22 Cdo 4233/2018-240
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve
věci žalobkyně V. K. TOP CHMEL, s. r. o., IČO 24742821, se sídlem v Doksech, Ke
Křížku 389, zastoupené JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem se sídlem v
Rakovníku, Havlíčkova 584, proti žalované 1) AGROSCIENCE, spol. s r. o., IČO
47540249, se sídlem v Chrášťanech 175, zastoupené JUDr. Ladislavem Košťálem,
advokátem se sídlem ve Zbečně, Na Riviéře 123, za účasti vedlejší účastnice
Zemědělské společnosti Chrášťany s. r. o., IČO 25063782, se sídlem v
Chrášťanech 172, zastoupené Ing. Miloslavem Klasem, CSc., a žalované 2) LUPOFYT
s. r. o., IČO 46348824, se sídlem v Chrášťanech 16, o zrušení a vypořádání
spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 2/2017,
o dovolání žalované 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8.
2018, č. j. 28 Co 211/2018-184, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2018, č. j. 28 Co 211/2018-184,
se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 6. 2018, č. j. 6
C 2/2017-166, se potvrzuje.
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 7. 6. 2018, č. j. 6 C 2/2017-166,
rozhodl tak, že řízení se přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u
Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 70/2016.
Soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná 1) jsou podílovými spoluvlastnicemi
několika desítek pozemků v obci XY, katastrálním území XY, a v nyní
projednávané věci vedou spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k těmto
pozemkům; v průběhu řízení došlo k rozšíření žaloby také na žalovanou 2), která
se stala spoluvlastnicí části těchto pozemků. Protože současně je u téhož soudu
prvního stupně vedeno pod sp. zn. 4 C 70/2016 řízení o nahrazení projevu vůle,
které se zčásti týká totožných pozemků, řízení v nyní projednávané věci na
základě § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušil. Důvodem byla hospodárnost
řízení; v souběžně probíhajícím řízení o nahrazení projevu vůle je řešena
otázka významná také pro tuto věc, kterou by musel soud řešit jako otázku
předběžnou (otázka existence předkupního práva).
Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 8. 8. 2018, č. j. 28
Co 2011/2018-184, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se
nepřerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v
Rakovníku pod sp. zn. 4 C 70/2016.
Vyšel ze stejných skutkových zjištění, neztotožnil se však s právním hodnocením
věci. Prostudoval spis sp. zn. 4 C 70/2016 a uzavřel, že z dosud provedeného
dokazování nevyplývá, že by předmětné pozemky byly součástí zemědělského závodu
[a že by tedy existovalo předkupní právo žalované 1)], a není důvod
předpokládat, že by skutečnosti významné pro nyní projednávanou věc měly vyjít
najevo v budoucnu. Rozhodnutí soudu prvního stupně proto změnil tak, že se
řízení nepřerušuje.
Proti rozhodnutí krajského soudu podává žalovaná 1) – dále také „dovolatelka“ –
dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). Namítá, že důvod
pro přerušení řízení je zjevně dán; pakliže by totiž soud ve věci vedené pod
sp. zn. 4 C 70/2016 dospěl k závěru, že bylo porušeno předkupní právo žalované
1) a rozhodl by o nahrazení projevu vůle převést spoluvlastnický podíl, byl by
předmět řízení v nyní projednávané věci zcela vyčerpán.
Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že dovolání považuje za nepřípustné a navrhuje
dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je
uplatněn dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř., a že jsou splněny i
další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1,
§ 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je
důvodné.
Nejvyšší soud konstantně judikuje, že postup podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s.
ř. záleží vždy na individuálních okolnostech a na úvaze soudu, kterou by
dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená, zejména
pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou
zjevně nevýznamné (srovnej např. usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo
572/2014, nebo usnesení ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3765/2015, a další).
K přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přistoupí soud tehdy,
jestliže probíhá jiné řízení nebo jestliže dal podnět k zahájení jiného řízení,
v němž je řešena (má být řešena) otázka, která může mít význam pro jeho
rozhodnutí a kterou by si jinak mohl předběžně vyřešit sám (§ 135 odst. 2 o. s.
ř.); důvod přerušení řízení tu spočívá zejména v hospodárnosti řízení (k tomu
srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo
2966/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo
4063/2014). Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle
okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze
učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou
se nutně původní řízení prodlouží (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5.
2016, sp. zn. 22 Cdo 1618/2016).
Důvod přerušení řízení však nemusí spočívat výhradně v hospodárnosti řízení;
může jím být také ochrana nabytých práv a právní jistoty účastníků právních
vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn.
21 Cdo 3945/2011, uveřejněný pod číslem 36/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). V nyní projednávané věci bylo
zjištěno, že u Okresního soudu v Rakovníku je pod sp. zn. 4 C 70/2016 veden
spor z předkupního práva; jde o nahrazení projevu vůle k převodu pozemků, které
jsou současně předmětem řízení v nyní projednávané věci o zrušení a vypořádání
spoluvlastnictví. Pokud by v nyní projednávané věci došlo k vydání rozhodnutí a
rozdělení předmětu spoluvlastnictví, neměla by žalovaná 1) v případě vyhovění
žalobě ve věci sp. zn. 4 C 70/2016 jinou možnost, než domáhat se obnovy řízení.
Následný převodu pozemků na třetí osoby by pak naději žalované 1) na úspěch ve
věci sp. zn. 4 C 70/2016 již prakticky vyloučil (§ 984 odst. 1 zákona č.
89/2012 Sb.). Předběžné posouzení otázky existence předkupního práva – tak, jak
to v nyní projednávané věci učinil odvolací soud – tedy nepředstavuje řešení
právě proto, že možnost rozdílného posouzení otázky existence předkupního práva
v nyní projednávané věci a ve věci sp. zn. 4 C 70/2016 nepřijatelně zasahuje do
právní jistoty účastníků řízení.
Je tedy zjevné, že důvod pro přerušení řízení je v nyní projednávané věci dán,
a úvaha odvolacího soudu o jeho neexistenci je proto zjevně nepřiměřená.
Dosavadní výsledky řízení umožňují dovolacímu soudu rozhodnout; protože je zde
dán důvod přerušení řízení, Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí tak, že
napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil [§ 243d odst. 1 písm. b) o.
s. ř.].
O náhradě nákladů řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí ve věci samé (§
243g odst. 1 o. s. ř. per analogiam).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2019
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu