USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců
Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J.
K., zastoupeného JUDr. Jarmilou Bajerovou, advokátkou se sídlem v Ostravě,
Matiční 730/3, proti žalovanému V. K., zastoupenému Mgr. Kamilem Tvarůžkou,
advokátem se sídlem v Opavě, Hlavní 83/115, o zrušení usnesení o schválení
smíru, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 11 C 3/2016, o dovolání
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2017, č. j. 56
Co 182/2017-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce
žalovaného Mgr. Kamila Tvarůžky.
o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne
15. 8. 2017, č. j. 56 Co 182/2017-111, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně
(výrok I.) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního
posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že soudem schválený
smír „je postaven na znaleckém posudku zpracovaném soudním znalcem Ing. arch.
Karlem Hlávkou, CSc.“, kterým byla chybně zjištěna cena pozemku parc. č. Soudní
smír je z tohoto důvodu v rozporu s hmotným právem, neboť „náhrada nebyla
určena z ceny věci v době vypořádání“. Dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena
otázka „zda je možno považovat za přiměřenou cenu stanovenou chybným účelovým
určením pozemku ve znaleckém posudku a zda je takto stanovená cena v rozporu s
hmotným právem“. Namítá, že při uzavírání smíru jednal v omylu ve správnost
znaleckého posudku, který byl vyvolán třetí osobou. Navrhuje, aby dovolací soud
napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Tvrdí, že
žalobce z titulu své profese věděl, že předmětný pozemek je vyhrazen jako důlní
prostor a byl zaměstnán u společnosti, u které byly záznamy o vyhrazení pozemku
pro těžbu. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl,
případně zamítl jako nedůvodné.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 30. 9. 2017, projednal
Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“; srov. čl. II
odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních
řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena
nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem
vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přitom je dovolací soud vázán nejen tím, který z dovolacích důvodů byl
uplatněn, ale i tím, jak byl důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel
spatřuje jeho naplnění. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42
odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní
posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá
nesprávnost tohoto právního posouzení.
Ve věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 141/2009 bylo
předmětem řízení zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků, a to včetně
pozemku parc. č., v k. ú. K. ve S. (dále též jako „předmětný pozemek“). Řízení
bylo ukončeno soudním smírem, přičemž účastníci při sjednávání výše
vypořádacího podílu přihlédli k ceně předmětného pozemku zjištěné ve znaleckém
posudku. Tento pozemek byl znalcem oceněn jako orná půda, ačkoli šlo ve
skutečnosti o dobývací prostor.
K námitce, že dovolatel byl uveden v omyl obsahem znaleckého posudku:
Podle § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)
jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou
stranou, je právní jednání neplatné.
Podle § 585 o. z. vyvolala-li omyl jednajícího osoba třetí, je právní jednání
platné. Měla-li však osoba, s níž se právně jednalo, na činu třetí osoby podíl,
anebo o něm věděla či alespoň musela vědět, považuje se i tato osoba za původce
omylu.
Podle soudu prvního stupně žalobce neprokázal, že by byl při uzavírání smíru
uveden v omyl druhou stranou – žalovaným, a nebyla proto splněna zákonná
podmínka neplatnosti právního jednání vyplývající z § 583 o. z. Oba účastníci v
době, kdy uzavírali smír, věděli, které z pozemků se nacházejí v dobývacím
prostoru; sami tyto pozemky pronajímali firmě, která provozuje hornickou
činnost. Oba účastníci také věděli, jak jsou pozemky označeny v katastru
nemovitostí svým účelovým určením a byli seznámeni i s obsahem znaleckého
posudku.
I podle odvolacího soudu nejednal žalobce při uzavírání smíru v omylu a jeho
jednání není z tohoto důvodu podle hmotného práva neplatné. Žalobce, stejně
jako jeho zástupce, měli k dispozici závěr znaleckého posudku, vypracovaného na
základě pokynu soudu i jeho aktualizaci, měli možnost se k němu vyjádřit a sami
navrhli, aby se znění smíru, zejména pak výše finanční náhrady, odvíjelo od
jeho závěrů.
Namítá-li žalobce v dovolání, že omyl byl vyvolán třetí osobou (znalcem), není
dovolacímu soudu zřejmé, jak by tato námitka mohla vyvrátit závěry o platnosti
jednání vedoucího k uzavření smíru. Z citovaného ustanovení § 585 o. z.
výslovně vyplývá, že omyl vyvolaný třetí osobou nezpůsobuje neplatnost právního
jednání. Dovolatel přitom nenamítá, že by snad žalovaný, s kterým bylo o smíru
jednáno, měl na činu znalce (uvedení nesprávné ceny pozemku) podíl, nebo o
tomto činu věděl nebo musel vědět, a mohl by tak být označen za původce omylu
(srov. § 585 věta druhá o. z.).
Pokud jde o naznačený výklad § 585 o. z. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi
opakovaně vysvětlil (srov. např. usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo
165/2014, a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014), že přípustnost
dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení
vyplývá přímo ze zákona. Obdobně Nejvyšší soud při posuzování zásadního
právního významu napadeného rozhodnutí v procesním režimu občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 vyložil (srov. rozsudek ze dne 12. 12.
2013, sp. zn. 32 Cdo 3931/2011, a předtím např. usnesení ze dne 30. 5. 2006,
sp. zn. 29 Odo 462/2005, a ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007), že
rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž
řešení je zcela zjevné, a která nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti. Tento
závěr lze plně vztáhnout i na právní úpravu občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1. 1. 2014.
Dovolatel tedy označenou námitkou nepředkládá dovolacímu soudu žádnou právní
otázku, jejíž řešení by mohlo mít vliv na správnost závěrů napadeného
rozhodnutí odvolacího soudu.
K otázce přiměřenosti ceny zjištěné ve znaleckém posudku na základě chybného
účelového určení pozemku:
Na řešení této otázky napadené rozhodnutí odvolacího soudu není vůbec založeno
a odvolací soud se jí proto nemohl zabývat. V rozporu s přesvědčením odvolatele
totiž usnesení soudu o schválení smíru není „postaveno“ na předmětném znaleckém
posudku, ale na dohodě účastníků řízení. Podle dovolacího soudu hmotněprávním
podkladem soudního smíru může být jakákoliv dohoda účastníků, která má význam
pro jeho uzavření (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2011,
sp. zn. 33 Cdo 4406/2009). Závěr odvolacího soudu, že způsob vypořádání
spoluvlastnictví, včetně existence a případné výše finanční náhrady
(vypořádacího podílu) závisí výlučně na ujednání účastníků, je tak v souladu s
judikaturou dovolacího soudu.
Žalobce proto ani v této části dovolání řádně nevymezil dovolací důvod ve
smyslu § 241a odst. 1 - 3 o. s. ř., když nepředložil k řešení právní otázku, na
jejímž řešení je rozhodnutí dovolacího soudu postaveno. Dovolání tedy trpí
vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a dovolací soud jej podle
§ 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se žalovaný
domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2018
Mgr. David Havlík
předseda senátu