NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 22 Cdo 3711/2011-557
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala
Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc.,
ve věci žalobkyně Z. H., zastoupené JUDr. Zuzanou Běťákovou, advokátkou se
sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 18, proti žalovanému Zd. H., zastoupenému
Mgr. Tomášem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K nemocnici 14, o
vypořádání společného jmění manželů a zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C
257/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
27. května 2011, č. j. 57 Co 74/2011–533, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího
řízení ve výši 5 355,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
zástupkyně žalobkyně JUDr. Zuzany Běťákové.
Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení,
jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací
soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné,
zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení,
nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem
ze dne 19. listopadu 2010, č. j. 12 C 257/2006-485, vypořádal zaniklé společné
jmění účastníků tak, že účastníkům přikázal do výlučného vlastnictví movité
věci specifikované ve výroku I. a II. rozsudku, žalovanému uložil povinnost
vydat žalobkyni movité věci specifikované ve výroku III. rozsudku, do výlučného
vlastnictví žalovaného přikázal nemovitosti zapsané na LV č. 796 pro obec a k. ú. K. u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště
Nový Jičín, a to rodinný dům č. p. 242 na pozemku parc. č. 1411, pozemek parc. č. 1409 – trvalý travní porost, pozemek parc. č. 1415/2 – zahrada (výrok IV. rozsudku), obchodní podíl specifikovaný ve výroku V. rozsudku, nesplacené
splátky zůstatků úvěrů u České spořitelny, a. s. specifikované ve výroku VI. rozsudku, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na úplné vypořádání
zaniklého společného jmění částku 832.718,95 Kč (výrok VII. rozsudku), zrušil a
vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům specifikovaným ve
výroku VIII. rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení (výroky IX. a X. rozsudku). Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. května 2011, č. j. 57 Co 74/2011–533, k odvolání žalovaného rozsudek soudu
prvního stupně ve věci samé potvrdil (výrok I. rozsudku), výrokem II. a III. rozsudku rozhodl nově o nákladech státu v řízení před soudem prvního stupně a
o nákladech odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný ve všech jeho výrocích
dovoláním, které shledává přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a
jeho důvodnost spatřuje v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Navrhl, aby dovolací
soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k
dalšímu řízení. Žalobkyně označila ve svém vyjádření dovolání za nepřípustné a navrhla,
aby bylo odmítnuto. Obsah rozsudků soudů obou stupňů i dovolání je účastníkům znám, spolu s
vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto na
ně odkazuje. Dovolání není přípustné. Dovolání by mohlo být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) ve
spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. Dovolání může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen
tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení
správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají)
a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního
významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou
dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu
České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn.
21 Cdo 541/2004, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise
Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález
Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01,
uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29,
2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání
určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím
soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se
ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména
ustanovením § 242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu
České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné
na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani
polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry
odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam
napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru
civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666). Dovolání nevymezuje relevantní právní otázku, kterou by dovolací soud měl
přezkoumat jakožto otázku zásadního významu a tato otázka se ostatně nepodává
ani z obsahu dovolání. Dovolací soud v dovolání neshledal nic, co by z rozsudku
odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání žalovaného, který výslovně napadá rozsudek odvolacího
soudu ve „všech jeho výrocích“, avšak ve věci samé obsahově směřuje toliko
proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu v části týkající se
vypořádání společného jmění účastníků ve vztahu k nemovitostem zapsaným na LV
č. 796 a pro obec a k. ú. K., v souzené věci nezakládá ani námitka dovolatele,
že nalézací soudy nepřihlédly při stanovení obvyklé ceny vypořádávaného
společného jmění účastníků k uvedeným nemovitostem ke skutečnosti, že po
rozvodu manželství účastníků došlo ke snížení hodnoty těchto nemovitostí vlivem
povodně. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky zásada, že při
oceňování věcí, které náležejí do vypořádávaného bezpodílového
spoluvlastnictví, se vychází ze stavu věci ke dni zániku bezpodílového
spoluvlastnictví, ale z její ceny v době, kdy se provádí vypořádání, platí v
případě, že jde o věc, kterou užíval na základě dohody ten účastník, kterému je
přikazována, nebo ji užívali oba a nedošlo k jejímu nadměrnému, mimořádnému
opotřebení či poškození (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 14. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3285/2007, uveřejněný v Souboru
civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky, C. H. Beck,
pod pořadovým č. C 5778, a časopise Právní rozhledy, 2008, č. 11, str. 418).
Toto rozhodnutí akceptuje závěry vyslovené v rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích, sp. zn. 5 Co 391/88 – Bulletin Nejvyššího soudu ČR, 1989,
pořadové č. 23, jenž byl shledán použitelným již v usnesení Nejvyššího soudu
České republiky ze dne 17. prosince 1999, sp. zn. 2 Cdon 2060/97, uveřejněném
ve Sbírce civilních rozhodnutí a stanovisek, 2001, pod pořadovým č. 11), podle
něhož, jestliže jde o případy, kdy od zániku společného jmění manželů do jeho
vypořádání u rodinného domu (či jiné stavby) dojde v důsledku klimatických změn
a jeho neudržováním a neužíváním oběma účastníky k podstatnému poklesu ceny,
musí tento pokles hodnoty postihnout oba účastníky, ledaže by tento stav
zavinil výlučně jeden z nich. Tyto závěry pak lze nepochybně obdobně vztáhnout
i na vypořádání zaniklého společného jmění manželů. V posuzované věci odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního
stupně mimo jiné při vypořádání zaniklého společného jmění manželů, jehož
předmětem byly i nemovitosti zapsané na LV č. 796 pro obec a k. ú. K. u
Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový
Jičín, a to rodinný dům č. p. 242, na pozemku parc. č. 1411, pozemek parc. č. 1409 – trvalý travní porost, a pozemek parc. č. 1415/2 – zahrada. Při ocenění
uvedených nemovitostí vyšel z obvyklé ceny stanovené znaleckým posudkem podle
stavu nemovitostí ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství a s
přihlédnutím ke zjištěnému umístění nemovitostí v záplavovém území, a to v
částce 1,530.000,- Kč. Tento postup je v souladu se závěry vyslovenými v
rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. května 2007, sp. zn. 22
Cdo 2276/2006, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek
Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5063, podle kterého sama
skutečnost, že nemovitost je v záplavovém území, nemá vliv na posuzování stavu
nemovitosti, je však faktorem ovlivňujícím stanovení její obvyklé ceny. V shodě se soudem prvního stupně odvolací soud nepřihlédl ke snížení obvyklé
ceny nemovitostí na částku 1,420.000,- Kč, zjištěné následným znaleckým
posudkem, k němuž došlo v mezidobí po právní moci rozvodu manželství vlivem
povodně, když vycházel z toho, že hodnota nemovitostí se následkem postižení
záplavami nijak výrazně neliší od hodnoty stanovené znalcem podle stavu ke dni
rozvodu manželství, v rámci níž již byl zohledněn i vliv umístění v zátopové
oblasti, a že tudíž nedošlo k nadměrnému poškození nemovitostí. Z uvedeného
důvodu se odvolací soud ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, který
při zjištění obvyklé ceny vypořádávaných nemovitostí vycházel ze stavu
nemovitostí ke dni zániku společného jmění manželů a z jejich hodnoty ke dni
rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů. Dovolací soud považuje právní závěry odvolacího soudu při učiněných skutkových
závěrech za souladné z ustálenou judikaturou a tudíž za správné. Úvahu nalézacích soudů o tom, zda došlo vlivem zaplavení nemovitostí povodní k
jejich nadměrnému poškození by mohl dovolací soud přezkoumat pouze v případě
její zjevné nepřiměřenosti.
Ačkoliv dovolatel správně poukazuje na existenci shora uvedené judikatury,
podle níž je možné uvažovat o odklonu od jinak ustáleného pravidla zjištění
obvyklé ceny vypořádávaných nemovitostí v režimu zaniklého společného jmění
manželů podle stavu ke dni zániku společného jmění manželů za situace, kdy
došlo ke snížení hodnoty nemovitostí vlivem nadměrného nebo mimořádného
opotřebení či poškození způsobeného objektivními klimatickými událostmi, mezi
něž bezesporu patří i poškození následkem zaplavení povodní, v souzené věci, v
níž by aplikace tohoto odklonu znamenala použitelnost závěrů znaleckého posudku
s nižší obvyklou cenou 1,420.000,- Kč, nebyly pro tento postup splněny
podmínky. Jak správně poznamenal odvolací soud při učiněných skutkových zjištěních
ohledně obvyklé ceny před poškozením, vycházejících rovněž z umístění
nemovitostí v záplavovém pásmu a z ceny po poškození nemovitostí vlivem
povodní, není rozdíl v hodnotě nemovitostí nijak výrazně odlišný, protože
nedošlo k jejich nadměrnému poškození. Nadměrné poškození je přitom třeba podle
názoru dovolacího soudu vykládat tak, že jím byla významně kvantitativně či
kvalitativně dotčena podstata věci, takže její hodnota tím byla podstatně
snížena (srovnej též citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích,
sp. zn. 5 Co 391/88). Zpravidla nebude možno za podstatné snížení hodnoty věci
považovat situace, kdy rozdíl v hodnotě nemovitostí před a po znehodnocení činí
méně než 10 %. V daném případě rozdíl obecných cen stanovených znaleckým
dokazování před povodněmi a po nich činil 7 %, přičemž je obecně známou
skutečností, že ke změnám v cenách věcí tvořících společné jmění manželů,
zvláště věci nemovitých, dochází v důsledku plynutí času i v průběhu
jednotlivých soudních řízení v návaznosti na změny na tzv. realitním trhu a to
jak formou zvýšení ceny, tak i jejího snížení. Z uvedených důvodů dovolací soud v daném případě neshledal nic, co by závěr o
zjevné nepřiměřenosti úvahy odvolacího soudu v otázce nadměrného poškození
nemovitostí zakládalo. Namítal-li dále žalovaný, že neobstojí závěr soudu prvního stupně, který při
podpoře svých úvah ohledně stanovení obvyklé ceny nemovitostí argumentoval tím,
že vzniklá škoda na nemovitostech po rozvodu manželství bude pokryta výplatou
pojistného plnění ve výši 500.000,- Kč, jakož i dotací na obnovu poskytnutou
obcí, těmito námitkami přípustnost dovolání založit nelze, jelikož na posouzení
těchto okolností nejsou právní závěry odvolacího soudu založeny.
Dovolatel výslovně napadl i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů
řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k
tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2000,
sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod pořadovým č. 4 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proto podle § 243b odst. 5
věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Náklady představují odměnu advokátky
za zastoupení žalobkyně v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání
při krácení odměny za jeden úkon právní služby a činí podle § 1 odst. 1, § 4
odst. 3, § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14, a § 18 odst. 1 vyhlášky č.
484/2000 Sb., ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb., 4 162,50
Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění po novele provedené
vyhláškou č. 276/2006 Sb., za jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření
žalobkyně k dovolání žalovaného (§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996
Sb.), celkem 4 462,50 Kč. Žalobkyni dále náleží náhrada za daň z přidané
hodnoty ve výši 892,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a celkové náklady
dovolacího řízení tak činí 5 355,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalovanému,
aby nahradil tuto částku žalobkyni do tří dnů od právní moci usnesení k rukám
její zástupkyně (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s . ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto usnesením, může se
žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. listopadu 2011
Mgr. Michal Králík, Ph. D.
předseda senátu