22 Nd 259/2025-85
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci zástavní věřitelky MONETA Money Bank a. s., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1442/1b, IČO 25672720, proti zástavním dlužníkům 1) P. E., 2) K. E., oběma zastoupeným Mgr. Pavlem Kosařem, advokátem se sídlem v Praze 10, Francouzská 299/98, o soudním prodeji zástavy, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 8 C 189/2024, o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 8 C 189/2024 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí „soudu v Praze“.
Zástavní věřitelka se návrhem podaným u Okresního soudu v Jihlavě dne 7. 11. 2024 domáhá soudního prodeje zástavy, a sice jednotky č. XY (byt) v budově (bytový dům) č. p. XY v části obce XY na pozemku parc. č. XY s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy č. p. XY na pozemku parc. č. XY o velikosti 741/13017, zapsané pro obec XY a katastrální území XY na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY. Místní příslušnost soudu se zakládá na ustanovení § 353a odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále „z.
ř. s.“), neboť zástava se nachází v obvodu působnosti Okresního soudu v Jihlavě. Podáním doručeným Okresnímu soudu v Jihlavě dne 6. 5. 2025 zástavní dlužníci navrhli, aby byla věc z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o. s. ř.“) přikázána k projednání a rozhodnutí „soudu v Praze.“ Návrh odůvodňují přesvědčením, že místně příslušným soudem pro vedení řízení není Okresní soud v Jihlavě, ale soud v Praze. Dále doplňují, že přikázání věci „do Prahy“ přisvědčuje skutečnost, že „zástavní dlužníci se často zdržují v Praze, v Praze má rovněž sídlo advokátní kancelář jejich právního zástupce a rovněž se zde nachází sídlo zástavního věřitele.“ Návrh ve smyslu § 12 odst. 2 o.
s. ř. činí zástavní dlužníci poté, kdy nebyla shledána důvodnou jejich námitka věcné nepříslušnosti (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2025, č. j. Ncp 25/2025-62, jímž bylo rozhodnuto tak, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 8 C 189/2024 jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy podle ustanovení § 3 odst. 2 z. ř. s.) a ani námitka místní nepříslušnosti (viz usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. 3. 2025, č. j. 8 C 189/2024-65, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 28.
4. 2025, č. j. 54 Co 118/2025-74). Zástavní věřitelka s návrhem na přikázání věci některému ze soudů v Praze nesouhlasí s tím, že důvody vhodnosti ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. nejsou dány, a upozorňuje i na skutečnost, že zástavní dlužníci neoznačili konkrétní soud v Praze, jemuž by měla být věc k projednání a rozhodnutí přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; účastníci mají právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být přikázána.
Nejvyšší soud je nejblíže společně nadřízeným soudem Okresnímu soudu v Jihlavě a některému z (věcně) příslušných soudů prvního stupně v Praze (Obvodní soud pro Prahu 1 až pro Prahu 10 a Okresní soud Praha-východ a Okresní soud Praha-západ). Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech.
Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným, než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014; usnesení je – stejně jako dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu – přístupné na https://www.nsoud.cz) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu [srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod č. 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14 (tato rozhodnutí jsou přístupná na https://nalus.usoud.cz), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen.
zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Ohled na snadnější přístup účastníků řízení, jejich zástupců, popřípadě svědků, k soudu není zpravidla relevantním důvodem pro postup podle § 12 odst. 2 o. s. ř. (v tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 29 Nd 418/2016, ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 32 Nd 36/2017, ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 96/2017, ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 32 Nd 99/2017, ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. 26 Nd 340/2017, ze dne 27.
2. 2018, sp. zn. 28 Nd 32/2018, ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 30 Nd 363/2017, či ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 30 Nd 487/2019). Ostatně argumentace zástavních věřitelů vysvětlující důvody, pro které by měl věc projednat a rozhodnout některý ze soudů sídlící v Praze, je zcela obecná bez vazby například na potencionální obtíže spojené s prováděním dokazování. Přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu nemůže být rovněž prostředkem náhrady či nápravy rozhodnutí, jímž již byla v řízení otázka místní příslušnosti vyřešena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.
12. 2007, 29 Nd 346/2007, nebo ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 30 Nd 89/2013). Přihlédnout - byť podpůrně - je nutno rovněž k tomu, že zástavní věřitelka s delegací věci jinému soudu nesouhlasí (k tomu přiměřeně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 29 Nd 76/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Nd 207/2017).
Lze proto uzavřít, že zástavní dlužníci ve svém návrhu netvrdili takové relevantní okolnosti případu, jež by odůvodňovaly závěr, že přikázáním věci některému ze soudů v Praze (v úvahu by přicházelo celkem dvanáct věcně příslušných soudů, jež by věc rozhodovaly jako soudy prvního stupně) může být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou (§ 12 odst. 2 o.
s. ř.) a rozhodl, že věc vedená u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 8 C 189/2024 se k projednání a rozhodnutí některému ze soudů v Praze nepřikazuje. Nejvyšší soud považuje za potřebné doplnit, že ve smyslu § 12 odst. 3 o. s. ř. rozhodl i přesto, že zástavní dlužníci neoznačili konkrétní soud, jemuž by z důvodu vhodnosti měla být věc přikázána. Nedůvodnost návrhu zástavních dlužníků na přikázání věci jinému soudu byla tak zřejmá, že další výzva k doplnění podání by byla procesně neúčelná a ve svém důsledku i v kontradikci k zásadě rychlosti řízení, jež se zástavní dlužníci snaží obstrukčním procesním konáním (viz nedůvodné námitky věcné a místní nepříslušnosti a zjevně nedůvodný návrh na delegaci vhodnou) protahovat, a tak oddalovat vydání konečného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2025
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu