23 Cdo 1742/2025-446
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce Liberecký kraj, se sídlem v Liberci, U Jezu 642/2a, identifikační číslo osoby 70891508, proti žalované AWG invest a. s., se sídlem v Liberci, Dr. Milady Horákové 413/9, identifikační číslo osoby 27319792, zastoupené Mgr. Michalem Žibřidem, DiS., advokátem se sídlem v Táboře, Údolní 2997, o zaplacení částky 1.087.420,38 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 27 C 164/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 11. 2024, č. j. 30 Co 271/2022-411,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
částky od 19. 1. 2016 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II).
2. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 30 Co 271/2022-411, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně jistiny a příslušenství od 29. 3. 2018 do zaplacení (první výrok), ohledně příslušenství od 19. 1. 2016 do 28. 3. 2018 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (třetí výrok).
3. Odvolací soud rozhodoval poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2144/2023, zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 3. 4. 2023, č. j. 30 Co 271/2022-345.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též jen „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
5. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Žalobce se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřil.
7. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
8. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
9. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
11. Dovolání není přípustné.
12. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že otázku předvídatelnosti vzniku škody posoudil v rozporu s právním názorem vyjádřeným v předcházejícím kasačním rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2144/2023. Tak tomu však oproti tvrzení dovolatelky není. Odvolací soud na rozsudek sp. zn. 23 Cdo 2144/2023 odkazuje a z jeho závěrů vychází. Na tom nic nemění ani tvrzení dovolatelky o tom, že datum ukončení projektu bylo stanoveno až po uzavření kupní smlouvy. Odvolací soud vycházel ze zjištění o vědomosti stran o tom, že zboží má být hrazeno z dotace, přičemž zjevně neměl za vysoce nepravděpodobné, že při uzavírání smluv, u nichž má být zboží hrazeno z dotace a má být dodáno v konkrétním sjednaném termínu, lze očekávat, že podmínkou vyplacení dotace může být včasnost dodání zboží.
13. Dovolatelka dále namítá, že „v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka účelu ochrany smlouvy“. Ani tato námitka však přípustnost dovolání nezakládá. Dovolatelka v této souvislost nepředkládá žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, jež nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, na níž spočívá napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud připomíná judikatorní závěry, podle nichž otázky, pro jejichž řešení může být dovolání přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř., musí mít přesah do obecné rozhodovací praxe soudů (tzv. judikatorní přesah), což předpokládá, že mají zobecňovací potenciál. Jen tak může jít o otázky, které dovolací soud ve své rozhodovací praxi dosud nevyřešil a které by tudíž měl vyřešit právě ve zde souzené věci, nejen pro účely přezkumu správnosti konkrétního právního posouzení, na němž spočívá napadené rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž též (a zejména) pro futuro, při plnění svého základního poslání, jímž je sjednocování rozhodovací praxe obecných soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3215/2008, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2478/2018, či ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008). Právní otázka, ať již otázka hmotného či procesního práva, proto nemůže z pohledu ustanovení § 237 o. s. ř. obstát, nelze-li na takto položenou otázku nalézt obecně platnou odpověď, tedy neumožňuje-li její formulace judikatorní řešení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, a ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3538/2016).
14. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že pod ochranný účel smlouvy podřadil i získání dotace k úhradě kupní ceny za vybavení na straně žalobkyně, pak k tomuto hodnocení lze toliko odkázat na (dovolatelkou odkazované) závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, o tom, že dlužník odpovídá za porušení těch zájmů, jejichž ochrana byla účelem příslušné smlouvy, přičemž ohledně ochranného účelu není rozhodné výslovné vyjádření smluvních stran, nýbrž to, zda tyto zájmy leží věcně ve směru a v rámci smlouvou převzatých povinností. Takovým zájmem bezpochyby může být i zájem kupujícího na včasnosti plnění prodávajícím vzhledem k podmínkám financování prostřednictvím dotačního titulu, jak dovodil odvolací soud za situace, kdy uzavřel, že dovolatelka, vědoma si skutečnosti, že zboží má být hrazeno z dotačního projektu, měla vyvinout dostatečné úsilí, aby své povinnosti včas splnila.
15. Přípustnost dovolání pak nezakládá ani dovolací námitka týkající se vzniku škody, neboť dovolatelka v ní předkládá vlastní konstrukci toho, jak žalobce měl vzniku ušlého zisku zabránit. Odvolací soud však naopak vycházel ze zjištění o tom, že jestliže by žalobce nepožádal o vyjmutí nákladů na úhradu kupní ceny dle kupní smlouvy z dotačního projektu, se svojí žádosti o poskytnutí dotace by neuspěl. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. přitom není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
16. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2025
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu