23 Cdo 1541/2025-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce J. Š., zastoupeného Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1024/66a, proti žalovanému Ing. Štefanu Mikuláškovi, se sídlem v Polešovicích, č. p. 135, identifikační číslo osoby 68331720, zastoupenému JUDr. Marií Šupkovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Hradební 1294, o zaplacení 66 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 6 C 126/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2025, č. j. 71 Co 285/2024-185, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 070 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Okresní soud v Opavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 7. 2024, č. j. 6 C 126/2022-149, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 66 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III).
2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. K přípustnosti dovolání podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) uvedl, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popřípadě se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalovaný uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci a navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jako i rozsudek soud prvního stupně, a věc vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalobce se k dovolání vyjádřil v tom smyslu, že považuje dovolání za nepřípustné či nedůvodné, a navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl nebo zamítl.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda je dovolání přípustné.
6. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.1.
2. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
3. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
4. Otázka dovolatele, zda lze dohodu o zpracování znaleckého posudku podřadit pod ustanovení § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) o typové smlouvě o dílo a zda lze od takové smlouvy odstoupit pro vady díla, byla již (oproti mínění dovolatele) v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a odvolací soud se při řešení této otázky
od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
5. Dovolací soud ustáleně (již podle předchozí úpravy účinné do 31. 12. 2013 v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku) dovozuje, že předmětem díla podle typové smlouvy o dílo může být též zpracování znaleckého posudku. Ve svém rozhodování zejména uvedl, že jde-li o mechanismus vzniku právního vztahu mezi objednatelem znaleckého posudku a znalcem, je namístě aplikovat v úvahu přicházející ustanovení občanského zákoníku, případně (v poměrech tehdejší právní úpravy) obchodního zákoníku. V případě vztahu regulovaného občanským zákoníkem je proto třeba respektovat důsledky plynoucí z obecných ustanovení závazkového práva, jakož i ustanovení upravující tomu nejbližší smluvní typ, v dané věci se proto nabízí přiměřená aplikace ustanovení o smlouvě o dílo.
Z porovnání uvedených ustanovení lze dovodit, že pro vznik závazkového vztahu mezi objednatelem a zpracovatelem znaleckého posudku je rozhodující vymezení úkolu znalce podle zadání objednatele (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 527/2013, a judikaturu tam citovanou; k závěrům této rozhodovací praxe se Nejvyšší soud podle účinné právní úpravy přihlásil například v usnesení ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3238/2022).
6. Dospěl-li odvolací soud na základě skutkových zjištění o obsahu vůle účastníků (jež dovolacímu přezkumu nepodléhají, srov. § 241a odst. 1 o. s.
ř.)
k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo o zpracování znaleckého posudku žalovaným, jehož obsahem mělo být souřadnicové určení vlastnické hranice mezi specifikovanými pozemky a polohové určení jednoho z těchto pozemků tak, aby tento posudek mohl sloužit jednání se sousedy, úřady nebo pro případné soudní řízení a mohl být podle něj zpracován geometrický plán, přičemž žalovaným předaný posudek tyto náležitosti neobsahoval, žalovaný vady ani přes opakované výzvy neodstranil a žalobce proto důvodně odstoupil od smlouvy a je oprávněn požadovat vydání bezdůvodného obohacení žalovaného spočívající v zaplacené ceně, nikterak se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při aplikaci právní úpravy závazku ze smlouvy o dílo neodchýlil.
7. V další části dovolání dovolatel namítá, že odvolací soud nebyl oprávněn sám hodnotit správnost jeho znaleckého posudku, čímž se odchýlil od jím citované judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2793/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. 28 Cdo 3655/2023, a ze dne 2. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 122/2022). Tato jeho argumentace se však míjí s právním posouzení věci (předmětem řízení), neboť odvolací soud neposuzoval správnost odborných zjištění učiněných žalovaným v jeho znaleckém posudku (včetně toho, zda ze znaleckého hlediska bylo či nebylo možné provést souřadnicové zjištění či určení sporné hranice), nýbrž své rozhodnutí založil na závěru, že žalovaný náležitosti objednaného díla dle účastníky uzavřené smlouvy nesplnil.
Je třeba rozlišovat procesní otázku hodnocení znaleckého posudku jako důkazu, resp. mezí přezkumu správnosti věcných závěrů znalce při provádění dokazování, na straně jedné (jež řeší dovolatelem citovaná judikatura) a soukromoprávní otázku obligačních práv a povinností mezi objednatelem a zhotovitelem jako znalcem při plnění závazku provedením díla dle jimi uzavřené smlouvy o dílo na straně druhé (jež byla řešena v projednávané věci).1.
2. Dovolací soud v tomto směru připomíná, že podle rozhodovací praxe není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
3. Pro úplnost lze k argumentaci žalovaného o tom, že (objektivně) nebylo možné pro nedostatek výsledků zeměměřičských činností spornou hranici dostatečně souřadnicově zjistit a jako soudní znalec nesměl tuto vlastnickou hranici určit, uvést, že tato skutečnost nemůže nic změnit na závěru, že předmět díla tak, jak byl (v jaké vymíněné kvalitě) mezi účastníky sjednán, žalovaný dle skutkových zjištění soudů neprovedl.
4. Namítá-li dovolatel svým dovoláním správnost závěru odvolacího soudu o obsahu jejich smluvního ujednání, resp. ujednání o náležitostech (kvalitě) sjednaného díla (objednaného znaleckého posudku), namítá tím ve skutečnosti správnost skutkových zjištění odvolacího soudu o obsahu vůle účastníků při uzavírání jejich smlouvy.
Dovolací soud ve svém rozhodování ustáleně dovozuje, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání, není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o? s. ř., jež by bylo možno porovnávat s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního jednání) dospěl, například že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1658/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014, ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3011/2021, ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3525/2021, a ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1364/2022).
5. Přitom námitky zpochybňující samotnou správnost skutkových zjištění odvolacího soudu (tj. i zjištění o obsahu vůle účastníků při uzavírání smlouvy) nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů jako činnost vedoucí ke zjištění skutkového stavu (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)
6. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn.1. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.