22 Cdo 412/2022-328
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobce F. M., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Bc. Přemyslem Hradečným, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská 572/63, proti žalované J. M., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 473/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2021, č. j. 30 Co 126/2021-275, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2021, č. j. 30 Co 126/2021-275, se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 13 600,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Bc. Přemysla Hradečného, advokáta se sídlem v Praze 2, Bělehradská 572/63.
Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.) – (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12.
1. 2018, č. j. 19 C 473/2015-238, ze zaniklého a nevypořádaného společného jmění manželů (dále též „SJM“) přikázal žalované do výlučného vlastnictví majetkovou hodnotu členských práv a povinností v družstvu XY, IČO: XY, se kterými je spojeno právo nájmu k bytu číslo 4 o velikosti 2+kk s příslušenstvím v druhém nadzemním podlaží domu č. p. XY na pozemku parc. č. XY, v k. ú. XY, obci XY, v ceně 1 300 000 Kč, a majetkovou hodnotu osobního automobilu tov. zn. XY, RZ: XY, číslo karosérie (VIN): XY, v ceně 20 000 Kč (výrok I).
Uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílů 670 000 Kč (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV).
K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 5. 2021, č. j. 30 Co 126/2021-275, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílů 660 000 Kč (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II–IV).
Proti rozhodnutí odvolacího podala žalovaná dovolání. Uvedla, že nalézací soudy rozhodly v příkrém rozporu se všemi předloženými důkazy žalované. Účastníci se dohodli na vypořádání hodnoty členského podílu v družstvu, jakož i o dalším majetku patřícím do SJM. Nelze proto tvrdit, že se účastníci ohledně řešených položek nedohodli. Nelze se ani domnívat, že byl u žalobce dán nedostatek vůle. Žalobce umí číst a smlouvu si přečetl, věděl tedy, co podepisuje. Navrhuje, aby dovolací soud věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a aby zároveň rozhodl o tom, že věc projedná jiný senát. Dále navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že se z dovolání nepodává, v čem spočívá jeho přípustnost. Žalovaná toliko polemizuje se skutkovými zjištěními a skutkovými závěry soudů obou stupňů, což však nemá být předmětem přezkumu v rámci dovolacího řízení. Žalobce se zcela ztotožňuje s právním závěrem odvolacího soudu i soudu prvého stupně, které mají oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl jako nepřípustné nebo zamítl jako nedůvodné a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady dovolacího řízení.
Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.
s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz)]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28.
4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].
Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
V dané věci žalovaná v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání vůbec nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. ani konkrétní právní otázku, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. je navíc jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci, dovolací soud je tak a contrario hodnocením důkazů a skutkovým stavem, jak jej zjistily nalézací soudy, vázán a nemůže jej v dovolacím řízení jakkoliv revidovat. Obsahem předloženého dovolání je přitom ze značné části pouhý nesouhlas s postupem nalézacích soudů při provádění dokazování a se zjištěným skutkovým stavem, k němuž dospěly soudy obou stupňů.
Takto vymezené důvody tedy nemohou vést k jejich revizi v dovolacím řízení. Jelikož dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Vzhledem k odmítnutí dovolání zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017 (dostupná na www.nsoud.cz)], a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23.
8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz)].
V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 9. 3. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu