti může člen převést na jiného člena družstva, pokud to stanovy
nevylučují.
Podle § 230 ObchZ převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém
družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu orgánů družstva. Členská práva
a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu
předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem
uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu
členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení
dosavadního člena
o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství.
V daném případě poukazuje dovolací soud na skutečnost, že dohoda o převodu
členských práv a povinností může být uzavřena i ústní formou (k tomu srovnej
např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. ledna 2002, sp. zn.
29 Odo 225/2001, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České
republiky – www.nsoud.cz). Bude proto na soudech, aby se v dalším řízení
zabývaly (i s případným postupem podle § 118a OSŘ) posouzením, zda v
souvislosti s dohodou o výměně bytů nedošlo i k ústnímu uzavření platné a
účinné smlouvy (ve smyslu podmínek předvídaných § 230 ObchZ) o převodu
členského podílu z hlediska úmyslu smluvních stran smlouvy o výměně bytů
vypořádat otázky související se společným nájmem družstevního bytu a s tím
spojeným společným členstvím účastníků v bytovém družstvu. Dovolací soud v
daném směru vychází z úzkého sepětí institutu společného nájmu družstevního
bytu manžely a společného členství manželů v družstvu vyjádřeného např. v
rozsudku velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 14. ledna 2009, sp. zn. 31 Cdo 855/2008 (uveřejněného v
časopise Právní rozhledy, 2009, č. 7, str. 258) ve směru, že společný nájem
družstevního bytu manžely nelze posuzovat odděleně od jejich společného
členství v družstvu. Je proto nutno zkoumat úmysl smluvních stran smlouvy o
výměně bytů i z hlediska posouzení dopadu na společné členství účastníků v
bytovém družstvu, a to vzhledem k okolnostem, které časově souvisely s
uzavřením dohody o výměně bytů. Při posuzování okolností, jež se týkaly
uzavření smlouvy o výměně bytů z hlediska celkového úmyslu smluvních stran pak
bude nutno přihlédnout i k listinným důkazním prostředkům nacházejícím se ve
spise, zejména k prohlášení ing. V. J. ze dne 22. listopadu 2008, jež se týká
převodu „členských práv“ a dohodou „o převodu členských práv a povinností“
spojených s členstvím v D. v. d. B. 2023“ ze dne 16. prosince 1998 mezi
manžely J. a žalovaným. Ostatně i z okolností, které předcházely uzavření
smlouvy o výměně bytů a za nichž byla tato smlouva sjednána, nelze vyloučit
zjištění okolností směřujících k případnému úmyslu smluvních stran týkajícímu
se převodu členského podílu.
Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž není správné. Dovolací soud proto napadený
rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2, 3 ve spojení s § 242
odst. 2 písm. d) OSŘ zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto
rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud
prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §
243d odst. 1 věta první OSŘ.
Na soudu prvního stupně bude, aby se věcí zabýval z pohledu právního názoru
vyloženého dovolacím soudem jak ve vztahu k posouzení zániku společného nájmu
družstevního bytu a společného členství v družstvu mezi účastníky (případnou
dohodou uzavřenou mezi nimi naznačovanou v řízení vedeném u Obvodního soudu pro
Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 42/97), tak i ve vztahu k manželům J. v souvislosti s
dohodou o výměně bytů a možnou dohodou o převodu členského podílu. Teprve na
základě v tomto směru učiněných zjištění a závěrů bude možno uzavřít, zda je
členský podíl v bytovém družstvu mezi účastníky předmětem vypořádání jejich
zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví či nikoliv. Pro úplnost odůvodnění pak
dovolací soud dodává, že pokud dospěje nalézací soud k závěru, že dohoda o
převodu členského podílu mezi účastníky a manžely J. nebyla platně uzavřena,
bude nutno také posoudit právní relevanci dohody o výměně bytů ze dne 6.
listopadu 1998.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. května 2009
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. , v. r.
předseda senátu