22 Cdo 510/2024-190
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Stavebního bytového družstva v Praze 6, IČO 00034088, se sídlem v Praze 6, Kladenská 560/28, zastoupeného Mgr. Josefem Švandou, advokátem se sídlem v Praze 6, Buzulucká 678/6, proti žalovaným 1) K. N., 2) R. S., a 3) R. S., všem zastoupeným Mgr. Evou Valvodovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, náměstí I. P. Pavlova 1785/3, o určení existence věcného břemene bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 349/2017, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2023, č. j 29 Co 46/2023-167,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Josefa Švandy.
I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 6. 2022, č. j. 6 C 349/2017-111, určil, že na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, jehož součástí je budova č. p. XY, vázne ve prospěch žalobce věcné břemeno bytu v půdní vestavbě vzniklé na základě a v rozsahu dle § 28d odst. 1 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 2. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 25. 5. 2023, č. j 29 Co 46/2023-167, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále i „dovolatelé“) včasné dovolání.
4. Přípustnost dovolání spatřují v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek „hmotného nebo procesního“ práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které nebyly dovolacím soudem dosud vyřešeny, a to 1) kdo může být ve smyslu § 28d zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „transformační zákon“) právním nástupcem právnické osoby (bytového družstva), jež vestavbu pořídilo, zda měl zákonodárce na mysli právní nástupnictví ve formě univerzální sukcese či zda lze připustit právní nástupnictví osob i v rámci singulární sukcese, kterou považují za otázku dovolacím soudem dosud neřešenou, 2) zda hospodářská smlouva ze dne 7. 7. 1988, z níž žalobce odvozuje své právní nástupnictví dle § 28d zákona, a tedy i svou aktivní věcnou legitimaci, byla uzavřena platně v souladu s právními předpisy účinnými v době jejího uzavření; při řešení této otázky se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu, 3) zda žalobce mohl zákonné věcné břemeno dle § 28d transformačního zákona vydržet, tedy zda lze vydržet „podmínky věcného břemene“ vzniklého dle § 28d transformačního zákona; dle dovolatelů jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou, 4) v případě, že by věcné břemeno dle § 28d transformačního zákona mohlo být vydrženo, zda byl žalobce v dobré víře vzhledem ke všem okolnostem, že je oprávněným z věcného břemene, bylo-li jeho právo v roce 1995 zapsáno do katastru nemovitostí; při řešení této otázky se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
5. Navrhují, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že se žaloba na určení existence věcného břemene bytu zamítá, případně rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Žalobce navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto. K dovolání uvedl, že věcné břemeno má být zřízeno ve prospěch „družstva“ – bez další specifikace, nemusí jít o družstvo, které byt vybudovalo. Je zřejmé, že žalobce je družstvem dle § 28d transformačního zákona. Otázku platnosti hospodářské smlouvy považuje za nadbytečnou, ani dodatečné zpochybnění této smlouvy na vzniku zákonného věcného břemene nic nemění. K námitkám týkajícím se vydržení uvádí, že soudy nezaložily dobrou víru žalobce jen na základě zápisu v katastru nemovitostí, šlo i o dlouhodobé respektování stavu odpovídajícího trvání věcného břemene ze strany žalovaných i jejich právních předchůdců.
III. Přípustnost dovolání
7. Dovolání není přípustné.
8. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. K vymezení pojmu právní nástupce v § 28d transformačního zákona Podle § 28d odst. 1 transformačního zákona pokud byly v družstevní bytové výstavbě pořízeny byty, na které byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc podle předpisů o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní bytové výstavbě formou nástaveb a vestaveb do stávajících budov, aniž se budova stala předmětem podílového spoluvlastnictví družstva a původního vlastníka budovy, zřizuje se dnem účinnosti tohoto zákonného opatření ve prospěch družstva, popřípadě jeho právního nástupce na budově věcné břemeno podle § 151n a násl. občanského zákoníku, které dále omezuje vlastníka budovy tak, že a) pro nájemní vztahy k bytům získaným nástavbou či vestavbou platí ustanovení občanského zákoníku o nájmu družstevního bytu; b) družstvo nebo jeho právní nástupci mají k těmto bytům práva a povinnosti pronajímatele, není-li mezi nimi a vlastníkem budovy dohodnuto jinak; c) pro stanovení nájemného z těchto bytů platí předpisy o způsobu výpočtu nájemného v bytech stavebních bytových družstev; d) nájemné z těchto bytů platí nájemce družstvu nebo jeho právnímu nástupci; úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu platí nájemce vlastníkovi budovy, popřípadě jiné osobě. 10. Žalovaní namítají, že „právním nástupcem“ dle § 28d odst. 1 transformačního zákona je právní nástupce družstva, které vestavbu pořídilo (Stavební bytové družstvo Nástavby a vestavby – Praha v likvidaci), nikoli žalobce, který ke dni 23. 6. 1992 vykonával práva a povinnosti pronajímatele předmětného bytu, neboť smyslem transformačního zákona bylo „právní nástupnictví jako celek“. 11. Odvolací soud přijal a odůvodnil závěr, že žalobce byl k rozhodnému datu družstvem ve smyslu § 28d odst. 1 transformačního zákona (nikoli právním nástupcem takového družstva), neboť pojem družstvo lze podle jeho názoru vyložit tak, že „jde o družstvo, které má k bytu právo a povinnosti pronajímatele, a družstvo, jemuž nájemci z tohoto bytu platní nájemné“ (viz bod 16 odůvodnění). Jeho rozhodnutí tak nezávisí na výkladu pojmu právní nástupce v § 28d odst. 1 transformačního zákona, a tak ani na řešení právní otázky, zda k právnímu nástupnictví ve smyslu § 28d odst. 1 transformačního zákona vede singulární či univerzální sukcese. Dovolání proto není pro řešení otázky právního nástupnictví družstva dle § 28 odst. 1 transformačního zákona přípustné. K souladu hospodářské smlouvy s právními předpisy 12. Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka souladu hospodářské smlouvy ze dne 7. 7. 1988 s právními předpisy účinnými v době jejího uzavření. 13. Dovolatel je povinen formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 882/2023, dostupné, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). 14. Právní otázka tak, jak ji dovolatelé formulují, tedy „zda hospodářská smlouva ze dne 7. 7. 1988, z níž žalobce odvozuje své právní nástupnictví dle § 28d zákona, a tedy i svou aktivní věcnou legitimaci, byla uzavřena platně v souladu s právními předpisy účinnými v době jejího uzavření“ není vyjádřením žádné obecnější či zobecnitelné právní otázky, neboť z jejího obsahu je bez pochybností zřejmé, že se vztahuje k individuálním poměrům souzené věci. 15. Žalovaní sice v odůvodnění dovolání uvádějí důvody, pro které považují hospodářskou smlouvu ze dne 7. 7. 1988 za uzavřenou v rozporu s právními předpisy, žádnou zobecnitelnou právní otázku ve vztahu k rozhodovací praxi dovolacího soudu však neformulují, a jde tak o pouhou polemiku s právním posouzením ze strany nalézacích soudů, která nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. 16. K přípustnosti dovolání totiž nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, dostupné na nalus.usoud.cz), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. K vydržení práva bydlení a dobré víře žalobce 17. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že je-li zamítnutí žaloby postaveno na dvou (či více) samostatných důvodech, postačí, zda v dovolacím přezkumu obstojí jen jeden z nich. I kdyby byl totiž další, dovolatelem napadený závěr odvolacího soudu shledán nesprávným, Nejvyšší soud by nemohl napadené rozhodnutí zrušit (srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 403/2013). Uvedený závěr potvrdil i Ústavní soud, jenž dovodil, že „z hlediska řízení o ústavní stížnosti platí totéž – obstojí-li z hlediska ústavnosti jeden z více samostatných důvodů zamítnutí žaloby, pak by bylo zbytečné zabývat se přezkumem důvodů dalších, neboť pak by rozhodnutí Ústavního soudu mělo význam čistě akademický“ (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. III. ÚS 1467/15, dostupné na nalus.usoud.cz). 18. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobě na určení existence věcného břemene bytu lze vyhovět, neboť 1) byly splněny zákonné podmínky pro vznik věcného břemene „ex lege“ dle § 28d transformačního zákona ve znění účinném od 23. 6. 1992, 2) i kdyby nebylo možno dospět k závěru, že věcné břemeno vzniklo „ex lege“, žalobce nejpozději v období let 2002 až 2005 právo odpovídající věcnému břemeni užívání předmětného bytu vydržel. 19. Dovolání není v části týkající se závěru o vzniku věcného břemene bytu dle § 28d transformačního zákona přípustné. Dovolací soud se proto nezabýval dovolacími námitkami týkajícími se možného vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni užívání bytu, včetně dobré víry žalobce, neboť posouzení těchto námitek není způsobilé zvrátit závěr o věcné správnosti dovoláním napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4039/2019), a bylo by proto nadbytečné. 20. K námitce dovolatelů, že zákonné věcné břemeno „pojmově vylučuje“ vydržení, neboť zákonné podmínky pro vznik věcného břemene buď splněny byly či nikoliv, dovolací soud přesto dodává, že domnělý právní titul, na základě kterého držitel vykonává právo odpovídající věcnému břemeni, nemusí být soukromoprávní povahy, držitel může takové právo vykonávat rovněž v přesvědčení, že je k tomu oprávněn na základě zákonné úpravy (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3010/2013, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2531/2015), a že skutečnost, že věcné břemeno dle § 28d transformačního zákona nevzniká zápisem do veřejného seznamu, nevylučuje, aby se dobrá víra držitele práva odpovídajícího věcnému břemenu opírala rovněž o zápis takového věcného břemene v katastru nemovitostí. 21. Dovolání proti nákladovému výroku, který byl dovoláním rovněž napaden, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
IV. Závěr a náklady řízení 22. Dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. 23. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 15. 5. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu